logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ AMBROSCH

Alte Kameraden


Alte Kameraden auf dem Kriegespfad
In alter Freundschaft felsenfest und treu.
Ob im Kampfe oder Pulverdampf
Stets zusammen halten sie auf 's neu.

Zur Attacke geht es Schlag auf Schlag,
Ruhm und Ehr muss bringen uns der Sieg,
Los, Kameraden, frisch wird geladen,
Das ist unsere Marschmusik.

Nach dem Kampfe geht das ganze Regiment
Ins Quartier ins nächste Dorfhauselement
Und beim Wirte das geflirte
Mit den Mädels und des Wirtes Töchterlein.

Lachen scherzen, lachen scherzen, heute ist ja heut'
Morgen ist das ganze Regiment wer weiß wie weit.
Das, Kameraden, ist des Kriegers bitt'res Los,
Darum nehmt das Glas zur Hand und wir sagen:
"Prost!"

Alter Wein gibt Mut und Kraft,
In dem steckt der wahre Lebenssaft.
Und das alte Herz bleibt jung
Und gewaltig die Erinnerung.

Ob in Freude, ob in Not,
Bleiben wir getreu bis in den Tod.
Trinket aus und schenket ein
Und lasst uns alte Kameraden sein.

Staří kamarádi


Staří kamarádi pochod nastoupí
svornou silou k boji hotovou.
Byť boj na dosah nebo polní prach,
jsou vždy spolu, stále nanovo.

Do útoku jde to ráz na ráz,
slávu a čest nese vítězství,
hurá, kamarádi, zve to a svádí
jít, jak naše píseň zní.

Po boji pak celý regiment
najde ve vsi sličný element
u hospodského, dcery jeho,
dívkám zdejším složme kompliment.

Žerty a smích, žerty a smích, dokud dnes je dnes,
zítra budeme, nikdo neví, někde v dáli kdes,
co, kamarádi, nám pak osud připraví,
je na něm jen a proto řekněm:
"Na zdraví!"

Staré víno dodá mladých sil,
vlévá novou šťávu nám do žil.
Staré srdce znovu čilé je
a vzpomínka mocně zahřeje.

Ať v radosti nebo v nouzi jdem,
na smrt věrni zemi zůstanem.
Dopij a zas nech dolít,
chcem spolu staří kamarádi být.

Je to píseň o dost víc jak sto let stará, má naprosto zaručenu světovou slávu (hrála se např. o korunovaci Alžběty II., je hymnou chilských letců a důstojnických elévů, znělkou televizních zpráv v thajském království, vyšla na CD k 200. výročí "The President's Own US Marine Band, viz mnoho jejích provedení /zvláště za povšimnutí stojí André Rieu/ na You Tube) a s mým chatrným převodem tu stojí na "šumavském" webu Kohoutí kříž přesto česky asi poprvé proto, že zazněla nad čerstvým hrobem jednoho rodáka ze Strýčic. Někomu bude možná připomínat německé vojáctví, ale ten zesnulý byl vlastně rodem Čech a vojákem štýrský zemský Rakušan. Skladatel nápěvu se narodil v části Štětína, zvané německy Altdamm, dnes polsky Dębie, zemřel pak ve městě nesoucím dnes polské místní jméno Gorzów Wielkopolski, za jeho časů to byl německy zvaný Landsberg. Ten vojenský hudebník se jmenoval Carl Teike (1854-1922) a v místě jeho úmrtí se koná od roku 2007 mezinárodní festival dechových hudeb pod názvem právě že "Alte Kameraden". Ocenění tam nabyl mj. i orchestr ZUŠ ve Vimperku. Zpět ale k osobě, nad jejímž hrobem zřejmě na její předsmrtné přání se pochodová píseň hrála. Zemřel v 69 letech roku 1964 a na horském hřbitově (Bergfriedhof) ve Štýrském Hradci (Graz) se prý u jeho rovu sešlo 52 vlajkových útvarů o 800 kamarádech zesnulého dohromady ze všech částí "zelené marky", jak se Štýrsku říká. Otec zesnulého Jakob Ambrož je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, kde se dočteme bližší životopisná data rodičů a sourozenců. On sám spatřil světlo světa dne 26. ledna roku 1895 ve Strýčicích (Stritschitz) čp. 8, kde byl tehdy jeho otec řídícím učitelem místní školy (její budova tam poblíž starobylého kostela dosud stojí). Studoval pak a maturoval v Českých Budějovicích, hned po maturitě však přijal učitelské místo ve Štýrsku a působil na různých tamějších školách. Ve válečném roce 1915 narukoval jako dobrovolník (Kriegsfreiwilliger) k c.k. střeleckému pluku (Schützenregiment) č. 3 a stanul na frontě u různých útvarů. Do zálohy odešel jako nadporučík (Oberleutnant d.Res.), vyznamenán vojenskou záslužnou medailí Signum laudis, Karlovým vojenským křížem (Karl-Truppen-Kreuz/KTK), medailí Za zranění a záslužným křížem II. třídy s meči (možná je namístě připomenout, že c.k. vyznamenání se v Československé republice nosit nesměla /byla zrušena už 10. prosince 1918 spolu se šlechtickými tituly/, za "protektorátu" ano /zrušením předchozího zákazu 18. září 1939/). Později získal řadu vyznamenání Rakouské republiky (ta ovšem zprvu zakazovala nošení c.k. vyznamenání rovněž) a rakouských veteránských spolků (jejich ústředím je tzv. Kameradschaftbund/ÖKB). Rakouský vrchní školní rada (Oberschulrat) byl dlouholetým prezidentem a pak čestným prezidentem štýrského Zemského svazu ÖKB a také nositelem papežského řádu "Pro Ecclesia et Pontifice". Byl dvakrát ženat (od roku 1919 s Annou Bachauerovou, po její smrti od roku 1925 s Marií Ofnerovou). Zanechal jako pozůstalé svou druhou ženu a pět dobře zaopatřených dětí, na poslední cestě ho provázely za "věrné Strýčické" i dvě dosud žijící rodné sestry a také neteře Gretl a Toni. Ty dvě světové války s věrností nějaké zemi pěkně zatočily, staří kamarádi.

- - - - -
* Strýčice / České Budějovice / † † † Štýrský Hradec (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Arch sčítání lidu z roku 1910 zachycuje rodinu strýčického řídícího učitele Jakoba Ambrosche (Ambrože), zde i se synem Franzem
Rodný dům čp. 8 ve Strýčicích - někdejší německá škola
Strýčický kostel sv. apoštolů Petra a PavlaStrýčický kostel sv. apoštolů Petra a Pavla

zobrazit všechny přílohy

TOPlist