logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PLACIDUS BLAHUSCH

Odpustková bula papeže Pia IX. k 600. jubileu kláštera ve Vyšším Brodě

Všem věřícím křesťanům (v originále "Christgläubigen" - pozn. překl.), kteří tento dopis čtou, pozdrav a apoštolské požehnání. Poněvadž, jak nám bylo sděleno, v následujícím roce spásy 1859 ve Vyšším Brodě v budějovické diecézi v Čechách konají ve veřejném kostele mniši cisterciáckého řádu na památku založení tamního kláštera se svolením ordináře po osm dní od svátku Nanebevzetí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží slavnostní pobožnosti, propůjčujeme My, aby právě tím tato pobožnost přispěla k větší cti Boží a nejblahoslavenější Panny Marie a k hojnějšímu požehnání věřících křesťanů, v důvěře v milosrdenství Boha Všemohoucího a v přímluvu Svatých Petra a Pavla, Jeho apoštolů, všem a jednomu každému z věřících křesťanů obého pohlaví, kteří projeví skutečné pokání, vyzpovídají se a podstoupí svaté přijímání, když o jednom z výše zmíněných osmi dnů, z nichž si může každý věřící křesťan vybrat, pobožně navštíví zmíněný také už kostel a tam poprosí vroucí modlitbou Boha o jednotu křesťanských knížat, o vymýcení kacířství, o povýšení Svaté Matky církve, milostivě v Pánu plnomocný odpustek a prominutí jejich hříchů.
Aby však věřící křesťané mohli brát tím snáze podíl na těchto pokladech nebeské milosti, My ze své apoštolské plné moci dáváme a propůjčujeme tímto dopisem (v originále "kraft gegenwärtigen Schreibens" - pozn. překl.) našemu ctihodnému bratru Janu Valeriánovi, biskupu v Budějovicích (jde samozřejmě o Jana Valeriána Jirsíka /1798-1883/ v letech 1851 až do své smrti čtvrtého českobudějovického biskupa – pozn, překl.), právo, určit kteréhokoli světského kněze či regulérního duchovního kteréhokoli jednoho řádu, kongregace či instituce, který je tak jako tak schopen k přijetí svátostné zpovědi, aby právě ony věřící křesťany po pečlivém vyslechnutí jejich zpovědi osvobodil každého ode všech přečinů a provinění a apoštolskému stolci vyhrazených poklesků (s výjimkou kacířství, simonie /tj. svatokupectví - pozn. překl./, soubojů, porušení klauzury v ženských klášterech a využití světského soudce oproti předpisům svatých přikázání) jakož i od trestu vyloučení z křesťanského společenství a od jiných církevních rozsudků, stíhání a trestů poté, co každému uložil podle svého dobrozdání nějaké prospěšné pokání – a to toliko v oblasti svědomí – a mohl proměnit prostý slib, rovněž podle svého vlastního dobrého mínění a moudrého náhledu, v nějaké jiné zbožné dílo.
Tímto budou zbavena účinnosti všechna Apoštolským stolcem a ve všeobecných, provinciálních a místních koncilech a synodech vydaná všeobecná a zvláštní ustanovení a nařízení a všechna zbylá opačná.
Toto platí jen pro tento případ.
Dáno v Římě u sv. Petra pod rybářským prstenem dne 30. dubna 1858 ve dvanáctém roce Našeho pontifikátu.

Za kardinála Vincenza Macchiho (1770-1860) podepsal tento dokument kdosi příjmením Brancaleoni, ale jde o bulu papežskou, do němčiny přeloženou v publikaci "Jubiläums-Ablaß-Andacht aus Anlaß der VI. Sekular-Feier seit der Gründung des Cisterzienser-Ordens-Stiftes Hohenfurth in Böhmen, sammt einer kurzen Geschichte des Stiftes", vydané v hornorakouském Linci roku 1859 a sestavené tehdejším vyšebrodským klášterním tajemníkem, jímž byl od roku 1857 Placidus Blahusch. Nevím ovšem, zda byl autorem překladu výše mnou česky přetlumočené buly, brožura je však jeho jediným titulem, který vyšel tiskem a oslava klášterního jubilea byla jistě stejně jako pro jeho spolubratry nezapomenutelnou příležitostí k oslavě klášterního díla troufám si říci jihočeského. Narodil se jako Johann (Nepomuk) Plahusch dne 11. května roku 1819 ve dnes zaniklé a kdysi samostatné obci Vyšší Hodonice (německy Hodonitz či Hodenitz), náležející někdy od konce 19. století k obci Zahrádka (německy Haag), která je dnes jen místní částí obce Rožmitál na Šumavě (německy Rosenthal). V chalupě čp. 14 ve Vyšších Hodonicích byl novorozencovým otcem tehdejší klášterní hajný Ignatz Plahusch, syn revírníka (v matrice "Rewierjäger") Floriana Plahusche a jeho ženy Kathariny, obou příslušných do Vyššího Brodu, chlapcovou matkou pak Maria, dcera rolníka v Malšíně (Malsching) Josepha Schindlera a Juliany, roz. Kroyherové, příslušné do Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg). Poté, co Johann vystudoval gymnázium a filosofii v Linci, vstoupil ve svých 19 letech dne 4. září 1838 do vyšebrodského kláštera a složil tam 8. září roku 1841 řeholní sliby. Po dokončení studia bohosloví v Českých Budějovicích a v Praze byl 15. července 1842 vysvěcen na kněze. V roce 1847 začal působit jako kaplan v už zmíněném Rožmberku nad Vltavou, tři roky nato se stal farářem v Dolním Dvořišti (Unterhaid) a 1854 v Hořicích na Šumavě (Höritz). Bouřlivého roku 1848 nastoupil jako profesor filologie a pedagogiky na teologickém a filosofickém ústavu při biskupském kněžském semináři v Českých Budějovicích (později se od roku 1871 z někdejšího piaristického vzdělávacího zařízení stalo německé státní gymnázium), kde vyšebrodští cisterciáci v letech 1815-1921 působili jako pedagogové. Od roku 1857 byl Placidus Blahusch, jak už také řečeno, sekretářem a od roku 1861 převorem a archivářem vyšebrodského kláštera. Za jeho zásluhy byl mu v roce 1889 udělen řád Františka Josefa. Zemřel ve Vyšším Brodě osmdesátiletý 25. listopadu roku 1899 na srdeční selhání následkem stařecké slabosti, když ještě tři týdny předtím vedl pohřební obřad Elisabeth Nottesové, vdově po zdejším kameníkovi Emanuelu Nottesovi. To vlastnímu Blahuschovu pohřbu kněžsky asistoval sám vyšebrodský opat Leopold Anton Wackarž, zastoupený ovšem i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. Nadcházelo opravdu zcela jiné století a křesťanské odpuštění se v něm stalo málem sprostým slovem.

- - - - -
* Vyšší Hodonice / Vyšší Brod / České Budějovice / Rožmberk nad Vltavou / Dolní Dvořiště / Hořice na Šumavě / † † † Vyšší Brod

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Titulní list (1859) publikace, vydané jeho zásluhou v Linci i s dějinami vyšebrodského kláštera
Záznam o jeho narození v matrice farní obce Omlenice
O téměř zaniklé rodné vsi ve druhém díle Kaplického poutníka od Václava Hajera (viz i Franz Freibüchler)
Kostely v Dolním Dvořišti (foto Josef Seidel) a Hořicích na Šumavě - dvě jeho šumavská působištěKostely v Dolním Dvořišti (foto Josef Seidel) a Hořicích na Šumavě - dvě jeho šumavská působiště

zobrazit všechny přílohy

TOPlist