Vlídnému čtenáři!
Snažil jsem se všemi silami učinit zadost místnímu historickému podání.
Jestliže jsem si však, jen abych tak zesílil dramatické působení celku, přece jen dovolil mnohou romantickou nadsázku, která se podle názoru historikova ne docela shoduje se skutečnostmi, jak je správně vidí on, nechť mi dobrotivě dovolí takový posun. Naší ubohé zedrané otčině se v posledních letech stalo mnoho takových zlomyslných posunů!
Abych své postavy vykreslil tak, jak jsem potřeboval, nesmělo mi sejít na tom, že vypadnou místy až příliš živě. Jisté nepřístojné neomalenosti v jejich jazykových projevech nejsou projevem nějaké mé libůstky.
(…)
Když jsem nechal malíři Eberhardovi, k němuž jsem já sám stál modelem, při každé příležitosti dávat od srdce najevo svou nerudnost, budiž mi ta slabost odpuštěna, nelze se však divit, že je tak trudnomyslný.
(…)
I kdybych musel vážně¨slíbit, že "už se polepším a přestanu hřešit", rád bych se předtím ještě nejdřív postavil "na zadní" (v originále "ich mich auf die Hinterbeine stelle", tj. jako v češtině ve významu "vzepřel" či "postavil hlavu", "měl svou hlavu" - pozn. překl.), zalapal po dechu a spustil hromově na celý svět kolem:
"Dovolte mi, abych se představil: Georg Achtelstetter, malíř a rytec na vodním hradě Loifling u Chamu. - Krajiny, portréty, oltářní obrazy, exlibris, umělecká reklama všeho druhu! - Loupežný rytíř Donnersteiner mi to dosvědčí: vládnu štětcem stejně dobře jako hubou!"
Jakkoli jsem ale nezaznamenal sebemenší ohlas své vlastní prezentace ve směru mně žádoucím, nezabránilo mi to nijak vyrazit ven a vést dál rozhovory se svými stromy, skalami, květy, houbami a borovými šiškami (v originále výraz "Pudelkühen", jehož význam mi osvětlil až nářeční odborník z univerzity v Pasově /Passau/ - pozn. překl.) - nezabránilo mi to nijak přiříznout nový husí brk, poněvadž přicházím domů pořád bohatě obdarován vším, co mohu potřebovat: kozí bobky stejně jako lískový oříšek (v originále "Geißbebberln wie Haselnuß" - pozn. překl.)!
Za podnět k této knize vděčím v prvé řadě panu profesoru Brunnerovi, jehož krátká noticka o "Darsteinu" v jednom ze starých ročníků časopisu "Bayerland" se mi dostala do rukou, srdečně bych rád poděkoval i panu páteru Epiktetu Kettererovi z kláštera v Neukirchen zum heiligen Blut (častěji bývá "beim Heiligen Blut" - pozn. překl.), který mi pomáhal vyhledat historické prameny a i předtím mi mnohou zimu dal příležitost studovat v tamní knihovně.
Historické údaje se opírají o dvě pojednání v "Sulzbacher Kalender für katholische Christen, Jahrgang 1899", tj, "Darstein" a "Pemfling" na stranách 80-87.
Leccos mi vyjasnily i páně Brunnerovy "Geschichte der Stadt Cham" a jeho vlastivědné studie (v originále "Heimatstudien").
"Originál" Donnersteinerova hanopisu na falckraběte a mé písně "Sempachlied" nechtějte nikde hledat. Oba kusy nejsou "historické" a kdyby vyšly ještě trochu líp, měl by to na svědomí tabák, poněvadž jeden milý člověk o mně jednou pověděl, že stejně své nejlepší myšlenky jsem si "stejně všechny vycucal z fajfky" (v originále "ich sauge meine guten Gedanken alle aus der Pfeife" - pozn. překl.).
Srdečný dík budiž také všem těm dobrým duším, které už během práce na knize přispěly k ní svým podílem či daly znát svůj vřelý zájem o ni!
Srdečný dík několika potměšilým posměváčkům, kteří mě jen svou potutelnostmi popichovali k neomrzelé další práci na této mé prvotině.
Srdečný dík také panu řídícímu učiteli Blauovi ve Staré Lhotě (Freihöls) u Nýrska (Neuern), jehož vlastivědné práce mi nabídly silnou oporu.
Vroucí dík mému milovanému příteli ("meinem viellieben Freund") Hansi Watzlikovi, jehož dílo mi bylo ukazatelem cesty i pobídkou ("mir Wegzeig und Ansporn gewesen").
V listopadu 1923.
Autor.
obrazová příloha