logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

DANIEL ANWANTER VON ROSENDORF

Epitaf

DIESES EPITAPHIUM HAB ICH DANIEL ANWANTER AVS ROSENDORF MEI-
NEM LIEBEN VATERN VND MVETER SELIGEN ZVR GEDECHTNVS, VND
DEM WIERDIGEN GOTSHAVS ZV EHRIN AVF RICHTEN LASSEN, DER
ALMECHTIGE EWIGE GOT VERLEIHE INEN VND ALLEN GLAVBIGEN SELEN
EIN FRELICHE AVFERSTEHVNG AM IVNGSTEN TAG, ZVR EWIGEN FREVDE
VND SELIGKEIT AMEN ANNO 1611 DEN 10 IVLI
(tj. "Tento epitaf jsem já, Daniel Anwanter z Rosendorfu své-
mu milovanému otci a matce zesnulým na památku a
ctihodnému domu Páně ke cti zřídit dal,
Všemohoucí Věčný Bůh uděl jim a všem věrným duším
radostné vzkříšení v den posledního soudu k věčné veselosti
a blaženství. Amen roku 1611, dne 10. července"

Zřejmě v kostele sv. Markéty na kašperskohorském náměstí byl původně umístěn obraz a nápis, chovaný dnes v Muzeu Šumavy. Jan Kilián, působící na Západočeské univerzitě v Plzni, autor knihy "Anbanterové z Rozndorfu" s podtitulem "Tři generace kašperskohorských měšťanů na přelomu věků", vydané v Českých Budějovicích roku 2017, přiznává, že ten památkový objekt byl hlavním podnětem jeho práce. Anbanterové, jak je píše, mají psáno své příjmení nejrůznějšími způsoby: Anwanter jako v epitafu, Anbander, Anwarter, Anwander, Anwandter, Onbonter, Obonter, ba dokonce Anpeter. Kilián zvolil formu "Anbanter" už ve své předchozí knize „Kašperské Hory za třicetileté války“ (2015). V případě "Matěje Anbantera" (v knize Vojtěcha Krále z Dobré Vody "Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien" /1904/ je psán "Mathias Anwander") je tak příjmení česky psáno v zachovacím listě z roku 1576, resp. v jeho mladším opise z roku 1611 (to je i rok pořízení epitafu) i s údajem, že se narodil a byl pokřtěn v "Neynburgku před Lesem", což je česká spodoba německého místního jména Neunburg vorm Wald. Odtud z Bavor tehdy asi čtyřicetiletý Mathias Anwanter přišel někdy v osmdesátých letech 16. století se svou ženou (její dívčí příjmení neznáme) a synem Danielem, narozeným někdy kolem roku 1580, do Kašperských Hor (Bergreichenstein). Koupil v roce 1595 dům na zdejším náměstí a stal se majitelem hospodářského dvora ve Velkém Kozím Hřbetu (Großziegenruck) i kašperskohorským městským radním. Roku 1602 byl císařem Rudolfem II. jako výběrčí císařského ungeltu povýšen do šlechtického (vladyckého) stavu a byl mu udělen erb (s gryfem /ptákem Nohem/ držícím dubovou ratolest a ve dvou horních bočních trojúhelnících děleného erbu se dvěma liliemi) tři roky nato i polepšený. Následují však sexuální aféry otce i syna (incest i znásilnění), rvačka v Sušici (Schüttenhofen) a Matějovo uvěznění v roce 1607 a pak i několikeré synovo. Rok nato umírá Matějova první žena, matka jeho syna Daniela, vdovec se však následujícího roku 1609 znovu žení a v lednu či v únoru 1610 umírá. Na renesančním epitafu je zpodobena luteránská rodina (Kilián ji ve své knize líčí s maximálními doložitelnými i intimními podrobnostmi a ovšem také nejasnostmi) jako šestice pod velkým ukřižovaným Kristem klečících osob, rodina s otcem a matkou, jejich jediným doložitelným synem (donátorem epitafu) a oběma jeho syny, jakož i mladší ženou, jednou ze dvou žen Danielových. V roce 1616 se stává Daniel Anwanter kašperskohorským radním a někdy na přelomu roků 1628 a 1629 umírá, po vydání Obnoveného zřízení zemského zřejmě už jako konvertita ke katolické víře. Jeho syn Jan (Kilián píše, že "jablko nespadlo daleko od stromu") se stal nejen městským radním, nýbrž i zdejším primasem, tj. z konšelů tím prvým. Alespoň víme, co se vejde do Kašperských Hor a jednoho epitafu, který se tak stává chtě nechtě literárním dílem. A jen jeden soud je opravdu ten poslední.

- - - - -
* Neunburg vorm Wald (BY) / † † † Kašperské Hory

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Fotomontáž obou částí anwaterovského (anbanterovského) epitafu
Rozložený rám epitafu
Kartonový pás s přepisem nápisu na epitafu
Matěj a Daniel Anwanterové...

zobrazit všechny přílohy

TOPlist