logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRIEDRICH DAVID

Budějovičtí Němci zdraví německý Wehrmacht!

Naše sny a naděje došly naplnění. Také k nám doputovala Říše (v originále "zu uns ist das Reich gekommen" - pozn. překl.). A jako zřetelní nositelé její moci a jako výraz převzetí moci výkonné vstoupily sem do města hned 15. března, v den osvobození, oddíly jednoho pěchotního pluku pod velením plukovníka Boe. Dne 18. března se uskutečnil vstup generálního komanda XIII. s generálem svobodným pánem von Weichsem v čele.
To byly historické dny Budějovic, v jejichž středobodě stanula skvělá německá zbrojní moc (v originále "die herrliche deutsche Wehrmacht" - pozn. překl.).
I když nám nebylo dáno oslavit tyto velké dny našeho města hlasitým jásotem, poněvadž na nás leželo stále ještě břímě posledních dvaceti let, pod nímž vyrostla celá jedna generace, která nic jiného nezná, nežli toto břímě, pulsoval (v originále "durchpulste" - pozn. překl.) přece srdci nás všech pocit nekonečného štěstín a všechny oči zářivě říkaly: Děkujeme našemu Vůdci ("... und alle Augen leuchteten: Wir danken unserem Führer." - pozn. překl.)
Děkujeme našemu Vůdci, který tuto zbrojnou moc stvořil, jejíž podoba plná síly nás nyní naplňuje klidem a důvěrou.
Děkujeme našemu Vůdci, že se mu podařilo bez prolití krve provést naše osvobození.
A děkujeme vám, vy němečtí vojáci našeho Vůdce, za vaše nasazení!
Přišli jste k nám sněhem a ledem, bouří a chladem, poněvadž jste věděli, že Němci jsou v nouzi. To vám nebude nikdy zapomenuto. Zůstane pro nás navždy živým obraz historického 15. března, kdy jste k nám vstoupili pokryti ledovou krustou, ale se smějícími se zraky, plni síly a rozhodnosti, zbrojnoši Vůdcovi, o nichž jsme vždy snili.
Vyslovujeme vám dík a přejeme vám ze srdce, abyste se právě vy cítili na půdě, o níž jsme po generace bojovali a kterou jsme po generace bránili, cítili jako doma, neboť je to všechno dobrá německá země, která už nosila mnoho věrných německých lidí.
Buďte u nás vítáni! Ne však jako hosté, nýbrž jako bratři, kteří do našeho domova přinesli kus toho svého. Zdravíme ve vás toho, kdo vás poslal, našeho vroucně milovaného Vůdce!
Heil Hitler!


Budweiser Zeitung, 1939, č. 24, s. 7

P.S. Podepsáni ("gez.", tj. "gezeichnet") jsou pod tím textem dva lidé: Hans Westen jako "komisařský okresní vedoucí" a Friedrich David jako "komisařský starosta města". Ten druhý zahynul, (Encyklopedie Českých Budějovic o tom píše: ... asi spáchal sebevraždu nebo byl v davu českých obyvatel zastřelen.") už 5. května 1945, druhý byl popraven 14. února 1947 oběšením na pražském Pankráci. Ty rozsudky smrti si předchozím textem v jistém smyslu vlastně ještě před válkou napsali sami. Nelze si hned ve druhé větě nepovšimnout vysvětlení paroly "Heim ins Reich!", která nikdy samozřejmě nepožadovala "odsun" do Říše, nýbrž "příchod Říše" sem. Šlo přitom o flagrantní porušení Vůdcova slibu, že po mnichovské "dohodě" nemá dalších územních nároků (26. září 1938 v projevu ve Sportovním paláci: "... ich dann am tschechischen Staat nicht mehr interessiert bin. Und das wird ihm garantiert! Wir wollen gar keine Tschechen!" /tj. ... potom už nemám žádný zájem na českém státu. A to mu bude zaručeno! Nechceme vůbec žádné Čechy!"/). Ty vykřičníky mají dodnes váhu coby corpus delicti.

Regulovaná Vltava a její význam

Už v nejranější historii Čech vychází najevo význam vodních cest. Města, která vznikla při vodních tocích, získala na základě této výhodné dopravně technické polohy zvláštní význam jako obchodní překladiště, zejména když říční lodě a vory náležely následkem nedostatku pozemních cest od samého počátku k nejdůležitějším dopravním prostředkům raného středověku.
Je proto pochopitelné, že tu už časně byla snaha vodní cesty přírodou dané vylepšit umělými stavbami a také vodní toky, které nabízely nulové či jen špatné možnosti lodní plavby a činily tak nezbytným časté překládání na nich dopravovaného zboží, učinit použitelnými pro rychlou a snadnou přepravu. K těmto vodním cestám náležela i jako severojižní spojnice hlavnímu směru evropského obchodu dopravně technicky výjimečně odpovídající Vltava (v originále "ganz außerordentlich entsprechende Moldau" - pozn. překl.) se svými politicky a hospodářsky významnými spádovými oblastmi. Z tohoto důvodu na ni zaměřovali svou pozornost už velice časně tehdejší vládcové zemského prostoru Čech a zvažovali možnost jejího lepšího využití spojením se zbylými velkými říčními oblastmi střední Evropy.
Už Karel IV., za jehož vlády se Čechy staly středobodem Říše a které jako takové dosáhly díky císařem systematicky uskutečňované podpoře obchodní přepravy velkého vzestupu, zabýval se důkladně projektem spojení Vltavy s Dunajem. Pro tehdejší techniku bylo ovšem nezbytné překročení evropského rozvodí, krytého šumavským horstvem, problémem prostě neřešitelným, takže na tehdejší dobu jistě velkorysý projekt byl opuštěn. O několik století později se tato otázka dostala znovu a naléhavěji na pořad dne, když se volbou Ferdinanda Habsburského za českého krále uskutečnilo spojení Čech s alpskými zeměmi a v Čechách byl zaveden solní monopol. Tehdy už bylo započato s postupnou regulací a splavňováním Vltavy; pevné mlýnské jezy byly odstraňovány a na jejich místě zřizovány pohyblivé propusti, bylo přikročeno ke zpevňování břehů a odstraňování nejnebezpečnějších skalních partií v korytě řeky. Ze Solné komory po prastaré solné stezce Šumavou dopravovaná sůl byla z Budějovic plavena loděmi zvanými cíly (v originále "in Salzillen", "cíla" měla vysoko zvednutou špičku, aby se s ní dalo lépe manévrovat v peřejích a ovládána byla jen jedním veslem - pozn. překl.) do vltavotýnského solního skladu (v originále "in die Moldautheiner Salzniederlage" - pozn. překl.) a dále do Prahy. Tento navýsost čilý dopravní ruch položil základ k hospodářskému rozkvětu města Budějovic, obzvláště koncem 18. a počátkem 19. století. Tady je nutno připomenout silnou osobnost Adalberta Lanny; původem ze staré budějovické loďmistrovské rodiny si ve stopách tradice svých předků vytyčil splavnění Vltavy za speciální úkol a vysloužil si tím označení "Admiral der Moldau" (tj. "vltavský admirál" - pozn. překl.). To z jeho iniciativy a pod jeho dohledem byly na vltavském toku zřízeny velkorysé vodní stavby, které svým dalekozrakým pojetím nejen odpovídaly požadavkům doby, nýbrž je v mnohém ohledu předeběhly.
Přes to všechno zůstal celá staletí starý projekt kanálu Vltava-Dunaj i tehdy neuskutečněn, takže přeprava z Rakouska bohatou měrou do Čech proudícího zboží musela být stále ještě prováděna po zemi a využití levné vodní cesty bylo možné teprve z Budějovic. Projektu nebylo ovšem dáno padnout nikdy a v období prvého desetiletí 19. století se stal znovu předmětem úvah; jeho uskutečnění se však postavila do cesty okolnost, že se už tehdy projevily přednosti kolejových vozidel, takže musil ustoupit na tehdejší dobu výjimečně odvážnému podniku Ing. Gerstnera, který zbudoval první evropskou železnici z Budějovic do Lince.
Dnešní poměry nutí nyní s ohledem na politické a dopravně zeměpisné znovuuspořádání Evropy opět k tomu, abychom obrátili k tomuto starému problému živější a oprávněnější pozornost, zejména když také novodobá technika je veskrze schopna problémy, jejichž řešení se zdálo dříve nemožné, netušeným způsobem zvládnout. Skutečně se dnes už pracuje znovu na projektech, které mají konečně uskutečnit dopravně politický sen a toužebné přání dlouhých staletí. Oprávněným se to jeví o to víc, že už dalekosáhlou regulací vltavského vodního toku byly vytvořeny nezbytné předpoklady pro rentabilitu těchto opatření a také ještě vytvořeny budou.
Budějovice samy jako největší město na pomezí horního a středního toku řeky Vltavy mají přirozeně na uskutečnění tohoto projektu velký zájem. V obvodu města už provedená vodotechnická stavební zařízení, která si vyžádala celkové náklady více než 30 milionů korun a na něž město samo přispělo velkou měrou, vyžadují pouze dodatečné úpravy, aby při napojení na projektované vodní spojení vstoupila plně v účinnost. Žádoucí by bylo toliko odstranění, resp. přestavba obou dosud existujících pevných jezů pod městem (Suchomelův mlýn a elektrárna v Českém Vrbném /v originále "Suchomel-Mühle und E.-Werk Böhm.Fellern" - pozn. překl./), které následkem nemožnosti provést nějakou regulaci průtoku, jsou dnes ještě příčinou téměř stálých záplav při vysokém stavu vody. Přebudováním obou jezů by bylo umožněno i konečné řešení situačního plánu města ohledně přístavního zařízení, projektovaného mezi železničními tratěmi Budějovice-Praha a Budějovice-Plzeň. Dále by bylo stabilizací výše vodní hladiny řeky a zřízením nových plavebních stupňů konečně možno doplnit situační plán čističky odpadních vod a odtoku pro výstavbu nové kanalizační sítě, nacházející se v přípravě.
Regulací by bylo dále docíleno snížení hladiny spodní vody, čímž by vedle příznivého účinku na zemědělství došlo i ke zlepšení zdravotních poměrů, speciálně v budějovické pánvi, jejíž relativně velká vlhkost silně podporuje výskyt nemocí z nachlazení. Také pro stavební činnost by mohlo být snížení hladiny spodní vody užitečné tím, že by umožnilo zástavbu dosud k tomu nevhodných městských pozemků.
Směrem od Budějovic po proudu řeky by byla zřízením projektovaného plavebního stupně u Želnavy (v originále "die Errichtung der projektierten Staustufe bei Salnau" - pozn. překl.) poskytnuta pro vodní hospodářství města Budějovic významná investice, poněvadž tak bude zadržením katastrofálních povodní dosaženo zabezpečení odtokových poměrů, umožňujícího racionální využití vodní síly ve dvou velkých v oblasti města ležících podniků. Kromě toho by měl tento projekt výjimečně příznivý vliv na kvalitu užitkové vody, která je z Vltavy brána.
Nepřipomenut nesmí zůstat ponechán užitek, který by městu přitáhl investice potřebné k provedení nezbytných regulací a obzvláště k výstavbě říčního přístavu, poněvadž větší část těchto výloh bude prostavěna v obvodu města.
Nad užší oblast města má však realizace zmíněného projektu eminentní význam také pro celý hospodářský prostor jižních Čech stejně jako pro hraničící s nimi území Oberdonau (tak bylo za války přezváno sousedící Horní Rakousko a k němu připojená jižní Šumava - pozn. překl.). Jak už bylo vzpomenuto a jak bylo také i z dřívějška známo, měly vodní cesty, resp. jejich dopravní kapacita už za někdejších nepříznivých podmínek, které byly vylepšovány toliko malými a nedostatečnými korekturami, zcela podstatnou důležitost pro pohyb zboží.
Dnešním podmínkám odpovídající provedení regulace (v originále "Kanalisierung" - pozn. překl.) a zřízení plavebních komor by byly možnosti přepravy zboží mnohonásobně zvýšeny a celá oblast Povltaví (v originále "ganze Moldaugebiet" - pozn. překl.) by z dopravně technického hlediska nabylo dalekosáhle lepšího postavení. Přitom třeba upozornit, že četná naleziště surovin, která leží v komunikačně chudé oblasti horní a střední Vltavy a právě kvůli zmíněným okolnostem a jimi podmíněnými vysokými dopravními náklady nemohou být odpovídajícím způsobem využívána - připomenuto budiž jen velké bohatství šumavského dřeva, které putovalo odedávna vstříc spotřebě téměř výhradně pod vodních cestách, dále kaolin, grafit, antracit, křemelina, stavební kamenivo zcela výtečné kvality, stejně jako z těchto surovin vyrobené zboží hromadné spotřeby - by v přepravě doznala značného zlevnění a s tím ovšem i daleko lepšího využití. Toto snížení dopravních nákladů, které činí osminu až polovinu železničního tarifu, by bylo ku prospěchu především i průmyslové výrobě a umožnilo by levnější odbyt. Usnadnění přepravy by s sebou samozřejmě přineslo i růst obchodního styku; tím podmíněné spojení s velkými vodními cestami Evropy by se nemohlo minout se zpětným působením na hospodářské poměry celého prostoru a vzájemnou interakcí tak i na město Budějovice.
Také na problém vodního hospodářství by mělo uskutečnění tohoto projektu pronikavý účinek, a to jednak kvůli využití vzniklé vodní síly k výrobě elektrického proudu, jednak kvůli realizaci rozsáhlých zemědělských melioračních resp. zavlažovacích prací, jimiž by zdejší sama o sobě nijak významná (v originále "an sich nicht bedeutende" - pozn. překl.) rostlinná a živočišná výroba mohla dojít vzestupu.
Nesmíme opomenout ani vytvoření nových možností pro vodní turistiku, které by poskytly regulací zlepšené poměry pro lodní dopravu. Už dnes je romantická a krajinně vysoce poutavá oblast horního a středního toku Vltavy vodáky (v originále "von Wasserwanderern" - pozn. překl.) hojně vyhledávána; možnost snadnější sjízdnosti by návštěvnost těchto oblastí ještě zvýšila.
Zřízením kanálu Odra-Labe-Dunaj by bylo vytvořeno nejkratší spojení mezi dvěma oblastmi lodní dopravy, jehož význam pro novou Evropu by také na užší hranice hospodářského prostoru města Budějovic a jeho zázemí měl neobyčejně inspirativní dopad.


