logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GERARD BITZAN

S Bohem!

V neděli dne 19. června (roku 1939 - pozn. překl.) došlo ke slavnostnímu otevření nově zřízené Kulturverbandschule (v originále "K.V. Schule", sdružení Deutscher Kulturverband bylo jakýmsi následníkem někdejšího "obranného /ochranného/ spolku" Deutscher Schulverein už z dob habsburského mocnářství, jakési obdoby české Matice školské, s níž DSV spojoval boj o národní školství, v Protektorátu Čechy a Morava vedeném ovšem s takřka neomezenou převahou nacistických úřadů, viz k tomu podrobněji studie Leoše Nikrmajera na stránkách Sborníku Archivu ministerstva vnitra - pozn. překl.) v Boršově nad Vltavou - Poříčí (v originále "in Payreschau" - pozn. překl.) za přítomnosti početných hostí z Homolí, Rožnova a Českých Budějovic (v originále "aus Hummeln, Strodenitz und Budweis", Rožnov byl až do roku 1952, kdy byl teprve připojen k Českým Budějovicím, samostatnou obcí - pozn. překl.). Přítomny byly také formace jako NSKK (tj. "Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps", česky "Národně socialistický motoristický svaz" - pozn. překl.) z Českých Budějovic a SA (tj. "Sturmabteilung", česky "Úderný /útočný/ oddíl", jeho členové zváni pak "úderníci" či také "hnědé košile" - pozn. překl.) i BdM (tj. Bund deutscher Mädel", česky "Svaz německých dívek" - pozn. překl.) z Rožnova. Oficiálními zástupci institucí byli: za Oberlandrat (česky "vrchní zemský rada", rozuměj úřad německé okupační správy, v tomto případě na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava, v Českých Budějovicích sídlil v tzv. Vyšebrodském domě - pozn. překl.) Dr. Böhm (Dr. Rudolf Böhm působil na úřadě jako "Regierungsreferendar" - pozn. překl.), landrát Dr. Jarolim (Dr. Rudolf Jarolim byl advokátem v Českých Budějovicích a předsedou sdružení "Deutsches Volkshaus" ještě za "první" republiky /od roku 1936, kancelář měl na rohu Divadelní a Široké ulice/, za nacizmu se stal jako "vládní rada" /"Regierungsrat"/ přednostou okresního hejtmanství - pozn. překl.), okresní školní inspektor Franz Oppelt, za stranu (rozuměj NSDAP - pozn. překl.) okresní vedoucí (v originále "Kreisleiter", překlad "krajský vedoucí" neobstojí - pozn. překl.) Hans Westen, za kulturní referát Dr. Alois Milz, za Kulturverband Dr. Otto Stegmann (Franz Oppelt, Hans Westen, Alois Milz a Otto Stegmann jsou všichni čtyři i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Všichni přítomní se shromáždili před budovou české školy, v níž je německá školní třída umístěna. Před vchodem do budovy byly proneseny projevy. Na škole byly vyvěšeny vlajky, nad vchodem byl umístěn obraz Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Vedoucí místní skupiny (v originále "O.G. - Leiter", tj. "Ortsgruppenleiter" - pozn. překl.) NSDAP v Kamenném Újezdě (v originále "Steinkirchen" - pozn. překl.) penzionovaný řídící učitel (v originále "Obl. i. R." - pozn. překl.) Josef Ehrenreich (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) pozdravil přítomné hosty. Po něm promluvil za Deutscher Kulturverband (v originále "D.K.V." - pozn. překl.) Dr. Stegmann, nato inspektor prof. Oppelt jako zástupce školských úřadů. Jako poslední promluvil okresní vedoucí Westen, jehož řeč vyzněla díkem Vůdci. Slavnost zakončily písně národa (v originále "die Lieder der Nation", rozuměj německou hymnu a Horst-Wessel Lied - pozn. překl.). Nyní se hosté vydali do slavnostně vyzdobené školní třídy. S vyučováním nebylo už vzhledem k předchozímu ukončení školního roku dne 15. června započato. Za učitele a ředitele školy byl ustanoven definitivní učitel obecné školy v Českých Budějovicích (v originále "in B. Budweis" - pozn. překl.) Gerard Bitzan. Týž se narodil 30. listopadu 1893 v Českých Budějovicích (v originále rovněž "in B. Budweis" - pozn. překl.) a složil po vychození obecné a měšťanské školy, jakož i učitelského ústavu v Českých Budějovicích (v originále rovněž "in B. Budweis" - pozn. překl.) dne 8. července 1912 maturitu s vyznamenáním (v originále "die Reifeprüfung m.A." - pozn. překl.). V letech 1912-1914 působil na obecných školách v Rudolfově a v Českých Budějovicích (v originále "in Rudolfstadt und B. Budweis" - pozn. překl.). Dne 25. srpna 1914 byl odveden k válečnému nasazení a na frontě utrpěl v květnu roku 1915 těžké zranění a během dalšího průběhu války byl mnohonásobně vyznamenán (v originále "mehrfach ausgezeichnet" - pozn. překl.), a sice Zlatým záslužným křížem s korunou na stuze medaile Za statečnost (v originále "Gold.Verd.Kreuz m.d.Kr. a.B. d.T.M." - pozn. překl.), medailí Za statečnost 1. třídy (v originále "Tapferkeitmed. 1.Kl." - pozn. překl.), Karlovým vojenským křížem (v originále "Karltruppenkreuz" - pozn. překl.), medailí Za zranění (v originále "Verwundetenmed." - pozn. překl.), uherskou a bulharskou válečnou medailí (v originále "ung. u. bulg. Kriegsmed." - pozn. překl.). Po návratu z italského bojiště nastoupil učitelskou službu na škole v Homolích (v originále "in Hummeln" - pozn. překl.) jako učitel I. třídy (tj. definitivní učitel, "učitel II. třídy" bylo "za Rakouska" novější označení pro někdejšího "podučitele" - pozn. překl.). Při sčítání lidu v roce 1921 byl okresním úřadem odsouzen k devítidennímu trestu vězení nebo k pokutě 1 tisíce korun za to, že zanesl jedno české děvče do sčítacího archu jako osobu německé národnosti (byla to Maria Stephany z Homol čp. / číslo není vyplněno - pozn. překl./). Kvůli tomuto případu byl služebně přeložen na obecnou školu do Hodousic, okr. Klatovy (v originále "nach Holletitz, Bez. Klattau" - pozn. překl.). Cestou písemné žádosti (v originále "im Bewerbungswege" - pozn. překl.) se dostal dne 22. září 1927 jako řídící učitel na obecnou školu do Kapliček, okr. Kaplice (v originále "an die Volksschule Kapellen, Bez. Kaplitz" - pozn. překl.), kde působil až do 22. září 1938 (obec i s kostelem a školou po druhé světové válce zcela zanikla - pozn. překl.). V době od října 1935 do září 1939 byl členem okresního výboru v Kaplici. Dne 15. října 1938 byl služební cestou přeložen na obecnou školu v Českých Budějovicích (i zde "in B. Budweis" - pozn. překl.) a nyní přidělen ke konání služby (v originále "zur Dienstleistung zugewiesen" - pozn. překl.) na nově zřízené škole v Boršově nad Vltavou.
Ve čtvrtek dne 29. června 1939 došlo k zápisu do ní. Přihlášeno je 18 dětí 1.-8. školního ročníku, které pocházejí z osad Boršov nad Vltavou, Včelná, Kamenný Újezd a Záhorčice (v originále "von Ortschaften Payreschau, Bienendorf, Steinkirchen und Zahorčitz" - pozn. překl.).
/.../
Vedení školy obdrželo vyrozumění, že ministerstvo (rozuměj protektorátní ministerstvo - pozn. překl.) školství a osvěty (v originále "das Min. f. Schul. u. VK." - pozn. překl.) výnosem z 22. září 1939, č. 117.948/39-I/1 stanovilo, že návštěva německých škol Židy je nepřípustná.
/.../
Telefonickým příkazem (v originále "über fernmündlichen Auftrag" - pozn. překl.) byl řídící učitel Gerard Bitzan dnem 8. dubna 1940 suspendován. Doba dovolené bude jmenovanému plně započtena do přesunu a penze (v originále "für die Verrückung und Pension - pozn. překl.). Na jeho místo nastoupila k vedení školy vystudovaná (v originále "absolvierte" - pozn. překl.) kandidátka učitelství Anna Schüttnerová z Rudolfova u Českých Budějovic (v originále "aus Rudolfstadt bei Budweis", za větou pak chybí tečka - pozn. překl.).


Chronik der Volksschule Payerschau 1939-1944

To úvodní "S Bohem!" tady znamená uvítání i rozloučení, a to nejen s jedním učitelským místem ovšem. "Jihočeské listy" referují o slavnostní události v Boršově-Poříčí už 14. června 1939 a hlavní zásluhu přičítají penzionovanému řídícímu učiteli Josefu Ehrenreichovi, zmíněnému v textové ukázce ze školní kroniky. Bizarní skutečností jistě je, že vzápětí po referátu o Ehrenreichově pohřbu, kde i kněz Josef Neubauer (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) v ornátu zvedá ruku k "árijskému pozdravu", následuje zpráva o bleskovém Bitzanově odvolání telefonickým příkazem, o jehož příčině se můžeme jen cosi dobrodružného domýšlet. Možná právě ono bylo jednou z příčin vyhovění Bitzanově žádosti o uchování československého státního občanství, na němž spatřujeme datum 30. října 1945. Gerard Anton Andreas Bitzan, jak je psán na záznamu německé stavovské matriky o své druhé svatbě, byl ženat dvakrát: s prvou svou ženou Margarethou, roz. Smolovou (*5. července 1896 v Českých Budějovicích) byl oddán 10. října 1917, ke druhé svatbě došlo pak podle stavovské matriky 14. října 1939. Za války se mi o něm nepodařilo dohledat v tisku ničeho nic, roku 1947 se pak s rodinou vystěhoval do Horního Rakouska (jak víme, byla ta spolková země do roku 1955 na sever od Dunaje sovětskou, na jih od Dunaje americkou okupační zónou), už v roce 1954 byl ze zdravotních důvodů předčasně penzionován a 11. května 1957 tam v Linci už ve svobodném neutrálním Rakousku ve věku 63 let skonal. Je pochován na témže lineckém hřbitově sv. Barbory, kde spí svůj věčný sen i šumavský klasik Adalbert Stifter (samozřejmě i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže, kde ovšem najdeme i Gerardova otce Wenzela a syna Tassila). Kdo kdy byl čeho ušetřen, je opravdu jen lidský pomysl.

- - - - -
* České Budějovice / Rudolfov / Homole / Hodousice / Kapličky / Kaplice / České Budějovice / Poříčí, Boršov nad Vltavou / † † † Linec (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pozdravný projev při návštěvě prezidenta Beneše v Kaplici roku 1937
Nálepka vedení školy v Kapličkách
Jeho kresba ve školní kronice zachycuje polohu kaplí, křížů a božích muk v okolí Kapliček
Naučný obraz, který byl používán při výuce ve škole v Kapličkách, se dochoval v bývalé školní budově v Přední Výtoni

zobrazit všechny přílohy

TOPlist