logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ANNA KANGLEROVÁ

Wos zwoa ban Volkstanzn redn


Er:
Drah die hinum, drah di herum,
drah di zuawa zu mir!
I möcht a liabs Wörtl
und a Busserl vo dir.

Sie:
Drah mi hinum, drah mi herum,
wia kimmst ma den für?
I bin nit dei Schatz,
aber i tanz gern mit dir.

Er:
Du bist nit mei Schatzerl,
aber kannst es leicht werdn,
a Dirndl wiast du bist,
das hätt i scho gern.

Sie:
Tua an Juchzer! Tua a Stampfer!
I drah mi scho mit.
Obs mit uns zwoa was werdn ko,
das woaß i no nit.

Co si dva v tanci povídají


On:
Toč se dokolečka, ukaž,
jak se přivinout znáš!
Chci jen slovíčko slyšet,
než mně hubičku dáš.

Ona:
Toč mě dokola, hleď jen
s mírou pěkně mě brát!
Nejsem přeci hned tvoje,
když se mnou tancuješ rád.

On:
Zatím nejseš ta moje,
ale může se stát,
že teď do tebe zrovna
chci se zamilovat.

Ona:
Vejsknout když umíš si, dupnout,
všecko pude ti snáz.
A cože s náma bude,
neví nikdo z nás.

S Brot


I siag mei Ahndl heut no geh
mitn Satuach übern Acker.
Der Ähndl, der is so bald gstorbn,
hats müssen d Ahndl packa.

A Schritt, a Schwung, a Schritt, a Wurf,
so sats das neue Brot.
Dabei bets um an Gottes Segen,
um Schutz vor Kriag und Not.

Ihr is die Saat koa Oawat gwen;
an Gottesdienst hats glicha.
S Brot is heili, hon i gspürt -
vo dem bin i nia gwicha.

Drum lass i koa Brot verderben
Und wars a harter Brocker.
I siag mei Ahndl vor mir geh
mitn Satuach übern Acker.

Chleba


Vidim svou bábu jako dnes,
jak zrno rozsívala.
Že náš děd umřel brzičko,
za svý to po něm vzala.

Krok, nabrat z šátku zrna hrst,
krok, rozhodit, by bylo
dost chleba, požehná-li Bůh
bez válek dobrý dílo.

Práce to pro ní nebyla,
spíš bohoslužba čistá.
Chleba je svatej -- provždy vim
i vod ní dozajista.

Nedám zajít ni drobeček,
byť tvrdej při kůrce je.
Svou bábu vidim polem jít,
ze šátku zrno seje.

Slovníček: Ahndl = babička, Satuach = šátek na setí, Ähndl = dědeček, packa = popadnout, Oawat = práce, hon i gspürt = cítila jsem, bin i nia gwicha = nikdy jsem neustoupila, Brocker = drobeček.

A liawi Frau is übers Gebirg umiganga*


A iliawi Frau is durchn Winterwald ganga,
da ham alle Vögel zum Singa angfanga.
I kann euch sagn, das hat wunderschö klunga,
wie im Winterwald ham alle Vögel gsunga.

A liawi Frau is übern Berg aufstiegn,
beim Tannabam is a bissei steh bliebn,
bei Tannabam is a bissei hingsitzt,
da ham aufm Bam lauter Liachta aufblitzt.

A liawi Frau is übers Gebirg umigschrittn,
die Bleamal hats unterm Schnee nimmer glittn.
Aufblüaht sans, rot, weiß und blau
nebn an Weg vo unserer liabn Frau.

A liawi Frau is vorbei an an Busch mit Dorn.
Vielleicht is a kloans bissei schwindli wordn?
Sie hat mit der Hand a Astei berührt,
da san mit oanmal lauter Rosen aufblüaht.

A liawi Frau geht vorbei an Hasen und Reh,
an Hirschn und Gamsn im tiafn Schnee.
I kann euch sagn, die ganzn Tier
ham si af oanmal hinkniat vor ihr.

Ja, liawi Leut, no a Wunder is gschehn:
die Frau hat bei der Finstern den Weg nimmer gsehn,
da hat a kloans Engei a Sternei ozupft
uns is damit lusti am Weg voranghupft.

A liawi Frau is durchn Winterwald ganga -
gel, so hat unser Gschichtl angfanga.
Die liawi Frau, i glaub i woaß gwiss,
dass neamt anderer wia d Muattagottes gwen is.

Když Naše Paní horama se brala


každičký strom byl ptačí štěbetání.
Já vím, že z vás to sotva kdo kdy slyšel:
vždyť v zimním lese bývává tak tiše.

Výš Krásná Paní horama se brala,
stříbrná jedle samotná tam stála.
Jak pod ní chtěla odpočinout chvíli,
větve stromu se nocí rozsvítily.

A Krásná Paní horama šla dál,
kde po sněhy bys kvítka nehledal.
tu rudě, bíle, modře vzkvetly strání,
tak při cestě té Naší krásné Paní.

Krásná Paní šla křovím trnovým,
rozhrnout chtěla temné větvoví
a jak do rukou prvou snítku vzala,
růže za růží skalou prokvítala.

Krásná Paní šla v stopách jeleních,
zaječích, srnčích, jak je kreslil sníh.
Stoupala do nich, za ní zvěř se brala,
před Paní v sněhu plaše poklekala.

Lidé milí, i jiný div se stal:
kde sotva tmou bys našel cestu dál,
andělé z nebe snesli se v tu chvíli,
hvězdama Jí na cestu posvítili.

Tak zimním lesem šla ta Krásná Paní,
jde u nás o tom pověst bez ustání.
Ta Paní z hor, dojista už to vím,
není než Matka Boží, ta pod křížem Kristovým.

Böhmerwäldler Jahrbuch 1994, s.150-151

Andreasberg


Weils viel nit kennen, nimmer wissen,
möcht is vorstellen - knapp umrissen.
D Kirch steht oben wia am Juchhe
in über 1000 m Höh.

Vo Kalsching und vo Krummau gar
kanns man seng, das is gwiss wahr.
Und liegt im Herbst der Nebl schwar
im Tal, bei uns scheint d Sunn, iss klar.

Unser Kirch steht stolz, aso schauts her
wia a mächtig Schiff im weiten Meer.
Af Maria Heimsuchung feiern ma s Kirchweihfest.
Unser Altarbild auf der Fahn griaßt alle Gäst.

Und an Kirchnberg umatum
zwischn Lissy, Fürstensitz und Chum
broatn si die Siedlungen auseinand.
Zehn Ortsnamen werden auf der Fahne gnannt.

Und hinter Wiesen, Au und Feld
schliaßt der Wald o unser Welt.
Vo do gehts getal auf jeder Seit,
af Kriabam, Ernstbrunn und Ogfolderhaid.

Reiche Leit im hiesign Sinn
hant nit viel bei uns da drinn.
Kloane Bauern, Häuslleit,
Handwerker, die Arbeit gfreit.

Holzhacker, Kramer, Wirt tuats geben,
jeder hat sein Platz und hat zum Leben.
A Kirchen- und a Männerchor
Musikanten stelln si vor.

Zwoa Volksschuln toan si redli müahn,
dass d Kinder a a Bildung kriagn.
Grad leicht iss nit, das Leben im Wald;
im Winter Schnee und Sturm und kalt.

D Arbeit bedeut so manchen Tag
Schinderei und Müah und Plag.
Trotzdem findt ma ba die Leit
an Frohsinn und Zufriedenheit.

-

So wia is woaß und wia is gspür,
so lebt mei Hoamat no in mir.

Ondřejov


Nikdo ho nezná už a muší ptát se,
tak vo něm povim - aspoň krátce.
Hned kostel: vznášel se jak juchú
nad tisíc metrů, v čistym horskym vzduchu.

Až vod Chvalšin a vod Krumlova
bylo ho vidět v mrakách plovat.
Na podzim zas - v oudolí samá mha
a nad nim slunce svítí, jasná vobloha.

Ten kostel náš až k nebi dosahal,
jak loď na širym moři v hoře stál.
A voltář vobraz měl Marie Navštívení
- byl na korouhvích vidět každý posvícení.

Blíž kostela vidět jen vrchy kolkolem,
Knížecí Stolec, Lysý, v sedle za Chlumem
tu deset vosad bylo a každá ta ves
byla na tý korouhvi psána, jak ji zástup nes.

Kolem vsí pole, luka a pak jen lesů moře,
svět pro sebe tu na vysokej hoře.
Vodtud to šlo jen dolu zas a znovu,
do Vitěšovic, Jablonce i k Arnoštovu.

Bohatý lidi, jak je jinde znali,
byste snad u nás ani nepotkali.
Domkáři, sedláci - spíš řek bys chalupníci
a znalí, práce dbalí řemesníci.

Dělníci v lese, kramář, hospodskej - vím jisto,
každej že vyžít moh a měl tu místo.
Byl tu i kostelní a jeden mužskej sbor
a taky kutálka - no muzikanti z hor.

Pro droboť ze vsi byly tu dvě školy,
však bylo hodně dětí po vokolí.
Lehko nežilo se, ani při muzice,
zima tuhá, všady samá metelice.

Sloty, fujavice, práce do úmoru,
soužení i protivenství horu
měl den napořád, a přece jako host
bralo v něm vrch i něco pro radost.

-

Jak žila kdys ta drahá stará země,
tak domov vostal popaměti ve mně.

Morgenandacht


Seit vieri mahnt die Manner die groß Wies
Heit wird's hoaß, a Heigatwetter gwiss
jetzt is nou Tau und Frischn umatum.
Gras und Kräutln legt d Mahdl um,
a starker Gruch waht af, weil alles blüaht.
A Lerchn steigt in d Luft und jubiliert,
do mischt si in den Vogelsang
vom Důrfl her a Glocknklang.
D Ahndl, die olt Austragbäuerin, läut.
D Manner legnt die Sengsn hinauf d Seit
und beten stad, solang s die Glockn hörn,
voll Fried und Andacht:
"Den Engel des Herrn."

Ranní modlitba


Mužský kosej velkou louku vod štyrech,
horko bude dneska po pár dnech.
Je chladno zrána, boží rosa v trávě
a kvítí voní, kosy ve votavě
zvonit zdáli však sotva uslyšíš,
to pro zpěv skřivánků, jak stoupá k nebi blíž.
Ze vsi vopodál sem do ptačího zpěvu
zvon kaple klinká žencům pro úlevu.
Vejminkářka, stará selka provaz tahá.
Mužský kosy vodložej. A draha
ztichnou, dokud zvonem zněj tu stráně
a tou modlitbou,
vždyť znáš ji: Anděl Páně.

Hoam!, 1993, s. 513

Narodila se jako Anna Tahedlová ve dnes zaniklé Zlaté (před zánikem se ovšem jmenovala Goldberg) 27. března 1920. Její otec byl malý rolník a lesní dělník ve schwarzenberských službách jako většina zdejších lidí. Matka Karolina Tahedlová, rozená také Tahedlová (Lini), provozovala malý obchod potravinami ve Stierwaldu (Býčí Les se česky ta osada zřejmě nikdy ani nejmenovala) u Ondřejova (Andreasberg). Malá Anna navštěvovala dvojtřídku v Květné (Blumenau) a učitel posléze přesvědčil rodiče, aby dali dceru studovat. Po měšťanské škole ve Chvalšinách pokračovala tedy ve studiích na učitelských ústavech v Budějovicích, Prachaticích a Krumlově. To už byla válka a po maturitě a krátké učitelské praxi v Mühlviertelu se mladá Anna vrací do rodného kraje, aby učila v ondřejovské škole. Jen rok jí byl dopřán, než byla nucena odejít s ostatními vyhnanci, tedy i se svým mužem Josefem Kanglerem, z Čech do bavorského Lackenhäuser z jižní strany Třístoličníku. Nakonec se rodina usadila v Anger u Bad Reichenhall v Berchtesgadenských Alpách. Vedle učitelského povolání se Anna Kanglerová věnovala od mládí psaní. Byly to lidové hry k různým příležitostem, především adventním a vánočním, pověsti a příběhy, jak je kdysi slýchávala od své babičky, kovářky ze Stierwaldu, v neposlední řadě však i nářeční básně, kterými hovoří dodnes v krajanských časopisech nejen za sebe, ale i za své rodáky, jejichž rodná místa žijí bohužel jen právě v poezii této ženy. Dnes je tam poblíž někdejšího Ondřejova se stejným osudem, kde mimochodem kdysi začal s psaním mladý Hans Watzlik, všude jen vojenský výcvikový prostor se všemi znaky zkázy přímo válečné. A přece právě odtud zní ústy Anny Kanglerové poselství někdejších vsí: nejde přitom o protančené mládí, ale spíš o to, jak přežít zlou zimu. Ten ohlas šumavského masopustu i hlahol večerních klekání ve vůni senoseče ať odtud stále zní do našich svědomí ze zpustlých a zaniklých domovů, z až nepravděpodobně láskyplné paměti dávného času, který jsme spolupromarnili a přece nám už nikdy jiný dán nebude. Jaro však i sem do sedla Chlumu nad prameny mladé Blanice přijde bezpochyby po té zimě pokaždé znova po nás všech. Anna Kanglerová zemřela v požehnaném věku 97 let v bavorském městysi Berchtesgaden, pochována je však na lesním hřbitově v obci Anger.

- - - - -
* Zlatá / Květná / Chvalšiny / České Budějovice / Prachatice / Český Krumlov / Ondřejov / † Berchtesgaden (BY) / † † Anger (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Odměněna s manželem medailí Josefa Tascheka
Na snímku ze setkání absolventů učitelského ústavu v Českých Budějovicích, které se konalo v roce 2002,
vidíme ji sedět třetí zleva
Nekrolog jejího muže napsal do krajanského měsíčníku Eduard Kneissl
Rodinné setkání v létě 2009 ji učinilo svým středem

zobrazit všechny přílohy

TOPlist