logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GEORG CHRISTOF

Bylo mi sedm let


S maminkou a třemi mými sourozenci jsme bydlili v horním patře domu zvaného Schreiberhaus čp. 200 v Hamrech (Hammern). V tom domě byl obchod smíšeným zbožím. Můj otec byl v zajetí a já ve svých šesti letech chodil ještě do mateřské školky (Kindergarten) naproti nám v budově obecné školy (Volksschule).
Pozoroval jsem tenkrát usilovně americká letadla, jak nad námi létají a shazují staniolové pásky (k rušení radarů). Bylo nám řečeno, že se nemáme ničeho dotýkat, poněvadž je to všechno napuštěno jedem. Později pak přijeli Američani v tancích a přišli i k nám domů. My děti jsme od nich dostávali čokoládu. Maminka jim musela vařit vajíčka. Pak nám vzali rádio, po pár dnech je ale zase přinesli nazpátek. V té době projížděla Hamry nákladní auta a hledala muže, které brala s sebou. Jeden takový člověk se skrýval u nás na půdě. Po několika dnech ovšem Američané Hamry opustili. My se museli z bytu vystěhovat, poněvadž majitel potřeboval, alespoň maminka to tak říkala, ty místnosti pro sebe. Uchýlili jsme se potom do Kollerova hostince, kde bylo místo v podkrovním podlaží. Jednoho dne k nám přišli dva muži, Češi, a přinesli doklady k vysídlení. Bylo to myslím 11. prosince 1945, před Vánoci. Nějaký čas později přijel před dům koňský povoz. Nejdřív jsme tam naložili věci z našeho bytu, které jsme ovšem pak většinou museli zase vyložit (byla určena váha povolených zavazadel na osobu, cennosti se musely odevzdat s klíčem od bytu, který v tomto případě asi nepřicházel v úvahu - pozn. překl.). Jenom jednu truhlu z toho nákladu mám až doposud.
Potom už mám v paměti jen dobytčí vagony a pláč ze všech stran. Cestou zůstal vlak jednou delší dobu stát a já se mohl podívat ven, jak je dlouhý. Myslím, že měl tři lokomotivy, jednu vepředu, jednu uprostřed a jednu na konci vlaku. Ve Furth im Wald jsme museli vystoupit a prošli jsme pak odvšivovacím traktem. Dne 28. dubna 1946 jsme dorazili do Illerbergu v okrese Neu-Ulm (dnešní spolkový stát Bavorsko - pozn. překl.). Maminka s námi čtyřmi dětmi byla pak ubytována do dvou místností jednoho malého domu, zatímco otec se z afrického zajetí (byl držen v zajateckém táboře v Alžírsku) vrátil až na samém konci roku 1947, 31. prosince.


Glaube und Heimat, 2006, č. 4, s. 83-84

Narodil se 13. ledna 1939 v Zadních Chalupách (Hinterhäuser) čp. 8 (po chalupě se tam říkalo "Pucher"), svůj odchod z Hamrů v sedmi letech věku vylíčil ve vzpomínce z dětství až roku 2006 k šedesátému výročí odsunu, jak byl ze seznamu lidí z tehdejšího transportu vybrán Erwinem Wiererem. Zachovaly se i doklady jako evidenční lístek z Hamrů, na kterém se v duchu doby uvádí "národnost ve smíšených manželstvích" pro případ, "že jeden z manželů je neněmecké národnosti", dále vyhnanecký průkaz už z Illerbergu, obojí k vidění v obrazové příloze. Dne 24. června 2000 zemřela, jak sděluje až v únorovém čísle následujícího roku 2001 na stránkách měsíčníku Glaube und Heimat Georg Christof z bavorského města Vöhringen (má svůj městský statut teprve od roku 1977) v údolí řeky Iller v zemském okrese Neu-Ulm, jeho maminka paní Rosalia Christofová, roz. Krämerová. Narodila se 29. září 1916 v Hojsově Stráži (Eisenstraß) a v roce 1938 si vzala za muže Georga Christofa ze Zadních Chalup (Hinterhäuser), dnes zcela zaniklých. Měli spolu 7 dětí, z nichž dva synové zemřeli už v dětském věku, jeden syn pak ve stáří 56 let. Zůstaly 4 děti, co po ní truchlí, stejný počet jako tehdy v těch dobytčích vagonech v Brodu nad Lesy.

- - - - -
* Zadní Chalupy / Hamry

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Hamry na Šumavě - foto Josef Seidel
Jiná Seidelova pohlednice z Hamrů, kde je už kostel dobře patrný
Stav kostela v Hamrech roku 1990...
... a farní kostel v Hamrech poté, co se dočkal své obnovy
Křížová cesta k opravenému kostelu Panny Marie Bolestné v Hamrech

zobrazit všechny přílohy

TOPlist