GEORG VON BUQUOY

Na obraze, který je pohřešován, a také na grafice, vzniklé pravděpodobně podle něj

Repro M. von Buquoyová, Begegnungen in Böhmen: Goethe, Buquoy, Tomaschek (1987), s. 10
a E. Mörike - M. Buquoyová, Novohradské divertimento = Gratzener Divertimento (1991), s. 115

Neznámý do té doby portrét Buquoyův v pozdním věku, zveřejněný zásluhou až Jaroslava Riedla

Repro Českobudějovické listy, 26. 2. 2000, Víkendové listy s. 8

Jeho gymnaziální vysvědčení uvádí i soukromé bruselské vzdělání Belgičana rodem

Repro projekt Po stopách společné historie

Ukázka z jeho deníku

Repro projekt Po stopách společné historie

Nákres dřevěného parního stroje, jím vynalezeného roku 1812 v Červeném Hrádku

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl.

Obálka (1987) knihy o něm, jejíž autorkou je Margarete von Buquoy, a kterou vydalo v Mnichově nakladatelství Sudetenland

Na Boží Hod vánoční psal mu roku 1815 slavný německý matematik Carl Friedrich Gauss

Repro Po stopách společné historie, Nové Hrady 14.8.-30.10. 2009, katalog výstavy

Titulní list resumé jeho přednášky v Paříži 28. srpna 1815

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl.

Tento plánek Paříže je jeho vlastnoruční kresbou

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl. (ze sbírek Institut de France)

Titulní list s věnováním i verši Goethovými ze srpna 1818

Repro M. von Buquoyová, Begegnungen in Böhmen: Goethe, Buquoy, Tomaschek (1987), s. 28

Dopis, který mu napsal Goethe 13. září 1818

Repro M. von Buquoyová, Begegnungen in Böhmen: Goethe, Buquoy, Tomaschek (1987), s. 52

Filosofem Schellingem podepsané potvrzení o tom, že obdržel Buquoyovu knihu

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl.

Titulní list jím v Lipsku vydané filozofické knihy (1825)

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl.

Rukopis jeho románové trilogie v původním uložení

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl.

Dvě kresby synovy zachycují jeho pracovnu v pražském Buquoyském paláci

Repro Hrabě M. Morawetz, Jiří Buquoy : šlechtic vědcem v první polovině 19. století (2022), obr. příl.

Diplom čestného členství ve veteránské společnosti pro veškerou přírodovědu ze dne 15. ledna 1823

Repro www stránky Po stopách společné historie

Obálka (2008) knihy o něm, vydané Jihočeskou univerzitou pro CASTECH - Novohradské sdružení pro povznesení věd a technologií

Buquoyově osobnosti je věnován jeden z pořadů Martina C. Putny Jihočeský literární místopis, vysílaného českobudějovickým rozhlasem (klikněte pro přehrání)

Repro www stránky Českého rozhlasu

Kolem Dušiček 2012 zveřejnil Českobudějovický deník tento snímek jeho hrobu,
který ovšem doprovodil podobiznou spíše málo věrohodnou

Repro Českobudějovický deník, 6. 11. 2012, s. 2

Jeho medailon doplňuje zprávu Ludmily Ourodové-Hronkové o obnově letního apartmá synova (byl jím Georg II. Johann Heinrich Buquoy (1814-1882/) na hradě Rožmberku, provedené v letech 2007-2010

Repro Památky jižních Čech. 3 (2010), s. 196

Pozvánka na českobudějovickou premiéru dokumentárního filmu Lenky Ovčáčkové s citacemi jeho básní

Repro Obnovená tradice, č. 55 (2017), s. 25

Další knihu o něm vydalo v roce 2017 nakladatelství Franz Steiner Verlag ve Stuttgartu

Rytířská pečeť z roku 1260, na níž Guillaume de Longueval už má štít i čabraku pokrytu rodovými symboly Buquoyů

Repro Deutsche Kulturlandschaft an Moldau und Maltsch, Der südböhmische Heimatkreis Kaplitz - Hohenfurth - Gratzen, Band I (1986), s. 44

Panství Bucquoy v severofrancouzském Artois (department Pas de Calais), které dalo původně čistě francouzskému rodu jméno

Repro Deutsche Kulturlandschaft an Moldau und Maltsch, Der südböhmische Heimatkreis Kaplitz - Hohenfurth - Gratzen, Band I (1986), s. 46

Do Čech přivedl rod Karl Bonaventura de Longueval, baron de Vaux, zachycený tu na mědirytině Lucase Vorstermanna podle olejomalby Petera Paula Rubense z roku 1621 (Rubensův portrét Karla Bonaventury uchovávají sbírky Ermitáže v Sankt Petěrburgu)

Repro Deutsche Kulturlandschaft an Moldau und Maltsch, Der südböhmische Heimatkreis Kaplitz - Hohenfurth - Gratzen, Band I (1986), s. 44

Česky psaná listina z února roku 1620, kterou císař Ferdinand II. Habsburský uvádí rod Buquoyů do Čech, viz i komentář Michala Morawetze na webu Státního oblastního archívu v Třeboni:
Před čtyřmi sty lety získali Buquoyové panství v Čechách. Rod pochází ze severofrancouzského hrabství Artois. Původ odvozuje od svobodných pánů z Longuevalu (11. století) a genealogicky navazuje na barony z Vaux (Vaulx), jejichž majetek zdědil v roce 1458. V letech 1567 a 1580 zakoupil panství Grand Bucquoy a Petit Bucquoy. Roku 1580 získal španělský hraběcí titul a začal se psát jako "Buquoy" (pro rakouské země potvrzen 1703). Listinou ze 6. 2. 1620 získali Buquoyové majetek v Čechách, v roce 1627 inkolát. Na přelomu 16. a 17. století nosili dva členové rodu španělský knížecí titul. V roce 1945 musel rod opustit Československo a jeho členové žijí v Německu. Mezi badatelsky nejatraktivnější listiny z rodinného archivu patří právě ta z února 1620, jíž císař Ferdinand II. postoupil hraběti Karlu Bonaventurovi z Buquoy (1571-1621) panství Nové Hrady, Rožmberk, Libějovice a statky Žumberk a Cuknštejn. Digitální reprodukci listiny poskytoval archiv v poslední době například Francouzskému velvyslanectví v Praze, které výstavou v Buquoyském paláci oslavilo sto let od zřízení svého zastupitelského úřadu v Československu, a návštěvníci některých památek mohou listinu nalézt i v popularizační práci Blanky Rozkošné Po stopách rodu Buquoyů, kterou vydal Jihočeský kraj.

Repro SOA v Třeboni

Geometrický plán parku v Terčině údolí z doby před rokem 1796, jak ho vypracoval Johann Franz Riemer, inženýr v buquoyských službách, mj. i autor projektu dnes zříceného kostela v Pohoří na Šumavě

Repro Krajina - sídlo - obraz : romantický řád Jiřího Jana Buquoye (2015) [katalog výstavy Alšovy jihočeské galerie], s. 29 (SOA Třeboň)

Tzv. "poustevna" v Terčině údolí na kresbě Josefa Berglera (1753-1829) z roku 1809

Repro Krajina - sídlo - obraz : romantický řád Jiřího Jana Buquoye (2015) [katalog výstavy Alšovy jihočeské galerie], s. 55 (Národní galerie v Praze)

Umělý vodopád v Terčině údolí na pohlednici Josefa Seidela a na snímku z roku 2011

Repro Böhmerwaldbund OÖ - Historische Datenbank (ze sbírky Dr. Otto Spitzenbergera, Puchenau) a foto Leona Töröková

Mapa novohradského panství z roku 1847 (klikněte na obrázek pro zvětšení)

Repro Po stopách společné historie, Nové Hrady 14.8.-30.10. 2009, katalog výstavy

Dolní brána v Nových Hradech v Údolní ulici, postavená roku 1829 v empírovém slohu a dnes už neexistující

Repro R. Vojkovský, Nové Hrady : hrad, rezidence a zámek v jižních Čechách (2020), s. 38

Půdorys zámku v Nových Hradech s rozpisem místností

Repro R. Vojkovský, Nové Hrady : hrad, rezidence a zámek v jižních Čechách (2020) s. 50

Novohradský zámek dnes

Foto Ivo Kareš

Obálka (2001) publikace k výstavě v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu

Buquoyská hrobka na hřbitově v Nových Hradech (viz i Anton Teichl)

Foto Leona Töröková

Kníže "Mitternacht", jak Buquoy nazývá Metternicha, na snímku z let kancléřova stáří

Repro Sterne und Blumen, 1928, č. 34

Zdobená konvice z černého hyalitu, datovaná někdy prvou půlí 19. století

Repro M. Frajt, Za skrytými poklady Novohradska : historie sklářství, heraldika, plavení dřeva, na kole za krásou Novohradských hor (2011), s. 18

Plakát na přednášku Michala Morawetze v prostorách pobočky Jihočeské vědecké knihovny a obálka jeho knihy (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2022)

Neuvěřitelný doklad "normalizační" zvůle s pasáží o "geniálním" Buquoyovi, který ovšem nesměl být zmíněn v rejstříku osob cenné Kovaříkovy knihy, dokonce je (snad záměrně?) na připojené podobence zaměněn s F. M. Pelclem

Repro V. Kovářík, Literární toulky Prahou (1980), s. 109-110