logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

SEVERIN IGNAZ GOTTSMICH

O Přídolí


Má-li Matthias Klimesch pravdu ve svých výkladech o místních jménech jihočeských, pak lze říci, že jména obcí v našem nejbližším okolí upomínají na opevněná sídla: tak Zahrádka není jen něco ve smyslu německého Gehege či Haag, nýbrž může značit i "ohrazení", podobně jako Osek značí "místo oplocené osekanými kůly", německé jméno Attes, které jiní autoři odvozují od germánského mužského vlastního jména Zato, připomíná ve své české podobě Zátes význam "záseku". Všechna ta označení poukazují k tomu, že se osídlenci strojili v řečených místech k vlastní obraně, my však na druhé straně víme, že zemští vládci dávali na okrajích svého mocenského teritoria budovat pevné opěrné body a odedávna shromažďovali hmotné prostředky právě k zajištění nezbytné obrany země. Pozdější válečný poplatek (militare ordinarium) či kontribuce existovaly údajně už za knížete Břetislava roku 1039 (viz k tomu Balbínovo dílo Epitomae... s. 191) a Václav I. tak zdanil každý lán či hon.
Dnešní městečko (Markt - význam tržní osada tu přerostl v označení městyse, dnes se jedná ovšem alespoň v případě Přídolí spíše o značně vylidněnou a také odlehlou malou obec - pozn. překl.) Přídolí (Priethal) je považováno renomovanými vlastivědnými autory za kdysi největší osadu jižních Čech vůbec (viz o tom Valentin Schmidt, Handelswege... s. 4). Kolem roku 1220 bylo Přídolí spolu s Frymburkem určeno Rožmberky, kteří byli tehdy mocně na vzestupu, za jejich panské sídlo (Schmidt, Siedlungsgeschichte... s. 6). Rožmberkové se museli přirozeně postarat i o ochranu tohoto místa. Lidové ústní podání hovoří o tom, že na tzv. Strážném vrchu (Wächterberg) východně od obce měl v dávných časech stát prý hrad; musilo by to ovšem být na jeho severnějším výběžku, tedy na sever od skalní strže, jejíž kamenné útvary jako mnohé podobné v okolí svědčí o geologickém tlaku východním směrem. Pokud ten hrad stál, zbudovali ho nejspíš ze dřeva, neboť zbytky zdiva tam alespoň na povrchu nalezeny nikde nebyly. Nesporně však má jeden z kamenných ostrohů jako možné podloží hradní stavby polohu velmi příhodnou a účelnou, lepší si snad ani nelze myslet. Ze Strážného vrchu u Přídolí je přece vidět jak hrad Vítkův Kámen a německy stejně Wächterberg zvaný vrch u Rožmberka nad Vltavou při pohledu na jih a jihozápad, tak na sever Hluboká, Budějovice a okolí Třeboně, jako by tím byl přesně dán bod na spojnici ohňových signálních znamení mezi hrady mocného rodu Vítkovců.
Zda tento hrad či snad jenom strážní věž přestály husitské bouře, nevíme; byly však jistě předhusitské a ztratily nejspíš na významu ve chvíli, kdy Rožmberkové začali dávat přednost Krumlovu a dali tak ustoupit Přídolí do stínu dějin. Zda potom ten údajný hrad na Strážném vrchu ještě stál při výbuchu husitských nepokojů, zda byl spolu s obcí husity rozkotán nebo zda byl poté ještě znovu vyzdvižen, o tom chybí jakýkoli pramen. Nachází se však dodnes na východně směřující cestě k vrchu místo, které by mohlo být považováno za jakýsi pokus o dláždění, jakož i stupňovité záseky ve skále, s nimiž sousedí blízký lom. Zalesňování svahu, které tu bylo prováděno, dalo však cestu zarůst hustým podrostem a zmíněné torzo dlažby, tak 150 kroků před vyústěním cesty na hřeben vrchu ležící, je už teď těžko vůbec najít. Na přelomu minulého století se tu také povídalo o jednom starém vyschlém mužíčkovi, starém Schimanim, že se prý na Strážném vrchu pokoušel dokonce najít poklad, o úspěchu či neúspěchu jeho snažení se ale nikdo nic nedověděl, nejspíše však byly jeho naděje a úsilí marné.


Glaube und Heimat, 1968, s. 584-585

Spíš jako chlapecká vzpomínka či chlapecký sen nám zní ten text historika a cisterciáckého řádového kněze P. Severina Gottsmicha o jeho rodné obci. Narodil se tam v Přídolí 10. ledna 1897 a dostal při křtu jméno Ignaz, tj. česky Hynek. Gymnázium studoval v Budějovicích a v Krumlově, roku 1916 musel narukovat do první světové války a účastnil se bojů na Balkáně. Po skončení války začal v tyrolském Innsbrucku se studiem teologie a už roku 1919 vstoupil do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, kde přijal řádové jméno Severin. Studia bohosloví dokončil v Českých Budějovicích a roku 1922 tu byl nejen vysvěcen na kněze, ale působil i jako učitel na gymnáziu, vedeném právě vyšebrodskými cisterciáky. Poněvadž nová republika nepřála vyučování prostřednictvím řádových kněží, věnoval se později Gottsmich z pověření vyšebrodského opata duchovní službě postupně v Jeníně, Přídolí, Rychnově u Nových Hradů, Dolním Dvořišti a posléze v Rožmitále na Šumavě, kde byl od roku 1940 ustanoven jako farní administrátor. Po odsunu se stal útočištěm vyšebrodských řádových bratří rakouský klášter Rein ve spolkové zemi Štýrsko. P. Severin Gottsmich se tady v odstupu od rodných míst začal znovu věnovat historii jižních Čech, o níž publikoval už mezi válkami v časopisech jako byly Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen či českobudějovický Waldheimat podnětné materiály. Zabýval se i rodopisem a v souvislosti s ním výskytem příjmení zvláště v okolí Rožmberka nad Vltavou, Dolního Dvořiště a Rožmitálu na Šumavě. Celý ten kus země od rakouské hranice až k Budějovicům má málo tak znalých a láskyplných svědků svých lidských osudů. Jeden z nich byl ovšem právě ten jeho. Zemřel daleko od domova 4. března 1969 v rakouském Reinu a je tam i pohřben.

- - - - -
* Přídolí / Český Krumlov / České Budějovice / Vyšší Brod / Jenín / Rychnov u Nových Hradů / Dolní Dvořiště / Rožmitál na Šumavě /
† † † Rein (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

O Božím Těle 1959
Záznam v "rodovém katastru" farní obce Přídolí stačil ještě zachytit nejen jeho narození jako nejmladší ratolesti druhého manželství Ignatze Gottsmicha s Katharinou, roz. Stacherlovou, nýbrž i přijetí cisterciáckého řádového jména Severin
Rodný dům čp. 21 v Přídolí
Na konci školního roku 1909/1910 jako primán krumlovského gymnázia
s panem učitelem Vinzenzem Skupnikem stojí ve druhé řadě druhý zprava
Ignaz (vpravo) a Johann Gottsmichovi v létě 1919
s odznaky katolického hnutí Edelweiss

zobrazit všechny přílohy

TOPlist