RUDOLF FRÖHLICH

Karlsburg

Hoam!, 2001, č. 1, 1. strana obálky

Ano, tak zní název téměř dokonalé krajinomalby, na rozdíl od českého dvousloví „hrad Kašperk“, název jedním slovem vystihující hradní povahu stavby na vrchu, pojmenované po Otci společné nám vlasti Karlu IV.; barevná reprodukce obrazu zdobí obálku jednoho z čísel krajanského měsíčníku, vydávaného sdružením „Bund der heimattreuen Böhmerwäldler“, tj. Svazu domovu věrných Šumavanů“. Autor obrazu se sice narodil 19. října roku 1920 v dolnorakouské metropoli Sankt Pölten (jméno odkazuje k rakouskému zemskému patronovi, který je tu osloven „svatý Polda“, tj. Leopold), oba jeho rodiče ale pocházeli z Kašperských Hor (německy Bergreichenstein, opět jednoslovně vystižené naleziště vzácného /bohatého/ kamene, v tomto případě zlata). Otec a jmenovec malířův Rudolf Fröhlich se tu narodil 10. dubna 1888 v čp. 151 řezníku Franzi Fröhlichovi, synovi hostinského Augusta Fröhlicha z čp. 213 a Philippiny, roz. Grimmerové z čp. 16, a jeho ženě Johanně, nemanželské dceři Anny Fetterleové, jejíž otec Wenzl Vetterle byl výminkářem v Pekle (Höllhof) čp. 2, matka Anna, roz. Haasová pak pocházela z Babylonu čp. 17. Matka Anna byla dcerou mlynáře Franze Bartousche z Kašperských Hor čp. 151, syna mistra mlynářského Wenzla Bartousche z čp. 181 a Barbary, roz. Reschové z Horní Vltavice (Obermoldau) čp. 7, a jeho ženy Emilie, dcery Heinricha Haase z Kašperských Hor čp. 151 a Franzisky, roz. Töpperové z Kašperských Hor čp. 153. Rodiče se brali v Kašperských Horách dne 30. prosince roku 1918. O jejich synovi samém pak více v následujícím textu o něm, zmiňujícím i jeho literární titul, týkající se malířské tvorby Adalberta Stiftera, ovšemže i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže.

Dr. Rudolf Fröhlich - malíř, profesor a historik umění

Otto F. Geyer

Už častěji jsme měli to štěstí procházet ulicemi Vídně, Kremží či Sankt Pöltenem (v originále "von Wien, durch Krems oder St. Pölten" - pozn. překl.), prodlít třeba i v klášteře Göttweig a všude tam být jako posluchači okouzleni detailními vývody zasvěceného průvodce o rozličných slohových prvcích a vůbec přiřazeními budov i jejich částí k jednotlivým stavebním slohům, znaleckými rozbory obrazů a artefaktů z různých historických epoch a vůbec mnoha věcí po cestě nám přibližovaných, to všechno zkypřeno humornými vsuvkami, neztrácejícími nikdy celkový záběr a ohled. Tím průvodcem nám byl malíř a umělecký historik ze Sankt Pölten Dr. Rudolf hlich, který se loňského podzimu (publikováno roku 2001 - pozn. překl.) dožil osmdesátky.
Narodil se v Sankt Pölten 19. října roku 1920. Jeho rodiče Rudolf hlich a Anna, roz. Bartouschová, pocházeli z Kašperských Hor na Šumavě. Otec byl jako zbrojmistr (Waffenmeister) vojákem z povolání v rakouské armádě (v originále "im österreichischen Heer" - pozn. překl.) a důstojníkem wehrmachtu ve druhé světové válce. Syn Rudolf měl starší sestru Marii, náležející řádu Anglických panen (nejstarší ženská řeholní kongregace vůbec, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), a také mladšího bratra Waltera. Děti často trávívaly prázdniny v rodišti svého otce i matky a malý Rudi se i tam učil kreslit a malovat. Později, po své maturitě v roce 1941 v Sankt Pölten a následném studiu na vídeňské Akademii výtvarných umění tahal za svých pobytů v Kašperských Horách téměř denně těžký malířský stojan a náčiní přes kopec zvaný "Binderhübl" směrem k potoku zvanému už podle blízkosti hradu "Schlossbachl", aby papír plnil náčrty a plátno pak i barvami ze štětce. Tady vznikaly jeho obrazy Kašperka, které dnes visejí roztroušeny na zdech několikera německých a rakouských bytů. Od té největší a nejhodnotnější olejomalby z nich se nedokázal odtrhnout: visí v jeho vídeňském městském bytě ve 4. Okrese blízko zámku Belveder.
Po druhé světové válce začaly malířovy zájmy platit historii umění. Svá studie germanisitky a dějin umění ukončil roku 1951 svou promocí na doktora filosofie (Dr.phil.) s disertací na téma "Naturdarstellung und Kunstauffassung Adalbert Stifters" (tj. "Zobrazení přírody a umělecký názor Adalberta Stiftera" - pozn. překl.). Mezi lety 1946 a 1981 učil na dvou vídeňských gymnáziích. Od roku 1983 byl členem sdružení "St.Pöltner Künstlerbund", podílel se zejména krajinomalbami a akvarely pravidelně na jeho výstavách, Věnoval se ůstali náboženským tématům. Zůstal předmětným malířem: láska ke kvetoucí přírodě a k mnohosti krajinných forem ho neopustila; každý jednotlivý strom je pro něj drobné umělecké dílo tem, kde to někdo jiný odbude toliko rychlým tahem štětce. A poněvadž se dnes stalo módou se vším starým skoncovat a všechno nové následovat, nevyhne se to odporu. Tomu čelí fröhliche Rudi" tichým úsměvem, s nímž bere své kritiky spíše v ochranu, než aby je sám kritizoval.
Nejsou však jen chvíle pro úsměvy: byla tu předčasná smrt bratrova, před několika lety i skon sestřin. Ve dnech pozdního jara minulého roku musel doprovodit ke hrobu i svou milovanou ženu Irmu, která zemřela po dlouhé nemoci. Člověku, jakým je Rudolf hlich, sluší angažmá v charitativní činnosti: už po celá desetiletí je činný ve sdružení "Vinzenzgemeinschaft" své vídeňské fary a je v něm postižen mnoha funkcemi.
Vraťme se však ještě jednou na začátek muž, který s uměleckým citem dokáže v nějakém kostele nadšeně ocenit každičký slohový detail, usedne o něco později k obědu, těší se z dobré hovězí polévky, dá si trojobalit telecí řízek a v myšlenkách už oceňuje dnešní moučník. U stolu přijde řeč na to i ono a umělecký historik Rudolf hlich dobře volenými a zrale výstižnými slovy vysvětluje všechny podrobnosti správné přípravy šumavského kysela (v originále "der Zubereitung einer Sauren Suppe" - pozn. překl.), jak se to naučil od své maminky a jak se to tam na Šumavě dodnes dělá. Kéž je mu dopřáno ještě mnoho let, aby nám mohl vyprávět o malování, o biedermeieru, o svém uctívaném Stifterovi a také o skutečné lahůdce, kterou je šumavské kyselo (a to ještě nebyla řeč o šumavské kulajdě s houbami a vejcem! - pozn. překl.).

Hoam!, 2001, č. 1, s. 19-20

- - - - -
* Sankt Pölten (A) / Kašperské Hory / hrad Kašperk / † † † Sankt Pölten (A)