Der Moldau-Wasserweg von Prag nach Budweis / I. Teil: Die mittlere Moldau (1942), s. 32-34/p>

P.S. K úpravě řečiště Vltavy u Suchomelova mlýna v souvislosti se stavbou jezu v Českém Vrbném došlo až koncem šedesátých let dvacátého století, ale splavnění Vltavy s návazností na evropské vodní cesty nemělo za komunistického režimu, který na ní postupně vybudoval řetěz vodních děl, podporu ze strategických důvodů (viz k tomu webové stránky města České Budějovice). Pod pojmem "nová Evropa" si každá z totalit dvacátého století zřejmě představovala něco úplně jiného, vyšlo to ovšem v obou případech katastrofálně.

Narodil se 23. června roku 1900 v Českých Budějovicích v ulici Na Sadech (Parkstraße) čp. 41. Jak píše Pavel Koblasa ve svém příspěvku na stránkách 1. čísla časopisu Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích z roku 2007 na základě českobudějovické křestní matriky, pokřtil ho dne 14. července katecheta Josef Vokoun ve zdejším děkanském kostele sv. Mikuláš jménem Friedrich Johann David, Pozdější přípis uvádí, že od 3. června 1942 (rok 1942 má v Davidově životopise, jak později uvidíme, zvláštní význam) má být pokřtěný veden jen jako "gottgläubig", tj. vystoupivší z římskokatolické církve. Chlapcovou kmotrou byla jeho vlastní babička Anna Schinko, roz. Kunnaová, která měla dceru Julianu (*9. února 1870 v Českých Budějovicích), Friedrichovu matku, s Andreasem Schinko, českobudějovickým úředním sluhou. Zůstává záhadou, proč Českobudějovické noviny ve svém čísle 29 z července roku 1938 v seznamu členů Sudetoněmecké strany uvádějí, že matka "Bedřicha Davida", jak je tu psán, je "úplná Češka", když v archu sčítání lidu z roku 1900, na němž je už zapsán i její novorozený syn s bratrem Josefem (*3. dubna 1899 v Českých Budějovicích), má Juliana Davidová v rubrice národnost přívlastek "deutsch". Friedrichův otec Josef David (*13. července 1869 ve Vídni) byl obchodním cestujícím (podle zmíněného článku v Českobudějovických listech "zástupcem u bří Zátků"). Děd z otcovy strany a otcův jmenovec Josef David byl krejčím, babička Johanna, roz.Raubüchelová, pocházela z moravské Strážnice. V letech 1911-1918 studoval jejich vnuk na německém státním reálném gymnáziu ve svém rodišti, kde 12. března 1918 i úspěšně maturoval. Tři dny nato musel ještě narukovat na frontu a jako voják byl evidován až do 12. prosince 1918. Po válce absolvoval abiturientský kurs při německé obchodní akademii, jejíž vysvědčení obdržel 20. prosince 1919. Dne 22. listopadu 1919 nastoupil u firmy Vereinigte Elektrizitäts-Aktiengesellschaft Wien, jejíž elektrárnu v Českých Budějovicích. kde David pracoval v různých odděleních do června 1925, kdy odešel na vlastní žádost a působil do prosince téhož roku jako komerční úředník v akciové společnosti Jihočeské elektrárny, která jeho předchozí působiště koupila. V nové republice sloužil mezitím od 2. října 1922 do 12. prosince 1923 v československé armádě. Už dne 14. října 1925 sepsal českou žádost o místo ve schwarzenberské ústřední účtárně. kde pak působil v letech 1926-1932 a odkud odešel do českobudějovického nakladatelství "Moldavia", jejíž tiskárnu pak vedl až do jmenování komisařským starostou Budějovic v březnu roku 1939. Dne 10. listopadu 1931 se oženil s Hildou Reittererovou (*3. února 1903 v Českých Budějovicích, 3. června 1942 jako její muž vystoupila z církve a zůstala jen "gottgläubig"), dcerou zakladatele a majitele zmíněného nakladatelství Franze Xavera Reitterera (zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), který 29. července 1932 zemřel a my vidíme na snímku z Budweiser Zeitung kráčet Friedrich Davida za jeho rakví. Rok nato už byl Hitler v Německu kancléřem a šest let nato vstoupila německá armáda i do Českých Budějovic. Friedrich David ji přivítal jako komisařský starosta města slovy, která jsou zvěčněna na stránkách téhož českobudějovického periodika. Dal v Českých Budějovicích zlikvidovat Zátkův a Švecův pomník a také židovskou synagogu, jednu z nejvýstavnějších budov města. K témuž roku 1942, kdy vyšla v knihovně časopisu Schiffahrtswege Donau-Oder-Elbe, vycházejícího v pražském německém nakladatelství Verlag der Donau-Oder-Kanal Gesellschaft, se vztahují i dvě významná Davidova vystoupení 4. června 1942 došlo v Praze k atentátu na Reinharda Heydrich a rok nato v neděli 6. června 1943 David promluvil na manifestaci obyvatel města u příležitosti přejmenování své "rodné" ulice Na Sadech, "jedné z nejkrásnějších tříd města", jak praví česká novinová zpráva v listu Jihočeská jednota, na Reinhard-Heydrich-Ring. Řekl v tom projevu mj., že český národ nesmí zapomínat. že vrazi byli Češi a že napomáhači atentátu byli rovněž Češi. Ti teď prý musejí ve svém celku dokázat, že český národ nemá nic společného s těmito zákeřnými atentátníky. Dne 5. července 1942 byla vyhozena do povětří synagoga v Českých Budějovicích, které od října téhož roku byly v názvu zbaveny přívlastku České. Všeho do času. Hlas lidu, krajový orgán Čekoslovenské (ano, v tiskárně to ještě spletli) strany lidové v jižních Čechách ve svém 1. čísle z června 1945 píše: "Německý starosta města vyjel autem z radnice (podle téže čerstvé zprávy už na ní vlála opět poprvé po šesti letech československá vlajka,, jel kolem sadů a blízko budovy okresní nemocenské pojišťovny vystoupil z vozu, smrtelně se postřelil a později zemřel. Odsoudil se sám k smrti".

- - - - -
* České Budějovice / † České Budějovic

Obrazové přílohy:
(ukázky)

15. března 1939 tu kráčí před českobudějovickou radnicí, po jeho pravici generál von Weichs a Hans Westen, za nimi patrno zakrytí sochy Augusta Zátky drapérií s hákovým křížem
Při projevu 6. června 1943 - třída Na Sadech byla právě přejmenována na Reinhard-Heydrich-Ring
Záznam českobudějovické křestní matriky o jeho narození s pozdějšími přípisy o svatbě v Dobré Vodě a o prohlášení se za pouhého "věřícího v boha", zřejmě toho nacistického, (tj. "gottgläubig"), na stavovském úřadě 3. července roku 1942, tj. dva dny předtím, než byla vyhozena jistě i jeho
vinou do povětří místní židovská synagoga
Arch sčítání lidu z roku 1900 pro dům na českobudějovické Parkstraße (Na Sadech) čp. 41, kde žili ve druhém patře Josef a Julië Davidovi se svými dvěma chlapci a českou služkou Marií Vyskočilovou z Drahova v tehdejším třeboňském okrese

zobrazit všechny přílohy

TOPlist