logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ GRÖBNER

Kronikář o sobě a na rozloučenou


Kronikář: Malozemědělec a krejčovský mistr Franz Gröbner, narozený 24. února 1879 v Pivoni (Stockau) čp. 23, navštěvoval trojtřídní obecnou školu v Pivoni, vyučil se v letech 1894-1896 krejčovskému řemeslu u krejčovského mistra Jakoba Schröpfera v Sezemíně (Zeisermühl) čp. 2, podle cechovního řádu prohlášen krejčovským tovaryšem (v originále "innungsgemäß zum Schneidergesellen erklärt" - pozn. překl.) prodělal vandr s pobyty v Nemanicích (Wassersuppen), v Ronšperku (dnes Poběžovice) a v Kateřinkách (v originále "Katharinberg bei Reichenberg", dnes městská část Liberce - pozn. překl.) a od hejtmanství politického okresu Horšovský Týn (Bischofteinitz) mu byl jako od živnostenského úřadu udělen živnostenský list. Byl od října roku 1908 až do 15. září 1914 starostou obce (Gemeindevorsteher) a předsedou místní školní rady (Ortschulratsvorsitzender), než narukoval zmíněného 15. září 1914 po provedení všech prací spojených v obci s mobilizací k zeměbraneckému pěchotnímu pluku č. 7 v Plzni (Pilsen). Léta světové války (rozuměj té první, psáno v roce 1937 či 1938, kdy se ještě i tzv. mnichovská dohoda vydávala za zajištění míru - pozn. překl.) odešel dobrovolně s 2. pochodovým praporem (v originále "Marschbaon" - pozn. překl.) mnou zmíněného pluku (tady přechází pisatel z třetí osoby na první, tj. do "ich-formy" - pozn. překl.) na srbském bojiště, 29. září 1914 překročil s ním řeku Sávu, prodělal všechny bojové akce až do 6. listopadu roku 1914, kdy byl zraněn při útoku na Valjevo. V březnu 1916 odešel znovu do válečného pole, v Rusku se po 17 měsíců účastnil se zmíněným už plukem nepřetržitě všech válečných akcí, po přeskupení bojoval v Itálii, pak Jelinek (nezjistitelné jméno, snad místní /?/), na Soči (Isonzo), dne 13. srpna 1917 dvakrát raněn, za rekonvalescence v Plzni a ve Šluknově (Schluckenau) činný jako pomocná síla v kanceláři praporu (v originále "in der Baonskanzlei" - pozn. překl.).
Po onom dvojím zranění superarbitrován; klasifikován k pomocné službě, dostal se k 10. armádě do Itálie a do záložního špitálu (Reserve-Spital) v Sankt-Michael ob Leoben ve Štýrsku (Steiermark), kde byl jako správce (v originále "als Aggentmann" /!/ - pozn. překl.) na obvazové místnosti činný od 15. května 1918 až do převratu listopadu téhož roku (11. listopadu 1918 podepsal císař Karel abdikační listinu a podunajská monarchie tím skončila - pozn. překl.). Po vypořádání všech nemocných a zraněných dne 2. prosince 1918 návrat domů. Za zvláště statečné chování, jakož i dlouhý pobyt na válečném poli byl vyznamenán bronzovou medailí za statečnost (Tapferkeitsmedaille) a Karlovým válečným křížem (Kaiser Karl-Truppenkreuz).
Po mém návratu jsem se opět věnoval zemědělství a krejčovskému řemeslu.
(...)
Evakuace: Na základě nařízení předsedy Okresního národního výboru (v originále "auf Grund des Erlasses des Präsidenten ,Okresního národního výboru'" - pozn. překl.) Josefa Heriana v Horšovském Týně z 28. června 1946 má být provedena evakuace obce Pivoň, ohlášená houkačkovou návěstí (v originále "durch Hornsignal" - pozn. překl.) dne 12. července 1946 v 11 hodin dopoledne Franzem Spudernou z Vranova (v originále "Frohnau", dnes stejně jako Pivoň jen místní část obce Mnichov - pozn. překl.), za níž dne 14. července 1946 má stanout každý majitel domu s jeho obyvateli před svým stavením s 50 kilogramy (rozuměj povolených zavazadel na cestu - pozn. překl.), aby předal klíče úřednímu zástupci. Cílové místo evakuace není známo (v originále zní celá věta: "Ziel wohin unbekannt." - pozn. překl.).
Na základě toho nejsem coby kronikář schopen zde na tomto místě předat potomstvu všechno to, co se událo od roku 1938 až do dnešních dnů, tolik je však jisto, že naše místo a obec budou spravovány česky (v originále "cechisch verwaltet wird" - pozn. překl.)
Psáno ve Stockau-Pivoň (v originále "Stockau-Pivon" - pozn. překl.) dne 13. července 1946.


Kronika obce Pivoň 1924--1946

P.S. Celé to zní jako předání "klíčů od domova". Po vlastním životopise následuje v kronice pasáž, označená mnou v překladu "(...)", jež celkem nestranně (kronikář zřejmě cítil povinnost být takový) a spíše řečí čísel o odstupujícím zastupitelstvem předávané obecní pokladně (starosta byl vyslýchán a pokladní a předchůdce Gröbnerův v roli kronikáře /byl jím Anton Adler, narozený v roce 1888 a zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže/ putoval v říjnu 1938 rovnou do koncentračního tábora Dachau), celou kroniku pak uzavírá právě v úplnosti zde přeložený odstavec o "evakuaci", z níž, jak kronikář tušil, věru už nebylo návratu.

Podle pivoňské křestní matriky se narodil 24. února roku 1879 a téhož dne ho farář Karl Hornik v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Pivoni i pokřtil jménem Franz Xaver Gröbner. Novorozencův otec Josef Gröbner, zdejší chalupník z pivoňského stavení čp. 23, byl synem Georga Gröbnera, sedláka z Mnichova (Mönchsdorf), tedy z obce, jejíž je dnes Pivoň jen místní částí, který na tamní usedlosti čp. 16 hospodařil se svou ženou Annou, roz. Weidnerovou z Vlkanova (Wilkenau) čp. 36, matka novorozencova Maria byla dcerou Georga Schröpfera, chalupníka v Pivoni čp. 44, a jeho manželky Anny, roz. Großové ze Sezemína čp. 4. Kmotrem chlapcovým (novorozenec měl zřejmě po svém kmotru i své křestní jméno) se stal sedlák z už zmíněné usedlosti čp. 16 v Mnichově Franz Gröbner se svou ženou Margarethou. Matrika a kronika: dohromady pěkný kus poezie, prózy i dramatu: zkrátka nefalšované "šumavské" literatury.

- - - - -
* Pivoň / Sezemín, Poběžovice / Poběžovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v pivoňské křestní matrice
První řádky od nového kronikáře v pivoňské městské kronice...
... a jen o dvě stránky dále řádky poslední
... a jen o dvě stránky dále řádky poslední

zobrazit všechny přílohy

TOPlist