Na vrchu Haidstein u obce Runding blízko Chamu stojí už na bavorské straně poutní kaple známá kdysi i poutníkům z Čech jako Haidštýn. Ve středověku tu stával hrad Alžběty z Vohbergu, na jejímž dvoře pobýval kolem roku 1200 slavný minnesänger
Wolfram z Eschenbachu, tvůrce rytířského eposu Parzival, pojednávajícího o cestě za svatým grálem. Za rytířů z Chamerau se však týž hrad stal později loupežnickým hnízdem a byl roku 1486 rozbořen. Místo se konečně dostalo do vlastnictví hrabat Nothafftů. Pan Hans Heinrich Nothafft, pán z Wernbergu a na Železné Rudě (Eisenstein), zbudoval tu roku 1657 kapli, která byla v letech 1718 a 1719 rozšířena.
Na cestě z Nýrska (Neuern) do Furth im Walde nalezneme na české straně kousek od obce Uhliště (Kohlheim) kostel k poctě svatého Linharta, patrona rolníků a stájí. O tom kostele psali
Hans Watzlik (ten jej nazývá Rosskirche, Koňský kostel) a
Josef Blau, dva velcí šumavští autoři. Bylo prý v něm možno spatřit početné votivní figurky zvířat, kovářské práce ze železa, které zřejmě sloužily jako obětní předměty, když došlo k onemocnění domácí němé tváře a prosilo se tak o její uzdravení.
I kostel v Železné Rudě (Eisenstein) býval slavným poutním místem. Ve druhé půli 16. století zřídili tu pasovští kupci Fiedler a Zeisler první zdejší tavicí pec na železnou rudu.. Prodali svůj majetek roku 1676 už zmíněnému hraběti Hansi Heinrichu Nothafftovi z Wernbergu. Ten tu založil sklárnu, na jejímž místě byla později postavena dřevěná kaple, předcházející dnešnímu kostelu Panny Marie Pomocné, který vznikl v letech 1729-1731.
Nedaleko Dobré Vody (Gutwasser) u Hartmanic, kde z hloubi země vyvěrá pramen, jemuž je připisována zázračná moc, korunuje vrch místními Němci kdysi zvaný Güntherberg skála svatého Vintíře. Na jejím úpatí měl prý tento českobavorský světec svou poustevnu. Tady byla roku 1618 zbudována kamenná kaple, ke které pak proudily až zdaleka celé zástupy poutníků. Z vrchu je (či spíše byl - pozn. překl.) nádherný rozhled na sever do českého vnitrozemí, k jihu na šumavské hřebeny. K postavě benediktinského mnicha a světce Vintíře se vztahuje i podání o původu kostela osady Mouřenec (dříve Svatý Mouřenec, Sankt Maurenzen) nad řekou Otavou u Annína (Annathal), který měl být založen jím samým kolem roku 1000. Kostel je zasvěcen svatému Mořici (Mauriciovi). Samotnému Vintířovi pak zasvětili velký poutní kostel přímo v Dobré Vodě, barokní svatyni z 18. století.
Také poutní kostel Panny Marie Sněžné v Kašperských Horách (Bergreichenstein) byl známý široko daleko. Vystavěli ho kolem roku 1850 převážně z dobročinných sbírek. Sem i ke kapli pod kostelem s pramenem údajně zázračné vody proudily každoročně kolem 5. srpna davy poutníků až ze vzdálených míst. Prý tu je možno slyšet sedminásobnou ozvěnu.
Velké oblibě se těšila i dřevěná lesní kaple poblíž Starého Srní (Rehberg), k níž se konaly poutě 15. srpna na den Nanebevzetí Panny Marie za účasti početných procesí, ovšem i z druhé strany hranic. Známá byla však i kaple svaté Anny u Borových Lad (Ferchenhaid - ani jedna z obou těch kaplí dnes už ovšem nestojí - pozn. překl.). Nad Vimperkem (Winterberg) pak už v českém i tenkrát jazykovém území stál a dosud stojí poutní kostel svatého Vojtěch s nádherným výhledem na Šumavu - podobný poskytuje i blízký Mařský vrch s kaplí a rozhlednou nad obcí Svatá Maří.
Na cestě od někdejších Lázní svaté Markéty (Margaretenbad) u Prachatic na Libín dojdete ke kapli zvané Patriarcha, zasvěcené svatému Filipu Neri. Stavba pochází z roku 1808. Stojí v lese na skále, z níž vyvěrá pramen jménem Patriarchův, který byl odtud veden potrubím právě až do zmíněných lázní.
Pod Stožeckou skalou (Tussetfelsen) stojí slavná mariánská poutní kaple. Její historie ožila v poslední době poté, co byla ve věrné nápodobě rekonstruována v protější bavorské obci Philippsreuth roku 1985 a doslova v hodině dvanácté pak zachráněna před úplnou zkázou i původní dřevěná stavba na straně české, znovuvysvěcená 25. 8. 1990. Postavil ji prý kovář z Volar na znamení vděčnosti za navrácení zraku roku 1791. V obou kaplích je umístěn obraz Panny Marie s dítětem, držící v ruce bílou růži.
U Pěkné (Schönau) stávala mariánská poutní kaple na vršíku zvaném Roter Hügel (dnes tam lze najít už jen stopu rozvalin - pozn. překl.).
Dalším významným poutním místem je kostelík na vrchu Dobrá voda nad Horní Planou (Oberplan), jehož historii zvěčnil
Adalbert Stifter ve své povídce Popsaná jedlička. Slavný hornoplánský rodák v ní vypráví, že v domku dole v obci zvaném "U léta" zdálo se po tři noci za sebou jednomu slepci o tom, jak najde na vrchu pramen, v němž si má umýt oči. Pak se mu vrátí zrak. Ráno třetího dne učinil, jak mu bylo ve snu připověděno, a stal se vidoucím. Přímo před sebou ve vodě uzřel totiž obraz Sedmibolestné Rodičky Boží. Nad zázračným obrazem byla zřízena nejprve jen prostá stříška. Když bylo ono malované zpodobení zázraku zapůjčeno později do Dolní Vltavice (Unter-Moldau), pustošila údajně krupobití sedm let po sobě hornoplánská pole. Obraz byl tehdy přenesen nazpět a postavena pro něj dřevěná kaple, vysvěcená pak 13. července 1760. Za vlády Marie Terezie vznikla kamenná stavba kostelíka, kterou vysvětil 17. října 1779 prelát Gfeller, svobodný pán ze Sachsengrünu.
Na vrchu Kmet (Altenberg) u dnes zaniklé obce Jablonec (Ogfolderhaid - ve vojenském cvičném prostoru u Boletic - pozn. překl.) byla také malá poutní svatyně.
U Hořic (Höritz) na Šumavě, obce proslavené tradicí svých pašijových her, stála na kopci zvaném kdysi Randlesberg (dnes kupodivu česky Svatá Anna! - pozn. překl.) poutní kaple Panny Marie Pomocné (Maria Hilf). Její dřevěná stavba vznikla roku 1733 a roku 1781 byla nahrazena kamennou, vysvěcenou 1. září 1782. Ta byla o sto let později a pak znovu roku 1904 renovována (zničena v období komunistické totality, má být nyní znovuzbudována na zbylých základech - pozn. překl.).
V lese u Kladenského Rovného (Ruben) existoval takzvaný kámen svatého Volfganga. Na pravém břehu Hořického potoka stávala boží muka a poblíž nich rostlá skála vystupující z půdy dvěma balvany. Důlky ve skále patrné považoval lid za stopy světcovy. Jejich uctívání se však záhy znelíbilo pražské konzistoři a Hilarius Litoměřický pověřil krumlovského faráře zvláštní listinou z 25. července 1466, aby rovenské kameny zničil a lid osvítil. Poutě ke kamenům, kterých se prý kdysi účastnili i páni z Hradce a z Rožmberka a které jsou považovány za doklad živého poutnického hnutí v době středověké církevní krize, navíc v čistě katolickém prostředí, byly tu téhož roku pod přísným trestem zapovězeny. Farář Michael Pils, za jehož působení byl znovuzřízen slavný mariánský poutní kostel v Kájově (Gojau), tajil s nasazením života poutě konané i nadále a v kájovské kapli Smrti Panny Marie určil dokonce svatému Volfgangu zvláštní oltář. Ode druhé poloviny 17. století se ostatně stal právě Kájov, už 1263 připomínaný jako dar krále Přemysla Otakara II. klášteru ve Zlaté Koruně (Goldenkron), vypálený pak podvakráte husity a už v 15. století jak zmíněno zvovuobnovený, snad nejznámějším šumavským poutním místem vůbec.
Poblíž Světlíku (Kirchschlag) stojí za zaznamenání poutní kaple u staré zaniklé tvrze Trojaň (Trojas) blízko Pasovar (Passern - tam zbytky místní tvrze dosud stojí - pozn. překl.). Kameny rozpadlé trojaňské tvrze posloužily zřejmě ke stavbě svatyně, která už také podlehla úplné zkáze.
V Českém Krumlově se konávaly poutě ke kapli na Křížové hoře (Kreuzberg), k níž vedla zastavení křížové cesty. Dvě sochy, Kristus nesoucí kříž a Kristus bičovaný, byly roku 1770 krumlovským purkmistrem odstraněny "wegen Geisterspuk" (pro strašení duchy). Ocitly se v také už zmíněné obci Pasovary prý v kurníku, odkud byla jedna z nich znovuinstalována na tamější návsi a stala se uctívaným předmětem početných poutí z široka daleka. Když pozdvižení kolem sochy neustále rostlo, dala ji českobudějovická biskupská konzistoř jedné noci roku 1794 převézt do krypty chrámu svatého Mikuláše v jihočeské metropoli. Odtud ji roku 1909 definitivně umístili při vnější východní straně chrámu ve výklenku opatřeném mříží.
I Kalvárie (Hohe Marter - vrch dodnes zván Marta! - pozn. překl.) nad Frymburkem (Friedberg) a vrch nazývaný Turmberg u Malšína (Malsching) jsou korunovány poutními kaplemi. Ta malšínská je zasvěcena Panně Marii Pomocné a jistě by vás u ní napadla Erbenova báseň o pokladu v hoře; ve zdejším okolí se ostatně podobná pověst vyprávěla.
U Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg) bývala hojně navštěvována poutní kaple v místě zvaném Herrnlesbrunn (dnes česky Studenec - pozn. překl.).
Mezi známá poutní místa patříval i Soběnov (Oemau) pod vrchem Kohout ve Slepičích horách a zvláště pak Římov blízko Velešína s nádhernou křížovou cestou v krajině připomínající prý jejím jezuitským zakladatelům naléhavě Svatou zemi.
Významným cílem četných poutí byl Svatý Kámen (Maria Schnee) u Dolního Dvořiště (Unterhaid). Kaple se dvěma mohutnými kameny, které kdysi tvořily jednolitý kamenný blok, je obestřena legendou. V roce 1500 se na kamenech měla zjevit Matka Boží s anděly. Až se ty dva balvany rozestoupí natolik, že mezi nimi bude moci projet koňský potah, nadejde den posledního soudu. Vznik přilehlé svatyně Panny Marie Sněžné má původ v krumlovském klášteře klarisek, jehož abatyše Kristina Pöperlová ji dala vystavět hned vedle kaple nad svatým kamenem v letech 1653-1701. Vysvěcena byla roku 1797 a obnovena roku 1905. Dnes se vzpamatovává ze zkázy - i ona však nalezla na druhé straně hranic u rakouské obce Wullowitzsvou věrnou nápodobu v časech, kdy na hranici panoval ostnatý drát.
Poutním místem podobného založení je Maria Rast u Vyššího Brodu (Hohenfurth). Budova kaple vznikla sice až v letech 1888-1890, byla však "sedmi jinochy" původně vztyčena v roce 1887 nad "svatým kamenem", ne němž měla kdysi najít oddech sama Svatá Matka.
Zmínky si zaslouží i kostel v Nových Hradech (Gratzen) z doby před rokem 1284, který spolu s městem i hradem vévodí kraji velké poutní tradice.
Poutní chrám Panny Marie Dobré rady (Maria Trost - zasvěcení se uvádí i jako Nanebevzetí Panny Marie a až obraz na hlavním oltáři bývá i česky označován jako Panna Maria Těšitelka - pozn. překl.) v blízké Dobré Vodě (Brünnl) dal zbudovat v letech 1701-1715 hrabě Karel Albert Buquoy, pán na Nových Hradech. Ročně až na 40 000 lidí navštěvovalo tuto nádhernou barokní svatyni. Vedlejší Hojná Voda (Heilbrunn - vlastně i český přívlastek "hojná" má tu význam "hojivá"! - pozn. překl.) s kostelem svaté Anny (upomíná na něj jen kdysi přilehlá k němu věž zvonice - pozn. překl.) tvořila do roku 1706 s Dobrou Vodou jedinou obec.
U obce Vesce (Dörfles) ve farnosti Žumberk (Sonnberg) stávala lesní kaple s pramenem zvaným "Hasenbrunn" (má být nyní obnovena - pozn. překl.) a blízko Údolí (Niederthal) u Nových Hradů taktéž mariánská kaple s pramenem (dodnes živým, kaple ovšem už nestojí - pozn. překl.) v místní části označované kdysi Jetzkobrunn.
Konečně jmenujme poutní kostel Panny Marie Dobré Rady v Pohoří na Šumavě (Buchers), obci na samé rakouské hranici (jak známo, na zpustlý kostel se nedávno zřítila jeho věž - pozn. překl.). Místní jméno trochu klame, ocitli jsme se v Novohradských horách.
obrazová příloha
