logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HERTHA ELLINGER-MICHALOVÁ

Zu den Quellen


Durch den Wald bin ich gegangen,
Blätter streichen mir ums Ohr:
Werde wieder heimgelangen
Zu den Quellen, schwebt's mir vor.

Alles Laute wird so leise,
Und mein Schweigen soll dort sein,
Und der Väter gute Weise
Wird dort münden in mich ein.

K pramenům


Šla jsem lesem, plným stromů,
obklopil mne jejich šum:
jak bych vrátila se domů
k chladným lesním pramenům.

Všechny zvuky v šepot přemnou,
temným tichem posílí.
Hlasy předků jsou tu se mnou,
všechny ve mne vústily.

Böhmwind, s. 150

Plöckensteiner See


Steh wieder bei dem Felsen,
Vor mir die Tannen weit,
Hier bin ich einst gegangen,
Die Bäume sind behangen
Mit der Vergangenheit.

Die jungen Triebe grünen,
Breiten das Morgen aus.
Du Jetzt, lass dich versühnen,
Ullaweil, ich bin zuhaus.

Plešné jezero


Stojím zas pod tvou stěnou,
kolem jen les a les.
Já v mládí putovala
sem, každý strom tu znala
a jsem tu znova dnes.

V snítkách se zelenaly,
jak i teď v jitřní čas...
Ne stesk, jenom sbor chvály
zní ve mně doma zas.

Böhmwind, s. 123

Glas


Glas, du zitterst im Schrank um dein Sein,
Hüllest ein wenig Atemluft ein,
Wartest auf einen warmen Mund,
Bist wie Unendliches, so rund.

Leuchtet die Stunde zuweilen,
Kommt der Traube Gold zu dir,
Wirst du die Glut verteilen
Halb zwischen dir und mir.

Kamst aus dem Feuerofen
Tief drin im Böhmerwald.
Singend in allen Strophen
Wandst du dich hin zur Gestalt.

Glas du, aus Regenbogen,
Klang du, aus Träumen gebaut,
Tief von Schliffen durchzogen,
Bist mir ein Heimatlaut.

Sklo


Tak ve skříni se chvěješ o své bytí,
až drnčí sklenky, než je ruka chytí.
Čekáš, aby tě někdo poceloval,
jsi sama plnost dechu, kruh i ovál.

Zazáříš bleskem v třpytné hodině,
kdy zlato hroznů do tebe se vleje,
a žár, který odhalíš ve víně,
na jmění dělíš, které mé i tvé je.

Vycházíš z ohně sklářské pece,
z lesů mé krásné Šumavy.
Zpěv tebou plyne, jako v řece:
máš její tvar, ať vypráví.

Jsi upředeno z barev duhy,
zníš řezem snu vždy poznova.
Jak vzácný poklad, víc než který druhý,
jsi vzdechem domova.

Böhmwind, s. 173

Böhmerwald-Hölzer


Böhmerwald-Wälder trunken
so tief das Taubenblau,
das Urmeer, lang versunken,
in Hügelwellen schau!

Wald, Vögel und die Fische
viel innig Liedgesang
und Gottes Brot am Tische
des Menschen Lob und Dank.

Die Hölzer frisch entrindet!
Wie Träne, Harz, Blut stark
Bett, Wiege, Bahre bindet
und Heimweh bis ins Mark!

Šumavské lesy


Šumavské lesy pijí
modř nebes napořád.
Pramoře s melodií
vln hor v nich vidím stát.

Les, ptáci, také ryby
ve vroucí písni chval.
Dům, v němž se Bohu líbí,
stůl, na nějž chleba dal.

Stromy, zbavené kůry,
se slzou pryskyřic,
lože, rakev, On shůry
stesk spatří - už nic víc.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1996, č. 12, s. 565

P.S. Pod touto básní je jako autorka uvedena Hertha Ellinger, Wien/Winterberg.

Wäldler


Das macht das Tannenwehen
im Wind zur Winterzeit,
dass sie in Demut gehen -
frost- und leidbereit.

Das macht das schwere Tragen
am großen Weltenstamm.
Sie schnitzen, rätseln, fragen -
rissig die Hände und klamm.

Das macht, dass sie vertrieben
und weit vom Wind verweht.
die Alten sind geblieben.
Gott kennt sie am Gebet.

(Als Erinnerung an das Mahnmal
der Böhmerwäldler)

Ti ze Šumavy


To vítr v horských stráních
i v tuhý zimní čas
ví, co pokory na nich
lpí, nezkrotí ji mráz.

Pěstil je těžký úděl,
který jim přiřkl svět.
Jejich ruce jsi viděl?
Pak začneš rozumět.

Víš to, že vyhnali je.
Vítr to ví i vzduch.
Jen modlitba v nich žije:
po ní je pozná Bůh.

(Jako vzpomínka na památník
vyhnaných Šumavanů)

Hoam!, 1978, č. 4, 2. str. obálky

Kindheit in Winterberg


Ist ein Schloss, eine Kirche und Häuser geduckt.
um den Ringplatz - ein Fenster, aus dem ich gelugt.
Mir als Kind ging die Welt bis zum Wodnikuteich,
Schüttenhofener Wiesen, ihr Name so reich
überladen mit Sommern wie Wagen voll Frucht.
Still - aus Tannen ein Sagen, im Winter besucht
mancher Hase in mondhellen Nächten die Stadt,
um zu grasen, weil's gar so viel Schnee herum hat...
Wenn's auch nimmer so ist, Gott gab's, wir waren reich:
Unsere Welt ging bis zum Wodnikuteich!

Vimperské dětství


Je zámek, pod ním kostel, domy v letní den,
rám náměstí k nám svítí zplna do oken.
Až k rybníku Vodník sahal můj dětský svět,
k Sušickým lukám, každý mi mohl závidět
ten čas, plničký divů jak vůz s obilím.
Jako zas táhla z lesů za zvláště tuhých zim
zvěř po polích až k městu, měsíc když mráz na ně dých,
a chtěla se pást, ač všechno pokryl sníh...
I kdybychom byli beze jmění, bylo co nám závidět:
až k rybníku zvanému Vodník sahal náš jitřní svět!

Böhmwind, s. 474

Narodila se 24. září 1922 v rakouské Vídni, kde také působila jako nářeční odbornice a pomocná vědecká síla a kde v požehnaných 96 letch zemřela dne 31. říina roku 2018, což nám odtud oznámila její dcera. Jak je patrno z jejích básní, vztah k Vimperku a Šumavě je natolik bytostný, že se tam i jako návštěvnice po letech cítila doma. Proto také se její verše ocitly v krajanském sborníku vimperských vyhnanců Böhmwind (1989) a v měsíčnících Böhmerwäldler Heimatbrief a Hoam!, odkud jsou převzaty i naše ukázky. V tom šumavském městě nad řekou Volyňkou (Wolinka) se totiž jako syn hlavního pokladníka věhlasného Steinbrenerova vydavatelství 6. února 1886 narodil autorčin otec Gottlieb Michal, později renomovaný rakouský architekt, který už jako tvůrčí umělec ovšem své příjmení zásadně psal jen ve tvaru "Michael". Po škole v rodném Vimperku studoval na Vyšší uměleckoprůmyslové škole (Höhere Staatsgewerbeschule) v Plzni (Pilsen) a v letech 1908-1912 absolvoval pak vídeňskou Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste) u profesora Otto Wagnera (1841-1918), předního teoretika i praktika rakouské secese. Za prvé světové války, v níž jeho učitel utrpěl těžké zranění, jemuž v jejím posledním roce podlehl, působil Michal v čele tzv. "Baukompanie", která měla zajišťovat znovuvýstavbu boji poničené rakouské tehdy Bosny a Hercegoviny. Město Vídeň po válce zaměstnávalo Michala jako svého vrchního stavebního radu. Mezi jeho přední díla patřilo však zejména řešení interiérů věhlasného Muzea hygieny (Hygienemuseum) v německých Drážďanech (Dresden), které ovšem lehlo popelem za spojeneckého bombardování města v únoru 1945. Gottlieb Michal (Michael) zemřel ve Vídni 12. července 1970. Dcera Hertha se vrátila ke vzpomínce na dětská léta, strávená s otcem na moravském venkově v okolí Brna, ještě v roce 2002 knihou "Kindheit in Mähren. A Piagl af Pauarasch", kterou vydalo nakladatelství Österreichisches Literaturforum. Známá rakouská lingvistka Maria Hornungová o té práci napsala: "Dostáváme v ní obraz světa staré selské kultury, v níž se věrně zrcadlí celá starorakouská epocha před svým zánikem." Jak to neříci také o Šumavě?

- - - - -
* Vídeň (A) / Vimperk / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam ve vimperské farní matrice o narození jejího otce Gottlieba Augusta Michala (v rodině zdejšího "továrního úředníka" Gottlieba Michala a jeho ženy Barbary, dcery taktéž zdejšího řezníka Ignace Iglera a Christiny, roz. Poláčkové z Českých Budějovic - přípis informuje i o svatbě otcově ve Vídni roku 1922 s Rosalií Kunzovou
Parte otcovo na stránkách krajanského měsíčníku...
... parte její o 48 let později

zobrazit všechny přílohy

TOPlist