Úvod Úvod Studie Obsah Najít Poslat email TOPlist

GEORG ACHTELSTETTER

Z předmluvy k románu Elendvolk

Vlídnému čtenáři!
Snažil jsem se všemi silami učinit zadost místnímu historickému podání.
Jestliže jsem si však, jen abych tak zesílil dramatické působení celku, přece jen dovolil mnohou romantickou nadsázku, která se podle názoru historikova ne docela shoduje se skutečnostmi, jak je správně vidí on, nechť mi dobrotivě dovolí takový posun. Naší ubohé zedrané otčině se v posledních letech stalo mnoho takových zlomyslných posunů!
Abych své postavy vykreslil tak, jak jsem potřeboval, nesmělo mi sejít na tom, že vypadnou místy až příliš živě. Jisté nepřístojné neomalenosti v jejich jazykových projevech nejsou projevem nějaké mé libůstky.
(…)
Když jsem nechal malíři Eberhardovi, k němuž jsem já sám stál modelem, při každé příležitosti dávat od srdce najevo svou nerudnost, budiž mi ta slabost odpuštěna, nelze se však divit, že je tak trudnomyslný.
(…)
I kdybych musel vážně¨slíbit, že "už se polepším a přestanu hřešit", rád bych se předtím ještě nejdřív postavil "na zadní" (v originále "ich mich auf die Hinterbeine stelle", tj. jako v češtině ve významu "vzepřel" či "postavil hlavu", "měl svou hlavu" - pozn. překl.), zalapal po dechu a spustil hromově na celý svět kolem:
"Dovolte mi, abych se představil: Georg Achtelstetter, malíř a rytec na vodním hradě Loifling u Chamu. - Krajiny, portréty, oltářní obrazy, exlibris, umělecká reklama všeho druhu! - Loupežný rytíř Donnersteiner mi to dosvědčí: vládnu štětcem stejně dobře jako hubou!"
Jakkoli jsem ale nezaznamenal sebemenší ohlas své vlastní prezentace ve směru mně žádoucím, nezabránilo mi to nijak vyrazit ven a vést dál rozhovory se svými stromy, skalami, květy, houbami a borovými šiškami (v originále výraz "Pudelkühen", jehož význam mi osvětlil až nářeční odborník z univerzity v Pasově /Passau/ - pozn. překl.) - nezabránilo mi to nijak přiříznout nový husí brk, poněvadž přicházím domů pořád bohatě obdarován vším, co mohu potřebovat: kozí bobky stejně jako lískový oříšek (v originále "Geißbebberln wie Haselnuß" - pozn. překl.)!
Za podnět k této knize vděčím v prvé řadě panu profesoru Brunnerovi, jehož krátká noticka o "Darsteinu" v jednom ze starých ročníků časopisu "Bayerland" se mi dostala do rukou, srdečně bych rád poděkoval i panu páteru Epiktetu Kettererovi z kláštera v Neukirchen zum heiligen Blut (častěji bývá "beim Heiligen Blut" - pozn. překl.), který mi pomáhal vyhledat historické prameny a i předtím mi mnohou zimu dal příležitost studovat v tamní knihovně.
Historické údaje se opírají o dvě pojednání v "Sulzbacher Kalender für katholische Christen, Jahrgang 1899", tj, "Darstein" a "Pemfling" na stranách 80-87.
Leccos mi vyjasnily i páně Brunnerovy "Geschichte der Stadt Cham" a jeho vlastivědné studie (v originále "Heimatstudien").
"Originál" Donnersteinerova hanopisu na falckraběte a mé písně "Sempachlied" nechtějte nikde hledat. Oba kusy nejsou "historické" a kdyby vyšly ještě trochu líp, měl by to na svědomí tabák, poněvadž jeden milý člověk o mně jednou pověděl, že stejně své nejlepší myšlenky jsem si "stejně všechny vycucal z fajfky" (v originále "ich sauge meine guten Gedanken alle aus der Pfeife" - pozn. překl.).
Srdečný dík budiž také všem těm dobrým duším, které už během práce na knize přispěly k ní svým podílem či daly znát svůj vřelý zájem o ni!
Srdečný dík několika potměšilým posměváčkům, kteří mě jen svou potutelnostmi popichovali k neomrzelé další práci na této mé prvotině.
Srdečný dík také panu řídícímu učiteli Blauovi ve Staré Lhotě (Freihöls) u Nýrska (Neuern), jehož vlastivědné práce mi nabídly silnou oporu.
Vroucí dík mému milovanému příteli ("meinem viellieben Freund") Hansi Watzlikovi, jehož dílo mi bylo ukazatelem cesty i pobídkou ("mir Wegzeig und Ansporn gewesen").

V listopadu 1923.
Autor.

Historický román o loupeživém rytíři z 15. století Donnersteinerovi vydal jeho autor roku 1923 v českobudějovickém nakladatelství Moldavia a jeho šumavské vazby jsou nepochybné. Ačkoli knihu ve svých fondech Jihočeská vědecká knihovna nemá, figurují ukázky z ní v internetové databázi Projekt Historischer Roman: Datenbank i s reprodukcí obálky a portrétním snímkem autorovým. Georg Achtelstetter se narodil 5. května 1883 a sám o sobě v textové ukázce uvádí, že v době vydání knihy žije jako "malíř a rytec na vodním hradě Loifling u Chamu". Svou prvotinu vydal čtyřicetiletý v českobudějovickém německém nakladalství Moldavia. Výrazná obálka románu znázorňuje muže a ženu vláčející kamenitou zemi a sám název Elendvolk (Zbídačelý lid) navozuje spíše aktuální notu poválečné hmotné i politické nouze německých Šumavanů než daleké historické ohlédnutí. V druhé polovině dvacátých let přesídlil Achtelstetter do Norimberka (Nürnberg) a žil tam dvacet let. Podle záznamů Pegnesischer Blumenorden, jediné německé literární společnosti nepřetržitě trvající už od roku 1644, byl do jejích řad přijat 26. dubna 1929. Po roce 1947 žil opět v Chamu a zemřel 1973, padesát let po svém českobudějovickém debutu. Mám však ještě jeden "aktuální" ohlas Achtelstetterovy tvorby, tentokráte té grafické: Ondřej Neff píše ve své vzpomínkové knize Večery u krbu (1986) o tom, jaký vliv měl ještě po letech na sám typus českého kolaboranta za druhé ze světových válek a po ní z otcova románu Trampoty pana Humbla reklamní plakát na "věčné" tužky Penkala, jak se uchoval v dětské vzpomínce spisovatele Vladimíra Neffa. Autorem toho sugestivního dílka s podobou mužíčka, za obrovským uchem majícího zastrčeno věčné pisátko, není nikdo jiný než Georg Achtelstetter, jak o tom svědčí pod tím uchem jeho výrazný podpis.
- - - - -
Cham (BY) / Neukirchen beim Heiligen Blut (BY) / České Budějovice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2008, překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš