logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ERNA BLAASOVÁ

Der Vierkant


Ich baue mich breit in die Landschaft ein.
Wucht ist mein Stil! Abwehr mein Wesen!
Inmitten der Felder steh ich allein -
eine Bauernburg aus dem trotzigen Stein,
den der Ahn aus den Furchen gelesen.

Meine Bauweis ist alt wie das frühe Geschlecht,
erbeigen auf lehmspröder Stolle.
Sein Ursprung erweist sich am Wachsenden echt:
Am Rauchfang des Donnerbarts rötlich Geflecht,
vor dem Ställen der Baum der Frau Holle!

Moospolster schwellen am Strohdach grün,
tief fällt es nach außen und innen.
Abweisende Mauern, die Fenstern voll Blühn.
Im Hofe mein Herz: Durch das Jahr und sein Mühn
klingt des Rohrbrunnens ewiges Rinnen.

Vielleicht war ich einmal nur Hürde und Hag
um zweier Liebenden Bette.
Vielleicht stand mit ehernem Kettenbeschlag
die Wagenburg dann, darin Kriegsvolle lag,
an derselben gesicherten Stätte.

Ich bin allen Burgen und Klöster Ahn.
Mein Grund riß dient ewigen Geistern!
Sogar noch der prunkvollste Fürstenplan
nimmt sich des bäurischen Erbes an,
einfach und groß - wie von Meistern!

Selský dvorec


Zeširoka vestavěn do kraje
slohem i silou v ostražitém bytí,
uprostřed polí bělí blýská jen
dům. Vzdorný jako selská brázda je,
která po předcích ještě v zemi svítí.

Mé zdi jsou staré jako dávné rody -
i v nich se často jíl s kamenem střídá -
a také dědičné jak roků chorovody,
ať bije hrom, ať ohně jdou, ať vody,
ať před stájemi stojí paní Bída!

Mechový polštář kvete na střeše,
životem dechne dům zevnitř i zevně.
Co květů za okny jen k potěše
a ve dvoře do skály vykřeše
studnu i žleb pro pramen z hloubi země.

Jednou snad byl jsem hrázka jen, jak háj
šuměl nad ložem dvěma milujícím.
Snad byla tady někde zbrojná stáj
pro těžké vozy a válečná láj
tu zněla místem dodnes ještě bdícím.

Před hrady byl jsem, dávno před klášterem
já, ve svém tichém půdorysu věčný.
Když stavět zamane si kníže které,
nádheru zas jen ze selského bere.
Můj mistr byl prostý a nekonečný!

P.S. Báseň ze sbírky Rühmung und Klage, která vyšla roku 1944 ve vídeňském nakladatelství K.H. Bischoff, opěvuje statek stavebně stejnorodého a po obvodu stejně zastřešeného čtyřbokého půdorysu, zvaný vierkant, jak stával mnohde po šumavských vsích a samotách a zanikl spolu s nimi.

Hornorakouská básnířka Erna Blaasová, rozená Schremsová, zemřela 8. září 1990 v Mozartově městě Salcburku ve věku 95 let. Pocházela z Kirchdorf an der Krems, kde spatřila světlo světa 19. února 1895. Zaměstnáním učitelka, žila v Salcburku a za svou lyrickou tvorbu získala roku 1957 Traklovu cenu a roku 1969 Cenu Adalberta Stiftera. Z jejích sbírek jmenujme Da Leben und der Tod (1929), Die Balladen der Rauhnacht (1945), Abendliche Flöte (1955), Das Lied der Mutter (1956), Der Garten Mirabell (1960), Durch Bild und Zeichen (1961) a už zmíněnou z doby války, z níž je naše ukázka. S naším tématem ji spojuje právě sám předmět, jemuž věnovala tyto své verše, totiž jeden z výrazných typů šumavského domu.

- - - - -
* Kirchdorf an der Krems (A) / † † † Salzburg (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka (1942) jednoho svazku jejích básní
23. prosince roku 1969 převzala z rukou zemského hejtmana Heinricha Gleißnera cenu Adalberta Stiftera za literaturu, udělovanou spolkovou zemí Horní Rakousko
Z hesla jí věnovaného v renomovaném slovníku německé literatury 20. století (svazek Blaas - Braunfels) vyplývá jak její národně socialistické angažmá, tak ocenění literárními cenami Georga Trakla a Adalberta Stiftera v letech pozdějších
Některé její verše zhudebnil Christian Lahusen (1886-1975), rodák z Buenos Aires, autor zejména vokálních a liturgických skladeb (je zastoupen i v německém evangelickém zpěvníku), pochovaný v německé Kostnici (Konstanz) u Bodamského jezera, kde žil až do své smrti v městě Überlingen

zobrazit všechny přílohy

TOPlist