logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF GEBERT

21 vojáků je pochováno na pohřebišti v Grubergu

Před 50 lety (psáno v roce 1989 - pozn. překl.) začala druhá světová válka. Je tomu 45 let, kdy také ve Velkém Boru (v originále "auch in Großhaid" - pozn. překl.) padly její poslední výstřely a kdy byli sesbíráni a pochováni její poslední mrtví. Z 21 padlých vojáků, ze kterých čtyři zůstali neidentifikováni, jich osm až deset padlo, ti zbylí však byli bestiálně zavražděni. K odpykání těch vražd dodnes nedošlo, alespoň by však neměly být zapomenuty. Ověřenou listinu vystavil poslední německý farář v Prášilech (v originále "in Stubenbach" - pozn. překl.) Adolf Oberhofer v následujícím znění (v originále ovšem německy - pozn. překl.):

Vojenské pohřebiště v Grubergu (ves Gruberg zanikla po válce pod českým jménem Hrubá, předtím byla jako osada správní součástí rovněž dnes zaniklé obce Velký Bor - pozn. překl.) při okraji lesa na pozemku rolníka Karla Hanuse, Gruberg čp. 10

1./ Dietrich Müller, padl 6.5.1945
2./ Oberwm. (tj. "Oberwachtmeister" /nadstrážmistr - pozn. překl.) Fried.Olbermann, nar. 12.1.1919, padl 5.5.1945
3./ Gefr. (tj. "Gefreiter" /svobodník - pozn. překl.) Karl Nelson, nar. 12.1.1899, padl 5. nebo 6.5. 1945
4./ Leutn. (tj. "Leutnant" /poručík - pozn. překl.) Willi Lorenz, nar. 21.3.1925, padl ---------"----------
5./ --"-- Josef Bauer, nar. 6.8. 1924, padl ---------"----------
6./ Obwm. Ernst Kettner, ?, padl ---------"----------
7./ Wm. (tj. "Wachtmeister" /strážmistr - pozn. překl.) Bernhard Teichmann, ?, padl ---------"----------
8./ Ufz. (tj. "Unteroffizier" /poddůstojník - pozn. překl.) Gerhard Biertümpel, nar. 9.8.1921, padl ---------"----------
9./ Herald Dietrichs, nar. 22.11.1920, padl ---------"----------
10./ Gefr. Ewald Schmidt, nar. 11.6.1923, padl ---------"----------
11./ Lt. Heribert Karl, nar. 19.2.1920, padl ---------"-------------
12./ Lt. Franz Grözinger, nar, 31.1.1925, padl ---------"----------
13./ Lt. Manfred Lodgerstedt, nar. 29.8.1925, padl ----------"----------
14./ Wm. Willi Woltersdorf, nar. 3.9.1907, padl---------"----------
15./ Lt. Dietrich Thiel, nar. 11.11.1925, padl ---------"----------
16./ Wm. Josef Ludwig, nar. 30.6.1912, padl ---------"----------
17./ neznámý " "
18./ neznámý " "
19./ neznámý " "
20./ neznámý " "
21./ neznámý " "

Jak došlo k těmto strašlivým činům? V prvních květnových dnech zamířily do zdejších končin z mnoha stran německé oddíly; jedny proudily z vnitrozemí Čech (v originále "aus dem Inneren der Tschechei" - pozn. překl.) a chtěly odtud do Bavorska, jiné se sem dostávaly naopak z Bavor, odkud je sledovali postupující Američané. V obci Velký Bor, ať už v ní samé a v tehdejším Grubergu možná nalezly smrt vůbec poslední vojenské oběti druhé světové války.
Američané obsadili Prášily. Dne 5. či 6. května byli na pochodu směrem na Gruberg. Tam se v domech opevnila skupina důstojnických kadetů (na webu Šumava.net je Vladimír Horpeniak nazývá česky Školou praporečníků - pozn. překl.). Když Američané, jisti si už svým vítězstvím, připochodovali po silnici, spustili na ně Němci palbu. Po několika ztrátách se Američané stáhli zpátky do Prášil, krátce nato však překvapili kadety útokem z obou boků. Němci se tehdy vzdali. Byli odzbrojeni a následně pobiti. Mnozí byli usmrceni v přítomnosti posledního německého starosty obce Velký Bor, dům čp. 3. Zbytek, tj. dva až tři muži, nalezli smrt v domě Josefa Müllera v Grubergu čp. 6.
Obyvatelé domu čp. 11 Karl a Anna Schmidovi s jednou Ukrajinkou byli zavřeni ve sklepě. Odtud museli, aniž by mohli jakkoli pomoci, naslouchat marným prosbám německých vojáků o život. Slyšeli strašlivé výkřiky, když byli ti mladí muži podřezáváni noži (v originále "mit Messern niedergemetzelt wurden" - pozn. překl.). Když masakr skončil, nabízela selská jizba scenerii hrůzy: mrtví němečtí vojáci leželi přes stůl, přes postel a na podlaze. Teprve jeden bělošský americký důstojník učinil strašlivému konání přítrž a zachránil tak snad některému z Němců život.


Hoam!, 1990, s. 632-633

Práce na exhumaci ostatků 21 vojáků

K mé zprávě v "Hoam!" z října 1990, strany 632 a 633 o 45 let zapomenutém vojenském pohřebišti v Grubergu (ves zanikla po válce pod českým jménem Hrubá - pozn. překl.), chci dnes dodat následujích několik řádek.
Po zhruba čtyřletém úsilí spolku Volksbund Deutscher Kriegsgräberfürsorge e.V. v Kasselu se konečně podařilo umožnit exhumaci oněch 21 německých vojáků, kteří tu přišli v posledních dnech války o život.
Dne 16. srpna (rozuměj roku 1994 - pozn. překl.) jsem byl pražskou exhumační firmou PARDENT a pověřencem spolku Volksbund Deutscher Kriegsgräberfürsorge e.V. pro Českou republiku Wolfgangem Dietrichem s pracovištěm v Ústí nad Labem pozván k první poradě. Lampert Hanus z Frauenau, i po rodičích původem z Grubergu, dokázal určit přesnou polohu vojenského pohřebiště.
Rolník Karl Hanus z Grubergu musel na rozkaz tehdejšího českého komisaře Třky (Třka je zřejmá zkomolenina příjmení Trčka či podobně - pozn. překl.) ze správy obce Velký Bor (Národní výbor Velký Bor) všechny přilby a březové kříže z vojenských hrobů v lesíku zvaném "Brunnwaldl" odstraněny a hrobová návrší srovnána se zemí. Údajně jednal komisař podle nařízení české vlády, na jehož základě měly zmizet veškeré připomínky "okupace" z roku 1938. Helmy byly naházeny do jámy u studničního domku (v originále "beim Brunnhäusl" - pozn. překl.) někdejšího hostince a kovárny Johanna Wudyho v Grubergu. Z kožených vložek helem dal komisař Třka pro svou dceru vyrobit domácí pantofle.
Při poradě v Prášilech byl stanoven 23. srpen jako den zahájení exhumace zčásti v Grubergu padlých, zčásti ohavným způsobem o život připravených budoucích důstojniků, kteří se předtím sami vydali do zajetí. Přesně toho dne bylo v půl deváté dopoledne s exhumací započato. K pracím bylo určeno pět českých dělníků. Kamenitá půda, prorostlá navíc kořeny smrků, ztěžovala výkopy extrémní měrou. Teprve po asi 5 hodinách mohly být odkryty první ostatky dvou příslušníků wehrmachtu.
Pro silný déšť bylo v následujících dnech exhumováno jen devět dalších vojáků. Když byly v pátek 26. srpna takto ze země vyňaty zbývající ostatky posledních deseti mužů, musely být práce na příkaz české policie (nazývané po válce "národní bezpečností" - pozn. překl.) a jednoho majora české (rozuměj československé - pozn. překl.) armády okamžitě zastaveny, poněvadž v hrobech byla nalezena dvě výbušná tělesa. Zda pocházela ještě z druhé světové války či z tankových cvičení posledních 40 let na blízké armádní střelnici, bude moci být určeno teprve po odjištění výbušnin.
Exhumační práce byly pod přísným dozorem pověřence spolku Volksbund Deutscher Kriegsgräberfürsorge e.V. Dietricha prováděny s maximální opatrností a pietou. Ostatky, i jejich nejnepatrnější části, byly v úlomcích posbírány, registraci podrobeny všechny zbytky uniforem, nezbytné pro určení identity jednotlivých osob. Ačkoli 20 (na dochovaném seznamu, podepsaném farářem Oberhoferem, je jich toliko 16 - pozn. překl.) pohřbených vojáků je známo jménem, samo pořadí jejich uložení v řadovém hrobě zdokumentováno nikde nalézt nelze.
Předpokládá se, že všichni exhumovaní vojáci budou umístěni na nově zřizovaný vojenský hřbitov v Chebu. Každé z obětí války tam bude určen samostatný hrob s kamenným náhrobkem. Po ukončení prací a pohřbení na definitivně určeném místě budou vyrozuměni příbuzní obětí.
Také všichni ostatní němečtí vojáci, pochovaní až dosud na různých šumavských hřbitovech, např. v Javorné a v Hartmanicích (v originále "in Seewiesen und Hartmanitz" - pozn. překl.), budou takto přemístěni na větší výhradně vojenské hřbitovy. O pokračování a ukončení exhumací v někdejším Grubergu budu vás v příhodný čas dále informovat.


Hoam!, 1994, s. 764-765

P.S. Roku 1995 chebská radnice nejprve návrh na zřízení německého vojenského hřbitova zamítla, až v roce 2007 za příspěvek 25 milionů z německé strany na chebské městské pohřebiště došlo k dohodě a v září 2010 byl německý vojenský hřbitov konečně otevřen (průtahy způsobilo právě Lidovému spolku pro péči o německé válečné hroby /Volksbund Deutscher Kriegsgräberfürsorge/ oněch chybějících 24 milionů). Toho už se ovšem Josef Gebert nedožil.

Autorem předchozích textů je právě on, někdejší rodácký zpravodaj rovněž někdejší obce Velký Bor v krajanských časopisech Josef Gebert. Když v roce 2008 zemřel, objevila se přesto v květnovém čísle měsíčníku Glaube und Heimat krátká noticka, žádající o bližší data pro chystaný nekrolog. Vyšel v podobě, která následuje, přeložená ovšem do češtiny.

Na rozloučenou s Josefem Gebertem

Josef Schafhauser

U sebe doma na adrese Bahnhofstraße 7a v Bavorské Železné Rudě (v originále "Bayerisch Eisenstein" - pozn. překl.) zemřel dne 16. února roku 2008 po delší těžké nemoci Josef Gebert ve věku 80 let. Navštěvoval dvojtřídní obecnou školu (s 8 odděleními) ve Velkém Boru a následně vyšší reálku v Kašperských Horách (v originále "Volksschule in Großhaid und anschließend die Oberealschule in Bergreichenstein" - pozn. překl.), než byl povolán k wehrmachtu. Propuštěn z něho v roce 1945, vrátil se do domovského Velkého Boru a uprchl odtud následujícího roku do Bavorska. Pojal za manželku Annu Adamovou rodem ze Železné Rudy (v originále "eine gebürtige Markt Eisensteinerin" - pozn. překl.). Po válce vstoupil k celní službě, nejprve na letišti v Mnichově (v originále "Flughafen München" - pozn. překl.). Později své domovské a služební místo změnil. Se stejně smýšlejícími německými Šumavany založil na své adrese v Bavorské Železné Rudě sdružení jménem "Volkskundlicher Arbeitskreis für den mittleren Böhmerwald ,Künische Freibauern'" (to jeho nákladem vyšel roku 1980 obsáhlý nedocenitelný sborník "Im Lande der künischen Freibauern" - pozn. překl.), jehož jednatelem byl od založení až do propuknutí své těžké nemoci. Svůj úkol plnil příkladně a svědomitě nejen jako pokladník sdružení, nýbrž i jako vedoucí výkazů o prodeji sdružením vydaných knih o ztraceném šumavském domově, a to bez jakýchkoli nároků na nějakou odměnu. Své znalosti dával k dispozici nejen šumavským krajanům, ale i bavorskému Waldvereinu, v jehož představenstvu působil po 20 let. Jeho tvořivá síla vyhasla pro nás příliš záhy a i Volksbund Deutscher Kriegsgräberfürsorge e.V. truchlí nyní za vynikajícím Šumavanem, který pro svůj šumavský domov během života hodně vykonal. Bude mu vždy zachována čestná památka. Odpočívej v pokoji!


Hoam!, 2008, č. 8, s. 43

- - - - -
* Velký Bor / Hrubá, Velký Bor / † † † Bayerisch Eisenstein (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho snímek zachycuje začátek exhumace v Grubergu
Zaniklý Gruberg na snímcích z roku 2009
Plánek osady Velký Bor
Seznam obyvatel Velkého Boru se stavením čp. 75, kde žili Isidor a Rosa Gebertovi s dětmi Marií, Rudolfem, Josefem a Ottou

zobrazit všechny přílohy

TOPlist