logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEPHINE CHOTEK VON CHOTKOWA UND WOGNIN

Otázky?

Ten, kdo o něco usiluje, lhostejno v jaké oblasti, musí mít sám jasno
1. o vytčeném cíli
2. o prostředcích k jeho dosažení.
Jinak se nedá očekávat nic než váhavé tápání, líná polovičatost, pokus plýtvající časem i silami (v originále "ein unschlüssiges Herumtasten, eine faule Halbheit, ein zeit- und krafzverschwendenes Probieren" - pozn. překl.).
Chce-li nějaký stavitel provést své dílo, musí pro ně navrhnout podrobný projekt a zahrnout do něj i ty nejmenší podrobnosti. Ještě než ovšem přistoupí k návrhu, musí mít samozřejmě jasno v tom, co chce stavět, jak to chce stavět, za jakým účelem a na jakém místě; zda to má být dílo pevně založené, s hlubokými základy, schopné přetrvat nadcházející staletí - anebo lehké, urychlené, jen okamžiku sloužící přístřeší, něco na způsob pavilonu světové výstavy nebo nějaké okázalé slavnosti - navenek velkolepě vyhlížející, ale postavené na písku.
Tahle knížka má být příručkou stavebního umění. Klade si sice za úkol připojit jen jediný kámen k nádherné, staletí přeživší budově křesťanské charity - ve velkolepé architektuře může však i jediný kámen mít svou hodnotu a význam, měl by mít každý kámen se zralou rozvahou, s plným vědomím svého úkolu, s uměleckým jemnocitem, se znaleckým posouzením a zkouškou materiálu vložený do úhrnné stavby za úkol přispět k její okrase a pevnosti zároveň.
Stavební kámen, o němž tu chceme pojednávat, je z nejušlechtilejšího materiálu, který svět skýtá - z duše dítěte (v originále "aus der Kinderseele" - pozn. překl.). Výchova dětských duší prostřednictvím křesťanské charity, to je stavební kámen, mramorový blok, který máme před sebou, abychom ho opracovali, opracovali tak, aby jako základní a úhelný kámen (v originále "ein Grund- und Eckstein" - pozn. překl.) celé budovy zajistil její co možná maximální nosnost a její nejvyšší možnou krásu.
Chceme se zabývat:
1. velkým účelem tohoto úhelného kamene;
2. prostředky, které by ho dovedly k naplnění jeho účelu.


Budweiser Zeitung, 1929, č. 58, s. 5

Tady končí úvodní slovo publikace s názvem "Fragen?", vydané bez data nejspíše v roce 1912, to by bylo pouhé dva roky před "velkou válkou", v tyrolském Brixenu nákladem Buchhandlung der Verlagsanstalt Tyrolia Innsbruck. Ve fondu Jihočeské vědecké knihovny je zásluhou někdejšího převzetí bibliotéky koleje českobudějovických redemptoristů (Bibliotheca Collegii C,S.S.R. Budvicensis). Na samém konci nacházím autorčinu báseň, kterou se odvažuji doprovodit pokusem o její přetlumočení do češtiny.

Was ich erschaut!*


Was ich erschaut - -
Ein tief Geheimnis wundertraut,
Dem Engel staunend lauschen
Mit leisem, keuschem Singen
Und leisem Flügelrauschen.

Was ich erschaut - -
Ein Wunder! - Gott, der Welten baut
Mit tausend Sonnen Licht,
Konnt' Schön'res nicht vollbringen
Als Kindesangesicht.

Was ich erschaut - -
Im armen Kind? - Ich sag' es laut
Und sag' es immer wieder:
Ein König, lichtgekrönt!
Horch! - Harfenlieder.

Es wogt der Klang
Wie feierlichen Festzug Gang
Bei bunter Fahnen Wallen;
Dazwischen silberhell ertönt
Der kleinen Kinder Lallen.

Mich dünkt fürwahr,
Der Finger Gottes selbst hat klar
Das Krönunslied gespielt
Und alle Welt hat, gottergriffen,
Aufhorchend mitgefühlt!

Co to jen zřím!


Co to jen zřím - -
svěřena z hloubi tajemstvím,
anděla zpívat slyším.
V té cudné písni šumí
pár křídel tónem tišším.

Co to jen zřím - -
Div! - Bůh, jenž vládne kosmem vším
a dal i slunci zář,
nic nad ni krásnějšího
nezná než dětskou tvář.

Co to jen zřím - -
Chudé dítě? - To dopovím
a říci chci vždy zase:
Toť král, má diadém!
Hlas harf slyš v kráse.

Vlní se svát
jak ohlas fanfár odněkad
ples vlajek v pestré změti;
jak zvonky stříbrné v tom zní
žvatlání malých dětí.

Snad zdá se mi,
prst Boží že tu na zemi
svou píseň rozehrál,
svět, trůnní sál, je dotčen Bohem
a tón ten vane dál!

P.S. Troufám si říci, že jde o "píseň vánoční".

Digitálně přístupná brožura Jetřicha Lipanského z "měsíčníku" Vítězové Dominikánské Edice Krystal (1940) s názvem "Josefina Chotková, žena statečného ducha a křesťanského srdce" podává život autorky německého originálu předchozí ukázky s tak vyčerpávající i citovou úplností, že nezbývá, než se na ni odvolat jako na pramen dostatečný v každém ohledu. Josefina Chotková se narodila v Liberci (Reichenberg) dne 10. prosince roku 1848 (rodiče se brali 22. srpna 1846 v Praze). Její otec Josef hrabě Swéerts-Sporck (*10. února 1809) zemřel měsíc před narozením dceřiným 12. listopadu 1848, matka Adele baronka von Puteani (*26. března 1826 v Praze) se 24. února 1862 se podruhé provdala za hraběte Alberta Nostitz-Rienecka, zemřela jednaosmdesátiletá 28. listopadu 1904 v Průhonicích. Dcera Josefina se provdala 25. května 1869 v Praze za hraběte Ferdinanda Tadeáše Karla (v křestním záznamu zní celý sled jmen "Ferdinandus Rudolphus Karolus Bor. Heinrich Thadaus Jacobus") Chotka (*25. července 1838 ve Veltrusích, †17. července 1913 ve Volšovech, blíže o něm viz Wikipedia). Ženichovi bylo 31, nevěstě 21 let. Manželství zůstalo bezdětné. Roku 1911 zřekl se Ferdinand Chotek veškerých nároků na dědictví a Emerich Chotek, poslední vlastník zámku Kačina (kde Josefina později zemřela) z rodu Chotků, zesnulý téhož roku na zámku ve Volšovech, odkázal Kačinu synovi své sestry Karoliny Chotkové Quido Thun- Hohensteinovi. Půl hodiny cesty od šumavské Sušice (Schüttenhofen) koupila hraběnka Chotková roku 1909 od německého sedláka Würdingera (Jetřich Lipanský omylem uvádí příjmení Wittinger) statek čp. 7 ve vsi Červené Dvorce /Rothenhof/, která je dnes pouhou částí města Sušice). Tam započala zřejmě už rok předtím realizovat myšlenku, o níž pojednává její spisek "Fragen?" (je v něm i fotograficky zdokumentována), totiž zřízení útulku pro chudé děti nikoli na ústavním, nýbrž rodinném principu /rodiny maximálně dvanáctičlenné měly mít každá svou "matku"/, podobném tomu, na němž později vznikly tzv. "vesničky SOS" (první tak nazvaná je datována až roku 1949 v rakouském Imstu, v ČSSR bylo započato v duchu "pražského jara" 1968 zásluhou Sdružení přátel vesničky SOS s její výstavbou roku 1969 v Doubí, dnes součásti Karlových Varů /za následné "normalizace" byla ovšem činnost sdružení ukončena a obnovena až po roce 1989/, blíže k tomu viz digitálně dostupný článek "Co vše se váže k jednomu výročí" . O děti se v Červených Dvorcích staraly dvě jeptišky z řádu Chudých školských sester Notre Dame z Horažďovic (sloužily v něm, později ovšem, i dvě moje tety). V archu sčítání lidu z roku 1921 je na usedlosti čp. 7 psán už Dětský útulek Serafinského díla lásky (za monarchie se o něm psalo jako o Jubilejním dětském útulku císaře Františka Josefa I., zřejmě s odvoláním na 60. jubileum mocnářovy vlády roku 1908 /Josefina se narodila v roce jeho nástupu na trůn/). První světovou válku, která znamenala konec monarchie, prožila Josefina Chotková (v korespondenci s příbuznými a známými se podepisuje "Jojonna") ještě u svých sirotků, v roce 1922, to už jí bylo 74 let, se odstěhovala definitivně na Kačinu. Ferdinand Chotek zemřel 17. července 1913 po záchvatu mrtvice na svém zámku ve Volšovech u Sušice, kde z 200.000 zlatých svého věna koupil za 180.000 zlatých velkostatek, který v roce 1908 odkázal kongregaci Bratří Nejsvětější Svátosti (petrinů) v Českých Budějovicích (zakladatel řádu P. Klement Petr se narodil v Sušici). Kongregace zřídila po první světové válce ve volšovském zámku sirotčinec. Josefinina duchovního dědictví v Červených Dvorcích, píše Jetřich Lipanský, se však neujal nikdo. V Sušici, kde byl svého času okresním starostou, byl Ferdinand Chotek i pochován. Jeho žena do značné míry materiálně zajistila stavbu Růžencového kostela petrinů v Českých Budějovicích a přilehlého řeholního domu (bydlel jsem tam v šedesátých letech dvacátého století, kdy byl kolejí Pedagogického institutu). Zemřela chudá a odkázaná na péči příbuzných v nedožitých 76 letech dne 14. března roku 1924 na zámku Kačina, pochována je však (ačkoli si původně přála spočinout v sušickém hrobě manželově a teprve později svůj názor změnila, ani její žádost, aby ji pochovali do hlíny místo do vyzděného hrobu a aby na hrobě bez náhrobku jen rostla tráva, nedošla však naplnění) v rodové hrobce Chotkových při kapli svatého Kříže v Nových Dvorech (viz webové stránky Nových Dvorů). Myšlenka péče o chudé děti zůstane i její "šumavskou" zásluhou už provždy živá. "Fragen?" "Otázky?"

- - - - -
* Liberec / Volšovy, Sušice / Sušice / České Budějovice / Červené Dvorce, Sušice / † Kačina / † † Nové Dvory

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka její knihy (1912?)
Podobizna z frontispis knihy o ní je označena pramenem
Kniha vyšla roku 1940 v olomoucké Dominikánské Edici Krystal
Pohřební kaple sv. Kříže rodiny Chotků na hřbitově v Nových Dvorech

zobrazit všechny přílohy

TOPlist