GELASIUS DOBNER
Důkaz
Celá anotace titulu vlastně zní:
P. Gelas Dobner, Professen der frommen Schulen und Exprovinzialen, Beweis dass Johann von Nepomuk wegen des Beichtsigills gemartert worden: Aus dem Lateinischen frey übersetzt. Prag und Wien, in der von Schönfeldischen Buchhandlung.
Práce z roku 1784 (text celého tištěného originálu je digitálně přístupný) má pro celou českou historiografii (viz k tomu na webových stranách Kohoutího kříže i text "Obtíže s patronem země České", jehož autorem je v německém originále páter Angelus Waldstein-Wartenberg) zásadní význam v tom, že generálního vikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna ztotožňuje s údajným mučedníkem zpovědního tajemství, tj. Pomuka s Nepomukem (i místní jméno Pomuk se během historie změnilo na Nepomuk). Už "šumavská" řeka Vltava, do níž byl budoucí světec vhozen, spojuje oba i nás s nimi. Ponechejme stranou Dobnerův spor s Dobrovským (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže, byl ovšem jezuitou a Dobner piaristou) a příklon Palackého k názorům Dobnerovým. Kdybychom se dále drželi místopisu, existují doklady, že "čeští Dobnerové" mají původ v Bavorsku a na Tachovsku (viz text Jana Dobnera), a rovněž text z ústředního krajanského listu "Sudetendeutsche Zeitung", podepsaný šifrou "rh" a odkazující na nové vydání knihy "Verbotene Straße von Hirschau nach Kladruby" (2022) od německého historika Rainera Christopha (*24. prosince 1946, už předtím vyšla v Altenstadt an der Waldnaab ve dvou vydáních /2001 a 2004/ jeho kniha "Sagenhafte Goldene Straße, viz k tomu Wikipedia, možná šifra "rh" odkazuje podle nás ze smyslu následujícího námi přeloženého textu právě na jeho jméno) a obsahující i data Dobnerova.
Čeští Dobnerové
Rainer Christoph
Z nového vydání knihy "Verbotene Straße von Hirschau nach Kladruby" od Rainera Christopha vyčnívá příběh jednoho z Horní Falce (v originále "aus der Oberpfalz" - pozn. překl.) pocházejícího rodu Dobnerova.
Za jedné návštěvy Plzně (rozuměj autorem knihy podniknuté, v originále "in Pilsen" - pozn. překl.) mi vyprávěl Jan Dobner, že po třicetileté válce se z Horní Falce do Čech přistěhoval právě jeho rod. Země byla po desetiletí pustá a pro lidi, kteří tu přežili, neposkytovala nijakou perspektivu. Jedinou šanci, jak se dožít lepších časů, nabízeli knížata Kolowratové, jimž tehdy patřila Přimda a kteří do země lákali obyvatele sousedních Bavor. Nemálo jich nabídky využilo, mezi nimi i protestanti z Frank, kteří byli ovšem nuceni přestoupit proto na katolickou víru.
Dobner se už po 40 let zabývá vytvořením rodokmenu svých historických předků. Místo jejich prapůvodu v Horní Falci však už dohledat nelze.
Na české straně se rod Dobnerových rozrostl v celém tachovském okrese až do samých Klatov na jihu (v originále "im Landkreis Tachau bis nach Klattau im Süden" - pozn. překl.). Bezplatně se jim dostalo pozemku, mohli si postavit domek a pracovat na polích a v lesích panské rodiny. Pachtovné za místo pobytu bylo nepatrné. Počet Dobnerů se zvětšoval, vstupovali do řemeslných profesí a mnozí se odtud dostali i do Prahy.
Pražští Dobnerové udělali kariéru jako umělečtí truhláři, stopy jejich práce nacházíme dodnes v pražských kostelích jako v klášteře na Břevnově (v originále "Kloster Breunau" - pozn. překl.) nebo v kostele sv. Tomáše při klášteře augustiniánů na Malé Straně. Jedním synem takového pražského truhláře byl i Gelasius Dobner, jehož křestní jméno znělo Job Felix (Gelasius a Sancta Catharina bylo jméno řádové - pozn. překl.). Přišel na svět v Praze 30. května roku 1719 (v malostranském domě u Fünfkirchenů do rodiny pražského truhláře Josefa Dobnera a Marie Anny, rozené Schäfflerové, jako sedmé z devíti dětí - pozn. překl.). Zemřel v Praze 24. května 1790 (ani ne týden před svými jednasedmdesátinami - pozn. překl.). Po studiích (nejprve u jezuitů a pak u piaristů, česky se naučil až běhen studií - pozn. překl.) a byl vychovatelem v rodině hraběte von Mansfeld. Do roku 1788 byl pak rektorem piaristické řádové koleje, jejíž vznik v Praze inicioval.
Byl představitelem katolického osvícenství a jedním ze zakladatelů kritické historiografie v Čechách. Jako zemský patriot byl na vědecké objektivitě maximálně zainteresován a podroboval kritice i literární díla minulosti. Největší uznání si vydobyl rozborem omylů kroniky Václava Hájka z Libočan.
Vedle mnohostranné spisovatelské činnosti spoluzaložil v roce 1769 Královskou českou společnost nauk a byl císařovnou Marií Terezií jmenován roku 1778 královským českým historiografem s roční penzí 300 zlatých. Mnohými byl ve své době považován za vůbec "největšího Čecha" (v originále "zu seiner Zeit wurde er der ,größte Tscheche' genannt" - pozn. překl.).
Sudetendeutsche Zeitung, 2024, č. 27. s. 16
- - - - -
* Praha / † † † Praha
