|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 's Lies'l und da Franzl | Bětka a Francek |
|
"Geh', Franzl," sagt 's Lies'l, "Geh', sei wieder guat Und nimm dös gla(n) Sträußla, Mir z'liab af dein' Huat." "I brauch' net dei(n) Sträußla Und loas mi in Ruah'. I suach ma a And'ri, 's gibt Mad'ln no gnua." "So geh' holt," sagt d' Lies'l, "Und suach' fleißi zua, Z'ruck kummst ma ja wieder, Du dolkada Bua!" "Du moanst, dass i z'ruck kimm, Do brauch i net z'geh'n, Do bleib am liabsten Bei der Olt'n glei' steh'n. D'rum geh', mei lib's Lies'l, I bin wieder guat! Und steck' ma dös Sträußla Dir z'liab af mein Huat!" Budweis 1899 |
"Francku," říká Bětka, "jestli rád mě máš, tu kytičku malou si za klobouk dáš." "Mně netřeba kytka, spíš vod tebe klid. De z tý spousty děvčat vonačejší mít." "Tak si běž," říká Bětka, "hledej si ji hned! Však zas za mnou přídeš, ty blázínku, zpět!" "Že se k tobě vrátim? Tak kampak se brát! To nejraděj zvostat, tu, kde to mám rád. Tak, Bětuško, koukej, jak poslouchat znám: tu kytičku malou si za klobouk dám!" Budějovice 1899 |
Der Böhmerwald, 1899, č. 3, s. 131 |
| Am Brünnele | U studánky |
|
Beim kloa(n) Brünnle, hinterm Dörfle Steht d' Toni ang'loahnt, Losst 's Köpferl trauri henga, 's arm Dirndel dös woant. "Z'wegn was woanst denn," frogt da Seppl, "I hon da jo nix g'thoan. Hoab di grod so liab wia enda Liabs Tonerl, schau mi an." "Geh' nur furt, i mog di nimma, Denn du host koa treus Bluat, Geh' nur wieda zua da Ondern, Bei der fensterlt si 's guat. "Mei liab's Tonerl," sogt da Seppl, Geh' sei da a biss'l g'scheit, I liab di nur gonz allani, Bist mei einzigi Freud. Gelt, du bist mei herzigst Dirnderl Bist mei liaba, guata Schotz, D'rum reck her ma dei Göscherl, Und gib ma an Schmotz." Und 's Tonnerl draht 's Köpferl Dem Seppl g'schami zu, Sogt stad: "So, do host es, Und loss mi in Ruah!" Und beim Brünnle hinterm Dörfle Stehn zwoa valiabti Leit, Thoan sö hols'n und buss'ln, 's is a höllnarrischi Freid. Budweis |
U studánky za vesnicí vidět Tonku smutně stát, hlavičku svou dolu sklání, nepřestává naříkat. "Pročpak pláčeš," Jouza ptá se, "copak jsem ti udělal?" Mám tě přeci rád jak dřívějc, Toničko, a chci mět dál." "Jen si běž, ty nevěrníku, nechci tě už nikdy znát, jen si běž zas na vokýnko tý jinačí zaťukat." "Toničko má," Jouza nato, měj rozum a dej si říct, že mám tebe za jedinou, krom tebe já neznám nic. Viď, žes moje znejmilejší, buď už na mě hodná zas: huběnku sem našpul svoji, mlasknout pusu je teď čas." Tonka točí k němu hlavu: "Tak si měj, co chtěl jsi mít, tiše řekne, "to jen všecko, abych s tebou měla klid!" U studánky za vesnicí ti dva dohodli se přec: je hubička za hubičkou zatraceně dobrá věc. Budějovice |
Der Böhmerwald, 1899, č. 8, s. 380 |
 obrazová příloha |
další strana
|
