logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WALTER GRÖSSL

Hütet das Erbe!


Hütet der Heimat geheiligtes Erbe,
Schützet es treulich im Dunkel der Nacht!
Tragt es im Herzen, auf dass es nicht sterbe,
Haben doch Ahnen uns einstmals bedacht!

Lasst es nicht sinken wie irdische Habe,
Pfleget es wachsam wie edelstes Gut,
Es ist die einzig verbliebene Gabe,
Es ist die Quelle zum Glauben, des Muts!

Pflanzet und wecket und gebt es der Jugend,
Brennet es ein wie die Zeichen des Leids,
Es ist das Kleinod der Urvätertugend,
Lasset es sprechen für ewige Zeit.
Unsterblich seien der Urahnen Werke, -
Hütet, o hütet das heilige Erbe!

Posvátné dědictví


Posvátné dědictví domova chraňte,
věrně ho střezte, když nastala tma!
V srdci ho neste a nepřestaňte
brát za své, co se uchovat má!

Není to totéž, co pozemské jmění,
šlechtěte dál ten nejdražší chov,
zůstane po nás, ať co chce se změní,
jak pramen víry, skutků i slov!

Pěstěte, dejte je dál k užívání,
znamení bolesti ať plane v něm,
jak zděděný klenot vnuk ať je chrání,
pro věčné časy ať promlouvá k všem.
Nezajde-li, dál vždy zůstanem sví:
chraňte, chraňte posvátné dědictví!

18. 2. 1949

Der Einsame


Was drückt mich Einsamen die Not,
die Heimat gab mir einst das Brot,
auch mir schien einst die Sonne.

Das Glück war hold, durch Fleiß und Kraft
hab' Heim und Wohlstand ich geschafft -
doch alles ist zerronnen.

Es ruht die Hand, leer steht das Haus,
das Glück geht nicht mehr ein und aus,
dahin mein Hoffen, Sehnen!

Entwürzelt wie ein hoher Baum,
ist all mein Leben, all mein Traum,
der Weg voll Dornen, Tränen.

Warum gabst du das Kreuz so schwer?
Zu dir ruf' flehend ich, o Herr,
o zeig' mir deine Güte!

Den Pflug gib wieder mir zur Hand
und lass ihn führ'n durch Heimatland,
dann kehrt ins Herz der Friede!

Sám


Tíží samota ledová
toho, kdo chleba domova
pod rodným nebem jídal.

Bral zplna štěstí, dům svůj měl
a i své práci rozuměl -
smetla to světa bída.

Jsou prázdné ruce, pryč ten dům,
žalovat můžu nebesům:
pryč naděje i touha.

Jako starý strom vyvrácen
je teď můj život, všechen sen.
Slzavá cesta dlouhá.

Proč jsi mi naložil ten kříž,
Pane, což můj hlas neslyšíš?
Tvou dobrotu jen tuším.

Do rukou vzal bych pluh tak rád,
na našem brázdu vyorat
a najít klid zas v duši.

Hoam!, 1975, s. 18

Böhmerwaldheimat


Ferne Heimat, waldumrauschend
schließt dich ein der Berge Höh'n,
mit verträumten Sinnen lauschend
blicken deine stillen Seen.

Karger Stein ist deine Scholle,
deutsches Blut der Liebe Pfand.
Dir gehört, o gnadenvolle,
tief in Treue Herz und Hand.

Šumavský domov


Domove, ty v klínu lesů
a v objetí dálných hor,
snivou hláď tvých jezer nesu
v očích až sem za obzor.

Tvá pole jsou kamenitá,
předci dali jim svou krev.
Věrnost jejich rukou skryta
v srdci dál spí jako zpěv.

Glaube und Heimat, 2006, č. 8, s. 16

P.S. "Herz und Hand" je vlastně citací z německé národní hymny, jak se zpívá i dnes.

Walter Grössl se narodil na samotě Mühlpeterhof u šumavského Chudenína (Chudiwa) 11. srpna 1923. Do školy chodil v Nýrsku a na učitelském ústavu v Českém Krumlově poznal po roce 1938 dva malíře, kteří mu vnukli životní poslání: Felixe Schustera a Wilhelma Fischera. Z "hlavního města Šumavy" odešel přes svou první učitelskou štaci, Hamry u Nýrska, rovnou do války a z amerického zajetí se už pak domů nikdy nevrátil: cestou totiž zakotvil v bavorském Viechtachu, kde už od listopadu 1945 působil opět ve školské službě a po činném životě i skonal v nedožitých 83 letech 22. února 2006. Renomovaný grafik doprovodil svými pracemi mnoho knih a textů, týkajících se obou stran pomezního hvozdu - připomeňme jen vzpomínky Rosy Tahedlové. V témže nakladatelství Morsak v Grafenau vyšla však i Grösslova vlastní kniha Auf verschlungenen Waldpfaden (Po zapadlých lesních stezkách), kde jeho výtvarné práce doprovází básnické slovo Adalberta Stiftera, Hanse Watzlika a Siegfrieda von Vegesacka. Psával však verše i sám, stejně těžké a poctivé, jako jeho grafické práce ve dřevě.

- - - - -
* Mühlpeterhof, Chudenín / Český Krumlov / † † † Viechtach (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S řezbářským náčiním ve svých osmdesáti letech
Na snímku se spolužáky, kteří spolu s ním maturovali roku 1942 na gymnáziu v Krumlově (tehdy Krummau an der Moldau), stojí zcela vpravo s čepicí v ruce
Tady zachytil na obálce rodácké pamětní knihy, jejímiž editory byli Franz Leitermann a Josef Großkopf a která má mimochodem 1094 stran a nese název "Von dahoam" (1981, Förderverein Kreisheimatbuch Neuern-Eisenstein, Kitzingen), obrysy Malého a Velkého Ostrého
K jeho sedmdesátinám přetiskl oficiální list krajanského sdružení článek o něm z "Bayerwaldbote"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist