ISABEL FARGO COLE
Aspekty anglického překladu Stifterovy novely "Bergkristall"
Mým prvým setkáním s Adalbertem Stifterem bylo právě vydání prózy „Bergkristall“ v secesní knižní úpravě, které jsem si zakoupila bez skutečného záměru tu věc snad číst. Bylo to příliš krásné – křišťál jako nějaká ustrnulá vzácnost (v originále „als das Starr-Preziöse“ – pozn. překl.), sklo po zesnulé babičce, odložené kvůli podezření z kýče (v originále „wegen Kitschandacht“ – pozn. překl.).
Když jsem si knihu nakonec přece jen přečetla, téměř jsem se vyděsila, jak jiné to bylo, než jsem očekávala – hranaté a ostré a živoucí vlastním životem (v originále „eckig und kantig und eigenlebendig“ – pozn. překl.). Zapomněla jsem, že krystal (o samotném pojmu „horský křišťál“ ryze mineralogicky viz Wikipedia - pozn. překl.) je také formou růstu, strukturou, která se šíří a množí (v originále "die sich fortpflanzt" - pozn. překl.). Řešením nasyceného zárodečného krystalu se stává řetězová reakce další krystalizace (v originále "eine Kettenreaktion der Kristallbildung" - pozn. překl.)
Ve svém sci-fi románu "The Crystal World" z roku 1966 před námi britský autor James Graham Ballard (viz Wikipedia - pozn. překl.) rozehrává záhadnou epidemii, která způsobuje, že se lidé, zvířata a rostliny mění v krystalické struktury. Subatomárně se rozvíjející proces dává nezadržitelně všemu životu na Zemi ztuhnout do odcizené krásy a bezčasí (v originále "in fremder Schönheit und Zeitlosigkeit" - pozn. překl.). Ballardovi jde především o rozvíjení obrazu krystalu, o jeho fascinující opalizaci mezi extrémy: bující disrupcí a strnulým řádem. Bylo vzrušující narážet ve Stifterově novele z roku 1852 (po časopisecké verzi "Der heilige Abend" z roku 1845) na podobný obrazový zárodek (v originále "auf einen ähnlichen Bildkeim" - pozn. překl.), také zde jako řešení jazykového procesu krystalizace, hrozícího posléze puknutím vlastního omezujícího rámce (v originále "als Auslöser eines sprachlichen Kristallisationsprozesses, der schließlci den eigenen Rahmen zu sprengen droht" - pozn. překl.).
Na tuto dynamiku se váže mé nutkání k samotnému překladu: překlad jako pokračování původního procesu, jako obnovený proces krystalizace. Už samo mé přání věc přeložit, mé úsilí přesvědčit nakladatelství ("New York Review Books"), že stojí za to se překladu chopit (v originále "von dessen Übersetzungswürdigkeit zu überzeugen" - pozn. překl.) a konečně sama moje práce na překladu byly pro tento spíše intuitivní impuls rozhodující.
Přirozeně není překládání záležitostí nějaké ryzí intuice (v originále "kein rein intuitiver Vorgang" - pozn. překl.). Daleko více než u psaní jde o vědomá rozhodnutí, při nichž mi šlo o to, být ve spravedlivém souladu s "rozhodnutími" autora (v originále "bei denen ich bemüht bin, den "Entscheidungen" des Autors gerecht zu werden" - pozn. překl.). Už sám předpoklad ovšem, že autor vždy trefně učinil vědomá a racionální "rozhodnutí", není v souladu s komplexní dynamikou původního procesu psaní (v originále "wird der komplexen Dynamik des ursprünglichen Schreibprozesses nicht gerecht" - pozn. překl.). Je to spíše užitečná fikce. I kdyby tu byla možnost se nějakého autora zeptat ohledně obtížných míst v jeho textu, dokázal by své myšlenkové procesy rekonstruovat toliko spekulativně. A u autora jako je třeba Stifter se zachovaly vzácně nějaké jeho výroky k nesčetným konkrétním jednotlivostem, na něž při překladu dojde.
Otázka po Stifterových poetických záměrech vzbuzuje právě u souboru "Bunte Steine" (je bezesporu příznačné, že jako celek nebyl zatím do češtiny přeložen - pozn. překl.) jisté rozpory. "Vorrede" (tj, předmluva - pozn. překl.) souboru představuje sice obsáhlou formulaci jeho poetiky - vyvolává však více otázek, než kolik jich zodpovídá. Právě extrémní dramatické situace, od kterých se v ní Stifter distancuje, tvoří zárodek dějů novel do souboru zařazených. Také jazykově však se novely pohybují na provokativním terénu (v originále "auf herausfordernden Terrain" - pozn. překl.). Ten sice skrývá, takřka ve střežených zákoutích, momenty zapřisáhlé dobroty (v originále "birgt zwar, gleichsam in geschützten Winkeln, Momente der beschworenen Sanftheit" - pozn. překl.), laskavost idyly však hledáš marně.
Tak zamítá "Bergkristall" útěšnou pohodu (v originále "das gemütliche Vergnügen" - pozn. překl.), kterou by autorova pověst "vánočního klasika (v originále "sein Ruf als ,Weihnachtsklassiker" - pozn. překl.) měla slibovat. Krása té novely je ve všem jiném než v klasické dokonalosti starodávné formy - mnohem více jsou to pukliny a zlomy, blyštivé způsobem tak fascinujícím. Touto krásou je nutno se takříkajíc probojovat spolu s dětskými protagonisty, kteří zabloudí ve velehorách a konečně v horském ledovci (v některých českých překladech i ve vydání v českobudějovické Rúži nese novela název "Ledovec" - pozn. překl.). Stifter činí obzvlášť odvážné rozhodnutí vnutit čtenáři, aby urazil tu cestu s veškerou námahou a odříkáním, dát mu ji jazykově zakusit (v originále "sprachlich erfahrbar werden zu lassen" - pozn. překl.). Na mezním zážitku dětí bere se tu bezprostřední podíl, poněvadž Stifter vede i jazyk k jeho mezím. Mým hlavním záměrem při překladu bylo, přenést to do něho iritující odcizení Stifterova jazyka, aniž by byl ztracen jeho půvab. Jeho osobitý - a nikoli každému přístupný - požitek (v originále "Sog" od "saugen", existuje i český výraz "výcuc" - pozn. překl.) se rodí ze souhry opakování a odklonu (v originále "und Abweichung" - pozn. překl.), monotónnosti a kontrastu.
Když obě děti nastoupí klikatou cestu k horskému průsmyku. Opakuje se sloveso "(fort)gehen" (tj. "jít dál, pokračovat v chůzi" - pozn. překl.), doslova k omrzení, čímž se s tísnivou bezprostředností ocitáme v situaci protagonistů. Při překladu tohoto opakování výrazu do angličtiny roste pokušení vyhnout se mu nějakým synonymem. Tomu se skutečně nedá vždy vyhnout. Poněvadž anglický jazyk má pestřejší slovní zásobu, bývá poetického účinku dosaženo často lexikálními nuancemi, zatímco němčina požívá většího tvůrčího prostoru ve slovotvorbě a syntaxi. Tak dovoluje flexibilní německá větná struktura lexikální opakování syntakticky obměňovat a tím dosáhnout žádoucí dynamiky. Při opakování, která očividně fungují jako formální princip, pokouším se ho - nebo přinejmenším dosažený účinek - ponechat.
Už sloveso "gehen" předhazuje základní otázky, vynořující se v téměř každé z povídek souboru "Bunte Steine", neboť chůze (v originále "das Gehen" - pozn. překl.), putování krajinou, je u Stiftera opakujícím se momentem. Jde tu toliko o všeobecný aspekt pokračujícího pohybu (v originále "um den allgemeinen Aspekt der Forttbewegung" - pozn. překl.), rozuměj anglické sloveso "go", nebo má být zdůrazněna tělesná činnost? Rozhodla jsem se pro to druhé a konsekventně jak možno reprodukovala konkrétnějším slovesem "walk". Tak mělo být i zřetelnější, že ono "das Gehen" samo o sobě představuje červenou nit, táhnoucí se novelami. Pokračující resp. další chůze jsem nakonec reprodukovala dvěma různými konstrukty "walk onward" a "keep walking". "Walk onward" je bližší syntaxi originálu, kromě toho je "onward" pregnantní příslovce, jehož účinek asonancí s "walk" je ještě zesílen. V hovorové řeči zní ovšem "walk onward" příliš strojeně, proto jsem v dialozích dětí použila idiomatičtější formy "keep walking". Tak se červená nit stává dvoupramennou (v originále "zweisträhnig" - pozn. překl.), jednotící souvislost je však přesto zprostředkována (v originále "vermittelt aber dennoch" - pozn. překl.).
Zatímco děti běží, je se stále hustěji padajícím sněhem důvěrně známý svět postupně hasne. Zároveň se jazyk stále více redukuje na stereotypy a monotónní repetice. Jazyk se téměř vytrácí, jak to odpovídá ztrátě očarujícího půvabu, aby krátce nato upadl do takřka halucinatorního ocenění situace větou: "Alles war, wenn man so sagen darf, in eine einzige weiße Finsternis gehüllt." (tj. "všechno bylo zahaleno, lze-li to tak říci, do jediné bílé tmy", viz "Ledovec" v překladu Anny Siebenscheinové ve svazku "Hvozd" z trojsvazkového výboru českobudějovického nakladatelství "Růže" /1968/, v "odeonském" výboru "Horský křišťál" /1978/ sama Siebenscheinová překlad přejmenovala - pozn. překl.).
Těmito jazykovými metamorfózami propůjčuje Stifter putování dětí napětí, které od čtenáře hodně vyžaduje. Místo abychom se s voyeristickým odstupem bavili prožitkem dobrodružného příběhu tělesných trampot, jsme bezprostředně vtaženi do extrémní psychické situace. Stifter si pohrává s vjemy, zpomaluje je a zase je vyhrocuje, rozpouští je v omamně překvapivých obrazech (v originále "löst sie in betörend befremdlichen Bildern auf" - pozn. překl.).
Tak se krystalizuje z paradoxu "bílé tmy" nový svět: "Endlich gelangten sie wieder zu Gegenständen." (tj. už citovaném českém překladu Anny Siebenscheinové: "Konečně se zase dostaly k nějakým předmětům." - pozn. překl.) S touto radikálně abstraktní větou vstupují děti do samotného ledovce a ostrý jazykový chaos vyráží z bílé prázdnoty:
"Es lagen Platten da, die mit Schnee bedeckt waren, an deren Seitenwänden aber das glatte grünliche Eis sichtbar war, es lagen Hügel da, die wie zusammengeschobener Schaum aussahen, an deren Seiten es aber matt nach einwärts flimmerte und glänzte, als wären Balken und Stangen von Edelsteinen durcheinandergeworfen worden, es lagen ferner gerundete Kugeln da, die ganz mit Schnee umhüllt waren, es standen Platten und andere Körper auch schief oder gerade aufwärts, so hoch wie der Kirchturm in Gschaid oder wie Häuser. In einigen waren Höhlen eingefressen, durch die man mit einem Arme durchfahren konnte, mit einem Kopfe, mit einem Körper, mit einem ganzen großen Wagen voll Heu. Alle diese Stücke waren zusammen- oder emporgedrängt und starrten, so daß sie oft Dächer bildeten oder Überhänge, über deren Ränder sich der Schnee herüberlegte und herabgriff wie lange, weiße Tatzen. Selbst ein großer schreckhaft schwarzer Stein, wie ein Haus, lag unter dem Eise (...)" (tj. v citovaném už českém překladu: "Ležely tu desky zaváté sněhem, na jejichž bočních stěnách bylo však vidět hladký zelenavý led, byly tu pahorky, které vypadaly jako shrnutá pěna, jejichž boky se však matně třpytily a leskly, jako by trámy a tyče drahokamů byly naházeny přes sebe, válely se zaoblené koule, celé obalené sněhem, čněly tu šikmo nebo kolmo do výše pláty a jiná tělesa, tak vysoká jako kostelní ves v Gschaidu nebo aspoň domy. V některých byly vyhlodány otvory, že se jimi dala prostrčit ruka, hlava, že jimi mohlo projít celé tělo nebo projet velký vůz naložený senem. Všechny tyto věci byly natlačeny na sebe, nebo se vzpínaly do výše a tyčily se tak, že často tvořily střechy nebo převisy, na jejichž okrajích se zachycoval sníh a sahal dolů jako dlouhé bílé tlapky. Pod ledem ležel obrovský hrozivě černý kámen, velký jako dům (...)" - pozn. překl.)
Ta disparátní přirovnání tu přečnívají s groteskni obrazností tak, že namísto aby poskytovaly celku nějakou oporu, spíše se mu s odstupem vymykají (v originále "lassen abprallen, anstatt Halt zu geben" - pozn. překl.). Při pokusu zvládnout cizokrajný ledovcový svět důvěrně přístupnými obrazy ozřejmuje ho jazyk znovu a znovu abstraktními hmotnými útvary: pláty, koule, věci. Je tu řeč o "tělesech", jako by šlo o ideální geometrické formy. Abstrakce zároveň zahrnuje i děti, dává jejich malým ohroženým tělům jevit se jako druhově spřízněným s hrozivými tělesy ledovce:
"Sie schoben sich in die Zwischenräume hinein, sie setzten den Fuß auf jedes Körperstück, das mit einer weißen Schneehaube versehen war (...) und arbeiteten sich mit ihren leichten Körpern hinauf (...)" (tj. v citovaném už českém překladu: "Prolézali mezerami, kladli nožky na každý výstupek, jenž byl zakryt sněhovou čepičkou (...) a propracovávali se svými lehkými tělíčky vzhůru (...)" - pozn. překl.)
Při překladu těchto pasáží platí, že má být zachována opalizace mezi abstraktním a konkrétním, která se zrcadlí ve vlastní volbě slov. Nejprve jsem se pokoušela přeložit výraz "Körpern" doslova jako "bodies", poněvadž i v angličtině to slovo může označovat stejně tak živoucí jako neživé předměty: viz třeba "geometrical bodies". Slovo "body" ovšem samo o sobě působí dráždivěji a omylněji než německé "Körper" - v angličtině se hned dere do popředí obraz nějakého živoucího těla, zatímco v němčině je prezentován abstraktní význam. Rozhodla jsem se nakonec pro "shape", tj "útvar" ve významu "forma, podoba, silueta", abstraktní pojem, který v sobě má zároveň silnou vazbu na lidskou podobu či siluetu. Tak si posléze citovaná věta podržela korespondenci mezi ledovcovými útvary a dětskými těly (v citovaném českém překladu ovšem nějakou vazbu mezi slovy "výstupek" a "tělíčko" lze sotva nalézt - pozn. překl.), byť ve trochu vyhrocené formě.
"They¨slipped into the gaps, they set their feet on those part sof these shapes that bore white caps of snow (...) and with their light shapes they worked their way up (...)"
Těžkosti přineslo i slovo "Stücke", které se v popisech ledovce opakuje, krásný příklad Stifterovy techniky sáhnout místy po té nejprostší slovní zásobě (v originále "auf die allereinfachste Lexik zurückzugreifen" - pozn. překl.). Účinek je často iritující. Očekává se (právě u velmi "pestrého" popisu ledovce) co možná názorná volba slov. Oproti romu stojí slovo "Stück" zprvu jako jakýsi náhradní výraz v prostoru (v originále "wie ein Platzhalter im Raum" - pozn. překl.), jako by Stifter nepřipadl na "správné" (specifické, průkazné) slovo a vypomohl si nějakým obecným výrazem (v originále "mit einem generischen Begriff" - pozn. překl.). Zneklidňujícím způsobem se tu zdá jazyk skoro selhávat, jakoby záchvatem afázie. Tak se tu naráží na ony "Stücke" (v citovaném českém překladu "věci" - pozn. překl.) - ale stejně tak narážejí děti na cizí, sotva pochopitelné ledovcové útvary. To zdánlivě nic neříkající slovo zapadá tedy přece jen perfektně do svého kontextu a vytváří tam velký počet nuancí. S respektem k jeho ostrému zvuku počínáme cítit, jaký význam vlastně zrcadlí. Odkazuje na ztracený zdárný celek, který padl za oběť rozpadu na kusy. Navazujíc na tyto nuance jsem se rozhodla přeložit "Stücke" jako "fragments", aby zůstal zachován iritující význam zborcení a rozpadu (v originále "so bleibt das Irritierende, buchstäblich ,Gebrochene‘ beibehalten" - pozn. překl.).
To, že Stifter vlastnil skrz naskrz i dar "pestré" (viz samotný název jeho souboru "Bunte Steine" - pozn. překl.), vysoce výmluvné volby slov, je patrno konečně v přímo čarovném obratu "ein großer schreckhaft schwarzer Stein" (v citovaném českém překladu "obrovský hrozivě černý kámen" - pozn. překl.). Později se píše i o ledové jeskyni, ve které se děti pokusily zachránit: "es war so schreckhaft blau" (v citovaném českém překladu "ale bylo tu tak děsivě modro" - pozn. překl.). Ve slově "schreckhaft" se dohromady váže celá přízračnost cizího ledovcového světa: synesteticky (o synestezii blíže viz webová adresa Wikipedia - pozn. překl.) vystupňované vjemy, změť abstraktního a konkrétního, živoucího a neživého. Stifter tu používá opotřebované slovo "schrecklich" - četli jsme o tom "obrovsky hrozivém černém kameni". "Schrecklich blau" by bylo spojení trochu iritující, poněvadž modrá barva má konotace spíše pozitivní, ale je tu ještě po ruce "schreckhaft" ve významu "hrůzu vyvolávající", tady děs vyvolávající barva. Německý slovník bratří Grimmů (viz blíže o něm obsáhlé heslo ve Wikipedii - pozn. překl.) označuje ovšem už kdysi výraz za "wenig gebräuchliche" (tj. "málo používaný" - pozn. překl.). Neodporuje to sice pravidlům, ale nezvyklé užití slova dezorientuje a zprostředkuje moment náhlého, záhadného děsu, který se zdá pronikat nejen pozorovatele, nýbrž i viděné předměty.
Adjektivum "schreck-haft" je dobrým příkladem toho, jak německý jazyk z jednoduchých stavebních kamenů (v originále "aus einfachen ,Bausteinen‘" - pozn. překl.) dokáže konstruovat kompaktní a výmluvná slovní spojení, často i víceznačná. Tato jakoby stavebnicová flexibilita není tou měrou v angličtině k mání. Tak chybí možnost vyjádřit hrůzu jako něco přirozeného ve vzduchu mezi živoucím a neživým. Já se nakonec rozhodla pro "alarmingly": "alarmingly black", "alarmingly blue" (čeština vlastně používá stejným způsobem slovesných příslovců "hrozivě" a "děsivě" - pozn. překl.). Tak slovo "alarm" zesiluje přinejmenším nečekaný zjev barvy, jehož náhlé vynoření v končině barev zbavené aktivně vyvolává hrůzu a děs a je přímo nabito přízračným vlastním životem.
Poněvadž Stifterovy poetické výpovědi a výroky si v podstatě protiřečí (v originále "sind einigermaßen widersprüchlich‘" - pozn. překl.) a já se na to všechno nemohla jejich autora zeptat, byla jsem odkázána na samotný jeho text, jehož logika se musí vyvodit ze sebe sama. Stifterova stylistická rozhodnutí - ať už vědomě programatická či mnohem spíše intuitivní - se dají vycítit především na iritacích, na porušeních čtenářova očekávání. Tyto zlomy to jsou, jež nezaměnitelné struktury, jedinečnost textu pro mne osobně odhalily. Moment subjektivity si nelze odmyslit. Kdyby totiž neměl pro mne osobně jedinečný význam, chyběl by impuls k překladu. Chyběla by životnost procesu, která vytváří u každého překladatele nové neopakovatelné struktury, když se krystalický zárodek originálu vnoří do řešení v cizím jazyce.
Sudetenland, 2020, č. 3-4, s. 104-109
Původem americká spisovatelka a překladatelka Isabel Fargo Cole se narodila roku 1973 ve městě Galena (stát Illinois), vyrůstala v New York City a dosáhla v roce 1995 titulu "Bachelor of Arts (BA)" na univerzitě v Chicagu. Od té doby žije v Berlíně a překládá do angličtiny německé autory (uveďme jména Franz Fühmann, Wolfgang Hilbig, Klaus Hoffer, Alexander Kluge, Annemarie Schwarzenbachová či Hermann Unger). Je spolueditorkou magazinu "lauter niemand" a spoluorganizátorkou kurzu "Literaturlabor" v letech 2006-2008. Iniciovala a spolueditovala online-magazin www.no-mans-land.org pro novou německou literaturu v anglických překladech. S Juli Zehovo a Ilijou Trojanowem, autorem bulharského původu založila iniciativu "Writers Against Mass Surveillance" (tj. "Spisovatelé proti dohledu"). Sama autorsky publikuje v němčině: její prvotina, román "Die grüne Grenze. Ein Märchen" (2017), byla navržena na cenu Klause Michaela Kühneho za debut a na cenu frankfurtského knižního veletrhu. V roce 2022 následoval titul "Die Goldküste: Eine Irrfahrt (Naturkunde)" o zlatokopecké horečce na Aljašce. Z Adalberta Stiftera přeložila soubor "Bunte Steine" pod anglickým titulem "Motley Stones" (2021). Už v roce 2013 získala grant "PEN/Heim" pro překladatele a roku 2018 obdržela překladatelskou cenu Helen a Kurta Wolffových.
- - - - -
* Galena (USA)
