Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ STEINKO

Z nejstarších dějů Horní Stropnice

Horní Stropnice (Strobnitz, v starých pramenech rovněž Strowinitz, Strobinitz, Stropnicz, Strobnich, Stropinitz, Strobnic, Stropnitz, Strobniz) leží v nadmořské výšce 558 metrů, rozloha pozemků činí 470 hektarů 33 arů a 97 metrů čtverečních, má 2348 čísel jednotlivých parcel, 1051 obyvatel (rozuměj roku 1902) a 190 domů. Jméno má od říčky Stropnice (Strobnitzbach, v nejstarší listině datované rokem 1185 "fluvius Stropniz", podle posledních slovníkových výkladů ze staročeského přídavného jména "stropná" voda, jehož základem je staročeský pojem "strop" ve významu "špalek, na kterém leží hřídel mlýnského kola" - šlo tedy snad o pojmenování řeky pohánějící mlýny - pozn. překl.). Ve znaku obce se uvádí pětilistá červená růže se zlatým středem a pěti zelenými okvětními lístky na stříbrném štítě (týž symbol najdeme i v současném záhlaví německy psaného měsíčníku "vyhnanců z domova a jiných přátel Šumavy" Glaube und Heimat, který rokem 2003 vstupuje už do svého 55. ročníku! - pozn. překl.).
Ke stropnickému zboží patřily kdysi vedle městečka Horní Stropnice také vsi Dlouhá Stropnice (Langstrobnitz), Paseky (Schlagles), Chlupatá Ves (Rauhenschlag), Bedřichov (Friedrichschlag), Lukov (Lueg, Luegdorf, Luggau) a Humenice (Maierhof), jakož i poplatky v Trhových Svinech (Schweinitz).
Farní kostel sv. Mikuláše v Horní Stropnici existoval jako takový už v prvé polovině 13. století; neboť v listině z 29. června 1286, jíž ho darují i se všemi jeho důchody Jindřich z Rožmberka a Albert z Boršova a ze Stropnice pro věčné časy cisterciáckému klášteru vyšebrodskému, je patronátní právo nad ním označováno jako něco jejich předky už po delší čas osvojeného, mezi svědky pak se objevuje tehdejší farář Berthold už jako "děkan stropnický". Kostel byl stavbou původně románskou a svým založením od počátku zřejmě i "ecclesia castellata", tj. "kostel opevněný"; za vlády krále Vladislava Jagellonského (1471-1516) byla pak stavba původně jednolodní přestavěna a rozšířena na trojlodí.
Koncem 16. století i sem zasáhla vlna protestantismu a do Horní Stropnice přichází luterský pastor (5. listopadu 1613 se mečíř Hans Schnelzer v Budějovicích připomíná jako dědic po "stropnickém faráři" Hansi Lodwigovi). Mezi rokem 1627 a 1628 byla ovšem hraběnkou Marií Magdalenou Buquoyovou duchovní péče znovunavrácena římskokatolické církvi.
Socha Nejsvětější Panny na jednom z postranních oltářů byla ještě před vznikem poutního místa Dobrá Voda u Nových Hradů předmětem úcty obyvatel obce i okolí a ke "Stropnické Matce Boží" putovávaly tehdy zbožné zástupy. Už ve 14. století byl při zdejším kostele pány z Rožmberka a mnohými majiteli okolních zboží vydržován kaplan; později kaplanské místo ovšem zaniklo. Nynější je vydržováno od roku 1816 z odkazů hornostropnických občanů a i druhá kaplanská nadace (1836) vznikla týmž způsobem.
Roku 1185 udělil český kníže Fridrich Hadmarovi z rodu Kuenringů lénem Vitoraz (dnes Weitra) a území mezi řekami Lužnicí (Lainsitz) a Stropnicí (Strobnitz), kam spadalo i Novohradsko.
Roku 1257 získal Vok z Rožmberka polovinu osady Horní Stropnice, kterou jeho manželka Hedvika ze Schaunburgu přinesla mu věnem od Kuenringů. Jindřich z Rožmberka odstoupil pak 1300 své ovdovělé matce Hedvice (†1315) onu půli hornostropnického zboží k užívání až do jejího skonu. Druhá půle osady náležela už tehdy Albertovi z Boršova, který se roku 1279 poprvé uvádí s přídomkem "ze Stropnice".
Dne 4. června 1262 dostává rytíř Svatomír v závěti Voka z Rožmberka pokyn, aby dal jistému urozenému pánu Borešovi do zástavy za 40 marek ve stříbře ves Třebonín, aby bylo autorovi závěti odpuštěno, že týž dotyčného při obchodu s Horní Stropnicí někde podvedl; neměl by se nechat prosit něco přidat, kdyby se Boreš zdráhal těch 40 marek v dobré vůli přijmout.
Roku 1279 Albert ze Stropnice postupuje ves Světví (původně "Světelství", "Zwetlarn", Gschwendt) dolnorakouskému klášteru Zwettl (česky Světlá).
Dne 29. června 1286 Albert ze Stropnice, jeho choť Petronila a jeho syn Hojer darují spolu s Jindřichem z Rožmberka cisterciáckému klášteru vyšebrodskému patronát nad hornostropnickým kostelem.
Dne 20. března 1290 pražský biskup Tobiáš stvrzuje zmíněné darování.
Dne 13. ledna 1292 Hedvika ze Schaunburgu, vdova po Vokovi z Rožmberka, postupuje svá práva na kostel v Horní Stropnici vyšebrodskému klášteru.
Dne 25. prosince 1300 prodává Smil z Nových Hradů (Gratzen) klášteru vyšebrodskému ves "Gerleithen, dass do haizet in der Strowinitz", dále 25. července 1302 svou půli osady Horní Stropnice a už zmíněnou ves "Gerleith"(jde o Dlouhou Stropnici/Langstrobnitz) při Horní Stropnici (zde v originále Strobinz! - pozn. překl.) za 422 liber starých vídeňských feniků s podmínkou, že je bude moci vykoupit nazpět v určité dohodnuté lhůtě. Brzy nato skutečně on či jeho nástupce koupil onu půli Horní Stropnice znovu nazpět a ta pak patřila až do roku 1359 rodu pánů z Landštejna (po nich Rožmberkům - pozn. překl.).

Uvedeným textem se počíná kniha Gedenkbuch des Marktes Strobnitz, kterou vydal roku 1902 ředitel školy v Horní Stropnici Franz Steinko. Narodil se 23. března 1850 v Rychnově nad Malší (Reichenau an der Maltsch). Otec byl tamním hrnčířským mistrem, majitelem domu a hospodářství spolu se svou ženou Elisabeth, rozenou Höpflovou. Jejich syn navštěvoval nejprve dvojtřídku ve svém rodišti, pak v Týně nad Vltavou čtvrtou třídu měšťanky s českým vyučovacím jazykem, dokončil hlavní školu a tři třídy gymnázia u piaristů v Českých Budějovicích, načež získal na zdejším učitelském ústavu po dvou letech studia osvědčení zralosti pro výuku na obecné škole. Téhož roku 1869 mohl nastoupit své prvé místo podučitele v Kaplici (Kaplitz) s ročním platem 140 zlatých. Roku 1872 si k budějovické zkoušce učitelské způsobilosti pokračovacím kursem na vyšší zemědělské škole v Děčíně-Libverdě (Tetschen-Liebwerd) přidal kvalifikaci pro odbornou výchovu budoucích rolníků. Už v Kaplici založil školní muzeum a zpracoval katalog knihovny, ovšem plně se jeho pedagogické, organizační i autorské schopnosti mohly rozvinout až poté, co se stal od roku 1881 ředitelem školy v Horní Stropnici. Oženil se tam s Aloisií Ladenbauerovou, dcerou vzorného místního učitele Emanuela Ladenbauera. Franz Steinko zřídil v obci lidovou knihovnu, začal vést vzornou obecní kroniku (na konci prý čítala 1159 stran!), založil ovocnou školku a okrašlovací spolek, jehož úsilím vznikl místní "císařský" park se sochou Františka Josefa I., odhalenou tu roku 1908, rovných deset let před koncem monarchie. Věnoval se včelařství, inicioval rolnický hospodářský spolek pro Horní Stropnici a okolí, byl při ustavení místní raiffeisenky, jakož i "školního polévkového ústavu", na který pamatoval osobní nadací. 1. března 1906 zahájilo jeho zásluhou činnost hornostropnické vlastivědné muzeum, první svého druhu na celé Šumavě. Sebemenší doklad historické ceny, jakékoli svědectví o zdejších významných osobnostech či událostech, včetně výstřižkového archívu ohlasů o obci v tisku, to vše tu nalezlo své místo. K už zmíněné "pamětní knize", z níž je i naše ukázka, vyšlo autorovým vlastním nákladem 5 sešitových dodatků, mezi nimi i svazek básní. "Pan řídící" se stal už za svého života čestným občanem šumavského městečka i četných osad okolních a i poté, co v roce 1919 odešel na penzi, nepřestal být spolkově činný. Roku 1933 se stal po půl století aktivní práce v německém Böhmerwaldbundu čestným předsedou jeho místní skupiny. Z četných vyznamenání, jichž se stal Franz Steinko nositelem, lze uvést právě velkou medaili Böhmerwaldbundu (1899), zlatý záslužný kříž císaře Františka Josefa 1909, v neposlední řadě pak papežský řád "Bene merenti" za 40 let vedení chrámového sboru 1926. Rok nato ovdověl. Ještě v 79 letech se prý ve Vídni neváhal proletět "avionem", jak se tehdy dosud říkalo letadlům. Časy se ale opravdu začínaly nebezpečně měnit. Zemřel 10. června 1934 v Horní Stropnici a byl tam 14. června i pochován na místním hřbitově. To a všechno další už musíme zaznamenat za něho, to už nemohl stačit.

Vynikající zásluhy o obec
Wenzel Bayer

Vynikající zásluhy, které si pan ředitel Steinko získal o zdejší obec a které v prvé řadě přiměly obecní výbor k tomu, aby ho jmenoval čestným občanem (stalo se tak na zasedání výboru dne 8. listopadu roku 1908 a 2. prosince tr. došlo i k předání diplomu do rukou jmenovaného - pozn. překl.), by v následujících řádcích měly být alespoň stručně uvedeny.
V roce 1881 bylo jím ustaveno školní muzeum, které dnes čítá už 2824 exponátů. Hned následujícího roku 1882 byla založena německá lidová knihovna, vlastnící dnes 1174 svazků. V témže roce přikročil pan Steinko k utvoření ochotnického divadelního souboru, jehož inscenace vynesly mnoho set korun, připsaných na humánní účely. I s psaním dodnes velice důkladně vedené obecní kroniky bylo započato onoho roku 1882.
V roce 1883 byla z jeho podnětu vysázena ovocná školka, z níž bylo až dodnes předáno majitelům zahrad ve školní obci 2405 stromků. Roku 1884 byly uspořádány dětské slavnosti, čtyři roky nato slavnosti vánoční (Christbaumfeste). V témže roce 1888, ve kterém se slavilo jubileum čtyřicetiletého panování našeho císaře, byl na náměstí v Horní Stropnici založen tak zvaný "Kaiserpark". V letech 1899-1904 založil pan Steinko čtyři školní nadace. Roku 1893 došlo k ustavení raiffeisenky (Raiffeisenkassa), která dodnes rozvíjí blahodárnou činnost. Dne 17. července 1898 byl v "císařském parku" k věčné připomínce jubilea padesátileté vlády Jeho Veličenstva slavnostně odhalen a obci Horní Stropnice předán památník císaře Františka Josefa I., pořízený ze sbírek, které pan Steinko inicioval. Na rok 1898 připadá i otevření školního polévkového ústavu, té nejlepší podpory pravidelné školní docházky. Dotace ústavu určené se během let navýšily natolik, že dnes může být sto padesáti žákům podávána během nejchladnějšího období roku teplá polévka a žemle z tmavé mouky. V roce 1906 bylo zřízeno pozoruhodné kulturněhistorické muzeum, čítající už po dvou letech existence 549 exponátů a předané 9. srpna tr. věnovací listinou zakladatelovou zdejší obci. V letech 1898-1902 uspořádal pan Steinko obecní archiv - práce vyčerpávající a přitom nikdy ne dost ocenitelná. Dobře známa je navýsost úspěšná činnost pana ředitele ve zdejších německých spolcích. - Předání diplomu o čestném občanství uskutečnilo se velice slavnostní formou. Dne 2. prosince ve tři hodiny odpoledne vydal se starosta pan August Hauptmann spolu se členy obecního zastupitelstva a místní školní rady, s nimi zdejší duchovenstvo, učitelstvo z Horní Stropnice a Šejb (Scheiben), pan školní řídící v důchodu Johann Leisch, delegace obce Dlouhá Stropnice, vojenských veteránů, hasičstva, katolického dělnického spolku, zdejšího družstva (Genossenschaft) a raiffeisenky, dohromady čtyřicet osob, do příbytku oslavencova. Tam se seskupili účastníci slavnosti kolem nově jmenovaného čestného občana, k němuž se katecheta P. Theobald Bauer obrátil s delším proslovem, v němž patřičně zdůraznil jeho bohaté zásluhy o školu a obec. Slavnostní řečník vzpomněl mnohostrannou aktivitu, kterou projevil pan Steinko jako ředitel školy, jako zakladatel raiffeisenky a školního polévkového ústavu, jeho patriotických společenských akcí, jeho činnosti ve funkci člena obecního zastupitelstva a jeho působení v obecně prospěšných sdruženích. Všude si pan Steinko svou nezištností a svým vřele cítícím srdcem, které všem přináší vstříc, získal vděčné a upřímné přátele. Řečník uzavřel svůj povznášející projev trojnásobným zvoláním "Hoch!" (tj. "Sláva!" - pozn. překl.) oslavencovi, do něhož svým hlasem radostně vpadli všichni přítomní (v originále "freudigst einstimmten" - pozn. překl.). Nyní předal pan starosta Hauptmann velice krásně a důmyslně provedený diplom o čestném občanství s přáním, aby bylo jeho nositeli ještě dlouho dopřáno dále působit stejně požehnaně ku blahu školy a obce zároveň. Poté přistupovali po řadě všichni účastníci slavnosti - mezi nimi tak mnozí někdejší školáci - k oslavencovi a srdečně mu blahopřáli. Hluboce pohnut poděkoval pan Steinko prostými slovy panu starostovi a zastupitelstvu obce za tak jednohlasné jmenování čestným občanem, vzácné vyznamenání, které ho stejně ctí jako těší, dp. katechetovi za srdečný proslov a všem ostatním za přátelská blahopřání. Slíbil, že i v budoucnu nasadí své nejlepší síly k tomu, aby škole, které stojí v čele, obci, jejímž čestným občanem nyní je, německému národu, z něhož vzešel, věrně sloužil.
Mnohé čtenáře by mohlo zajímat, že také zvěčnělý tchán páně Steinkův, jubilující vzorný učitel pan Emanuel Ladenbauer a syn téhož, Steinkův švagr dp. Dr. Wilibald Ladenbauer (samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), převor kláštera ve Vyšším Brodě (Hohenfurth), jsou čestnými občany Horní Stropnice.

Text, otištěný u příležitosti udělení čestného občanství řediteli školy v Horní Stropnici v listu Budweiser Kreisblatt, má spíše doložit autentickým svědectvím (sám překlad do češtiny je pořízen z kurentem psané transkripce novinového článku do školní kroniky) fakta, uvedená většinou už v medailonu předchozím. To jen, abychom uvěřili, co opravdu stihl jeden jediný člověk. Autor samotného článku byl učitelem v Šejbách, které jsou dnes součástí Horní Stropnice (co jen to bylo škol a dětí!), je pak i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže.
- - - - -
* Rychnov nad Malší / Týn nad Vltavou / České Budějovice / Kaplice/ † † † Horní Stropnice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko