Joh. Mayer (Kohoutí kříž)

Slovníček: Fleckerl=místečko, gfreut=těší, Bam=strom, i halt daham=jsem prostě doma, Leut san=lidi jsou, Tannabam=jedle, grod gwochsen=zpříma rostlí, stork=silní, koana a wos übri hot=nikdo nemá co nazbyt, kriri (rührig)= čiperná, Moidala=děvčata, fidöl und lusti=bezstarostní a veselí, Buam=hoši, Kinda wern wia d' Ruabm=děti budou jak řípa, dětí bude jak řípy, nix=nic, B'hiat Goud=Buď sbohem! Bůh tě opatruj!

Roku 1928 podle Ruperta Essla napsal hornoplánský fotograf Johann Mayer tyto nářeční verše nelíčené lásky k rodným končinám. Narodil se 20. prosince 1899 v dnes zcela zaniklé Dolní Borkové (Mayerbach), vsi, která nesla ostatně jméno podle jeho jmenovce Ernsta Mayera, zastoupeného rovněž na těchto internetových stránkách. Fotografem se Johann Mayer vyučil v Českém Krumlově a 1925 založil v Horní Plané (Oberplan) samostatnou živnost. Žena Albine, roz. Watzlová, pocházela z Kájova (Gojau) a měli spolu syna Hanse a dceru Gerti. Hans zůstal po válce nějaký čas v anglickém zajetí, dcera se provdala za amerického vojáka Jamese M. Le Vasseura a odešla s ním za moře (i ona je jednou z autorek, přítomných alespoň na stránkách Kohoutího kříže), sám Johann Mayer strávil deset let po válce v českém vězení. Paní Mayerová byla po odsunu živa šitím na staré singrovce a když se už s manželem stěhovala od dcery v Bad Aiblingu do Mnichova, projevila přání být pochována tam, odkud právě odcházela. V červenci 1969 se tak i stalo a odpočívá tváří v tvář hoře Wendelstein (1845 m vysoké) v Bavorských Alpách na novém hřbitově města, kam ji po skonu manželově 7. března 1973 v jedné z nemocnic bavorské metropole následovaly i ostatky jeho.

Mein Liebstes auf Erden	Co je mi na Zemi nejmilejší
A Fleckerl gibts auf dieser Welt, das mi am besten gfreut. Es ist bestimmt der liebste Platz auf Erden weit und breit. Mei Hoamat ist der Böhmerwold mit seine Berg und Bam. In diesem lieben Erdenfleck, da bin i halt daham. D' Leut san wia die Tannabam grod gwochsen und a groß. Für d' Arbeit san sie all' geborn, stork sans als wia die Ross. Wenn koana a wos übri hot, es freut an jedn s Lebn. Die Woldorbeit, die gibt das Brot, kann 's denn wos G'sünderes gebn? Recht kriri san die Moidala, fidöl und lusti d'Buam und jeder hot sei Moidl gern und d' Kinda wern wia d' Ruabm. Erst wenn 'n Wäldler nix mehr freut, Legt er sie hin und stirbt. "B'hiat Goud, mei liaba Böhmerwold, i hob di vom Herzen g'liabt!"	Má místečko tenhle náš svět, nadevše rád co mám. Nenajdu lepší, kdybych měl jít Zemí sem i tam. Můj rodnej kout je Šumava, její hory i hvozd.. Je mi nejmilej napořád tu doma, kde jsem rost. Jak jedle lidi rostou tu, rovný jak kolem les. Dřít vodmlada jen uměji, co jen kůň by to snes. Že nemaj nazbyt žádnej z nich, ceněj si živobytí. Les ti nejlepší zdraví dá i chleba zaručí ti. Čiperná sou tu děvčata, a hoši samý vtipy a když se budou rádi mít, bude děcek jak řípy. Umřem, až nás nic netěší, uložíme se spát. "Buď sbohem, moje Šumavo! milá mně nastokrát!"
R.Essl, Oberplan, s. 220-221

JOHANN MAYER