STEPHAN BAIER

Psané slovo je historickou pamětí lidstva

"Das Wort trennt oder verbindet die Menschen, es ruft zu Haß und Krieg oder zu Verständigung, Versöhnung und Frieden. Als geschriebenes Wort ist es das historische Gedächtnis der Menschheit." (tj. "Slovo spojuje nebo rozděluje lidi, volá k nenávisti a k válce nebo k porozumění, ke smíření a k míru. Psané slovo je historickou pamětí lidstva." - pozn. překl.)

Hoam! 1993, s. 16

Předchozí vyjádření laureátovo zakončuje zprávu o udělení podpůrné ceny Sudetoněmeckého krajanského sdružení pro oblast literatury a publicistiky v roce 1992 Stephanu Baierovi, kterému bylo tehdy 27 let. Narodil se 15. července roku 1965 v bavorském městě Roding (zemský okres Cham), jeho otec však podle téže zprávy pochází ze vsi Chlum (Humwald), farnost Šenava (německy "Schönau", dnes Pěkná, právním nástupcem farnosti je od 1. ledna 2020 farnost Volary), matka ze Žebráků (Pettlarn) na Tachovsku. Bližší údaje o rodičích se v předchozí zprávě neuvádějí. Až Dr. Raimund Paleczek (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) nám obratem sdělil, že je dokonce s Baierovými, a tedy i se Stephanem Baierem, vzdáleně spřízněn. To podle jeho a také "bratrancova" sdělení se Stephanův otec Walter Baier narodil 13. února válečného roku 1940 v Chlumu čp. 46 svobodné matce Stephanii (Steffi) Baierové (*8. prosince 1920 v Chlumu čp. 46, †3. února 2006 v Rodingu jako Stefanie, provd. Lenzová). Steffin otec Johann Baier ("po chalupě" usedlostem jménem "Ko/u/chetengelbert", *7. října 1879 v Chlumu čp. 25, †19. listopadu 1960 v Rodingu), syn Engelberta Baiera z Chlumu čp. 25 a Marie, roz. Baierové z Hintringu /dnes Záhvozdí/ čp. 1) byl dvakrát ženat. V obou případech oddával manželský pár farář v Šenavě Dominik Brunner, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Poprvé to bylo 25. února roku 1905, kdy je ženich psán mylně příjmením Beier a bere si za ženu Marii, roz. Gabrielovou, dceru Engelberta Gabriela z Chlumu čp. 46 a Johanny, roz. Sagerové z Chlumu čp. 17, podruhé (poté, co první manželka tři dny po porodu dcery Aloisie zemřela 27. května 1907 na zánět pobřišnice) 25. listopadu 1907 s Katharinou Kindermannovou, dcerou Oktaviana Kindermanna z Chlumu čp. 10 a Krescentie, roz. Oberhanslové ze zaniklých dnes Jodlových Chalup čp. 39, patřících tehdy také k Chlumu. Steffi se tedy narodila až ve druhém otcově manželství. Z obou dohromady vzešlo podle nekrologu jejího bratra Jordana Baiera 12 dětí. Tělesným otcem Steffina syna Waltera Baiera byl Theodor Kindermann (*7. listopadu 1920 ve Volarech /Wallern/, †28. října 2003 v bavorském Grafenau). Matkou Walterova syna Stephana se stala Maria, roz. Krieglsteinerová (*20. listopadu válečného roku 1942 v Pettlarn /dnes Žebráky, část obce Hošťka v okr. Tachov/), v rodině Krieglsteineově nejmladší ze 6 sourozenců. Bratr Richard (*5. února 1930 v Žebrácích /od roku 1921 bylo užíváno vedle "Petlarn" s jedním "t" i české místní jméno Žebráky/) studoval bohosloví, po válce "odešel" do východního Německa (sovětské zóny), roku 1955 se stal knězem v cisterciáckém opatství v Neuzelle (místní klášter na hranici Dolní Lužice a Braniborska 128 km jihovýchodně od Berlína je nejsevernějším stavebním dokladem jihoněmeckého a českého katolického baroka), později byl 25 let farářem ve městě Karl-Marx-Stadt (dnes opět Chemnitz, česky kdysi známo jako Saská Kamenice). Podle článku na webu Onetz.de byl mužem jasného slova a jeho kázání prý bývala přímo legendární. Jeho synovec, "náš" Stephan Baier, maturoval podle Wikipedie roku 1984 na gymnáziu Roberta Schumana (Robert-Schuman-Gymnasium v už zmíněném bavorském Chamu, studoval pak katolickou teologii na univerzitě v Řezně (Regensburg), na papežské Universitas Gregoriana v Římě a na univerzitě v bavorském Mnichově, kde absolvoval v roce 1990 diplomovou prací "Das Freiheitsverständnis der Instruktionen der Glaubenskongregation 'Libertatis nuntius' und 'Libertatis conscientia'". V letech 1991-1994 byl tiskovým mluvčím diecéze Augsburg, v roce 1992 nepronesl "laudatio" zmíněné podpůrné ceny Baierovi udělené nikdo jiný než Bernd Posselt (o něm blíže viz Wikipedia i s ohledem na vztahy k Česku). Už od roku 1980, tj. od svých 15 let, působí aktivně v Panevropské unii, do roku 1995 v Německu, následně v Rakousku. V letech 1994-1999 pracoval jako tiskový mluvčí a parlamentní asistent Otty von Habsburg(ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže)v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Patří mezi vědecké přísedící "European Society Coudenhove-Kalergi" při Panevropské unii. Od roku 1999 je korespondentem nadregionálního katolického deníku "Die Tagespost"a od roku 2007 autorem a sloupkařem římského periodika "Vatican Magazin". V roce 2002 se spolu s Evou Demmerle stal autorem obsáhlé biografie Otty von Habsburg (v roce 2012 vyšlo její už 6., a to rozšířené vydání). Na webové straně lze najít soupis jeho knih, počet článků by se tam pro svůj rozsah rozhodně nevešel. Stephan Baier je ženat s umělkyní Marií Bernadette Baierovou a otcem pěti dětí: Linuse (*1992), Balthasara (*1994), Sophie (*1996), Theresy (*2000) a Timothea (*2004). Žije převážně ve Štýrském Hradci (Graz). Jak to stojí k našemu společnému tématu jasnými slovy psáno v úvodu jeho článku "Nationalismus ist der Kern der Probleme" v katolickém deníku "Die Tagespost" ze 17. července roku 2021, provázenému v článku v Tagespost snímkem, na kterém dva muži přemisťují zavazadla vyhnanců, z nichž část je ještě uložena ve vojenských truhlicích předválečné armády mnohojazyčné "první republiky", pokud to přeložíme do češtiny:

"Lidé českého a německého jazyka žili v zemích koruny svatováclavské (v originále "in den Ländern der Wenzelskrone" - pozn. překl.) po staletí spolu. Nebo snad jen vedle sebe? Nikoli. Jsem skrz naskrz (v originále "zutiefst" - pozn. překl.) přesvědčen o tom, že kulturní identita této země je symbiózou tří dominantních kultur: českoněmecké, německočeské a židovskočeské. Tato symbióza formovala kulturní fundamenty této země (v originále "die kulturelle Fundamente dieses Landes geprägt" - pozn. překl.)."

P.S. Když k výročí 21. srpna 1968 dával roku 2025 televizní kanál NOVA Cinema film režiséra Petra Nikolaeva "Muž, který stál v cestě" v česko-ukrajinské koprodukci o jediném z delegace československých komunistů, unesených tehdy do Kremlu, kdo nepodepsal proslulý "moskevský protokol", totiž o Františku Kriegelovi (1908-1979), tehdejším předsedovi tzv. "Národní fronty", recituje tam nejen Kriegelova žena Riva ze svých překladů z Rainera Maria Rilkeho, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže ("oni nejsou milováni - my aspoň milujeme"), nýbrž figuruje tam rovněž citát (jeho autorem je jinak francouzský teolog Sebastian Castellio /1515-1563/, viz o něm Wikipedia) ze životopisu Otty Habsburského od Stephana Baiera (do češtiny nebyla kniha dosud přeložena):

"Potomstvo nepochopí, proč jsme znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo."

Stephan Baier je tam při té příležitosti i jmenován!

- - - - -
* Roding (BY) / Chlum

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy