WILIBALD LADENBAUER
Posvátná a poutní místa diecéze českobudějovické
Poutní místa v Bavorsku, kam putují procesí ze Šumavy:
Alt-Ötting (ze Strážného (Kuschwarda)), Bleistein (Bernartice (Pernartitz)), Deggendorf (z Chvalšin (Kalsching)), Furth im Walde (z Hyršova (Hirschau)), Lamerberg (z Hyršova (Hirschau)), Neukirchen beim Heiligen Blut (z 9 příhraničních farností)), Passau (z Chvalšin a z Jablonce (Ogfolderhaid)).
Poutní místa v Rakousku, kam putují procesí ze Šumavy:
Helfenberg (lesní kaple Bolestné Matky Boží - procesí z Přední Výtoně (Heuraffl)), Maria-Brünnl bei Leonfelden (z Vyššího Brodu (Hohenfurth)), Maria-Drei Eichen (z Hůrek (Adamsfreiheit) a Starého Města pod Landštejnem (Altstadt)), Maria-Pötsch bei Altenfelden a Maria-Trost "am Berge" bei Rohrbach (z Rychnůvku (Deutsch-Reichenau)), Maria-Wallenstein (z Horní Stropnice (Strobnitz)), Maria Zell (spolu s poutními místy Maria Taferl a Sonntagsberg při cestě - procesí z asi 60 farností diecéze).
Už jenom to, že se tu milovaný les Svákov ocitá v sousedství Srní, stál by mi za to uvést v českém abecedním
pořadí jmen ten pozoruhodný přehled, až na nezbytné zkrácení ponechaný tu ve vší původnosti, doplněný jen
o některá zasvěcení kostelů a zpřesněná místní určení. Leccos se od té doby změnilo, k tomu viz ale přehled Dichtlův
o zničených šumavských svatyních a nakonec i rozšířený soupis Schroubekův v německém Archívu pro církevní
dějiny Čech a Moravy, jak byl uveden v jeho zvláštním čísle k 200. jubileu diecéze. Byla to opravdu ve své
dvojjazyčnosti jedna jediná země mariánská, o to bezbrannější vůči všemu, co následovalo. Čestný opat a převor
cisterciáckého kláštera vyšebrodského Wilibald Ladenbauer stačil ujít osudu své diecéze: zemřel totiž na selhání
srdce už 22. září 1926. Byl pokřtěn s rodným jménem Franz von Paula v Horní Stropnici (Strobnitz), kde spatřil světlo světa
26. července 1847 v selské rodině Ladenbauerů původem z Křišťanova (Christianberg). Po studiích na českobudějovickém gymnáziu
vstoupil do kláštera, působil po primici v Dolním Dvořišti (Unterhaid) a v Rožmitále na Šumavě (Rosenthal), než jej opat Leopold Wackarz
určil k přípravě na profesuru v oboru zeměpisu a historie. Na německé pražské univerzitě byli jeho učiteli mj. Höfler,
Gindely a Grün a on jako novopečený doktor filozofie vrátil se roku 1880 na gymnázium v Českých Budějovicích, kde
pak přednášel plných 22 let. Byl kolegy zván "slunečním paprskem" toho školního ústavu, "fanatikem dobra". Nejenže
dosáhl plného uznání v rámci kláštera až do nejpozdnějších let, zanechal i významný spisovatelský odkaz právě
svým dílem o sociálním působení katolické církve v budějovické diecézi, z něhož pochází i náš zkrácený úryvek.
Výjimečného ocenění se mu na sklonku života dostalo od samotného papeže jmenováním za čestného opata
a předtím už v roce ukončení budějovického působení roku 1902 udělením rytířského kříže řádu císaře Františka
Josefa. Rok nato mu rodná obec udělila čestné občanství - neboť nikdy nezapřel především svůj šumavský selský
původ.
- - - - -
* Horní Stropnice / České Budějovice / Dolní Dvořiště / Rožmitál na Šumavě / Vyšší Bro
(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2008, překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš