logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RUDOLF HANNS CHRISTLBAUER

Úvodem k pohádkové hře Sněhurka


Postavám hry třeba rozumět symbolicky: Sněhurka (v originále "Schneewittchen" - pozn. překl.) je tu coby Příroda, Královna coby Kultura (ve stádiu postupující dekadence). Princ představuje Člověčenstvo (v originále "Menschheit" - pozn. překl.), pro sebe sám pak kritickou, o poznání usilující Inteligenci. Ve Dvorním šaškovi je zastoupen Logický princip, zatímco Šumař (v originále "Spielmann" - pozn. překl.) má ve hře především za úkol plnit roli Romantického vypravěče pohádky.
Sedm trpaslíků, jejichž odlišnost prozrazují sama jména jim přiřčená, zastupuje sedmero základních charakterových rysů Sněhurčiných (zde ve smyslu osoby, která si uchovala svou přirozenost a původnost vůbec). Tak tu máme Veselou mysl (Klingle, tj. Zvonek), Domovskou stálost (Wurzle, tj. Kořínek), Soběstačnost (Friedle, tj. Spokojánek), Svědomí (Hämmle, tj. Znamenáček), Cit a Soucit (Schwingle, tj. Vánek), Stud (Wächtler, tj. Chránílek) a - pro ženské pohlaví tak typickou - Zvědavost (Guckle, tj. Koukal). Ten posledně jmenovaný (česká označení jsou ovšem pouhým pokusem vystihnout česky německá přízviska originálu - pozn. překl.) je i tím, kdo probouzí ve Sněhurce jako ženě nepokojné dědičné hříchy jejího pohlaví a způsobuje tak její dočasná selhání: Marnivost (Schnürleibchen, tj. Pentlička), Parádivost (Kamm, tj. Hřebínek) a Mlsnost (Apfel, tj. Jablíčko).
Kromě toho zobrazují jednotlivé části dramatického děje pohádky koloběh ročních období: o Jaro jde, když princ nachází Sněhurku (1. jednání), o Léto, když se pro ni vnitřně vysloví (2. jednání), o Podzim za dožínkové slavnosti (3. jednání) a o Zimu, když Sněhurka umírá (4. jednání). (Pod třemi dny, za kterých Princ truchlí u Sněhurčiny rakve, třeba rozumět tři zimní měsíce.) Konečně pak znovuzrození jara (zde myšleno jako nové jaro lidského rodu) nastává Sněhurčiným probuzením.
Přivést všechnu tuto symboliku k pravému výrazu zůstává ovšem z větší části vyhrazeno výpravě (scénickému řešení) hry.


Waldheimat, 1927, s. 49

P.S. Následující ukázka z textu pohádkového dramatu, psaného ostatně jako celek ve verších, je píseň mladé venkovské chasy k dožínkovému reji (titul písně zní v originále "Reigen", tj. "Rej"), jejíž poslední strofa oslovuje Sněhurku, která se ocitá vprostřed tanečního kruhu:

Auf den Feldern...


Auf den Feldern Stoppelhalme,
In den Scheunen gold'ne Last;
Ward dem Fleiße seine Palme,
Sind wir bei der Lust zu Gast.
Schwinget euch im Freudenreigen,
Stimmet in das Jauchzen ein,
Unter fruchtbelad'nen Zweigen
Lasst uns alle fröhlich sein!

Arbeit säen, Arbeit ernten,
Ist uns stilles Erdenlos;
Doch vom Himmel, dem besternten,
Fällt uns Friede in den Schoß.
Schwinget euch im Freudenreigen,
Stimmet in das Jauchzen ein,
Unter fruchtbelad'nen Zweigen
Lasst uns alle fröhlich sein!

Wahrt der Scholle eure Treue,
Eure Lieb' dem Heimatland,
Und vertrauet stets aufs neue
Gottes Segen eig'ner Hand!
Schwinget euch im Freudenreigen,
Stimmet in das Jauchzen ein,
Unter fruchtbelad'nen Zweigen
Lasst uns alle fröhlich sein!

V polích...


V polích fouká po strništi,
v sýpkách zlátne zrna dost;
píle nosí věnec příští,
u radosti je teď host.
Rejem tance vznášejme se,
výskotem vsi dejte znít,
pod stromem, co plody nese,
nechte nás se veselit!

Práce seje, práce sklidí,
tichým losem chcem to mít;
z nebe s jeho hvězdnou přídí
darem padá mír a klid.
Rejem tance vznášejme se,
výskotem vsi dejte znít,
pod stromem, co plody nese,
nechte nás se veselit!

Vaše věrnost zemi chrání,
domovu dá láska řád,
všechno Boží požehnání
práci rukou třeba přát!
Rejem tance vznášejme se,
výskotem vsi dejte znít,
pod stromem, co plody nese,
nechte nás se veselit!

Waldheimat, 1927, s. 134

Od třetího až do desátého čísla svého čtvrtého ročníku 1927 otiskoval měsíčník Waldheimat úplný text Christlbauerovy hry Sněhurka, jemuž předcházel medailon jejího autora (zesnulého předčasně ve věku 36 let už roku 1912 v tyrolském Kufsteinu). Napsal ho profesor Friedrich Blumentritt a otiskujeme jej tu pro dobovou příznačnost (blížilo se desáté výročí konce první světové války, který přinesl českým Němcům nejen symbolicky opravdu cosi jako Sněhurčino zakletí a "čekání na prince") regionálního psaní (Šumava je v něm východiskem sdělení) vcelku a beze změn.

O Sněhurčině autorovi

Friedrich Blumentritt


Rudolf Hanns Christlbauer je vnukem tkalce z Milešic (Oberschlag) u Záblatí (Sablat) v okrese Prachatice (Prachatitz), z jehož pěti synů odešli, následujíce tendenci své doby, čtyři už v mladém věku do Vídně. Ten nejstarší z nich, Josef Christian Christlbauer (žil v letech 1820 /v jiných pramenech 1827/- 1897 /jinde 1898 - pozn. překl.), si svou uměleckou ražebnou ve Vídni (známou sběratelům mincí a numismatickým odborníkům po celém světě - pozn. překl.) dokázal získat značného jmění a své stáří chtěl jako zámožný muž trávit doma na Šumavě (v originále "in der Waldheimat" - pozn. překl.). Koupil malé lázničky na Dobré Vodě u Záblatí (Grindschädel bei Sablat) a zřídil tam nový lázeňský dům. Nemělo mu však být dopřáno dlouho si toho majetku užívat; zemřel brzy nato v roce 1898 (tady se, jak už zmíněno, prameny rozcházejí, "Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505-2005)" od Petra Haimanna, který se z nich zdá být nejúplnější, uvádí jako datum narození 24. leden 1827 v dnes zcela zaniklých Cudrovicích, jako datum úmrtí pak 20. srpen 1897 v Prachaticích - pozn. překl.). Josefův bratr Albert byl v lázních správcem (v originále "Geschäftsleiter" - pozn. překl.) a skonal, stár 68 let, ve Vídni.
Albert zanechal tři děti: spisovatele Rudolfa (nar. 25. listopadu 1876 ve Vídni, zemř. 20. února 1912 v tyrolském Kufsteinu jako redaktor tamního deníku "Grenzbote"); Fritze, který po čtyři roky navštěvoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni přednášky profesora Tautenhayna (v originále mylně "Tautenheim": Joseph Tautenhayn /1837-1911/ byl významný rakouský sochař a medailér - pozn. překl.), stal se rytcem a medailérem, než jej ze slibně započaté umělecké dráhy strhla smrt v jeho mladém věku; také dceru jménem Leopoldine, která se provdala za ředitele školy v Záblatí Edmunda Kramla, pedagoga ceněného v širokém okolí, a vrátila se tak vlastně nazpátek do kraje svých prarodičů.
Rudolf Hanns Christlbauer působil ve Vídni poté, co tam absolvoval měšťanskou a obchodní školu, jako kontorista (rozuměj kancelářský písař - pozn. překl.) a projevoval silné literární sklony (v originále "zeigte großes Interesse für Schrifttum" - pozn. překl.). To kvůli nim převzal místo redaktora literárního čtrnáctideníku "Der Scherer" (od roku 1901 do roku 1904) v Innsbrucku, přesídlil pak s tím listem do Vídně a věnoval se nyní už zcela jen své redaktorské práci, při které byl i spolupracovníkem "Die Muskete" (satiricko-humoristický list, vycházející ve Vídni v letech 1905-1941 - pozn. překl.).
Dvě práce z jeho pozůstalosti, tj. "Schneewittchen" a "Das klagende Lied" pocházejí z roku 1908 a 1910.
Právě "Sněhurku" předložil předčasně zesnulý Christlbauer na radu jednoho přítele malíře knížeti Liechtensteinovi, který našel ve výtvoru zalíbení a povzbuzoval ho svou podporou k další literární práci.
Rukopis "Sněhurky" se nachází na ředitelství vídeňské Dvorní opery.
Christlbauerovy práce mají v sobě rozhodné kvality, předurčující je přímo ke zhudebnění nějakým komponistou.


Waldheimat, 1927, s. 49


- - - - -
* Vídeň (A) / Dobrá Voda u Záblatí / † † † Kufstein (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Christlbauerů je v matrice farní obce Záblatí v okolních osadách tolik, že v zápisech příjmení zkracovali formou "Xtlbauer"
Záznam v křestní matrice farní obce Záblatí o narození jeho strýce Josefa v Cudrovicích 24. ledna roku 1827 prozrazuje i jména Rudolfových prarodičů Johanna Christlbauera a Marie, roz. Singerové, jejíž otec připojil i svůj podpis
Záznam v křestní matrice farní obce Záblatí o narození jeho strýce Josefa v Cudrovicích 24. ledna roku 1827 prozrazuje i jména Rudolfových prarodičů Johanna Christlbauera a Marie, roz. Singerové, jejíž otec připojil i svůj podpis
Medaile (1887) ke slavnosti sdružení Deutscher Sängerbund in Böhmen,
na jejímž rubu je při okraji značeno Präge Christlbauer

zobrazit všechny přílohy

TOPlist