logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ADOLF FÜRSTENBAUER

Heimat


Heimat ist Frieden, Geborgenheit,
Heimat ist Labsal in Not,
Heimat ist Gnade, Zufriedenheit,
Heimat ist lebendig Brot!
Heimat ist Speise, Heimat ist Trank,
Ist Quelle, die ewig fließt!
Heimat ist Trost, für jeden, der krankt,
Dess' Herz voll Sehnsucht ist!
Nur mir bist nimmer Geborgenheit,
Bist nimmer Labsal in Not!
Mich trug hinweg die Woge der Zeit,
Riss mir vom Munde das Brot!
Trug fort mich aus der Zufriedenheit
Ins graue Elend hinein,
In Enge, Unruh, Lieblosigkeit
Und darben des Bettler sein!
Mir bist du Speise und Trank nicht mehr,
Ich irr verzweifelt in Nacht...
Der Brotsack schlaff, und der Krug ist leer,
Ein Bett mir nirgends gemacht!
O Heimat, verlorne Heimat du!
Stätte von Frohsinn und Glück,
Voll Licht und Frieden und Sabbatruh,
Kein Weg führt je mich zurück!
Heimat, verloren, gestorben, tot...
In Nacht versunken bist mir!
Es schütz' und schirm Dich, Du Treue, Gott!
Und segne Dich für und für!

Domov


Domov je útočiště, klid,
v zlé nouzi nápoj osvěživý.
Domov je láska, tichý štít,
domov je chleba, teple živý!
Domov je život sám, ten proud,
je pramen, který věčně plyne.
Domov tě umí obejmout,
když srdci zdá se, že vše mine.
Mně objetí své upírá,
mně upřel v nouzi osvěžení.
Mně vlny nesou do šíra,
chléb od úst nesou odtržený!
Nesou mě pryč, dál z domova
do siné bídy cizích polí,
úzkosti, zloby doslova,
do časů o žebrácké holi!
Už nejsi život sám, ten proud,
zoufalý bloudím cizí nocí,
džbán puklý, v ústech suchý troud,
bez lože, domu, bez pomoci!
Domove, navždy ztracený,
co štěstí měls, co okouzlení!
Mír neděl, světla, ozvěny -
k návratu cesty pro mne není!
Ztracená, mrtvá cesta tam,
do noci, pohroužena v šero...
Ať chrání tě teď Pán Bůh sám
a dá ti požehnání stero!

Hoam!, 1988, s. 378

Der Böhmerwäldler Bauer


Gegerbt die Hand wie Leder
Von Sonne, Regen, Wind,
Die Hände rauh und rissig
Wie Baumes Rinde sind.
Mit erdenschweren Schritten,
In Schuhen klotzig-derb,
Aus Föhrenholz gehauen,
So geht er hinterm Pflug.
So erd- und waldverbunden
Bleibt er sein Leben lang
Der Böhmerwäldler Bauer
Bis zu dem letzten Gang.

Šumavský sedlák


Zbrázděna je tvá kůže
jak kůra stromová,
slunce, deště i vítr
v ní psaly doslova.
V dřevákách, těžkým krokem,
z jednoho kmene tesán,
v borové vůni snad včera
teprve vyšel z lesa.
Za pluhem dál tak kráčí,
navždy svůj zůstává
do posledního dechu
sedlák a Šumavan.

>Hoam!, 1988, č. 6, 2. str. obálky

Heilig


Heilig die Scholle, die Schwelle, die Stub',
Wo ich einst geboren, der Waldlerbub!
Heilig der Wald, der so feierlich rauscht,
Dem ich als Kind schon so gerne gelauscht!
Heilig sind Felder und Wiese und Flur,
Heilig, gesegnet die ganze Natur!
Heilig die freundlichen Sterne der Nacht,
Heilig der Sonne goldlodernde Pracht!
Heilig der Himmel, der wölbend sich spannt
Über dem armen, geschändeten Land!

To svaté


Svatá jsou pole, ves i rodný práh,
tady jsem doma, u nás na horách!
Svatý je les, co na nich šumí dál,
už jako dítě jsem mu naslouchal!
Svatá jsou luka všude na stráních,
žehnej jim Bůh, co nádhery je v nich!
Svaté je v noci vlídné světlo hvězd,
slunečný den jak zlatá ratolest!
Oblaka svatá s modrou oblohou
nad naší rodnou zemí nebohou!

Hoam!, 1988, s. 618

Autor těch básní, svým vznikem odkazujících do let těžké poválečné nouze šumavských vyhnanců, pochází z Horní Plané (Oberplan), kde se narodil 24. května 1896. Víme jen, že zemřel 24. června 1949, tři roky po odsunu a doslova několik dnů poté, co vznikly dvě z básní této naší ukázky.

- - - - -
* Horní Planá

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho rodiče Johann a a Anna Fürstenbauerovi z horní Plané čp. 72 na snímcích fotoateliéru Seidel ze září roku 1916Jeho rodiče Johann a a Anna Fürstenbauerovi z horní Plané čp. 72 na snímcích fotoateliéru Seidel ze září roku 1916
Arch sčítání lidu z února 1921 pro dům v Horní Plané čp. 72, kde žil (s českou poznámkou "na odpočinku") vrchní stavební dělník na železniční trati České Budějovice - Černý Kříž, tehdy už ovdovělý Johann Fürstenbauer (*29. června 1861 v Horní Plané) se synem Adolfem, působícím v hornoplánském holičství Josefa Schimaniho, a se snachou Käthe (*13. dubna 1897 v hornorakouské vsi Schneegattern, dnes části obce Lengau), označenou tu jako "Hausgehilfin", tj. pomocnice v domácnosti (i s českým přípisem "pomáhá")
Rodný dům čp. 72 se nedochoval, označený šipkou jej vidíme na výřezu z olejomalby Adalberta Stiftera z roku 1823 (viz i Eduard Brazda) a meziválečné pohledniciRodný dům čp. 72 se nedochoval, označený šipkou jej vidíme na výřezu z olejomalby Adalberta Stiftera z roku 1823 (viz i Eduard Brazda) a meziválečné pohlednici
Pohled shora na proluku, kde stával rodný dům
Ve výroční zprávě českobudějovického státního gymnázia pro školní rok 1906-1907 nacházíme v primě Adolfa Fürstenbauera, podle věku by to mohl být on - ještě o rok později je zaznamenán v sekundě třídního profesora Otto Wildera a pak stopa mizí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist