Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ISIDOR GABRIEL

Ohlédnutí

Když se dnes, 4. července roku 1976, mohu ohlédnout na padesát let svého kněžství, pociťuji to jako velikou milost a jako velikou radost, ale i jako tíživou odpovědnost před Bohem. Moje velké přání vůči všem, jimž jsem směl po ten čas jako kněz sloužit, zní nyní takto: Děkujte a radujte se! Zejména však: modlete se za mne, aby onen Věčný a Nejvyšší kněz Ježíš Kristus milostivě přijal můj chudobný kněžský život!


Glaube und Heimat, 1976, s. 320

Narodil se na Tři krále 6. ledna roku 1903 ve Vimperku (Winterberg) jako druhý ze sedmi synů Wilhelma Gabriela, úředníka světoznámé vimperské firmy Steinbrenerovy, a jeho choti Anny, dcery mistra zámečnického ve Vimperku předměstí čp. 4 Johanna Steinbrenera a Eleonory, roz. Sammerové z hornorakouského Altenburgu. Novorozencův děd z otcovy strany Isidor Gabriel byl vimperským obchodníkem a hostinským, jeho žena Josepha, roz. Hromadka, pocházela z předměstí čp. 1 (oba jsou v křestní matrice i podepsáni jako kmotříček a kmotřička dítěte, které po dědovi zřejmě "zdědilo" i své křestní jméno). Isidorův otec Wilhelm Gabriel poznal na svých obchodních cestách biskupský chlapecký seminář Collegium Petrinum a přivedl sem po pěti letech obecné školy svého syna. Poněvadž se ústav během první světové války proměnil ve vojenský lazaret, přestěhovali se seminaristé se svými učiteli do cisterciáckého kláštera Schlierbach a někdejšího benediktinského kláštera Gleink u Steyru. Poslední dva ročníky biskupského gymnázia mohl však Isidor absolvovat už opět v Linci, kde na Collegium Petrinum v červnu roku 1922 i maturoval. K přijetí na českobudějovický kněžský seminář v domovské diecézi musel na německém gymnáziu v Českých Budějovicích složit pak ještě dodatečné zkoušky z chemie, vlastivědy (Vaterlandskunde) a geologie. Cesta ke kněžství, po němž prý chlapcovo srdce bažilo od raných ministrantských dob v rodném Vimperku, byla nyní otevřena a završilo ji slavné svěcení dne 4. července roku 1926 v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše, připomenuté i v naší úvodní textové ukázce. Bylo prý zrovna tehdy vzácnou výjimkou, že všichni novokněží byli jen německé národnosti. Gabrielovým prvním duchovenským místem se stala Nová Bystřice (Neubistritz), následně od roku 1931 Kunžvart (Kuschwarda, dnes Strážný), kde teprve rok poté, co byl českobudějovickým biskupem ustaven k 1. lednu 1936 za faráře, potvrdilo ho v té funkci československé ministerstvo zemědělství jako nástupce patronátní schwarzenberské správy. Po záboru pohraničí nacistickou Říší a odchodu českých kněží předal biskup z Pasova (Passau) Isidoru Gabrielovi k 1. červnu roku 1940 celou vimperskou farnost a záležitosti vikariátu. Ačkoli šlo o jeho farnost domovskou, rozhodl se Gabriel funkci přijmout teprve na naléhání svého předchůdce Mons. Dominika Brunnera. Léta národního socialismu a následný návrat československých úřadů se stala nejtěžším obdobím jeho kněžského působení. Na svátek sv. Anny dne 26. července roku 1946 byli přepraveni předposledním vlakem odsunu z Vimperka čtyřicátým jeho nákladním vagonem němečtí kněží vimperského děkanátu. Pasovský ordinariát už v listopadu 1945 přiřkl Gabrielovi farnost Kirchberg im Wald. Nastoupil sem od 3. srpna 1946 (od roku 1947 se stal i komořím děkanátu Regen a byl v letech 1955-1962 regenským děkanem /vikářem/) a působil tu po čtvrt století. Stal se čestným občanem Kirchbergu a je na místním hřbitově i pochován, i když skonal 8. května 1982 v nemocnici města Freyung. Už v roce 1971 musil pro chatrné zdraví požádat o odchod do výslužby, v níž se věnoval duchovní péči o chovance charitního domova. Byl jako biskupský duchovní rada a senior šumavských kněží pasovské diecéze jmenován za svou aktivní věrnost pastýřskému poslání čestným prelátem. Pokud bychom se někdy po jeho smrti dostali k proslulým jesličkám Josefa a Marie Pscheidlových (Josef Pscheidl je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v Regen (stávaly tam ve zvláštním domku pod mostem přes Řeznou a po velké povodni, která jej zničila, jsou k vidění vždy jen na pár dnů před Vánocemi ob rok ve zdejším Dolnobavorském zemědělském muzeu), spatřili bychom v prvém ze svatých Tří králů, klečícím před Božským Dítětem, podobu Isidora Gabriela, narozeného kdysi na Šumavě v tříkrálový den a hlásajícího po celý svůj kněžský život Spasitelovo slovo v rodné řeči.

- - - - -
* Vimperk / České Budějovice / Nová Bystřice / Strážný / † Freyung (BY) / †† Kirchberg im Wald (BY)

obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko