logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

TRUDE GRONBACHOVÁ

Kříž při cestě


Léto 1940
Klenutým obloukem vrat běhají děti kolem obytného stavení ve dvoře a vybíhají až na polní cestu za humny. Míjejí stáje, prosmyknou se pootevřenými dvířky v těžkých dřevěných vratech stodoly, ocitnou se na sadě s více než stovkou starých i mladých stromů vesměs už obtížených plody. Rostou tu letní a zimní jablka, hrušky, švestky i třešně a višně, na chráněném místě stojí keře rybízu a angreštu. Oplocení zahrady je vesměs z tenkých, hustě na příčné horní lati přitlučených planěk. Za plotem cesta lehce stoupá a když děti doběhnou až ke kříži na kopečku, chvíli se zastaví, aby na kraji obilného pole natrhaly trochu chrp, vlčího máku a kopretin, ze kterých jeden z chlapců sváže malou kytici a položí ji k nohám Spasitelovým. Kolikrát už tu byl, teď však pohlédne vzhůru k Ukřižovanému.
Na pozadí modrého letního nebe vynikají tvary kovového zdobení kříže. Figura Kristova působí úzká, za jeho hlavou se věnčí svazek pozlacených paprsků svatozáře a nad ní je upevněna oválná tabulka s nápisem I.N.R.I.. Lícní stranu kříže pokrývají zdobné girlandy, konce jeho ramen vybíhají do trojice malých křížků, které je stejně jako vrchol svislé osy kříže půlkruhovitě zakončují. U nohou Ukřižovaného se nachází okřídlená rovněž kovová tabule, na které stojí psáno jméno majitele statku s připojeným zbožným veršováním. Při patě kříže, zapuštěné do kamenného podstavce, klečí modlící se anděl.
Chlapcova modlitba je krátká. Jako ostatní hoši jeho věku chodívá v neděli k bohoslužbám do zdejšího kostela a je velmi zadobře s místním farářem, který s nimi často bývá vidět při sportu i u vody při koupání.
Teď tam právě děti míří s plavkami a ručníky přes rameno. Cesta klesá dolů k louce, na které leží Mlýnský rybník. Ze tří stran je obklopený kamennou hrázkou s volně ponechaným pásem zeleně před ní a jako místo na koupání nemá kolem v kraji široko daleko sobě rovného. Přítok má z většího a výše položeného horního rybníka s chladnější vodou, jehož stavidla se v létě spouštějí, aby se ta v Mlýnském mohla ohřát. I odtok se dá přitom regulovat. Rovnou svahem utíkají děvčata i hoši rovnou do mělčiny při kraji rybníka a cítí pod nohama, jak dno klesá až k bahnité hloubce na jeho zadním konci. Nad největší hloubkou vybíhá široké prkno. Skokani, v neposlední řadě i pan farář, mohou tu předvést svoje umění. Vedle můstku míří do hluboké vody úzká kamenná pěšinka pro ty jistější z plavců. Rybník a louka jsou plné štěbetání a smíchu dětí i odrostlejší mládeže ze širokého okolí.

Květen 1982
Muž a dvě ženy zamířili polní cestou kolem krátkého zbytku někdejšího plotu zahrady, na níž byla postavena opravna zemědělských strojů (zřejmě tzv. STS - strojní a traktorová stanice zvaná tak podle sovětského vzoru - pozn. překl.). Ta podle svědectví dnešních obyvatel statku tak jako tak dávno neslouží svému účelu a ovocné stromy už sem nikdo nevrátí. Je pracovní den a nikoho tu nevidět ani neslyšet. Cestu přetíná za vsí široká obchvatná silnice, která jde napříč poli i lukami a byla tu zbudována nově kvůli pohraničnímu vojenskému pásmu.
Kříž na návrší už není celý. Spasitelovo tělo je dosud připevněno zády ke svislé ose a paže trčí nalevo i napravo volně do stran, hlava však už nemá za sebou svatozář, poněvadž ji i s vrcholem kříže někdo ulomil. Dolní tabule se jménem se dosud nachází na svém místě, písmena jsou ale sotva čitelná. Anděl u nohou se také kupodivu zachoval.
Před křížem ti tři zůstanou stát, hledí nejprve zpátky ke vsi dole a pak obrátí zrak do volné krajiny. Po obou stranách cesty se táhnou pole v obrovských nepřerušených plochách. Zmizely nízké hrázky na mezích i s lískovými keři, na podzim vždycky plnými ořechů. Březový háj, který před šesti lety, jak připomíná jedna z přítomných žen, už jako by tu ani nikdy nebyl, vyrazil teď novým podrostem vymezujícím opět místo, kde kdysi stával. Listnaté stromy a keře na kraji jehličnatého lesa se dosud sotva zazelenaly. Rybník, k němuž tři poutníci zřejmě chtějí dojít a který před čtyřiceti lety ležel volně v lukách, není teď lehko najít. Sejdou tedy z cesty na luční pěšinu vpravo a zjistí, že ani ona nevede k k jejich cíli, ale jen k lávce přes Pstruhový potok. Obrátí se tedy, jdou ještě kus cesty po nové cestě, která tu nahradila tu starou polní, odbočí vpravo do lesa a po nějakém dalším hledání se konečně proderou hustým trnitým podrostem k rybníku. Kamenná hrázka ho kupodivu obklopuje jako v těch dávných časech, jeho kdysi jasná hladina se temnozeleně třpytí a pableskuje. Na místě, kde se vstupovalo do vody, rostou teď z podmáčené půdy mladé stromy a keře. Je zrovna poledne, slunce proniká i sem a rybník působí nečekaně vlídně, jakkoli je málem už obklíčen lesem. Usednou tedy na jeho hrázi a vzpomínají. Když se mají zvednout k návratu, připadá jim náhle loučení těžké. Ještě jednou zajdou vlevo k lávce přes Pstruží potok. Je tu teplo, břízy a vrby tady jsou o poznání zelenější než listnaté stromy výš při kraji lesa. Nejraději by se vydali dál údolím potoka k chalupám podél něj, které jim v dětství svou lesní odlehlostí připadaly zvlášť krásné. Cesta k nim však vede už zakázaným pásmem. Podél jedné z vysoko tu navršených kamenných hrázek klopýtají tedy lesem zpátky k polní cestě, po které se pomalu vracejí k obci. Nikdo je cestou nepotká, ani na polích nevidět nijakého člověka.

Květen 1984
Stojí jako přede dvěma lety na návrší a jsou překvapeni vzezřením předtím tak znetvořeného kříže. Nahoře je chybějící vrchol doplněn o rovná prostá zakončení, celý kříž je zářivě stříbrně natřen, Spasitelova hlava dokonce zlatou barvou, čímž působí větší než dřív, dole při patě, kde stále ještě klečí nyní čerstvě postříbřený anděl, je zachováno i reliéfní zdobení. Jen tabule se jménem někdejšího majitele statku je odstraněna.


Böhmerwäldler Jahrbuch 1986, s. 78-81

Jahreszeiten


Mit kurzen Schritten
brichst du auf
du purzelst munter
in den Sonnenschein
des jungen Jahres
das dich fordert
die Nase keck hinauszustecken
in den Frühlingswind -
wetteifernd mit den Gräsern
und den Blüten
folgst du den Ruf

du stehst inmitten
deiner hohen Wiesen
der prallen Bäume
die dir Früchte tragen
von tiefem Blau
strahlt heißen Lichtes Schein
wenn dunkle Wolken brechen
du hälst dem Schütten stand -
was dich jetzt kümmert
ist der nahe Tag

helle Stunden sinken
das dichte Laub
das dir zuvor
die Sicht verwehrt
weht von den Zweigen
durchs unbelastete Geäst
erreicht dein Blick
die Weite

geht drüber noch hinaus
denn irgendwann
sind dir zu Füßen
nicht nur die Ebenen
auch deine Gipfel sind
erstiegen und zurückgelassen -
bewegst dich unbeschwert
des stillen Schneegestöbers
leichten Flocken gleich
im unbegrenzeten Raum.

Roční doby


Drobnými krůčky
se vydáváš na cestu
Svedeš i kotrmelec
ve slunci dosud
mladého roku
což ti dovoluje
drze zvedat nos
v jarním větru -
o závod s travou
a květy
jdeš za hlasem

Stojíš uprostřed
louky ve vysokém létě
mezi stromy
které ti nesou ovoce
z hluboké modři nebes
září skvoucí jas
když nadejdou černé mraky
odoláváš lijáku -
to co ti teď působí starost
je další den

Jasných hodin ubývá
husté listoví
které ti až dosud
bránilo ve výhledu
vítr odvívá z větví
náhle holými ratolestmi
dosáhne tvůj pohled
do dálky

Jde ještě za ni
poněvadž někdy
leží u tvých nohou
nejen roviny
i tvé vrcholy
dobyty a překonány -
jako bez tíže se pohybuješ
podoben lehkým vločkám
tiché sněhové chumelice
v prostoru bez mezí.

Böhmerwäldler Jahrbuch 1986, s. 24

Getan


wirkt es weiter
es wirkt weiter das Unrecht
unaufhaltsam
begräbt den Schuldigen
wie die Lawinen den Stein in sich begräbt
der sie ins Rollen brachte
reißt mit in die Tiefe die am Wege stehen
die Ahnungslosen

To co se stalo


učiněno působí dál
dál působí bezpráví
nezadržitelně
pohřbívá viníky
tak jako lavina v sobě pohřbívá kamení
které ji uvedlo do pohybu
strhávajícího cestou dál dolů
ty dosud nic netušící

Hoam!, 1985, s. 376

Um den Karlhof


Dort tief im Böhmerwald
wo Wiegen einst gestanden
ist heute kinderloses Land

Höfe in guten Zeiten
sichres Daheim
für Mann und Frau
für Kinder und die Tiere
sind nüchterne Quartiere
der Männer von weither
auf strengem Posten
im fremden Wald
der ihnen nichts bedeutet
wo Erntewagen standen
Pflug und Egge
sind Waffen stationiert

ich fasse meinen Kopf
und denke
es muss ein Spuk sein
der vorbeizieht
ist nicht Wirklichkeit -

U Karlova


Tam v krásné Šumavě
kde i má kolébka stála
je dnes bezdětná zem

Statky za časů míru
bezpečné domovy
mužů i žen
dětí i zvířat
jsou teď nouzovým kvartýrem
kohosi zdaleka
ve strážní službě
tu v cizím lese
jemuž nerozumí
tady kde stávaly žebřiňáky s obilím
pluhy a brány
jsou rozestavěny zbraně

mám hlavu v dlaních
a ptám se
to musí být zlý sen
co vidím před sebou
to není skutečnost -

Hoam!, 1985, s. 190

Zemřela náhle 5. května 1985 měsíc před nedožitými šedesátinami, které by oslavila 9. června toho roku. Byla rodačkou z Prahy, dcerou Karla Haase z Hartmanic, jehož rukopis s názvem Schicksale im Wottawagebiet vyšel právě její zásluhou v reutlingenském nakladatelství Ignaze Harwalika. Na fotografii provázející úmrtní oznámení a pořízené den před její smrtí vidíme ženu plnou života, doslova vytrženou z kruhu svých nejbližších. Nedožila se ani změn, k nimž jako by směřoval nedoslovený závěr její prózy Kříž při cestě. Jako v básni Roční doby však vstoupila do bílého bezhraničného prostoru, kde už snad ustává i bolest a stesk. Čtenáři šumavských krajanských kalendářů, kde ty verše vyšly už po její smrti, ji znali jako jejich spolupracovnici, samostatně vydala svazek básní a aforismů pod názvem Glück-Sucher v nakladatelství Helmuta Preußlera v Norimberku.

- - - - -
* Praha / Hartmanice / Karlov, Hartmanice / † † Wasserburg am Inn (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vintířovy skály a Karlov, pohlednice
Jiná stará pohlednice Karlova u Hartmanic
Kaple u Karlova podle návrhu dvorního rady Heinricha von Ferstla, stavitele známého votivního kostela sv. Otmara ve Vídni (mj. se stal předlohou pražského chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech)Kaple u Karlova podle návrhu dvorního rady Heinricha von Ferstla, stavitele známého votivního kostela sv. Otmara ve Vídni (mj. se stal předlohou pražského chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech)
Podle tohoto textu byl stavitelem mariánské kaple u Karlova Georg Beywl, děd Zephyrina Beywla mladšího
Její otec Karl Haas otiskl už v roce 1952 v druhém ročníku ústředního orgánu krajanského sdružení sérii článku o náhradě škod vyhnaných sedláků

zobrazit všechny přílohy

TOPlist