logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GABRIELE BREITOVÁ

Sama o sobě

Narozena na jižní Šumavě, žiju od roku 1953 ve Freilassingu. Dostala jsem se vlastně k malířství přes ruční práce a učím teď výtvarnou výchovu na freilassingské Lidové univerzitě (Volkshochschule). Malířské a studijní pobyty doma i v zahraničí (im In- und Ausland, v originále chybně "im Inn und Ausland" - pozn. překl.) pomohly mi realizovat mnoho mých prací. Jsem členkou Sdružení výtvarných umělců (Gesellige Vereinigung Bildender Künstler) v Mnichově (München) a Mnichovského uměleckého sdružení Kgl.priv.v. 1868. (Münchener Künstlergenossenschaft Kgl.priv.v. 1868). Samostatné výstavy jsem měla v Domě německého Východu (Haus des Ostens) a v Sudetoněmeckém domě (Sudetendeutsches Haus) a jinde doma i v zahraničí. Podílela jsem se na kolektivních výstavách v Šumavském muzeu (Böhmerwaldmuseum) na pasovském Horním hradě (Oberhaus), v Zastupitelství Svobodného státu Bavorsko při Státním ministerstvu pro spolkové a evropské záležitosti (Bayerische Vertretung des Staatministeriums für Bundes- und Europaanghelegenheiten) v Bonnu, v Městském muzeu na mnichovské radnici (Stadtmuseum München Rathaus), v Německém muzeu Forum Technik (Deutsches Museum Forum Technik), v mnichovském Domě umění (Haus der Kunst München), v Národopisném muzeu v Drážďanech (Volkskundemuseum Dresden), v Salzburgu a v Donauwörthu. Tvorba dává mé práci obrovský prostor a především příroda ve všech svých mnohotvárných podobách mi poskytuje inspiraci k individuálnímu malířskému výrazu. Krásná Šumava, můj rodný domov, mne už v dětství dala nahlédnout do divů Božího stvoření. A tak s ní zůstávám ve své malbě stále spjata.


Böhmerwäldler Jahrbuch 2004, s. 18

Předchozí řádky prozrazují, že jejich autorka není nijak zvyklá psaní, poněvadž za své vyjadřovací prostředky považuje spíše ty výtvarné. V každém případě právě jako umělec samouk dělá čest místům, kde 11. října 1927 spatřila poprvé světlo světa. Je to dnes zcela zaniklá osada rovněž zaniklé obce Kapličky (Kapellen) na jižním břehu dnešního Lipenského jezera s přiléhavým jménem Krásná Pole (Schönfelden), kde se narodila jako Gabriele Leitnerová (Leitner Gaberl) v početné rodině, která ovšem záhy pocítila ztrátu obou živitelů, tj. otce i matky. Až do vyhnání hospodařily dvě osiřelé sestry na sklonku strašlivé války v rodné chalupě samy. Nový domov čekal v Bavorsku, kde se Gabriele v roce 1956 posléze i vdala za Ludwiga Breita a založila vlastní rodinu. Je matkou dvou už dávno odrostlých dětí, dcery Gali a syna Ludwiga, dnes už i babičkou šesti vnuků. Malovat začala až kolem roku 1975. Její ikony, jimiž podle předloh zprvu začala, měly úspěch na první výstavě 1976 v Bad Reichenhall. Ojedinělým počinem a jejím asi nejznámějším dílem vůbec je cyklus akvarelů "Szenen der Vertreibung", který nalezl později své trvalé místo v krajanské rodácké síni (Heimatstube) na hradě Tittmoning. Vlastním triptychem se podílela v prosinci 1995 na výstavě "Krippen aus Böhmen und Mähren" ("České a moravské betlémy") v drážďanském Národopisném muzeu. Tři scény na něm znázorňují Zvěstování Panny Marie, Narození Páně a Útěk do Egypta. Gabriele Breitová se věnuje vedle malby také řezbářství a keramické tvorbě. V létě roku 2004 představila její dílo výstava "Begegnung mit der Heimat" (Setkání s domovem) v hornoplánském Centru Adalberta Stiftera (Adalbert-Stifter-Zentrum) a rok nato převzala spolu s Rosou Tahedlovou Kulturní cenu města Pasova, určenou právě tvůrčím osobnostem z řad vyhnaných Šumavanů.

- - - - -
* Krásná Pole, Kapličky

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodná ves Krásná Pole po vyhnání, zachycená tu v zimě 1947
Kaple v Krásných Polích na reprodukci malby Gity Porakové
Krásná Pole roku 2009 - věže větrných elektráren čnějí na obzoru už z rakouského území
Krásná Pole na leteckých snímcích z let 1952 a 2008Krásná Pole na leteckých snímcích z let 1952 a 2008
Co zůstalo z Krásných Polí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist