FRIEDRICH BLAHOWETZ

Ich bin ein Wäldlerkind

Ich bin ein Wäldlerkind,
In Ehr' und Treue stark.
Ja, wir Wäldler sind
Des Landes beste Mark.

Ich bin gar furchtbar stolz,
Mein teures Heimatland,
Auf dein grünes Holz
Und blaues Moldauband.

Schau ich zu Dir hinauf,
Gepries'ner Adalbert:
Dann jauchz' ich freudig auf,
Denn Du bist's wert.

In lichter Sonnenglut
Grüßt mich der Plöckenstein,
Mein Herz, so gut
G'hört längst schon sein.

Bin ich von Dir mal fort,
So blutet gleich, o Schmerz,
Am fremden Ort
Mein Wäldlerherz.

Bin ich mal sterbensalt,
Und kann kein' Schnaufer tun,
Im schönen Böhmerwald
Dort möcht' ich ruhn!

Jsem dítě Šumavy

Jsem dítě Šumavy,
toť věrnost má i čest.
Ba, kéž ji oslaví
každý, kdo odtud jest.

Jsem hrdý věru dost
na domovinu svou,
její zelený hvozd,
Vltavu modravou.

Ohlížívám se zpět
k té zemi Stiftera:
vzdech blaha je tam svět
a důvěra.

Zdraví mne samý jas
Plechého skalní štít,
tak srdce v nás
má dobré být.

Daleko odtud jsem
a nitro plné ran,
kol cizí zem,
já Šumavan.

Až smrt mě bude zvát,
až nepopadnu dech,
tam doma bych si rád
do hrobu leh'!

Glaube und Heimat, 1998, č. 4, s. 11

Ty prosté verše se dají zpívat na slova šumavské hymny, tj. Hartauerovy písně "Tief drin im Böhmerwald" a jejich autorem je Friedrich Blahowetz. Franz Mertl, který je do redakce krajanského časopisu poslal, uvedl adresu autora "Drslawitz 12, Post Husinetz", tj. Drslavice 12, pošta Husinec, dodejme že farnost Lažiště, okres Prachatice. Nicméně v Mühlviertler Nachrichten vyšly verše už v roce 1934. Friedrich Blahowetz tu má uvedeno bydliště ve Vimperku a verše měl zhudebnit profesor Moser z Krumlova (zřejmě jde o ředitele tamní hudební školy Antona Mosera). V témže roce nacházíme v "demokratickém týdeníku pro zájmy českého Pošumaví" Prácheň jeho báseň o chudém žebrákovi česky a v Okresním věstníku pro politický okres českobudějovický jméno Bedřicha Bláhovce, narozeného 17. října 1899, bytem ve Vacovicích (okr. Strakonice), v seznamu osob, které zneužívají chudinské podpory a služby nemocnic. Už roku 1932 ovšem autor vydal vlastním nákladem dvě útlé brožury pod společným názvem "Aus meiner Waldheimat", v té druhé z nich najdeme báseň otištěnou poprvé. A Blahowetz uvádí svou adresu Švihov 11, okr. Prachatice. Dnes je Švihov (Schwihau) částí Drslavic, roku 2011 tu žilo 26 obyvatel. Z té druhé brožury pochází i náš český překlad "cestovní studie" o údolí řeky Vltavy, v originále "Das Moldauthal":

Údolí řeky Vltavy

Cestovní studie

Nic nepovznáší mysl tolik jako rozpomínka na básnické dílo našeho životu tak časně vyrvaného šumavského poety a mistra literární drobnokresby Adalberta Stiftera (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Jsou to většinou studie přírody, kterou líčí, nebo také zážitky z cest, o nichž vypráví ve volných listech z deníku, jako např. v povídce "Kondor" (v originále "Der Kondor" - pozn. překl.) a mnoha jiných.
S obzvláštní zálibou ovšem obrací svůj zrak ke svému jihočeskému domovu (v originále "wendet er sein Augenmerk seiner südböhmischen Heimat zu" - pozn. překl.).
Novely "Vápenec" a "Ves na pláňce" (v originále "Kalkstein und Heidekraut", autor má zřejmě v druhém titulu na mysli "Heidedorf", spolu s povídkou "Kondor" vydanou v roce 2003 česky pod názvem "Ves na pláňce" překladatelem Hanušem Karlachem /1939-2026/ - pozn. překl.) jsou snad nejpůsobivějšímu pracemi z jeho pera a nejlepším upomenutím na duchaplného, hlubokomyslného a jemnocitného autora, který nám je po sobě zanechal.
Stifterův cit pro přírodu byl tak silný a jedinečný, že lesní končině, jež nám už připadá známá a nestojící vlastně za pozornost, dává vystoupit v kouzelném světle do krásy dosud netušené. O tom lze hovořit zejména i v případě jeho až atmosféricky náladového líčení celého říčního údolí podél stříbřitého toku Vltavy dolů od Želnavy po Český Krumlov (v originále "besonders von der stimmungsvollen Schilderung der Täler an dem Silberband der Moldau abwärts von Salnau bis Krumau", dlužno asi podotknout, že úsek zahrnuje i plochu lipenského přehradního jezera! - pozn. překl.). Šumavská krajina vytváří svět sám pro sebe a i ten, kdo zná lesy a výšiny, jakož i plodonosná údolí tohoto Bohem požehnaného zemského koutu, sotva věří, že na jihu domoviny navíc existuje zcela ojedinělý a výjimečným způsobem charakteristický divoký prales na Boubíně (v originále "dass im Süden des Heimatlandes eine noch recht einsame und ganz für sich allein charakteristische Wildnis /Kubany/ besteht - pozn. překl.).
Všechny krajinné přednosti, které přírodymilovný Stifter připisuje Šumavě, si může nárokovat i vltavské údolí při samotném Českém Krumlově jako povznášející a pocit nejhlubšího respektu vyvolávající zjevení, které i jemně neorganizovanému zraku nabízí obraz ničím nezakryté romantiky (v originále "völlig enthüllte Romantik" - pozn. překl.).
Pohlédneme-li z temene Kletě dolů na půvabné okresní městečko Český Krumlov (v originále "blickt man von den Höhen des Schöninger nieder auf das anmütige Bezirkstädtchen Krumau" - pozn. překl.), lze postřehnout, že se nad ním vzdušné aroma prostírá jako nějaký něžný závoj (v originále "dass ein Duft wie ein zarter Schleier über dasselbe sich aus breitet" - pozn. překl.). Tento něžný šlojíř leží i na těsně přiléhajících lesnatých výšinných hřbetech, mezi nimiž se jako had vine brázda řeky Vltavy (v originále "zwischen denen sich schlangenartig das Moldaubeet windet" - pozn. překl.). V ní se ještě dají nalézt utajená houští, snivé říční ostrovy, oblétané motýly v záplavě květů. Rozkošná místečka líbezné samoty, zvoucí k přemítání, k zastavení v naprostém úžasu. Z bezprostřední blízkosti zaznívá často jedna pastýřská píseň:

Wie lieb' ich Euch, ihr stillen, grauen
Waldberge an Schönheit ohnegleich.
Wo Wasser, Tal und Berg sich bauen.
Ein wehmutsvolles Königreich.
Im Nadelschmuck die Wälder prangen.
Ihr grünes Kleid uns roh ins Auge sticht,
Moos und Flechtenfahnen sehn wir hangen
Und scheues Wild, das Bahn sich bricht.
(tj. "Jak mám Vás rád, vy vrchy v lesů hloubi,
svou krásou nemající srovnání,
kde voda s horami se vespol snoubí
do královského přímo shledání.
Svým jehličnatým oděním se skvějí
lesy, až jasem v oči bodnou nás,
mechy s lišejníky vstříc nám vlajkou vějí
vráz s plachou zvěří, blíž jde zas a zas.

Mnozí lidé, kteří tráví raději svou letní dovolenou v zahraničí a míří někam do odlehlých lázní či jinam do pohostinných ubytoven, snad nikdy nepoznají až atmosféricky čistou a tichou šumavskou lesní samotu, nevypraví-li se sem za nějakým obchodem či k návštěvě známých.
I v zimním čase nabízí Šumava lyžařům vysněné rejdiště plné kořenitého lesního ozduší a bohatý výběr levných a útulných hostinců. Zimní pobyt však oproti líbezné letní idyle skýtá návštěvníkovi i obraz drsné nouze. Jakkoli mrazivý až klid jen zřídka něco poruší, vládne tu smrt coby jinak němý, nikým nezvaný host. Proto pozor! Přijeďte dobře vybaveni! Ještě jedna věc. Pomozte šumavské chudině, buďte jí podporou!

