Údolí se tady rozšiřuje a přicházíme k Čeňkově Pile (
Vinzenzsäge), v nadmořské výšce 641 metrů při soutoku Vydry (Widra) a Křemelné (v originále "Kislingbach" - pozn. překl.) malebně položeném majetku pražského obchodníka se dřevem pana Čeňka Bubeníčka (v originále ovšem "Vinzenz Bubeníček" - pozn. překl.). Když svou pilu v letech 1854-1855 zakládal, byla tato končina ještě netknutou divočinou a nevedla sem ani pěšina, natož nějaká vozová cesta. Teprve později byla odtud do Rejštejna (Unterreichenstein) voraři, kteří postupně zbavovali říční koryto mohutných balvanů, aby vodní tok učinili splavným pro svá plavidla, zbudována cesta pro pěší, která se zvolna rozrůstala ve vozovou. V roce 1873 byla pak konečně zřízena nynější okresní silnice (Bezirkstraße). Dnes je zmíněná pila, k níž přiléhá skvostný panský dům se zahradou a parkem, velkolepým závodem, zařízeným pro obchod se dřevem. Pila pracuje se čtyřmi katry a přilehlé zdrže, naplňované vodou z Vydry, slouží jako vaziště vorů, na které se pak nakládají k přepravě prkna, na pile vyrobená. Odtokem vody ve zdržích nahromaděné se vory snadno spouštějí na mladou Otavu (v originále "in die Oh" - pozn. překl.), aby po řece pluly dál (v originále "dann weiter in die Wottawa", poněvadž mladá Otava a Otava dál po téže vodě se v němčině jmény odlišovala - pozn. překl.). Při parku, o kterém už také byla řeč, vede přes Vydru most k vyhlídce na vyvýšeném místě naproti Čeňkově pile, odkud se dá vidět daleko do údolí Křemelné i se složištěm dřeva a vorařskou chalupou zvanou "Tümpfl" (v originále "auch den Holzplatz mit der Flosserhütte 'Tümpfl'" - pozn. překl.). V zahradě u Čeňkovy pily prospívají i ty nejušlechtilejší ovocné odrůdy a následkem chráněné polohy místa i časně docházejí své zralosti. Na návrší směrem k severu se zvedajícím jsou dva dvorce v místě zvaném "Hirschenstein" (dnes na mapách Jelenov - pozn. překl.) zčásti rovněž v majetku pana Bubeníčka.
Za Čeňkovou pilou vede okresní silnice přes most, klenoucí se nad Vydrou, do farní vsi Rehberg (dříve i v češtině Rehberk, dnes Srní - pozn. překl.). Krátce před tímto mostem odbočuje vlevo lesní cesta, která nás vede údolím řeky Vydry (v originále "
Schachtelei", jak bývalo údolí německy nazýváno - pozn. překl.) stále podél jejího toku vzhůru do sevřené a vysoce zajímavé údolní soutěsky, z níž nejprve vyhlíží nalevo na výšině hájovna Hirschenstein (dnes, jak už zmíněno, Jelenov - pozn. překl.), potom na levém břehu Vydry k obci Sedlo (Sattelberg) náležející mlýn řečený "
Bruckmühl". Už od Čeňkovy Pily počínaje spatřuje poutník v řece množství většinou zaoblených žulových balvanů, které sem byly zřejmě naplaveny z vyšších poloh, poněvadž břehy sestávají z ruly. Čím výše sledujeme vodní tok proti jeho proudu, tím početnější a mohutnější ty balvany jsou a řeka se přes ně řítí v malebných peřejích. Srázy k ní jsou zejména na pravém břehu strmé a hustě zalesněné.
