logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

IGNAZ KARL GREISENEGGER

Dobrozdání

(…)
Také v lesním hospodářství se otevírá této zkušenosti s krytím půdy třeba ve stromových školkách široká oblast uplatnění, které bylo až dosud věnována malá pozornost.
Závěrem je třeba prostředek "Wega-Bodenbelag" posoudit v tom smyslu, že jeho použití je v současnosti bezpochyby nejlepším řešením problému krytí půdy.
Za ředitelství Spolkového ústavu pro zušlechťování rostlin a zkoušení semen

Dr. L. Kopitz m.p.,                
        komisař                
Dr. Greisenegger m.p.,
       dvorní rada.

Gartenfreund, 1937, č. 12, s. 314-315

Snad by nestálo za to, citovat jako textovou ukázku závěr dobrozdání na impregnovanou dřevitou vlnu jako mulčovací prostředek širokého uplatnění ze stránek časopisu "Gartenfreund", vydávaného jazykově německým nakladatelstvím "Moldavia" v Českých Budějovicích, kdyby rakouský "dvorní rada" Greisenegger, rodák ze dnes zaniklých Cetvin (Zettwing) při mladé ještě řece Malši (Maltsch), tvořící v těch místech česko-rakouskou zemskou hranici, nenavštěvoval v letech 1885-1890 státní tehdy c.k. německé gymnázium v Českých Budějovicích (k.k. deutsches Staatsgymnasium in Budweis) a nebyl tedy alespoň rodem a vzděláním typickým "jižním" Šumavanem. Přišel na svět dne 9. března roku 1874 v Cetvinách, kde byl v kostele Narození Panny Marie ještě téhož dne i pokřtěn kooperátorem Josefem Fischbeckem (†4. května 1896 v Pohoří na Šumavě /Buchers/, kde působil od roku 1876). Otec Karl Greisenegger vlastnil hamr (Hammerwerk) v Cetvinách čp. 86, odkud pocházela jeho matka Maria, roz. Moserová. Její muž a děd Ignaze Karla z otcovy strany Mathias Greisenegger byl výrobcem kos (Sensenfabrikant) na lokalitě Saghammer, dnes části městyse Weitersfelden, okres Freistadt v hornorakouském Mühlviertelu. Chlapcova matka Antonia byla dcerou sládka pivovaru v příhraničním rakouském Leopoldschlagu čp. 39 Leopolda Kemetera a jeho ženy Marie, roz. Leidingerové. Křestní jméno Ignaz dostal novorozenec po svém kmotru Ignazi Greiseneggerovi, statkáři (Gutsbesitzer) v Liebenau, okres Freistadt. O tom, že i bez oněch let studia v Českých Budějovicích (gymnázium dokončil ve Freistadtu) náležel do prostoru rodných Čech, svědčí jeho přítomnost na stránkách obou ročníků (1934 a 1936) Kulturního adresáře ČSR s portréty prezidentů republiky na jejich frontispis. Z jeho česky tu psaného hesla se dovídáme, že vedle titulů Dr. a Ing. byl profesorem, soukromým i honorárním docentem, jakož dvorním radou a od roku 1928 ředitelem už shora zmíněného vídeňského ústavu pro zušlechťování rostlin a zkoušení semen (Bundesanstalt für Pflanzenbau und Samenprüfung). Přednášel ve Vídni na Vysoké škole zemědělské (Hochschule für Bodenkultur, dnešní Universität für Bodenkultur /BOKU/), kde byl v letech 1907-1909 asistentem (1909 tam nabyl doktorského titulu) a Vysoké škole zvěrolékařské (Tierarztliche Hochschule, dnešní Veterinärmedizinische Universität), v letech 1909-1912 byl asistentem na agrochemickém pokusném ústavu v Bregenzi, nato v letech 1914-1919 inspektorem pokusné stanice ústředí cukrovarnického průmyslu (Zentralverein für Zuckerrüben-Industrie) a od roku 1919 do roku 1927 profesorem zemědělské vysoké školy "Francisco-Josephinum" v Mödlingu. Z jeho publikací lze uvést učebnici pod názvem "Lehrbuch des allgemeinen und besonderen Pflanzenbaues", řepařskou příručku "Zuckerrübenbau" a periodikum "Berichte über die Tätigkeit der Bundesanstalt für Pflanzenbau und Samenprüfung" (1929-1932). Dne 1. února 1910 se v Leopoldschlagu oženil s Josephinou Annou Stainingerovou. Manželství zůstalo bezdětné. Až za druhé světové války, kdy samostatné Rakousko přestalo existovat, se ze stránek lineckého listu Tages-Post v pondělním vydání s datem 9. srpna roku 1943 dovídáme, že ve městě na Dunaji, kde kdysi skonal i šumavský klasik Adalbert Stifter, zastoupený ovšem i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, zemřel v nedožitých 70 letech dvorní rada Ignaz Greinegger (s takto chybně uvedeným příjmením). Až o dvě strany dál je na parte (podepsaném vdovou, tchyní Josephine Stainingerovou a neteří Hanni i synovci Fritzem a Rudolfem) už jmenován správně, i když bez přesného data úmrtí, nastalého "po krátké těžké nemoci" ("nach kurzem, schwerem Leiden") v pátek 6. srpna, zato s udáním místa pohřbu v "domovském" Leopoldschlagu ("in seiner Heimat in Leopoldschlag"). Tam tedy spočinuly tělesné ostatky muže, který rodné pomezní hroudě tolik rozuměl.

- - - - -
* Cetviny / Leopolldschlag (A) / České Budějovice / † Linec (A) / † † Leopoldschlag (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho jméno mezi žáky I.A třídy českobudějovického německého gymnázia roku 1885
Podle této zprávy byl v lednu 1913 přítomen věnečku lesního personálu hraběte Buquoye v hostinci Igraze Hietlera v Pohoří na Šumavě
Tady je spolupodepsán na doporučení čtenářům německého zahrádkářského časopisu z Českých Budějovic
O něm v kulturním adresáři ČSR...

zobrazit všechny přílohy

TOPlist