logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF THOMAS FORST

Přijeď sem k nám!

Prachatice, 7. listopadu 1917

Milý Staudo!
Především srdečný dík za Tvé milé řádky. "Burschen heraus!" (jde o název časopisu, který Johannes Stauda vydával od roku 1912 - pozn. překl.) se musí stát nejryzejším ze všech župních listů. Kresby budeš od nynějška dostávat i od nás... Pokud nebudou ostatní příliš zkráceni, jsme rovněž a rádi připraveni sestavit "Böhmerwaldheft" (tj. "šumavské číslo" - pozn. překl.). Jen bys nám musel dát pak najevo svá přání.
(...)
Přijeď jen sem k nám! Věřím, že mezi našimi lidmi ze Šumavy (v originále "unter unseren Wäldlern" - pozn. překl.) by se všechny ty Tvé starosti mohly rozplynout jako březnový sníh. - Nechci se nikoho v župě dotknout, ale jedno je jisté: cítím se mezi svými hochy jako v jedné rodině, tak milo všechno, ti malí "prosté mysli", ti velcí tiší přátelé přírody, kterým je lesní domovina a její lidé tím nejsvětějším. Viděl jsem v jiných skupinách WV až příliš vnějškové "módy" (v originále "Wandervogel-Mode" - pozn. překl.), utěšuji se ale tím, že jako cizinec nemám ten pravý vhled a že snad je přece v jednotlivých skupinách skryto víc. - Mám také své dny (v originále "ich hab auch meine Stunden" - pozn. překl.), kdy prchám "sám s duší unavenou do lesů a strání" (v originále nářečně "muadaseelnalloa af d'Hoad und in Wold" - pozn. překl.). Probatum est (tj. "Je to vyzkoušeno." - pozn. překl.). Něco od Eichendorffa se Schwindovými obrázky (rozuměj nějaký svazek klasika německého romantismu Josefa Eichendorffa /1788-1857/ s ilustracemi jeho současníka Moritze Schwinda /1804-1871/, známého i pobyty na Šumavě - pozn. překl.) obvykle při tom nemůže chybět (v originále "ist gewöhnlich mit dabei" - pozn. překl.).
Mí hoši srdečně opětují Tvé pozdravy!

Věrně Tvůj Pitt.

J. Stauda, Der Wandervogel in Böhmen 1911-1920 (1975), s. 111-112

Pitt mu říkali přátelé, a že jich měl hojnost. V hnutí Wandervogel byl znám opravdu široko daleko i zásluhou časopisu "Burschen heraus!" (což je jakousi revoluční mladou výzvou "ven", k cestám a pobytu ve volné přírodě a "v kraji"), jehož třetí číslo třetího ročníku 1915 neslo dokonce zejména díky Pittovi titul "Prachatitz" (někdy v té době, asi rok nato, si šestnáctiletý tenkrát skaut Jiří Wolker v jihočeskomoravských lesích začal psát svůj táborový deník). Rodina Forstova sem na severní okraj jazykově německého území přišla odněkud od Krumlova. Josef se v Prachaticích narodil 10. října roku 1891 a jako nejstarší ze tří dětí musel po předčasné smrti otcově (1905) přejít ze čtvrté třídy gymnázia rovnou do učení na obchodníka, aby spolu s ovdovělou matkou mohl zajistit rodinu. V prachatické Jungbauerově továrně "Holzwaren für Elektrotechnik", která vyvážela své zboží do celého světa (vlastnil ji starý císařský rada Wenzel Jungbauer, původně obyčejný soustružník dřeva z Horní Vltavice /Obermoldau/), se stal už ve svých 30 letech prokuristou. S tím podnikem spojil svůj život a v letech 1933-1938 byl v Prachaticích, které tak miloval, zvolen i do městské rady, kde působil jako finanční referent. Vzal si za ženu dceru prachatického lékaře a poté, co se marně bránil roku 1938 rozpuštění WV, tj. hnutí, jemuž věnoval tolik sil (byl po roce 1918 pro celé německy mluvící oblasti jižních Čech čelným jeho představitelem) v nacisty zglajchšaltovaných turnerských bojůvkách, držel se za války alespoň stranou politického běsnění. Po stejně marných pokusech přesvědčit po jejím konci Američany o nutnosti zachování jistot německých obyvatel dostal se v letech 1945-1950 do českého vězení, z něhož byl kdysi tělesným zdravím kypící muž postavy takřka dvoumetrové (měřil prý 192 cm výšky) propuštěn ke své rodině, odsunuté do Hesenska, jako zlomený člověk. Zemřel 5. dubna 1959 v nemocnici hesenského města Marburg an der Lahn ani ne osmašedesátiletý a byl tři dny nato pochován na hřbitově nedalekého Bortshausenu, od roku 1974 městské části Marburgu. Jen si ještě nelze odpustit návrat k datu toho dopisu nadšeného Šumavana, tehdy šestadvacetiletého, Johannesi Staudovi (z jeho sbírky je otištěn). Psal se 7. listopad roku 1917 a nám, kdo jsme si alespoň napůl přičichli ke dvacátému století, nedávejte hádat, co se kvůli tomu dni všechno přihodilo i v knihách lesů, vod a strání.

- - - - -
* Prachatice / † Marburg (HE) / † † Bortshausen (HE)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Podle prachatické Knihy narozených spatřil světlo světa poprvé 18. října 1891 na předměstí čp. 186 v rodině prýmkaře Josefa Forsta (jeho otec Mathias Forst byl domkářem v Prachaticích čp. 114, matka Margaretha byla roz. Petrášková ze Svonic /Svojnic/) a jeho ženy Marie, roz. Podzimkové (její otec Anton Podzimek byl truhlářem v Budějovicích, matka Johanna byla roz. Eignerová v Vysoké u Příbrami) - přípis hovoří i o svatbě Josefa Thomase Forsta 27. července 1926 v Horní Vltavici s Idou Stiniovou z Prachatic
Na snímku ze srazu ve Volarech roku 1930
Zpráva o jeho vysídlení do Hesenska - po dohodě s Mezinárodním Červeným křížem, která měla zaručit propuštění tisíců politických vězňů, byl pro těžkou srdeční chorobu jedním z nich po pěti letech težké nucené práce
Parte
Jeho hrob v Bortshausen

zobrazit všechny přílohy

TOPlist