logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF CHALOUPEK

Domovské obyčeje o dožínkách

Zcela jiné než dnes byly mravy a obyčeje za našich mladých let. Rádi ještě vzpomínáme na časy před 30 lety (publikováno v roce 1953, jde tedy o vzpomínku na dvacátá léta dvacátého století - pozn. překl.), kdy jsme měli v Hodousicích (v originále "in Holletitz" - pozn. překl.) silnou místní skupinu sdružení Landjugend (celým názvem "Bund der deutschen Landjugend", ve dvacátých letech zastřešovala je v Československu organizace "Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft" - pozn. překl.). A poněvadž naše mládí doma bylo tak krásné, rád bych dnešním mladým lidem povyprávěl, jak jsme my, hodousická venkovská mládež (v originále "wir Holletitzer Landjugend" - pozn. překl.), předvedli o dožínkách v Dešenicích (v originále "in Deschenitz" - pozn. překl.) roku 1922 pravou selskou svatbu, jak se konávala podle starého obyčeje. U nevěsty a ženicha se odehrávalo ranní pohoštění, zvané "Gaglhen" (v originále "bei der Braut und beim Bräutigam wurde eine Gaglhen gehalten", jinak se dá zvyk německy označit jako "Morgenmahl" a pořádává se i v hostinci; dodržuje se jako "ranní raut" často nejen v Německu dodnes - pozn. překl.); na jídle a pití tu nic nechybělo. Byl tu družba (v originále "der Hochzeitslader", česky i "zváč" či "tlampač" - pozn. překl.) a máchal svou pestrými stuhami zdobenou holí. Při svém zvaní na svatbu proslovil své veselé říkání a namaloval na dveře pěknou kytku. Slavnostním výborem nám až do Hodousic poskytnuta hudba, která nám potom ve slavnostním průvodu v Dešenicích jaksepatří vyhrávala (v originále "fest aufspielte" - pozn. překl.). Byl předveden svatební tanec a přirozeně únos nevěsty. Náš družba, tj. Seff Zöllner, ujal se tu své funkce poprvé a své hosty držel stále pěkně pohromadě. Později ho bylo možno spatřit, jak se svou zdobnou holí chodí od domu k domu a mnohému vdavekchtivému páru sezval ke svatbě příbuzné a známé. Když pak urazil dalekou cestu a proslovil mnohou patřičnou frázi, nebylo divu, že se dostavila žízeň; bylo přece jen tenkráte pivo mnohem lepší nežli dnes a také silnější, takže náš družba by po něm dokázal zakroutit krkem i medvědu. Teď (rozuměj počátkem padesátých let v poválečném Německu - pozn. překl.) je železničářem a jako takový by mohl vyhovět naší prosbě a otočit vlak, který nás dopravil přes hranice, směrem opačným, abychom se mohli vrátit nazpět do milovaného starého domova a našim mladým snad náš domov neodcizili (v originále "und unsere Jugend der Heimat nicht entfremde" - pozn. překl.).


Glaube und Heimat, 1953, č. 18, s. 567

Data narození autora předchozí textové ukázky v originále se mi dostalo z nezvyklého pramene, totiž z inventáře Mimořádného lidového soudu v Klatovech (1945-1947), který mj. projednával i případ Hanse Watzlika (ten má na webových stranách Kohoutího kříže samostatné zastoupení). Nelze opomenout, že o pochybné povaze retribučního práva se zmiňuje obsáhlý úvod publikovaného tisku. Josef Chaloupek se tedy narodil 3. března roku 1899 a ze záznamu o tom v křestní matrice vysvítá, že byl tři dny poté v hornonýrském kostele sv. Tomáše kaplanem Mathiasem Maňhalem (později byl Maňhal farářem ve Svaté Kateřině /Sankt Katharina/ a v Dešenicích, osobním děkanem v Železné Rudě /Markt Eisenstein/ a vikářským sekretářem v Nýrsku /Neuern/ ještě v roce 1937) pokřtěn jménem stejným jako nosil jeho otec Josef Chaloupek (zemřel v hesenském Egelsbachu v lednu 1959), kovář v Holeticích čp. 12 (kovárnu tam už ovšem nenajdeme), syn kováře téhož jména tamtéž a jeho ženy Marie, roz. Schramekové z Běhařova (Wihorschau). Chlapcova matka Theresia byla dcerou Wenzela Urbana, majitele domu čp. 143 v Nýrsku (ani ten dům není tam dnes k nalezení), a Theresie, roz. Hiermannové ze Skelné Lhoty (Glashütten) čp. 15 (ten dům dosud stojí), přišlé ovšem na svět v Milencích (Millik). Pozdější přípis nás zpravuje o tom, že se Josef Chaloupek dne 15. července roku 1929 v Dešenicích oženil s Annou Fleischmannovou (podle zprávy v krajanském časopise se narodila v Žízněticích /Schießnetitz/ 12. prosince 1907, 27. června 1999, měli spolu syna, také Josefa, narozeného roku 1930). Josef Chaloupek "prostřední" zemřel v Německu záhy - srdce ho zradilo cestou do kostela na slavnost Nejsvětější Trojice 27. května roku 1956. Ta málem sedmdesát let stará už výzva z roku 1953 (po Stalinově smrti) k otočení vlaku odsunu je však dojemná i pro nás jako české čtenáře.

- - - - -
* Hodousice, Nýrsko / † † † Egelsbach (HE)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození a křtu v nýrské křestní matrice
Záznamy bratrů Chaloupkových ve jmenném rejstříku inventáře Mimořádného lidového soudu v Klatovech (1945-1947)
Poděkování za projevy účasti po jeho skonu v regionálních novinách...
... a zpráva o úmrtí v krajanském časopise

zobrazit všechny přílohy

TOPlist