logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

OSKAR FREUND

Jak byla pro České Budějovice zachráněna "bumerina"

Vstoupil jsem do úřadovny domobraneckého inženýra (v německé verzi "Landsturmingenieur") Sixe a hlásil mu svůj návrat. Dostali jsme se do rozhovoru, který se týkal tehdy aktuelních věcí, při čemž jsme nezbytně konstatovali, že dovolené jsou příliš krátké a zásobovací obtíže všude znatelné. Mezitím zvonil telefon a na dvéře klepali netrpěliví žadatelé, jimž formální moje návštěva zdála se býti zřejmě nejvýš zbytečnou. Když Six si postěžoval na stále stoupající a těžko zdolatelný příliv práce, použil jsem toho okamžiku, abych svoji záležitost pokud možno nejlépe přednesl; abych pak zamezil přerušení se strany Sixovy, vypravoval jsem mu stále rychlejším slovosledem, že purkmistr Taschek (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) mě za mojí dovolené k sobě zavolal a sdělil, že to považuje za svoji povinnost, aby městu Českým Budějovicím byla zachována "bumerina": já pak že jsem mu musel slíbiti, že se zasadím o ponechání zvonu.
Six poslouchal mě ve stále rostoucím vzrušení, jeho tváře i pohyby prozrazovaly, jaký žal (v německé verzi "welches Ärgernis") jsem mu způsobil. Já však jsem se tvářil tak, jakobych toho nepozoroval. Mluvil jsem dále a odůvodňoval žádost se svého hlediska. Náhle se Six zvedl, počal přecházeti svojí úzkou úřadovnu sem a tam, drže sobě pravou ruku dle zvyku na čele - a já jsem očekával pravidelný výbuch jeho hněvu (v německé verzi "ich erwartete einen regelrechten Ausbruch seines Unwillens").
Když skončil jsem svoje odůvodnění, Six ještě běhal sem a tam, aniž by mne, který jsem seděl vedle jeho psacího stolu, dbal. A právě tak neočekávaně, jak se dal do pohybu, tak postavil se Six náhle proti mně a v největším rozechvění prudce gestikuluje vybuchl:
"Du weißt Freund und Kamerad, dass bei mir Gemeinderäte und Bürgermeister, Abgeordnete und Exzellenzen, die hochwürdisten Herren bis zum höchsten Klerus, Minister und Adjutanten von kaiserlichen Hoheiten vorgesprochen haben, das alles weißt Du ja als mein Nachber selbst am besten, dass aber ein Jude wegen eine Kirchen-Glocke bei mir interveniert hätte, das ist mir noch nicht passiert, das muss gewürdigt werden!" (tj. /v české verzi/: "Ty víš, příteli a kamaráde, že mě navštívili obecní radní, starostové, poslanci a excelence, důstojní páni až po nejvyšší klerus, ministři a pobočníci císařských výsostí, to víš sám nejlépe jako můj soused, že ale žid by u mne intervenoval o kostelní zvony, to se mně ještě nestalo, to musí být oceněno!")
A opět Six dal se do pohybu, tentokrát ale smířlivě se usmívaje, hlavou kývaje, jakoby mu přicházela skutečnost téměř neuvěřitelnou; mně připadla na mysl rozmluva s purkmistrem Taschkem při mé návštěvě v jeho kanceláři a při tom má oprávněná domněnka, že bylo mu těžko záležitost svěřiti mně jako židovi, ač o tom slovy se nezmínil (v německé verzi "und dabei die Vermutung, ob letzterer nicht von den gleichen Gedanken beherrscht war wie Six, es aber damals vorzog, hierüber schweigend hinweg zu gehen").

P.S. Toto není překlad do češtiny, nýbrž (i s chybami) úryvek české verze Freundovým vlastním nákladem roku 1932 vydané vzpomínky z časů, kdy působil v letech první světové války jako "Militärbauakzessor" či "Militärbauakzessist" na c.k. ministerstvu války ve Vídni. Německá verze publikace o záchraně proslulého velkého zvonu z českobudějovické Černé věže, tj. zdejší městské zvonice, kterému hrozilo jako tolika jiným rozlití pro zbrojní účely, nese název "Wie die Bummerin B. Budweis erhalten blieb" a o jejím "prvenství" mne přesvědčuje jak zpráva o jejím vydání v Budweiser Zeitung č. 96 ze 14. prosince 1932, tak autorovo vlastnoruční věnování české verze českobudějovické koleji redemptoristů znějící doslova takto: "jístě radi se dosvíte" a svědčící zřetelně o tom, že čeština Freundovou mateřštinou asi nebyla. Co však bylo vlastně mateřštinou Žida rodem?

