Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

THEODOR MÜLLER

O šumavských "Gstanzln"


Zhudebnění šumavských "Gstanzln" Herbertem Wilhelmem (na slova Ernestine Tutzingerové /ta má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./) lze označit za podařené v každém ohledu. Svěží a původní co do melodické invence, s oporou v prostých harmonických prostředcích, postihují tyto nápěvy opravdovou lidovou notu a zasluhují si hojného rozšíření.


Budweiser Zeitung, 1937, č. 56, s. 6

Toto je vyjádření "proslulého Vimperčana, působícího jako profesor na salzburském Mozarteu, jako koncertní mistr orchestru Mozartea, jakož při salzburských Festspielen" (v originále "der berühmte Winterberger, welcher als Professor in Salzburg am Mozarteum wirkt, als Konzertmeister des Mozarteum-Orchesters, sowohl bei den Salzburger Festspielen") na otázku ankety (odpovědi byly podány ústní i písemnou formou) o šumavských "popěvcích" (jinak zvaných i "Schnaderhüpfln", přičemž ono "Schnader" či "Schnadder" by mohlo spisovně znít "Schnitter", tj. "žnec" a "ein Hupferl machen" je v němčině sice totéž co "konat koitus", tj. "souložit", ale "Hüpferl" se vykládá jako "píseň k tanci" /zu hupfen tanzen/, takže by to mohl být někdy i bujnější popěvek ženců při /dožínkové/ taneční zábavě či, jak uvádí Wikipedia, podle původu i dvaceti odlišnými jmény označovaných), zveřejněné u příležitosti odhalení památníku Andrease Hartauera a jeho šumavské hymy (ta slavnost měla německý titul Böhmerwaldlied-Feier), konané v Lenoře (Eleonorenhain) koncem července roku 1937. Theodor Müller, jehož slov se anketa o šumavských popěvcích dovolává, se narodil ve Vimperku dne 21. září roku 1892 a čtyři dny nato ho ve farním kostele Navštívení Panny Marie mu kaplan Wenzl Železný udělil svátost křtu. Novorozencův otec Franz Müller, tovární úředník sklárny "Adolf", bytem v rodném domě chlapcově na vimperském předměstí čp. 135 (už nestojí, sčítání lidu z roku 1900 uvádí tuto budovu sklárny jako "unbewohnt", tj. "neobydlenou"), byl synem kuliče skla z Kamenického Šenova (Steinschönau) Franze Müllera "staršího" a jeho ženy Franzisky, roz. Piescheové rovněž z Kamenického Šenova. Chlapcova matka Cattharina byla pak dcerou vimperského mistra krejčovského Johanna Bendy na zdejším domě čp. 50 a jeho ženy Cathariny, roz. Iglerové z Vimperka čp. 1. Theodor Müller vychodil v rodném městě obecnou a měšťanskou školu, studoval v letech 1906-1911 na pražské konzervatoři a poté ve Vídni na tamní Akademie für Musik und darstellende Kunst. Po první světové válce, kterou prožil jako voják c.k. rakouské armády, započal své pedagogické působení na konzervatoři v Mozartově rodném Salzburgu. Tam byl jmenován šéfem jejího houslového oddělení a také koncerním mistrem orchestru zdejšího Mozartea (po tři roky tu v letech 1870-1873 působil v téže funkci Otakar Ševčík /1852-1934/). Salzburgu zůstal Müller věrný přes četné cesty do zahraničí (ta poslední před "anšlusem" a válkou vedla v dubnu 1937 přes Lucembursko, Štrasburk, Brusel a Londýn) a úspěchy tam i doma (v červnu 1937 zasedal ve vídeňské jury poslední tamní soutěže ve hře na housle, cello a ve zpěvu) a po válce bylo mu opět v Salzburgu odměnou nejen jmenování mimořádným vysokoškolským profesorem (1955), nýbrž v roce 1962 i stříbrná medaile mezinárodní nadace Mozartea. Své bohaté pedagogické zkušenosti zúročil čtyřmi svazky své houslové školy "Unterrichtswerk für Violine", vyšlé ve Vídni roku 1953. Podle Jana Antonína Magera v Rodopisné revui (2012), bylo toto dílo všeobecně hodnoceno jako nejvýznačnější ve svém oboru od časů Otakara Ševčíka. Profesor Theodor Müller zemřel podle krátké zprávy krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief po krátké nemoci na následky srdečního záchvatu dvaasedmdesátiletý v Salzburgu dne 14. prosince 1964 a byl na tamním městkém hřbitově i pochován. Byl jedním z nositelů velké české a šumavské hudební tradice.

- - - - -
* Vimperk / † † † Salzburg (A)

obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko