logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

DAVID DAUBLEBSKY VON STERNEK

Kronika budějovská z jara 1623

1623. V měsíci březnu platilo se za obilí: jeden korec (strych, obilní míra = 4 věrtele = 93,6 litru) ovsa 4 zl., žita 7 zl., pšenice 10 zl., hrachu (Erbse, v originále Arbeß - pozn. překl.) 10 zl., pinta (italská dutá míra = 1,369 litru) vína 1 zl. 12 kr., vědro (stará pivní míra = 40 mázů: máz = 2 holby, po 4 žejdlících českých = 56, 6 litru) světlého piva (v originále Weüßbier - pozn. překl.) 13 zl., item (lat. rovněž - pozn. překl.) preclík (Brezel) 8 za 1 kr.
Item dne 13. března vedeno bylo monstrum či dítě nějaké městem, bez rukou, bylo jeden loket dlouhé a 25 roků staré, mělo jen jednu nohu se dvěma prsty, těmi jedlo a pilo, šilo a předlo, v karty a v kostky hrálo a pěti řečmi mluvit umělo; mělo takové už na svět zrozeno býti.
Item dne 6. dubna byl jeden do drábské komory uvržen a druhý oběšen, že kostel vyloupili.
Item dne 7. dubna byl znovu jeden oběšen.
Item dne 21. března byl tu kníže Eggenberg ve farním kostele; pan Piscator, sakristián, mu ukázal kostelní poklad mezi 2. a 3. hodinou, načež kníže odjel do Krumlova; tentokrát tu byl 19. řečený s Donem Baltazarem (rozuměj Marradasem - pozn. překl.) a všechno měšťanstvo s vlajícími prapory a střelbou jej vítalo.
Item toho dne jeden tesař jménem Sauer, když v domě zvaném Süßes Loch (tj. Sladká díra (!), podle Františka Mareše byl tak jmenován dům Karmenského před Svinenskou branou - pozn. překl.) zvedal krov stodoly, spadl dolů a museli ho z místa odvézt; zůstal ale ještě při životě.

F. Mareš, Kronika budějovská, s. 43

Ředitel třeboňského archívu František Mareš ve svém zveřejnění "kroniky budějovské" ve Věstníku královské české společnosti nauk na rok 1921 (už roku 1913 byly tam z pozůstalosti Bohuslava Balbína vydány J.V. Šimákem výpisy, které si z kronik "svatokorunské a budějovské" už v listopadu 1664 pořídil týž slavný český historik a ušlechtilý "jezovita") cituje kromě popisu uchovaných manuskriptů i německý text, jak zachycuje děje města od násilné smrti purkmistra Ondřeje Puklice ze Vztuh (†26. května 1467). Díky laskavosti bývalého městského archiváře Reinholda Huyera, který, jak Mareš výslovně zmiňuje,"zná dopodrobna celý starý místopis a rodopis města Budějovic", uchovala se nám přitom nejen stará topografická data, nýbrž i životopisné údaje o hlavním autorovi rukopisu kroniky, jímž byl David Daublebsky von Sternek. Narodil se asi roku 1582 jako syn pozdějšího budějovického primátora Kašpara Doudlebského (†6. dubna 1631) a jeho druhé ženy Kláry, rozené Grafové. Právě zkomolení jména na nobilitačním diplomu otcově s datem 1. července 1620 z Doudlebsky na Daublebsky, přiznávajícím zároveň jemu i potomkům přídomek von Sternek, dokazuje i skutečnost, že začal kroniku nesoucí na prvním listu nápis

Dauit Daublebsky von Sternekh
(1468)
Verzeichnuss der järlichen (Verneuerung) eines ersamen Raths
der königlichen Statt Behei
mischen Budtweiss angefan
gen im Jahr nah der Geburt Christi Jesu unssersv Herren vnndt Selligmachers
1468

psát teprve po roce 1620, kdy už také začal zasedat mezi městskými staršími, od roku 1635 až do své smrti 29. srpna 1648 i mezi městskými radními. Byl dvakráte ženat, po roce 1611 s Dorotou, ovdovělou Fribergerovou († kolem roku 1619) a Mariannou Planklovou. První z obou manželství bylo bezdětné, z druhého měl syny Kašpara, Johanna, Johanna Georga a Franze, jakož dcery Evu, Uršulu a Dorotu. Od svého otce koupil roku 1613 dům u Svinenské brány v tehdejší Svinské ulici na rohu s pánví a pivovarským náčiním za 900 kop (dnešní rohový dům v ulici Karla IV. proti Malému pivovaru se vchodem z Kněžské ulice), měl dvorek před zmíněnou branou, druhý dvorek tudíž na tak zvané Neustift a ještě jiné louky a pole; město samo mu bylo dlužno 1615 zlatých rýnských. Celý rukopis kroniky až do roku 1643 je psán jednou rukou, zřejmě Daublebského, poněvadž ostatní text jdoucí do roku 1676 pochází už od někoho jiného. Nejzajímavější jsou ovšem ty pasáže kroniky, které jsou osobně autentické a nejde jen o opisy starších podání. Daublebsky se stačil právě dožít konce třicetileté války, která tolik zasáhla i český jih. "Rakouská věrnost" rodu se jeví i při jeho značné rozvětvenosti (někteří jeho příslušníci žijí jako Češi v Budějovicích, větev Sternecků ve Švédsku jako sudetoněmečtí vyhnanci) například v osobě současného vyslance Spolkové republiky Rakousko u nás, jímž je Klas Daublebsky.

- - - - -
* České Budějovice / † České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Erb a rukopis s podpisem
Dva hned rodové erby Daublebskych napravo od znaku města, zpodobeného i se svými nebeskými ochránci doleji, symbolizují význam patricijské "dynastie" pro barokové Budějovice
Českobudějovický dům na rohu Kněžské ulice a ulice Karla IV., stojící na stejném místě jako onen, který roku 1613 zdědil David po svém otci, primátorovi Kašparu Daublebském, tehdy se ještě píšícím "Doudlebský"
Týž dům v dnešní ulici Karla IV. naproti někdejšímu sídlu první zdejší české veřejné knihovny na staré pohlednici z Budějovic, adresované mimochodem roku 1910 Elise Niescherové, takto sestře Laurenze Nieschera z Chvalšin a tehdy učitelce v Prachaticích, kde podle chvalšinské matriky 13. července 1938 i zemřela
Rakouský velvyslanec v ČR Klas Daublebsky

zobrazit všechny přílohy

TOPlist