logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

THOMAS GALLISTL

Nejstarší obyvatelé jižních Čech

O nejstarších obyvatelích jižních Čech vypráví jedna pověst, že onehdy připutovali sem tři bratři odněkud z krajin ještě jižnějších a ti stavěli na vrcholech hor hrady a věže za tím účelem, aby z cimbuří toho posledního bylo zažehnutím plápolající vatry lze přivolat v čas potřeby pomoc obou ostatních. Jako ty tři vrcholy jsou jmenovány Hrad (Hausberg), Smrčina (Hochficht) a Tomášský vrch (Thomasberg). A skutečně se na temeni prvního z nich nacházejí stopy po zdech dávno rozpadlé hradní stavby a na Tomášském vrchu stojí dodnes zřícenina hradu Vítkův Kámen (též Vítkův Hrádek, německy Wittinghausen), který byl podle pověsti původním rodovým sídlem Vítkovců (Witigonen).

Osmnáctým oddílem knihy Heimatskunde des politischen Bezirkes Krummau, sestavené Thomasem Gallistlem, ředitelem měšťanské školy krumlovské (mám v ruce její druhé "verbesserte", tj. vylepšené vydání z roku 1903, dokonce exemplář z někdejšího fondu c.k. místodržitelské knihovny v Praze, opatřený razítkem a číslem signatury), je kapitola nazvaná Sagen unserer Heimat. Odtud je přejata i textová ukázka. Za motto celého díla zvolil autor verše Theodora Körnera:

Was taten sie, die wir im Lied vergöttern,
Von denen noch der Nachwelt Hymne spricht?
Sie hielten aus in Kampf und Sturmeswettern,
Und standen treu bei Tugend, Recht und Pflicht.
Das Schicksal kann die Heldenbrust zerschmettern,
Doch seinen Heldenwillen beugt es nicht!
Gemächlich mag der Wurm im Staube liegen,
Ein edles muss kämpfen und wird siegen.

Co učinili ti, jež v písni ctíme,
o nichž dál v hymnech zpívat bude svět?
Jen vytrvali v boji, hrom kde hříme,
věrně stáli, kde na cti třeba lpět.
Osud zná zdrtit tělo v řeži přímé,
vůli však nedokáže opřít hled!
Jen červ snad se zálibou v prachu vězí,
srdce se nedá, dokud nezvítězí.

A pokračuje sám těmito slovy úvodu:

Mezi všemi okrsky (v originále "Unter allen Gauen..."- pozn. překl.) zeměkoule je bezpochyby pro nás nejvýznamnější onen, jenž je naším domovem. Láska k domovu, láska k otčině v širším smyslu koření hluboko v každém z lidí; za drahou vlast nasazovali tisíce z nich své životy a prolévali za ni to nejdrahocennější, co měli, svou krev. To nás učí dějiny dostatečnou měrou.

Na chalupě bývala tahle kniha mým nejmilejším a nejspolehlivějším průvodcem po zlatokorunském a českokrumlovském okolí. Je doprovázena zeleně tónovanými snímky ("clichés" čili "Gussabdrücke", jak je Gallistl označuje) Josefa Seidela, neztrácejícím ani dnes své kouzlo. Jak často jsem se s nimi v nesčetných přetiscích od té doby setkal! Měl jsem to štěstí navštívit i dům, kde byly kdysi vyvolávány, hovořit se Seidelovým synem, jehož o značnou část negativů okradla v padesátých letech státní policie, aby nemohly sloužit za návod k útěkům přes hranice. Poněvadž čas nestojí. Od dob, kdy se v Domoradicích (Dumrowitz) 5. listopadu roku 1850 narodil Thomas Gallistl, uplynulo věru spousta vody. Jeho vlastivěda krumlovského okresu vyšla poprvé roku 1887 u vimperského Steinbrenera. Druhé vydání i se zmíněnými Seidelovými fotografiemi se už na knižním trhu objevilo tiskem a nákladem Josefa Wiltschko v Českém Krumlově, dva roky nato nato 30. června 1905 v tom městě autor toho dodnes tak cenného díla vydechl naposledy.

- - - - -
* Domoradice / Český Krumlov / vrch Hrad / hora Smrčina / Vítkův Kámen / † † † Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

I Thomas Gallistl, jemuž byl roku 1902 na svatbě svědkem, měl vedle otce Alberta Gallistla z Domoradic čp. 3 matku roz. Schinko ze Zahrádky
Záznam v českokrumlovské "Knize zemřelých" o skonu Gallistlově zachycuje kromě místa (Kirchengasse čp. 163) i příčinu úmrtí, chronický zánět ledvin a také jméno vdovino: Barbara, roz. Schinko z osady Zahrádka, farnost Přídolí, dovídáme se rovněž, že zesnulý byl pochován na českokrumlovském hřbitově Panny Marie (Sankt Maria) 2. července 1905
Na českokrumlovském hřbitově se ve zdi kupodivu zachovala deska s jeho jménem
Podoba hrobu na snímku z roku 2015

zobrazit všechny přílohy

TOPlist