Odbočka Svazu čsl. důstojnictva oznamuje:

Doplňovací okresní velitelství vysílá v posledních dnech vyzvání, aby důstojníci ve v. atd. předložili dle vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 15. prosince 1926, čís. 225/1926 Sb. z. a n. osvědčení o státním občanství republiky československé. Avšak mnoho důstojníků má názor, že osvědčení o státním občanství jest domovský list. Tento názor není správný, jelikož důstojník může být příslušný do některé obce v republice československé a přece není příslušníkem republiky československé. Osvědčení o státním občanství obdrží žadatelé u zdejšího okresního úřadu č. dv. 5, referent p. vrch. komisař polit. správy JUDr. Antonín Bayer. Každý žadatel musí přinésti domovský list, vystavený po převratu (v německé verzi tato podmínka o době vystavení "Heimatschein" chybí), křestní list a ženatí též oddací list a křestní listy nezletilých dětí, dále pštikorunový kolek a osmikorunový kolek. Za úřední výkon požaduje se Kč 10,- hotově. Osvědčení o státním občanství vydá zmíněný referent ihned a to v úředních hodinách od 9 do půl 12. hod. dopol. Důstojníci, kteří nejsou příslušni do českobudějovického okresu, musí písemně žádati příslušný okresní úřad a přiložiti osobní dokumenty, kolky a poplatek, jak již výše uvedeno. Doporučuje se, aby žadatelé co nejdříve žádali o toto osvědčení. Zprávy, které se šíří v městě, že na úřední vyzvání nemusí se zaplatiti kolkovné a poplatek za úřední výkon nejsou v tomto případě správné. - Jednatel kapitán Oskar Freund.


Republikán, 1932, č. 92, s. 4

P.S. I Budweiser Zeitung, který otiskl tento pokyn ve svém 92. čísle téhož ročníku, příležitostně užíval zkratky "čsl." pro označení zdejší "Ortsgruppe des čsl. Offiziersverbandes", aby bylo jasno, čí nová republika je, a zprávy i pokyny jejího jednatele kapitána (i německy "Kapitän"), v c.k. armádě vedeného coby "setníka" (jak je titulován i v původní českobudějovické policejní přihlášce a knize obyvatel), Freunda tiskl v německé verzi stejně jako to činila periodika česká česky. Republice v případě tohoto pokynu zbývalo šest let a ani ne tři měsíce.