Po asi jedné hodině cesty docházíme ke srubovému
obydlí cestářovu, kde se, alespoň pokud je jeho žena přítomna, dá dostat chléb a mléko, o čtvrthodinu později pak k menšímu srubu (v originále "zu einem Blockhäuschen" - pozn. překl.), který cestáři slouží jako útulek a místo k přespání při další výstavbě cesty. Tento domek, zvaný také Turnéřská (dnes se užívá namísto tohoto staršího českého přívlastku zavádějící Turnerova - pozn. překl.) chata (v originále "
Thurnerhütte", zde třeba podotknout, že chaty téhož německého označení existují dodnes v Alpách - pozn. překl.), má neobyčejně romantickou polohu, pročež musíme být zmíněnému muži zavázáni díkem (v originále "wesshalb man dem genannten Manne zu Dank verpflichtet sein muss", rozuměj už zmíněnému cestáři zřejmě - pozn. překl.), že týž právě zde zřídil pár stolů a lavic k oddechu turistům. Vychutnáme tu velkolepý pohled na divokou lesnatou soutěsku, právě tady se před námi jevící v prudké zátočině, na hřebeni vysokého protějšího srázu pak spatřujeme
tři mohutné, vysoce pitoreskní, z žulových skalních bloků navzájem přes sebe věžovitě navršených se skládající útvary, zvané tu "Schlösseln" (dnes Hrádky - pozn. překl.), jak čnějí vysoko nad vrcholky lesních stromů. Ve všeobecnosti se dá tato partie srovnat s pověstnou Čertovou stěnou (Teufelsmauer) u Vyššího Brodu (Hohenfurth); v každém pak případě zůstává údolí Vydry (připomeňme jen, že premiéry Smetanovy Vltavy i Čertovy stěny spadají obě do roku 1882, na Čeňkově pile, kam bývá odkazována jeho inspirace k Vltavě, se jeho návštěva datuje už rokem 1867 - pozn. překl.) končinou, kterou lze ke shlédnutí vysoce doporučit (v originále "bleibt die Schachtelei eine höchst sehenswerthe Partie" - pozn. překl.). Když nyní pocestný sleduje trasu údolím vzhůru až k ústí Hamerského potoka (Hammerbach), přitékajícího sem do Vydry od Horské Kvildy (Innergefild), může ve svém putování pokračovat po překročení Hamerského potoka přes naproti ležící dvorec Antýgl ("
Antiglhof") do Modravy (Mader), nebo se vrátit do Kašperských Hor (Bergreichenstein). Nahoru se chodívá od Vydry přes lesní partie kolem hory Windischberg (1110 m, dnes na mapách Lišák - pozn. překl.) na Schrollenhaid (dnes Výhledy - pozn. překl.), kde se nachází městská lesovna (v originále "eine städtische Försterei" - pozn. překl.) a dřevorubecká obydlí, na Horskou Kvildu. Tam pak stojí Pollaufova hospoda (
Wirthshaus des Pollauf) v nadmořské výši 1068 metrů, která poskytuje nocleh a jednoduché občerstvení. Dojít se sem do Horské Kvildy dá také po pravém břehu Hamerského potoka, kde se kdysi nacházely dřevorubecká obydlí "Unter-Antigl" (tj. "Dolní Antýgl" - pozn. překl.). Odbočuje tu i strmá cesta vlevo ke schrollenhaidské lesovně (dodnes na Výhledech stojí s nádherným panoramatem blízkého vrchu Sokol /Antigl/ a vzdáleného Roklanu /Rachel/ - pozn. překl.). Další usedlost na levém břehu se jmenuje "u Pechlera", poněvadž zde bývala smolárna (Pechsiederei). Pak se dojde výš proti proudu potoka ke zdrži na něm, nedaleko níž dříve stával hamr, a k Podhamerskému sedlákovi (v originále "Hammerbauer", jak známo scénou s Podhamerským sedlákem v hornokvildské Pollaufově hospodě začíná román
Karla Klostermanna "V ráji šumavském" - pozn. překl.). Konečně míjíme soustružnu zátek (
Spunddreherei), náležející městské obci Kašperské Hory a přicházíme k už vzpomenutému Pollaufovu hostinci v Horské Kvildě.
Když se venku stmívá, Šumava je zahalena do bílého hávu, k zemi padají velké sněhové vločky nebo dokonce řádí vánice, je ve vytopené světnici u velkých kachlových kamen nebo pece velmi příjemně. Babička vypravuje dětem pohádky nebo o svatém Mikuláši a blížícím se Ježíškovi. Večer, když je pak veškerá denní práce hotova, dobytek nakrmen, přicházejí k hospodyni sousedky s kolovraty. Shromáždí se kolem pěkně hřejících kamen a při světle plápolající louče, za vrčení koleček svých kolovrátků, si různě povídají. Vyprávějí si všelijaké historky, naslouchají předčítání hospodáře z Bible, z legend o světcích nebo z kalendářů a podobně. Tak se tráví často celý zimní večer až před půlnoc. Chlapce z domu však tato starší společnost příliš nevábí. Raději jdou za děvčaty, která se shromažďují v některém ze stavení ke svým přástkám. Dívky berou s sebou přeslici, kolovrat a jdou do stavení, kde je toho večera přástevna. Ve světnici je vše připraveno. Při stěnách jsou lavice a židle. Na lavici u kamen či pece sedí staří z domu. Přadleny si sednou na svá místa a brzy se rozproudí srdečný hovor. V kachlové peci vesele praská oheň, kolečka se točí, jedna přadlena chce předhonit druhou. Pohádky, pověsti, anekdoty a historky střídá zpěv a jodlování. Když se pak společnost rozcházela, doprovázeli chlapci domů děvčata. Po ukončení přástek a při doderkách (ukončení draček) bývali účastníci pohoštěni.
obrazová příloha
