logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN DUSCHER

Obec Český Jílovec a ves Horní Jílovice

Obec Český Jílovec
K obci Český Jílovec (v originále "Böhm.-Gillowitz", české místní jméno Český Jílovec přejímám z Pfohlovy příručky Orientierungs-Lexikon /1927/, dnes ovšem označuje přírodní rezervaci /vyhlášenou už v roce 1934/ ve svahu nad řekou Vltavou kus od pouhého dnes "katastrálního území" Horní Jílovice - pozn. překl.) náležely tyto vsi se samotami (na první místě uvádíme česká místní jména lokalit, byť i po válce zaniklých, v závorce je německé místní jméno z originálu přeloženého textu, které už dále v překladu nepoužívám - pozn. překl.) :
1. Přízeř (Priesern)
2. Horní Jílovice (Böhm-Gillowitz)
3. Velence (Willentschen)
4. Závratné (Sabratne)
5. Žumberk (Sonnberg)
6. Hlásná (Wachtern)
7. Poustevna (Einsiedel)
8. Machnatec (Linden)
9. Hořipné (Hurschippen)
10. Jiříčkov (Irsiglern)
Obec Český Jílovec měla celkou pozemkovou výměru 1.788 hektarů. Domů čítala obec 91, k čemuž jsou počítány selské usedlosti a jednotlivé domy další se samostatným číslem poposným. Při posledním sčítání lidu (v originále "angenommen 1938", konalo se ovšem až roku 1939 na územích připojených k nacistické "Říši", v ČSR k němu došlo naposledy v roce 1930 - pozn. překl.) žilo v obci 530 obyvatel, z toho 3 Češi. Ze zmíněné pozemkové výměry připadalo 693 hektarů 53 arů 86 m2 na pole, 307 hektarů 85 arů 5 m2 na luka, 427 hektarů 94 arů 69 m2 na selské lesy. Na panský les (hraběti Buquoyovi náležející "Schusterleichtn") to činilo 56 hektarů 14 arů. Stavební plochy usedlostí a domů obnášely dohromady 6 hektarů 16 arů 82 m2. Na silnice a obecní cesty v obci připadalo 67 hektarů 58 arů 13 m2. Celková vodní plocha rybníků a potoků tu činila 2 hektary 65 arů 95 m2. Územím obce protékající řeka Vltava zabírala 28 hektarů 5 arů 13 m2. Při silnici na Český Krumlov (v originále "an der Krummauerstraße" - pozn. překl.) ležící židovský hřbitov, náležející také k obecnímu území, měl rozlohu 16 arů 12 m2. Ovocné zahrady obce si vyžádaly celkovou plochu 10 hektarů 37 arů 73m2. Ke shora zmíněným osadám patřilo pět samot, devět kůlen na vozy a jedna hasičská zbrojnice, postavená v roce 1922 (v témže roce byl v Českém Jílovci založen i dobrovolný hasičský sbor /v originále "die Freiwillige Feuerwehr" - pozn. překl./). Sazba pozemkové daně pro obec byla určena třídou B I. Hektarové výnosy činily u ozimého žita 22 dvoucentů, u jarního žita 19 dvoucentů, u ječmene 21,5 dvoucentu, u ovsa 21 dvoucentů. U raných brambor činila hektarová sazba 125 dvoucentů, u pozdních brambor 250 dvoucentů, u zelí (v originále "bei Krautrüben" - pozn. překl.) 450 dvoucentů, u krmné řepy (v originále "bei Runkelrüben" - pozn. překl.) 400 dvoucentů. V obci Český Jílovec se nacházeli tři majitelé usedlostí o výměře 45-90 hektarů. Výměru 30-35 hektarů měli tři majitelé usedlostí. Osmnáct majitelů mělo výměru 25-30 hektarů, pět majitelů výměru 20-25 hektarů, rovněž pět majitelů pak 15-20 hektarů (podle sovětského vzoru byl po válce v komunistickém Československu považován za tzv. "kulaka" každý hospodář s výměrou od 15 hektarů včetně a musel být tudíž "rozkulačen" - pozn. překl.). Jeden majitel měl výměru nad 10 hektarů. Sedm hospodářů vlastnilo 5-10 hektarů. Osm "chalupníků" (také "domkářů", v originále "Häusler" - pozn. překl.) mělo výměru 4-5 hektarů, šestnáct mělo od 1-4 hektarů. Čtyři majitelé domů měli výměru pod 1 hektar. V roce 1944 činila obdělávaná plocha obce pro žito 231 hektarů 14 arů, z toho bylo 28 hektarů 14 arů jarního žita. Plocha určená pšenici obnášela 12 hektarů 37 arů, z toho bylo 7 hektarů 67 arů jarní pšenice. Dále tu bylo 13 hektarů 16 arů ječmene. U ovsa to činilo 205 hektarů 61 arů. Obdělávaná plocha pro jetel zabírala 78 hektarů 38 arů, z toho 4 hektary 12 arů švédského jetele, 1 hektar 9 arů inkarnátu. Pro brambory bylo určeno 57 hektarů 7 arů, z toho 3 hektary 21 arů raných brambor. Na 27 hektarech 12 arech se pěstovala krmná řepa a tuřín, na 9 hektarech a 17 arech zelí. 18 hektarů 27 arů živilo krmný hrách a viku, 4 hektary 32 arů patřilo jedlému hrachu. Na 19 hektarech 22 arech rostl len. 15 hektarů 83 arů zabíraly travní směsi, z toho 1 hektar 7 arů bílého jetele a táž rozloha jetele žlutého (česky i "tolice dětelová", přisévaná na louky a pastviny - pozn. překl.). Pěstování máku si vyžádalo 1 hektar 91 arů.
Seznam bývalých starostů obce Český Jílovec:
1880-1898 Anton Sihorsch z usedlosti zvané "Greanhof" v Hlásné (pod tímto českým místním jménem osada Wachtern po válce zanikla, blíže i s mapou a leteckým snímkem viz web Zaniklé obce - pozn. překl.)
1898-1904 Wenzl Irsigler z usedlosti "Assmannhof" v Žumberku (jde o rovněž zaniklý Sonnberg, blíže viz Zaniklé obce - pozn. překl.)
1904-1907 Josef Wallner z usedlosti "Tonihof" v Horní Jílovici (dnes jen "katastrální území" Horní Jílovice, spadající pod město Rožmberk nad Vltavou - pozn. překl.)
1907-1913 Johann Eppinger z usedlosti "Kernzlhof" ve shora zmíněném Žumberku
1913-1918 Johann Lind z usedlosti "Michlhof" v Přízeři (dnes jen část města Rožmberk nad Vltavou - pozn. překl.)
1918-1923 Wenzl Wallner z už zmíněné usedlosti "Tonihof" v Horní Jílovici
1923-1932 Josef Pils z usedlosti "Joglhof" v Poustevně (pod tímto českým místním jménem osada Einsiedel po válce zanikla, blíže i s mapou a leteckým snímkem viz web Zaniklé obce - pozn. překl.)
1932-1938 Anton Irsigler z usedlosti "Donkohof" v Machnatci (pod tímto českým místním jménem osada Linden po válce zanikla, blíže i s mapou a leteckým snímkem viz web Zaniklé obce - pozn. překl.)
1938-1945 Alois Anderl z usedlosti "Irgmandlhof" v už zmíněné Horní Jílovici jako poslední starosta obce Český Jílovec.

Ves Horní Jílovice
Ode vsi Přízeř (v originále "von der geschlossenen Ortschaft /Dorf/ Priesern" - pozn. překl.) vede vozová cesta dál do Horní Jílovice. Po pravé straně cesty stojí nahoře ve svahu usedlost "Irgmandlhof" s čp. 6 (z té dnes nezůstala ani stopa - pozn. překl.). Jejími majiteli byl manželský pár Alois a Aloisie Anderlovi. Pozemková rozloha této usedlosti obnášela 49 hektarů 91 arů 68 m2. "Irgmandlhof" byl koncem měsíce května 1934 zničen požárem, ještě téhož roku byl však majitelem obnoven. Při jílovické cestě (v originále "am Gillowitzer Weg" - pozn. překl.) vlevo leží "Tonihof", jehož posledními majiteli byli Wenzel Wallner s chotí. Pozemková výměra této usedlosti obnášela 35 hektarů 85 arů 68 m2. Hned vedle "Tonihofu" se nacházel "Kernzlhof" se staveními čp. 3 a čp. 4. To druhé z obou čísel popisných byl výměnek. Posledními majiteli právě zmíněné usedlosti byli Josef Eppinger s chotí, výměnek pak obýval se svou manželkou Josef Biebl. Pozemková výměra "Kernzlhofu" činila 40 hektarů 25 arů 63 m2. Následovala, ovšem napravo od venkovské cesty, usedlost "Altrichterhof" se staveními čp. 1 a čp. 2, přičemž druhé z obou čísel představoval výměnek, ovšem už zbořený. Posledními majiteli usedlosti byli Franz Wagner s chotí. Pozemková výměra obnášela 41 hektarů 66 arů 82 m2. Dole v údolí řeky Vltavy se při silnici do Českého Krumlova nacházel "Pragerbauernhof" o pozemkové výměře 19 hektarů 80 arů, jílovické čp. 8, kde hospodařil neženatý Matthias Neubauer. Ve vltavském údolí po levé straně silnice se nacházel i "Haxenbauernhaus", nesoucí jílovické čp. 7. Posledními majiteli tohoto stavení byli Alois Kappl a jeho žena. Pozemková výměra majetku činila 1 hektar 83 arů 47 m2.
Podle čísel popisných, majitelů a usedlostních jmen tedy shrnuto vychází:

čp. 1 Wagner, Franz "Altrichterhof"
čp. 2 výměnek téže usedlosti
čp. 3 Eppinger, Josef "Kernzlhof"
čp. 4 výměnek téže usedlosti
čp. 5 Wallner, Wenzl "Tonihof"
čp. 6 Anderl, Alois "Irgmandlhof"
čp. 7 Kappl, Alois "Haxenbauernhaus"
čp. 8 Neubauer, Matthias "Pragerbauernhof"


Museum Freistadt - Böhm.-Gillowitz » Ortsausschuss Rosenberg

Přízeř

Od silnice na Malšín (v originále "von der Malschingerstraße" - pozn. překl.) odbočuje u božích muk řečených "Progerbauermarter" cesta vpravo do Přízeře (v originále "nach Priesern" - pozn. překl.). Při této cestě nalevo stojí přízeřské stavení čp. 26, zvané tu "Heschnhonsnhaus", jehož posledními majiteli byli Karl a Fanny Steinbichlovi. Pozemková výměra této usedlosti činila 2 hektary 18 arů 42 m2. Kráčíme-li cestou dál, dojdeme k místu, kde před rokem 1920 stával dům čp. 14, někdejší "Gmoahäusl" (doslova "obecní chaloupka", česky "pastouška" - pozn. překl.). Byl v posledku obýván Johannem a Marií Langovými. Hned vedle, rovněž nalevo od cesty, se nacházel dům čp. 3. Byl to tak řečený "Weberhaus", jehož posledními majiteli byli Josef a Johanna Bieblovi. Pozemková výměra jejich usedlosti obnášela 10 hektarů 50 arů 75 m2. Stejně tak vedle, ale napravo při cestě se nacházel dům čp. 1, tak řečený "Baunhaus", jehož posledními majiteli byli Wenzl a Anna Watzlovi. Pozemková výměra této usedlosti činila 44 hektarů 46 arů 72 m2. Následoval, ovšem nalevo od cesty, tak řečený "Michl-Hof" s čp. 2, jehož posledními majiteli byli Wenzl a Katharina Irsiglerovi. Tato selská usedlost měla pozemkovou výměru 39 hektarů 16 arů 72 m2. Vedle "Michl-Hofu", také napravo vedle cesty, se nacházel dům čp. 5 (nezbyla po něm ani stopa - pozn. překl.), což byl tak řečený "Duscher-Hof", jehož posledními majiteli byli Johann a Rosa Duscherovi (tj. pisatel německého originálu tohoto textu a jeho choť - pozn. překl.). Pozemková výměra této usedlosti obnášela 47 hektarů 17 arů 44 m2. "Duscher-Hof" byl dne 2. června roku 1910 ve 2 hodiny po poledni ničivě zasažen úderem blesku. Požáru padlo za oběť 15 kusů skotu a všechen vepřový dobytek. Tehdejší majitelé Adalbert a Maria Duscherovi dokázali zbudovat stavení ještě téhož roku od základů znova. Výměnek nacházející se s čp. 4 vedle, byl zbořen. Dál při cestě vlevo stál dům čp. 6, tak řečený "Boar-Haus" o pozemkové výměře 9 hektarů 45 arů 71 m2, jehož posledními majiteli byli Peter a Anna Schauerovi. Vedle domu čp. 6 se nacházel dům čp. 7, zvaný "Boweber-Haus" o pozemkové výměře pouhý 1 hektar 31arů 50 m2, jehož posledními majiteli byli Franz a Katharina Hebenstreitovi. Hned vedle domu čp. 7 se nacházel dům čp. 8, nazývaný "beim Groundmichl". Posledními majiteli této usedlosti o pozemkové výměře pouhých 97 arů 40 m2 byli Wenzl Matschi a jeho žena Franziska. O několik metrů dál do vsi, za domem čp. 8 stál dům čp. 9, zvaný "¨Heschen-Hof" o pozemkové výměře 33 hektarů 37 arů 76 m2. Jeho majiteli byli Sebastian a Maria Urbanovi. Hned vedle něj nalevo od cesty se nacházel dům čp. 30, tak řečený "Jakobn-Haus" o pozemkové výměře 2 hektary 20 arů 22 m2, jehož posledním majitelem byl Wenzl Griebl. Dům byl počátkem července roku 1934 zničen nočním zásahem blesku. Nastalým požárem zašly i 4 kusy skotu. Ještě téhož roku došlo k obnově stavení Grieblovými syny Wenzlem "mladším" a Franzem, kteří byli oba zedníky z povolání. Přes léto jinak pracovali v Rakousku. Vedle "Grundmichlhausu" vpravo nahoře se nacházel dům s čp. 20, zvaný "Schuastahaus". Jeho posledními majiteli byli Emmerich a Katharina Steibelmüllerovi, pozemková výměra činila pouhý 1 hektar 30 arů 35 m2. Dům čp. 10 o pozemkové výměře 9 hektarů 7 arů 43 m2 stál vedle a říkalo se mu "Glooserhaus". Jeho poslední majitelkou byla Maria Hengsterová. Dům s čp. 11 vedle "Glooserhausu", zvaný "Berausn-Hof" (odtud pocházela matka pisatele originálu -pozn. překl.), měl pozemkovou výměru 39 hektarů 76 arů 43 m2 a jeho posledními majiteli byli manželé Johann a Maria Schauerovi. Vedle něj byl dům čp. 12, tak řečený "Altrichter-Hof", o pozemkové výměře 17 hektarů 40 arů 70 m2, který naposledy vlastnil Franz Watzl, hned vedle pak dům čp. 13 o pozemkové výměře 4 hektary 18 arů 39 m2, zvaný "Soilerhaus", jehož poslední majitelkou byla Theresia Watzlová. Pokračujeme-li nyní dál po cestě do Horní Jílovice a Jiříčkova, dojdeme k volně stojícímu domu čp. 19, zvanému "Schneiderhaus". Jeho posledními majiteli byli Johann a Heidi Krabatschovi. Pozemková výměra jejich usedlosti činila 2 hektary 42 arů 58 m2. Pár metrů vzdálen odtud se nacházel "Topplbaunhaus", nesoucí čp. 22. Majitelem domu s pozemkovou výměrou 2 hektary 39 arů 33 m2, byl Ludwig Schaufler. Při cestě do Jiříčkova (pod tímto českým místním jménem osada Irsiglern po válce zanikla - pozn. překl.) napravo se nacházel dům s čp. 32, tak řečený "Michllenzenhaus", jehož posledními vlastníky byli Matthias a Katharina Steinbichlovi. Jejich majetek měl pozemkovou výměru pouhý 1 hektar 96 arů 48 m2..O několik metrů dále při stejné cestě stál tak řečený "Lippnhaus", dům s čp. 27, jehož majiteli byli Johann a Theresia Hengsterovi. I pozemková výměra tohoto majetku obnášela pouhý 1 hektar 72 arů 23 m2. Dále nahoře se při cestě do Jiříčkova nacházel dům čp. 25, zvaný "Dominihaus", jehož vlastníky byli Johann a Maria Königovi a pozemková výměra v jejich případě činila 4 hektary 33 arů 5 m2. Z království "Dominihausu" sestupujeme do údolí řeky Vltavy k "Bílému mostu" (v originále "vom Königreich des Dominihauses wollen wir hinunter in das Modautal zu der 'Weißen Brücke'" - pozn. překl.), resp. k silnici na Český Krumlov, které se tu říká i "Buchbrunnerstraße" (v originále "bzw. zur Krummauerstraße, die auch 'Buchbrunnerstraße' genannt wurde'" - pozn. překl.). Při ní stál napravo dům čp. 24, což byl někdejší hostinec "Schießer", později řečený "Rieger", jehož posledním majitelem byl Johann Ratzek. Pozemková výměra tohoto majetku obnášela 22 arů 50 m2. "Riegerhaus" byl dne 26. února 1925 zničen požárem, ale byl ještě téhož roku znovu zbudován. Na protilehlé straně cesty se proti "Riegerhausu" nacházel dům čp. 31, zvaný "Ziegelbrennerhaus" nebo "Stürzlhaus", jehož majitel se v dřívějších dobách věnoval i pálení cihel. Poslední vlastnicí domu s pozemkovou výměrou 76 arů 50 m2 byla však Theresia Kollmannová. Několik metrů pod ním se nacházel nalevo od silnice dům zvaný "Scharingerhaus" nebo "Haberlhaus" s čp. 28. Jeho posledními majiteli byli Adalbert a Maria Scharingerovi. Adalbert Scharinger konal po několik let službu cestáře. Pozemková výměra domu obnášela 2 hektary 93 arů 83 m2. Ze silnice na Český Krumlov odbočuje u něj cesta vedoucí nahoru ke kapli na Studenci (v originále "hinauf zur Herndlesbrunnerkapelle" - pozn. překl.). Při této cestě ležel napravo kolem přelomu 19. a 20. století založený nový židovský hřbitov. Vedle něj se nacházel dům čp. 23 o pozemkové výměře 2 hektary 26 arů 39 m2, tak řečený "Krabatschhaus", jehož majiteli byli Zepherin a Anna Krabatschovi. Za "Krabatschhausem" se nacházel dům čp. 21, zvaný "Reitbauernhaus", jehož poslední vlastnicí byla Aloisia Stögerová. Pozemková výměra jejího majetku činila 3 hektary 67 arů 84 m2. Nahoře, vpravo od cesty na Studenec, se nacházel srub, který si tu postavil penzioniovaný český důstojník. Srub dostal čp. 33 a jeho posledním majitelem byl Rudolf Trnks. Ke srubu patřilo 6 arů 77 m2 pozemku. Cestou, při které stála žulová zastavení křížové cesty, se došlo až k poutní kapli na Studenci. Přesněji vzato šlo o kaple dvě. Byla to kaple zasvěcená "Bolestné Matce Boží" (v originále "die der 'Schmerzhaften Muttergottes' geweihte" - pozn. překl.), zvaná také "Kreuzkapelle" (tj. "Křížová kaple" - pozn. překl.) a vedle ní se nacházející kaple sv. Anny (v originále "St. Annakapelle'" - pozn. překl.). Vedle poutní kaple se nacházel hostinec (dnes "Hotel Studenec" - pozn. překl.), jehož majiteli byli Wenzl a Maria Höplerovi. Vlastník byl zároveň hostinským a rolníkem, pozemková výměra jeho majetku obnášela 5 hektarů 54 arů 10 m2. Po první světové válce byl tehdy velice sešlý hostinec zcela přestavěn, což se stalo zásluhou rodiny Streitschek-Prieschl. Pro velké zadlužení přešel majetek do rukou schwarzenberského pivovaru v Českém Krumlově. Pivovar pronajal hostinec i rolnické hospodářství Wenzlu Höplerovi, původem ze Spálence v okrese Prachatice (v originále "von Brenntenberg, Kreis Prachatitz" - pozn. překl.), který se sem nastěhoval v roce 1937. Roku 1941 Höpler dne 5. srpna nabyl hostinec i hospodářství koupí do osobního vlastnictví. Cesta vede od kaple nahoru, až byl při ní kus dál k vidění dům s čp. 18, tak řečený "Himmelbauernhaus", jehož posledními majiteli byli Franz a Maria Hengsterovi. Pozemková výměra "Himmelbauernhausu" činila 7 hektarů 18 arů 53 m2. Vpravo odbočující cesta vedla dolů k domu čp. 17, zvanému "Soflhaus" či "beim Felsenbaun". Posledním vlastníkem byl Franz Hofer. pozemková výměra obnášela 52 arů 8 m2. Vedle "Felsenbauernhausu" se nacházel tak řečený "Hernlesbauern-Hof" s čp. 16. Posledními majiteli této usedlosti byli manželé Josef a Agnes Bambergerovi, její pozemková výměra činila 26 hektarů 94 arů 44 m2. Nad "Herndleshofem", vedle pěší cesty do Jílovice, se nacházel dům s přízeřským čp. 23, zvaný "Schuastahauserhaus" o výměře 3 hektary 82 arů 16 m2, jehož posledním majitelem byl Josef Draxler.


Museum Freistadt - Priesern » Ortsausschuss Rosenberg

Nekrolog Johanna Duschera v krajanském časopise "Hoam!" zdůrazňuje, že si svou "kronikou" obce Český Jílovec zbudoval památník trvalé hodnoty. Řekl bych, že je to dáno i historickým zánikem té selské komunity třeba i včetně pozemkových výměr každé z jednotlivých větších i malých usedlostí (když čtu ta jména a čísla, připadám si, jako bych odříkával litanii za duchy). Nikdo z jejich majitelů si zřejmě nedovedl podobný konec představit. Datem zřízení přírodní rezervace téhož jména jako někdejší obec je rok 1934 a uběhlo pouhých dvanáct let do nuceného vysídlení německých obyvatel více než desítky okolních osad a samot. Johann Duscher byl přitom v roce 1946 čtyřicátníkem, dalo by se povědět mužem v nejlepších ještě letech. Podle archu sčítání lidu z roku 1921 pro usedlost v Přízeři čp. 5, samo jejíž označení "Duscherhof" svědčí o jisté vlastnické "výdrži", narodil se tu dne 10. května 1906 v rodině Adalberta (Alberta) Duschera (*30. srpna 1856 jako syn hospodáře na témže stavení a svého jmenovce Adalberta Duschera "staršího" a Anny, roz. Krabatschové z Přízeře čp. 11, †9. března 1929) a jeho ženy Marie (*30. července 1871 v zaniklém dnes Žumberku čp. 3), dcery Jakoba Schauera ze Žumberka čp. 3 a Marie, roz. Kaplové ze zcela dnes rovněž zaniklé vsi s krásným českým jménem Svatomírov (německy Zwarmetschlag) čp. 2. Kromě Johanna měli Duscherovi ještě syny Wenzla (*6. září 1903) a Adalberta, ze tří Adalbertů toho "nejmladšího" (*20. října 1904), a dcery Marii (*10. září 1908) a Franzisku (*24. ledna 1910), o níž z už zmíněného tehdy ještě měsíčníku "Hoam!" vím, že byla provdaná Weberová ("Kothoferin vom Berg" se jí "doma" říkalo) a zemřela v 67 letech roku 1976 v městysi Schneeberg, zemský okres Miltenberg v bavorských Dolních Frankách (Unterfranken). "Náš" Johann Duscher, jehož ručně psaná kronika se stala součástí fondů krajanské instituce Böhmerwaldmuseum na Horním hradě (Oberhaus) v Pasově (Passau), dokumentární příloha pak součástí Sudetoněmeckého archivu v Mnichově (München), zemřel 20. dubna 1977 v bavorské obci Siegsdorf v hornobavorském zemském okrese Traunstein, ležící přímo při dálnici A8 z Lucemburska přes Mnichov dál na Bad Reichenhall a už rakouský Salzburg. Digitálně zpřístupňuje mnou přeložený text databáze vyhnanců z Rožmberka nad Vltavou ve fondu muzea jižním Čechám a Šumavě tak blízkého muzea v rakouském Freistadtu. Copak se dá vlastně z Evropy někdo docela vyhnat?

- - - - -
* Přízeř, Rožmberk nad Vltavou / Český Jílovec / Horní Jílovice, Rožmberk nad Vltavou / Studenec / † † † Siegsdorf (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o rodině Duscherových z Přízeře i s jeho jménem mezi sourozenci v "rodovém katastru" matriky farní obce Rožmberk nad Vltavou
Plánek někdejší Přízeře se jmény majitelů usedlostí a usedlostními označeními do roku 1945
Nekrolog na stránkách krajanského měsíčníku
Přízeř v šedesátých letech 20. století - "Duscherhof" je uprostřed snímku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist