FRANZ EGGERTH
K jednomu se Ti musím přiznat...
K jednomu se Ti musím přiznat (v originále "eins muss ich Dir auch gestehen" - pozn. překl.): a to, že bych se přece jen nejraději usadil v Prášilech (v originále "ich mich doch am liebsten in Stubenbach /.../ etablieren möchte" - pozn. překl.) nebo kdekoli ve Vaší blízkosti, kdyby jen tam byly okolnosti příznivější mé profesi; ujišťuji Vás, že se mezi velkými shluky těchto měst žije jen napůl a já ze srdce dychtím pryč od téhle bláznivé většiny, která semele v jedné minutě dohromady stero hloupostí a nesmyslů a zhola nic nevymyslí.
Takto cituje Emil Strauß (1889-1942), sociálně demokratický novinář, politik a historik ze staré pražské židovské rodiny, jedna z osvětimských obětí nacistického holocaustu, ve své práci "Die Entstehung der deutschböhmischen Arbeiterbewegung" (1925) z dopisu Franze Eggertha, datovaného v roce 1839 bratru Johannovi, od roku 1830 majiteli prášilské papírny, aby doložil situaci člověka, kterého postavila rakouská policie jako "komunistu" pod přísný policejní dohled a z existenční nutnosti posléze dohnala k odchodu do Spojených států severoamerických. Tam ve státě Wisconsin nebo Iowa 31. srpna roku 1882 Franz Eggerth umírá (viz webové stránky Genealogy.com). Obrovské množství materiálu mi poskytl v lednu roku 2015 pan Klaus Dünser z rakouského městyse Götzis ve Vorarlbersku a já z něho vděčně čerpám. Podle křestní matriky farní obce Janovice nad Úhlavou (Janowitz) narodil se tu v čp. 28 Kasparu Eggerthovi (1776-1828), psanému zde ovšem příjmením "Eckert", který kolem roku 1800 koupil Harantovský mlýn (Haranter Mühle) na panství Klenová (Klenau) poté, co se oženil v roce 1797 s Barbarou Traurigovou (ta zemřela 17. července 1810 v pouhých 32 letech) rodem z Bavorska. Franz byl ovšem jeho synem z druhého manželství s Annou Marií Winterovou z Gröbenstädtu v bavorské Horní Falci, uzavřeného 4. února 1812 ve městě Schrems (česky se mu říkalo Skřemelice) v rakouském Waldviertelu. Narodilo se jim 5 dětí: synové Johann (*8. ledna 1813 v Tachově), který později po otci převzal papírnu v Prášilech, už zmíněný Franz a Konrad (*25. listopadu 1816), jakož i dvě dcery Margaritha (*8. března 1818) a Anna Maria (*4. července 1823). Prášilskou papírnu, získal Kašpar Eggerth roku 1819 v dražbě jako původní brusírnu skla. Franz ztratil otce ve čtrnácti letech. Podle už zmíněné Straußovy práce o vzniku dělnického hnutí Němců v Čechách se vyučil truhlářem, ale jako samouk získal zejména četbou podobně jako jeho bratři nezvykle obsáhlé znalosti z různých oborů. I policejní zpráva o něm hovoří jako o člověku s vynikajícím smyslem pro politiku. Jako vandrovní tovaryš se dostal nejen do Vídně, nýbrž třeba i do Terstu, Benátek či Verony. V tyrolském Innsbrucku poznal truhlářského tovaryše Franz Scheyringa, který pracoval ve Švýcarsku a přidružil se tam k raným komunistickým organizacím, stejně jako čalouníka Georga Schauma z bavorského Fürthu, rovněž zaujatého pro myšlenky socialismu. Eggerth je šířil zejména dopisy příbuzným a známým a některé z adresátů získal pro vystěhování do kolonie New Helvetia nedaleko San Franciska. Bratr Konrad v dopise Franzovi z 8. prosince 1845 srovnává politické poměry v Rakousku s "přirozeným, nádherně panensky vzkvétajícím severoamerickým státem" (v originále "im Vergleich zu dem naturkräftigen, herrlich aufblühenden jungfräulichen Staate Nordamerika") a vidí v utkvělé lásce k otčině ("die innewohnende Vaterlandsliebe") náhle pouhou veteš. V roce 1846 dává innsbrucký policejní ředitel Eggertha i jeho dva tamní přátele zatknout. Zejména hnutí tzv. "německého katolicismu" (říkalo se mu i "svobodný katolicismus") a názory jeho představitele, exkomunikovaného kněze Johannese Rongeho (1813-1887), hluboce ovlivnily Eggertha a celou jeho rodinu. Bratr Johann píše Franzovi, že základem německého katolicismu je svoboda a všeobecné lidské blaho, což ovšem povede k zániku všeho historického práva, pokud se jeví co bezpráví (v originále "dadurch wird freilich alles historische Recht, wenn es Unrecht ist, in seinen Grundfesten zerstört"). Stačí si ostatně přečíst německy psaný úmrtní lístek tohoto Johanna Eggertha, majitele papírny v Prášilech a děda Marie Böhmové, i samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže, abychom pochopili, že není bezdůvodně nazýván bojovníkem za právo a svobodu lidu, přítelem a zastáncem utiskovaných, otevřeným protivníkem každé panské zvůle. Nevíme nic bližšího o osudech Franze Eggertha v jeho nové vlasti, kde se živil jako zemědělec, Strauß však uvádí, že jeho pozdější osud byl neblaze poznamenán nemocí a manželskou krizí. Mnoho jeho dětí prý předčasně zemřelo, s manželkou si nijak nerozuměli. V dopisech z posledních let bychom prý nepoznali někdejšího bojovníka za společenské změny a jeho zájem platí už jen "očištěnému" křesťanství. Jeho přítelem byl údajně Carl Schurz (1829-1906), první rodilý Němec, který se stal členem amerického Kongresu. Je bizarní, že Eggerthovi američtí potomci se o otcových názorech poplatných utopickému komunismu, báli v padesátých letech, v období studené války a dobového mccarthismu v USA, nějak šířit. Zato se z jejich anglicky psané rodinné kroniky dovídáme, že Franzova americká manželka Emilie (žila v letech 1828-1906, přijela někdy v roce 1850 do Ameriky na jeho vyzvání k sňatku), byla dcerou Franzovy nevlastní sestry Evy (*9. ledna 1799), nejstarší dcery Kaspara Eggertha, která se 28. ledna 1821 v Janovicích nad Úhlavou provdala za hodinářského mistra z Klatov Franze Wenzela Dobrowskyho, a tím se Eggerthovi hlásí, nevím věru, zda právem, i k modrému abbému Josefu Dobrovskému, zastoupenému rovněž i samostatně na webových stránkách Kohoutího kříže co "šumavský" klasik a německy píšící koryfej českého obrození.
- - - - -
* Janovice nad Úhlavou / Prášily / † † † ?, Wisconsin (USA)