F. Blahowetz, Aus meiner Waldheimat (1932), s. 1-3

Drslavice, Vacovice i Vimperk jsou od sebe vzdáleny vlastně jen pár kilometrů. V křestní matrice žádné z těch obcí, které autor uvedl jako své bydliště, jsme ale žádného Friedricha Blahowetze ani Bedřicha Bláhovce nenašli. Pomohlo nakonec pátrání kolegů z okresních archivů. Ve vacovické "knize domovců" se Bedřich Bláhovec vyskytuje několikrát. Datum narození 17. října 1899 je stejné, liší se povolání, dojič krav, švicar (tedy domovník či vrátný), ale také spisovatel. Místo narození jednou Chvalšovice, ale třikrát Spitzenberg či Spicenberk. A to nás přivedlo k osadě Hory (Spitzenberg) v želnavské farnosti, kde se podle křestní matriky narodil toho dne na čp. 5 Friedrich Blahowetz, syn Franze Blahowetze z Chvalšovic a Anny, jejíž otec Ignaz Falář pocházel z nedaleké Bělé (Parkfried). Friedrich se pak 10. listopadu 1931 v Lažišti oženil s Marií Kindermannovou ze Švihova (podle sčítání lidu z roku 1921 se hlásila k české národnosti), měli spolu tři děti. Zneužívání chudinských dávek nebylo jeho jediným přečinem, v letech 1915 až 1934 byl soudy v Čechách a v Německu celkem devatenáckrát odsouzen za podvody, krádeže a "rušení domácího míru". Po válce byl potrestán odnětím svobody na šest (po žádosti o omilostnění byl trest snížen na pět) měsíců podle malého retribučního dekretu za provinění proti národní cti v době okupace, neboť "politicky spolupracoval s Němci, propagoval a podporoval nacismus, společensky se stýkal s Němci, zejména místními funkcionáři ve Švihově v rozsahu, přesahujícím míru nezbytné nutnosti". Pobytové přihlášky zaznamenávají, že se v říjnu 1945 přestěhoval z Koječína, okr. Písek (dnes okr. Strakonice) do Českého Krumlova, Horní Brána (dům čp. 10 tu "obdržel do národní správy"), povoláním byl dělník ve vápencových dolech, později "mleč na holandru", tedy dělník v papírnách ve Větřní. Roku 1947 byl hlášen v Sedlovicích na hranici tehdy už neexistujícího strýčického německého jazykového ostrova. V říjnu 1952 se jako horník v tuhových dolech přechodně přihlásil v Hůrce u Horní Plané. Protokoly vyšetřovacích spisů StB v Archivu bezpečnostních složek uvádějí, že byl 21. listopadu 1956 Lidovým soudem v Prachaticích odsouzen na 8 měsíců podle §95 trestního zákona z roku 1950, tedy za trestný čin opuštění republiky. Podle rozsudku (bydlel v té době v Nemocniční ulici v Českém Krumlově) byl ještě s jedním společníkem zadržen hlídkou Pohraniční stráže nedaleko Soumarského mostu 15. října 1956, soud tedy proběhl hodně rychle. Rehabilitace trvala podstatně déle, v roce 1963 byl podle razítka ve spisu rehabilitován rozhodnutím Ministerstva vnitra, soudní rehabilitace byla provedena až roku 1990. Po návratu z vězení se v listopadu 1957 přihlásil jako dělník Pozemních staveb k přechodnému pobytu ve Frymburku. Zatím poslední stopu po jeho bydlištích máme ze 6. listopadu 1964, kdy uvedl na oddělení Veřejné bezpečnosti v Českém Krumlově trvalé bydliště Dvorce čp. 50, okr. Jindřichův Hradec. Tehdy byl bez zaměstnání. Zemřel 3. října 1994 a pochován byl v Českém Krumlově (v záznamu je příjmení zapsáno Blahovec). Národnost je v poválečných dokumentech uváděna česká, vzdělání osm tříd obecné školy, povolání zpravidla dělník. Snad bychom i váhali, nejde-li o dvě různé osoby. Ale opis trestního listu uvádí jako povolání "potulný spisovatel". Bláhovec, že je to ale krásné jméno pro básníka! Někdy si tak připadá i badatel...

- - - - -
"* Hory, Pernek / Švihov, Drslavice / Vimperk / Vacovice / Český Krumlov / Sedlovice, Němčice / Hůrka, Horní Planá / Frymburk / † † Český Krumlov