Když jsem na jaře roku 2018 pátral v "osmičkovém" roce po osudu Oskara Freunda, narazil jsem v knihách obyvatel (signatura F VIII 329, kdyby měl někdo zájem) a v policejní přihlášce na konečnou informaci, že opustil "nevděčné" (to míním já) České Budějovice 5. února 1938 na pražskou adresu Holešovice, Dělnická čp. 40 (ten dům už nestojí). Ještě 18. ledna téhož roku zveřejnil v Českobudějovických novinách jako jednatel Sdružení přátel zvířat delší článek pod titulkem "O 'psí trh' v Českých Budějovicích", uvedený jím do češtiny přeloženou citací z večerníku "Prager Abendblatt" s datem 7. ledna o konečném zákazu "psího trhu", jediného prý veřejného psího trhu v Evropě, nedělní ostudy města, na Wilsonově náměstí (tedy na místě, kde dnes stojí Jihočeská vědecká knihovna). České Budějovice byly Freundovým rodištěm. Spatřil tu podle zdejší židovské matriky světlo světa dne 10. září roku 1882 v rodině Josefa a Reginy Freundových. Otec Josef Freund, bývalý českobudějovický obchodník, jak se dovídáme z téhož pramene u záznamu o jeho zdejším úmrtí "v sanatoři Dra Říhy (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení)" 29. ledna roku 1935, se narodil 16. května 1853 "v Krymlově, okr. Černý Kostelec" (dnes je ves Krymlov částí obce Oleška v okrese Praha-východ), matka Regina, roz. Schiffmannová, zesnulá podle matriky v Českých Budějovicích 14. srpna 1937 na adrese Tyršova ulice čp. 18 (ten dům, kde bydlil i její syn, v Suchém Vrbném dosud stojí), přišla na svět 29. ledna 1857 ve Voticích. Oskar Freund se už jako "k.k. Militärbau-Accessist", bytem a příslušností "in Budweis" podle sdělení rabinátu v Badenu u Vídně tamtéž 9. ledna 1910 oženil. Nevěsta měla podle záznamu rabína Karla Thiebergera (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v českobudějovické židovské matrice jméno Sophie (Simcha) Bully(ová) bytem v srbském Bělehradě, kde se 18. října 1889 narodila a kde žili i její rodiče, otec Edija Bully a matka Merkuscha, roz. Kohn(ová). K zasnoubení Oskara a Sonji (tak se psala "v civilu") došlo podle Budweiser Zeitung, č. 62 ze září roku 1909 rovněž v Bělehradě. Dne 15. června 1926 bylo však první Oskarovo manželství prohlášeno za rozloučené a on si podle českobudějovické civilní matriky dne 9. prosince 1926 bere za ženu o téměř dvacet let mladší Elišku Vidakovičovou (*26. března 1902 v srbské Subotici /1740-1918 německy "Maria-Theresiopel"!/), vyznáním římskou katoličku. To už v místním českobudějovickém českém i německém tisku nacházíme často jeho příspěvky, které podepisoval jako jednatel Svazu čsl. důstojnictva. Roku 1932 tady v Českých Budějovicích vydal "nákladem spisovatele" i svou asi jedinou, o to však zajímavější knižní publikaci. Hlavním hrdinou té tenké německy a česky vydané brožury téhož názvu jako naše textová ukázka je generál-inženýr Viktor Dziubinski (*8. března 1863, †5. července 1930), jehož smuteční oznámení přimělo Freunda v závěru celého textu k povzdechu, že v den generálova skonu měla "bumerina" (její ženský rod je odvozen od ženského rodu slova "zvon" v němčině, tedy "die Glocke" a tedy i "die Bummerin") zaznít do dáli svému zachránci (patří k nim podle všeho i Josef Taschek, Oskar Freund a další) nesenému ke hrobu. Máme Oskara Freunda, o jehož osudu po roce 1938 mimochodem zhola nic nevím, považovat za Čecha, za Němce či za "pouhého" českého Žida? Z knihy Kateřiny Čapkové "Češi, Němci, Židé?" (2005)" se dovídám, že v čase josefinských reforem, které Židy nasměrovaly k němectví, byla židovská škola v Kostelci nad Černými lesy, tj. v témže Černém Kostelci (Schwarz Kosteletz), v jehož židovské matrice nacházím záznam o narození Oskarova otce Josefa, zrušena poté, co se pokusila přejít na vyučování v češtině. Josefův otec Isak Freund byl obchodníkem ve zmíněném už Krymlově, Josefova matka a Oskarova babička Franziska, byla pak dcerou Markuse a Anny Pazofskych "aus Zdanic bei Schwartz Kosteletz", tj. ze Ždánic u Kostelce nad Černými lesy. Podle dokumentu Kaurzimer Kreis. Verzeichniss der vorhandenen Judenfamilien nacházíme koncem 18. století ve Ždánicích skutečně židovskou rodinu příjmením, psaným ovšem v soupise pod titulem "Verzechniss der vorhandenen Judenfamilien" trochu češtěji, totiž Pacowsky. Ba, nad tím vším minulým a bohdá i budoucím hlaholí temně z Černé věže ten i zásluhou Taschekovou a Krausovou zachráněný zvon!

- - - - -
* České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pověst o proslulém zvonu z Černé věže ve stejně proslulém českobudějovickém "Heimatbuchu" - praví se v ní, že u Lišova vyhrabal pes a svině zvon, který tamní věž neunesla a město Budějovice za něj dodalo tři malé zvony a tolik stříbrňáků, že by v řadě sahaly z Budějovic až do Lišova
Zvon Bumerin na českobudějovické Černé věžiZvon Bumerin na českobudějovické Černé věži
Jako jednatel Svazu čsl. důstojnictva tu v německém českobudějovickém listě informuje o nárocích členů na lázeňskou a lékařskou péči
Zde ve stejné funkci uvádí na pravou míru informaci o nárocích vdov a sirotků na půjčky a podpory z důstojnického finančního fondu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist