logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ GLIMSCHE

Ze starého domova


Ze starého domova přišla následující zpráva: Kostel (rozuměj v Boleticích - pozn. překl.) je celkem čistý a neporušený (v originále "sauber und unversehrt" - pozn. překl.), hřbitov ale plný kopřiv, samé trní a hloží. Stavení v Boleticích (v originále "Polletitz" - pozn. překl.) jsou z větší části obydlena, stodoly a seníky buď téměř nebo úplně rozpadlé. Worbsů dům (řečený "Baun") byl přestavěn na kino. U Krauseneckerů (po chalupě "Omerl") je patro pro slámu a seno předěláno na místnost pro schůze (v originále "Versammlungsräumen" - pozn. překl.), ke které je teď vchod z ulice. Byl zřízen i nový vodovod. Voda z "panského pramene" ("Herrnbrünnl") je na "Hukeru" ("Huker" je zřejmě nějaké návrší - pozn. překl.) čerpána do rezervoáru a teče odtud do domů. Hořičky (v originále "Hörwitzl" - pozn. překl.) jsou neobydleny, všude chybějí okna a dveře a střechy jsou ve špatném stavu. Berta Joglbauerová mohla koncem minulého léta podniknout za jedné návštěvy okružní cestu z Krumlova (Krummau) přes Kájov (Gojau), Boletice, Podvoří (Podwurst) a Chvalšiny (Kalsching) zpátky do Krumlova a referuje o tom následovně: Na českokrumlovském zámku je teď stálá možnost prohlídek jeho vnitřních prostor. V medvědím příkopu jsou dva medvědi, jeden černý a ten druhý hnědý. Západoněmecké a rakouské filmy mají velkou návštěvnost, většinou je na ně vyprodáno. Úřední osoby, se kterými měla co činit, byly vůči ní velice vstřícné a ochotné. Poutnická stezka v Kájově je celá zarostlá travou, znamení, že sem chodí k zázračné Panně Marii jen málo lidí. S panem děkanem Geistem se jí nepodařlo hovořit, poněvadž pozdě vstává. Také jí vysvětlil jeden člověk ve dvoře fary, že velebného pána už paměť velice opouští a že mnohé lidi už nepoznává. Je mu přece jen 87 let! Poutní kostel je ještě v dobrém stavu, i hřbitov zčásti udržován, dvůr fary je hodně zarostlý travou. Před boletickým kostelem mají vojáci stany. Nikdo ale nebrání jít dál, ani žádné tabule se zákazy vstupu už tu nejsou. Poněvadž kostel je pod ochranou památkové péče, byl opravován a uvnitř proběhly restaurátorské práce. I zvenku je bíle omítnut, kostelní dveře krásně natřeny a střecha vylepšena. Hřbitov ovšem, jak už zmíněno, úplně zpustlý. Kopřivy jsou vyšší než mnohé z křížů, pokud tu nějaké kříže ještě vůbec stojí. Z fary a ze školy jsou zřízeny vojenské ošetřovny a opatřeny tabulemi: "Pozor, nebezpečí nákazy!" Kostelní vrch (Kirchenberg) je zčásti osázen ovocnými stromy. Ve vsi samotné je nakvartýrováno vojsko. Vznikly některé nové budovy, ve kterých funguje kuchyně a také obchody. Pár starých domů je celkem zachovalých, jiné už spadly, tak Eiblů dům je obydlen, Wirtlerů vedle už nestojí. U Fuirerů je to dobré, i u Seltsamů a Solekových. Wostlerovo obytné stavení je ještě v pořádku, ale stáje a stodola se oboje zřítily. Také pár lidí v civilu tu bylo vidět, nejspíš rodiny důstojníků. Civilisty je vidět i při práci, třeba se žebřiňákem. Člověk si tam ale sám nějak v civilu napřipadá. U fary jsou některá pole oseta obilím a osázena brambory. Cesta z Boletic k Podvoří - Beníkovická cesta (Penketitzer Weg) - je úplně rozježděná, snad i jak bylo v létě mokro. V okolí Podvoří a níž až k Dolanům (Dollern) a k boletickým a dolanským lukám je vidět jeden stan vedle druhého. Pole a luka kolem "Podwurster Haiga" (zřejmě kopec u Podvoří - pozn. překl.) jsou přeplněna nákladními auty, tanky a děly. Stejně tak "in der Fölln" níž a od Glimschiových a Januschkových stavení až k Dolanům samé stany s vojáky. Mezi tím vším vedou cesty, ale úplně rozježděné těžkými vozidly. Vojáci vás zdraví a nechají klidně projít. "Bügahäusl" je úplně pryč a v "Schneidahäusl" bydlí civilové. Jen obytné stavení stojí, ostatní padlo. Bräunů dům je ještě docela zachovalý, ve dvoře je zase vidět lidi v civilu. "Joglbaunhaus" je také vcelku v pořádku, ve všech oknech jsou ale vsazeny mříže, zřejmě nějaké sklady. Při vratech stojí voják se zbraní připravenou k použití. Vzadu za stodolami a seníky hlučí motory. Na pravé straně zahrady je postaven malý přístřešek, stojí v něm osobní auta. Zahrada zmizela i s kamennou zdí kolem a s ovocnými stromy v ní, jen dole při potoce stála ještě bříza a javor z dřívějška, také za domem dvě břízy. Na zadní straně domu přecházejí vojáci sem a tam. Také seník tu slouží jako sklad. Potok je vyložen kameny a regulován. Vedle potoka na Glimschiových louce je malá vodní elektrárna, nejspíš pro vesnický vodovod. Také v Glimschiových stavení bydlí civil. U Tomschiů není nikdo vidět. U Gunzlů zahlídneš civilisty, vzadu ve stodole je taky bydlení. "Hirtahäusl", "Glimschistübl" a "Lockabauernhaus" jsou úplně odklizeny a nic už nesvědčí o tom, že tu kdysi stály nějaké domy. Glimschiových a Januschkových stavení vyhlížejí ještě docela dobře. "Widihaus" je zepředu dobrý, zezadu ale zčásti spadlý. "Bügahaus" je už jen obytná strana vzadu, zbytek jen rozpadlé zbytky zdí. Vsí jezdí sem a tam tanky a nákladní auta. Na Ochsenbergu (na mapách dnes Volenec, 818 m - pozn. překl.) je vlevo nahoře směrem ke "Gföhret" na Widiových poli ze dřeva pódium pod širým nebem s řadami lavic. Nalevo od cesty do Chvalšin od Beníkovic a Bílovic (Pilletitz) jsou vidět už jen zbytky zdí. Na "chvalšinské" straně Ochsenbergu až k dalšímu lesu a chvalšinským polím jsou samé stany, nákladní auta a děla. Cesta je doširoka vyjetá a plná bláta, takže chůze po ní je skoro nemožná. Luka a pole, která nejsou vozidly zničena, už postupně zarůstají stromy. Odtud, kde začínají chvalšinské pozemky, vyhlíží to už zase celkem normálně, téměř všechno je obděláno. Ve Chvalšinách samých jsou některé domy v pořádku, jiné rozpadlé až na samé zdi. Vcelku ovšem vypadá téměř všechno zpustle. Od Hořiček nahoru jsou rozpadlé vesměs celé vsi a pole úplná divočina. Jen větší osady při silnici jako Polná (Stein) a Želnava (Salnau) působí zčásti obydleně. V Krumlově a okolí má žít ještě přibližně 400 Němců, většinou starších lidí, kteří už asi neodejdou. Všechny obchody jsou zestátněny, stejně tak větší sedláci (kolektivizace vesnice ještě nebyla v roce 1960 zcela dokončena, i když právě toho roku bylo její dovršení základem přeměny republiky na "socialistickou" - pozn. překl.). Dobytek byl všude téměř sveden do jedné velké stáje (tehdy se prosadilo označení "kravín" - pozn. překl.), kam rolníci chodí jako do práce k jeho krmení, dojení a udržování pořádku. Pracující rolník má právo držet si jednu krávu, jedno prase, jednu kozu a také drůbež. Menší chalupníci jsou na tom lépe, poněvadž směli zůstat na svém majetku. - Srdečné adventní a vánoční pozdravy posílá váš krajan a farář Franz Glimsche.


