|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sehnsucht nach der Heimat | Touha po domově |
|
Hab' mich verloren in die weite Welt - ein Sturmhat mich hinaus getrieben, bin einem Herz gefolgt, das für mich schlägt und bin hier fremd geblieben. Die Erde ist fast rot gefärbt in diesem Land, die Fluren sind so öd' und leer; die Heimat hab' ich erst so recht erkannt nach diesem Zuge übers Meer. So anders hier die Menschen als daheim, ihr Werken, Streben ist demunsern fremd; die Jahre, die ich hier muss sein, mein Herz nur eine Sehnsucht - Deutschland - Heimat - kennt. |
Pohltil mě už dávno širý svět - bouře nás do něj vypudila, jen lásku měla jsem, nebylo kam jít zpět a cizina mně zbyla. Země až do ruda a pustý je tu kraj, pole jen vítr a plevy; domov za mořem tady jako ráj v mých snech se teprv zjevil. Než tam doma i lidé jsou tu jiní, našinci nevlastní jsou jejich snahy; jen dávný domov je jak dobrodiní, jak touha. V srdci ho mám nadevše drahý. |
Hoam!, 1995, č. 9, 2. str. obálky |
 obrazová příloha |
další strana |