Lux (Kohoutí kříž)

"V těchto hvozdech... otevírá se jasné, slunečné údolí... mírné a široké... Uprostřed údolí leží městečko Horní Planá, obklopeno lukami a poli, v nevelké vzdálenosti od něho výhled na vody Vltavy a dále je roztroušeno několik vesnic. Údolí samo zase není rovné, nýbrž zdvíhají se v něm větší a menší kopce. Nejvýznamnější z nich je Křížový vrch, jenž se zvedá hned za Horní Planou a je zbaven lesa, jímž býval kdysi pokryt...", praví Adalbert Stifter ve slavné povídce Popsaná jedlička o krajině a vrchu, na němž byl kdysi objeven zázračný pramen. Báseň o kostelíku, který Stifter známou láskyplnou kresbou sám zachytil, vznikla už počátkem století a je tu přeložena nejen z jednoho z velikonočních čísel Glaube und Heimat, ale i z Esslovy monografie Oberplan, kde figuruje jako významné svědectví ohlasu toho místa v německé poezii vůbec. V ní pak známe jednoho opravdu významného rakouského básníka jménem Josef August Lux. Narodil se 8. dubna 1871 ve Vídni. Po filologických studiích v Londýně, Paříži a v Mnichově se usídlil právě v bavorské metropoli, kde byl činný jako pedagog. Roku 1900 se vrátil do Vídně a stal se novinářem - mj. působil v kulturním časopise Die hohe Warte. Po přechodném pobytu v Drážďanech se roku 1910 objevuje opět v Mnichově a po prvé světové válce ho přijal jako spisovatele, který konvertoval ke katolicismu a spoluzaložil dokonce vídeňskou Společnost Richarda Kralika (Kralikgesellschaft), rakouský Salcburk. Odtud byl hned při nacistickém záboru Rakouska pro svůj zásadový náboženský a vyhraněně prorakouský postoj přepraven do koncentračního tábora Dachau. Až později se směl vrátit "domů" a brzy po válce 23. července 1947 umírá v Anif blízko milovaného Salcburku, kde už od roku 1950 existuje i Společnost Josefa Augusta Luxe (Josef-August-Lux-Gesellschaft). Vedle básnických sbírek, dokonce i v nářečí, nalézáme v jeho obsáhlé bibliografii i romány a románové životopisy, divadelní a loutkové hry, které v šumavských stopách Richarda von Kralika zasvěcoval především náboženským mystériím. K jejich uvádění dokonce vytvořil divadelní skupinu zvanou Lux-Spielleute Gottes (Luxovi herci Boží). Jeho vlastí podobně jako tou Stifterovou a vlastně i vlastí nás všech tady bylo bezpochyby staré Rakousko.

Gutwasserkirchlein bei Oberplan	Dobrovodský kostelík nad Horní Planou
Bergheide mit der Tannen Grün Wie ruhest du in Feierfrieden! Die Lerche singt, Blauglöcklein blühn, als ob kein Leid hienieden. Und aus den Tannen ein Kirchlein lacht. Und rühret die Glocken gar eigen, Das zum Gebete die Heide erwacht Und Gras und Gipfel sich neigen. Kein Laut aus den Tälern der fernen Welt, Wo Lust sich trübt mit Schmerzen, Hier gehen die Engel durch das Feld Und brennen Blumenkerzen. Mir aber ist, als dürfe ich schauen Von hier aus in Himmelshallen: Es ist ein Feiern, es ist ein Blauen, Und selige Geister wallen.	Jedle stín kladou na pláni, svátečně voní ztichlou zemí. Zní modrých zvonků klekání, chválí den hlasy všemi. Kostelík v stromech se usmívá a když zvon duše svolá, ves za vsí zas modlitbou ožívá, jak travnatý vrch zří zdola. Sem zlá vřava světa dozněla málo. Kraj leží stranou. Šumí tu van křídel anděla a svíce květů planou. Tu v horských polích nebi blíž jsem. Odtud, ničím rušen, v sváteční modři dojdu již, kam míří blažená duše.
1905

JOSEF AUGUST LUX