Glaube und Heimat, 1960, s. 1032-1033

Jako pokus dorozumět se o něčem slovy, kterým rozumí jen ti, kdo ten domov pamatují, zní ta "předvánoční" zpráva z doby, kdy zánik byl pořád teprve na samém počátku. Začal ovšem dříve: odchodem mužů do války a odsunem z té jinak samotnou válkou nedotčené krajiny, kterou zbavil lidských stop až podivný mír po ní. Pro faráře Franze Glimscheho to byl vskutku rodný kout. Narodil se v Podvoří 4. srpna 1905, devět let ještě před prvou z obou světových katastrof, které v podstatě to všechno stejně zárodečně rozpoutaly. Vysvěcen na kněze v Českých Budějovicích byl Franz Glimsche už za "prvé republiky" 22. června 1930. Po kaplanském působení v Kvildě (Außergefild), Kunžvartu (Kuschwarda, dnes Strážný) a Vimperku (Winterberg) byla až do vyhnání svěřena jeho duchovní péči farní obec Šenava (Schönau, dnes Pěkná). V pasovské diecézi byly mu poté svěřeny farnosti Herzogenreuth, Eggstetten, Reiding a Sankt Salvator, odkud odešel na penzi. Trávil ji v dolnobavorském Birnbachu, kde také 5. listopadu 1990 skonal a byl pochován. Tam je mu k osmdesátinám adresován i následující text Josefa Dichtla, významného šumavského autora, zastoupeného ovšem rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže.

K osmdesátinám

Josef Dichtl

Jménem duchovních spolubratří a farníků ze Šumavy přeje "Glaube und Heimat" důstojnému panu faráři Franzi Glimschemu, který žije na odpočinku v Birnbachu, všechno nejlepší k jeho osmdesátým narozeninám letošního 4. srpna. Boží požehnání a zdraví kéž je mu dopřáno i nadále ke kněžskému působení, pokud to samotný věk jubilantův ještě dovolí.
Vidím ho dosud v duchu před sebou, statného studenta bohosloví, který se po službě v československé armádě, nezlomně vytrvalý ve svém ideálu kněžství, navrátil do zdí českobudějovického semináře (od roku 1959 jsem ve stejných prostorách bydlil na "vysokoškolské" koleji tzv. Pedagogického institutu, takže je dobře znám - pozn. překl.). Vidím ho dosud v duchu, stále do papírů a knih ponořeného prefekta (rozuměj zde dohližitele nad alumny kněžského semináře, tedy seminaristy - pozn. překl.) ve studijním sále. Při jeho kněžské primici, konané za účasti malého kruhu blízkých v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v biskupském městě (dodnes stojí v Rudolfovské ulici - pozn. překl.), jsem směl přisluhovat u oltáře. Léta jeho duchovenské péče ve Vimperku a také v Korkusově Huti (Korkushütten), Knížecích Pláních (Fürstenhut), Kvildě, Kunžvartu a v Šenavě, tedy i v některých vůbec nejvýše položených šumavských farnostech, vyžadovala veškeré síly a schopnosti kněze takřka ideálního. Jeho kněžské působení bylo naléhavě přesvědčivé a příkladné, a to i ve farnostech diecéze Pasov (Passau), kde byl od svého vyhnání v listopadu 1946 jako duchovní nadále činný. Nějakého vnějšího uznání se za to všechno nikdy nedočkal a pokud je mi známo, nic takového ani nikdy neočekával. O jeho dobrých skutcích ví přece Pán Bůh. Jeho zubožení spolubratří téhož ročníku narození jako on - mnozí z nich už nejsou dnes mezi živými - ze starého domova, byli v ty dobré skutky pojati. V říjnu 1938 narukoval podle zásady "Co je císařovo, císaři..." k československé armádě. Tak mohl, už pro svou perfektní znalost češtiny, vystupovat za svých návštěv země, kde leží naše staré domovy, vždy s nezvyklou odvahou a statečností. Nikdy si tam neodpustil sloužit mši svatou třeba i jen v nějakém odlehlém koutku kostela či fary. Děkujeme jubilantovi za jeho věrnou, svědomitou duchovní službu, za příklad, který pro nás vždy představoval. Pan farář Glimsche i při svém stáří věnuje denně malou chvilku tělesným cvičením. "Mens sana in corpore sano", tj. "Zdravý duch ve zdravém těle", vyznává.


Glaube und Heimat, 1985, č. 8, s. 5


- - - - -
* Podvoří / České Budějovice / Kvilda / Knížecí Pláně / Strážný / Korkusova Huť / Vimperk / Pěkná / † † † Birnbach (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vzácný snímek z kroniky obecné školy v Horské Kvildě, kde také učíval, ho tu ve školním roce 1937/1938 zachycuje s ostatními členy učitelského sboru
Zápis boletického faráře Thomase Geista o úmrtí jeho malého bratra Wenzla Glimsche z Podvoří čp. 5, syna Franze a Marie Glimschových
Rodné Podvoří s blízkými, rovněž ovšem dnes zaniklými Bílovicemi,
Beníkovicemi a Dolany na staré mapě
Podvoří a Beníkovice na leteckých snímcích z let 1947 a 2008Podvoří a Beníkovice na leteckých snímcích z let 1947 a 2008

zobrazit všechny přílohy

TOPlist