logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL ETTINGER

Nur für Natur...


Nur für Natur
hegte die Sympathie,
unter Bäumen
süßes Träumen
liebte Gräfin Melanie.
Ach, welche Last
füllt das Herz,
hebt die Brust,
wenn im Schatten
grüner Matten
man so hinschwärmt
unbewusst.

Jen přírodě...


Jen přírodě
náleží blahý cit,
tam pod stromy
sen cukrový
milující umí snít.
Ach, jaká tíž
srdcem plá,
zvedá hruď,
v lučin klínu,
svěžím stínu
sny se rojí
buď jak buď.

Nevím vlastně, jak česky zněla koncem 19. století ta árie z operety Johanna Strauße mladšího v překladu Emanuela Františka Züngela (1840-1894), mj. libretisty Smetanovy opery Dvě vdovy, to tady ovšem nemá pro ten můj text hlavní význam. Když Budweiser Zeitung dne 2. května roku 1925 referoval o uvedení Straußova dnes vzácně uváděného operetního kusu "Der lustige Krieg", tj. "Veselá válka", zdůraznil nejen to, že ji zazpíval sám tehdejší ředitel německé sezóny českobudějovického městského divadla Karl Ettinger, nýbrž i skutečnost, že nemůže být co do popularity žádnou jinou překonána. Byla to doba, kdy operetní repertoár stále ještě plnil i ve dvacátých letech dvacátého století hlediště. Slabou návštěvnost měl ovšem spíše zachraňovat. Nemohu smlčet, že tu árii zpívají v proslulém americkém filmu Letter from an Unknown Woman (Dopis neznámé) režiséra Maxe Ophülse z roku 1948 (podle prózy Brief einer Unbekannten z roku 1922, jejíž autor Stefan Zweig je mi snad z celé světové literatury vůbec nejmilejší) v zasněžené Vídni pouliční muzikanti, ačkoli pro zimní scenerii rozhodně myšlena nebyla. Jenže ani "v Budějovicích na Šumavě" nebylo vždy jen slunečno. Německé divadlo dostalo vyhrazeno po roce 1919, kdy tu zahájilo český provoz tzv. Jihočeské národní divadlo, jen jarní (letní) část sezóny, když 31. března 1919 skončila pro německá představení poslední podzimní (zimní) sezóna jejich poslední plné sezóny po právě stoleté existenci jubilující tehdy divadelní budovy. 51. číslo 58. ročníku listu Budweiser Zeitung oznámilo v červenci 1919, že divadlo bylo pro německou letní sezónu v roce 1920 propůjčeno chebskému divadelnímu řediteli Juliu Erendu Ettingerovi. Ten tu v roce 1920 skutečně jako ředitel působil vedle Fritze Puchsteina, označovaného rovněž jako "Direktor", ale když byl v roce 1923 získán z Mostu (Brüx) jako divadelní ředitel Karl Ettinger, připomínalo se právě i jeho působení zde už v roce 1920! Zda jde o dvě osoby: Erend-Ettinger a Ettinger a jaký byl mezi nimi vztah, čeká na rozluštění. Z jiného pramene vím, že Erend-Ettinger působil v roce 1921 už ve Františkových Lázních (Franzensbad) a v prosinci téhož roku z vedení tamního divadla odstoupil. Divadlo v Teplicích s novou budovou z roku 1924 u Karla Ettingera v seznamu svého personálu jako mateřskou jeho scénu uvádí "Berliner Staatstheater", takže by mělo jít opravdu o osoby dvě. V každém případě českobudějovický německý i český tisk (ať už Republikán či Jihočeský přehled) nešetří u Karla Ettingera upřímným uznáním zejména v letech jeho "prostředního" zdejšího působení v letech 1923-1926, poněvadž se tu objevil ještě v německé sezóně roku 1934. Francouzsky psané webové stránky o proslulém německém divadle v Teplicích vymezují Ettingerův život (je tu i jeho působivá fotografie) lety 1880 a 1940. Ten druhý rok je ovšem provázen otazníkem a mně jde vzhledem k tomu tak "židovsky" znějícímu příjmení dost mráz po zádech. Co do repertoáru, jde v Ettingerově "éře" o neskutečný rozsah od činoherních novinek včetně třeba Langerovy hry Velbloud uchem jehly v německém překladu s hostující Pepi Glöckner-Kramerovou ("při zcela vyprodaném domě") či původní Watzlikovy hry "Im Sankt Martinihaus" (Hans Watzlik má na webových stranách Kohoutího kříže rovněž své samostatné zastoupení) až po klasiku a zejména obrovskou zásobu operet (i opery včetně německy zpívané "Prodané nevěsty" tu našly místo). U těch operet by se dalo uvažovat spíše o tom, která ze známých i méně známých se tu nehrála. Samo složení repertoáru by stálo za podrobnou studii, na kterou tu chybí místo. Bez Karla Ettingera by však v divadelní historii města na soutoku zbyla mezera o to větší. Poměr města k umění je zároveň asi totéž co poměr umění k přírodě.

- - - - -
České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Referát v českobudějovickém německém listu
Pochvalný hlas z české strany (autorem článku je Bohumír Borkovec /1889-1949/) platí tady i jemu
Kolorovaná pohlednice z počátku 20. století zachycuje  českobudějovické divadlo zcela vpravo
Divadlo v Českých Budějovicích v roce 2019, takřka 100 let po jeho zdejším působení

zobrazit všechny přílohy

TOPlist