Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ARMIN FECHTER

Milí čtenáři časopisu "Hoam!"

Tímto číslem končí tradice, která trvala od roku 1948, kdy vyšlo prvé číslo tohoto časopisu: měsíc co měsíc informoval "Hoam!" o záležitostech, týkajících se Šumavanů vyhnaných z domova, navazoval vztahy mezi krajany a významně tak přispěl k udržení jejich vzájemného společenství. Klesající počty odběratelů na jedné straně a rostoucí náklady, v neposlední řadě i za zasílání poštou, na straně druhé nutí nás nyní jednat. Abychom zajistili vydávání "Hoam!" i do budoucna, musili jsme přistoupit na dvouměsíční periodicitu. Tomu odpovídajíc objeví se příští číslo uprostřed měsíce dubna (a nikoli v březnu jako dříve po tomto únorovém - pozn. překl.). Pro sdružení "Verein der heimattreuen Böhmerwäldler" jako vydavatele časopisu, pro nakladatelské vedení i redakci je při této změně důležité neztratit nijakou z obsahových složek periodika. I v budoucnu mají najít cestu ke čtenáři všechny rodinné informace z domovských obcí, také napříště má být časopis tribunou sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a mají tu v každém z čísel nalézt oprávněný prostor vlastivědné, historické a politické příspěvky. Vycházíme z toho, že změna v periodicitě povede k možnosti znatelně většího rozsahu každého jednotlivého čísla, než bylo až dosud obvyklé.
Pro rodácké zpravodaje je v této souvislosti významné, že své poštovní zásilky musí změněné periodicitě a novým přijímacím lhůtám přizpůsobit, tj. že svá nová oznámení a připomínky narozenin musejí být nyní uvážena a sdělena dva měsíce předem. O všem bližším k tomu informoval zpravodaje Ingo Hans (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.). Všichni, kdo jsou zpravodajům nápomocni, se vyzývají ke spolupůsobení v tomto smyslu.
Mnoho zasilatelů mezitím přešlo na metody digitálního spojení. Elektronická pošta - E-mail - funguje rychla a s maximální spolehlivostí. Příspěvky mohou být pak bez komplikací přeneseny do automatizovaného systému sazby, který v "Hoam!" nachází použití. Redakce je za to velice vděčná, neboť je ušetřena obtížných a občas i chybných opisování či skenování textů. Tam, kde je to možné, měli by zasilatelé, kteří se dosud nenaučili užívat těchto mezitím už ne zcela nových technik, učinit pokus, zda by nestálo za to se s nimi spřátelit a tím užít tento druh zkušenosti k vlastnímu prospěchu. To celé má ovšem také své záludnosti. Mnohé verze PDF (viz k tomu Wikipedia - pozn. překl.) neposkytují možnost kopie. Stejně tak málo lze jednoduchým způsobem užít texty, formátované jako obrazové soubory dat. Těžkosti působí i obrázky, integrované v textových souborech dat. Zásadně proto platí: Texty prosím zasílejte jako textové soubory (nejlépe ve Wordu), obrázky jako obrazové soubory (jpg-, tif- nebo jiné běžné formáty). A ještě něco: obrazové soubory prosím před odesláním nezmenšovat. Vede to k závažným újmám na kvalitě, někdy takové soubory pak vůbec k tisku nelze použít. V tomto smyslu chceme stejně dobře všichni i nadále pracovat pro náš "Hoam!"


Hoam!, 2016, č. 2, s. 2

Je to skutečně pravda, že píšeme rok 2016? V chlapeckém věku jsem si nedokázal představit, jak by měla vyhlížet budoucnost - zda se vůbec jednou budu moci dožít roku 2000, a pokud ano, jak se potom bude utvářet můj všední den, jak a na čem pak budu asi pracovat, zda budu živořit jako nějaký ubožák či zda se domohu blahobytu. Všechny ty otázky a ještě mnohé další jsou dnes zodpovězeny, neboť už přece píšeme rok 2016. Spoustu toho mám za sebou, hodně jsem dokázal zařídit a leccos pustit k vodě, nemálo jsem však také musil snést a strpět. Bylo mi dopřáno díků i uznání, ale i nadávek, kritiky a pokárání. To kyvadlo se během let vychylovalo sem i tam a já předpokládám, že se tak děje v životě každého z nás. Neodbytně se na mysl vtírá jeden bonmot, který bývá připisován Sigmundu Freudovi a s nímž rádi koketují zejména oslavenci: "Proti útokům se můžeš bránit - proti chvále je člověk bezmocný.
V našem dnešním světě se arci názory na to, co je hodno chvály a co politování, dalece rozcházejí. Uvažme jen, jak jsou napadáni mnozí politici; vezměme si například spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou. Agituje se proti ní s takovou vehemencí, že to hraničí se zlovolným nactiutrháním. Ještě žádný německý kancléř nemusil snášet tak nechutné urážky v tak útočné podobě jako právě ona. K tomuto zhrubnutí mravů přispěl v neposlední řadě internet se svými možnostmi, vydávající či spíše vyvrhující ze sebe ty nejhorší slovní výkaly a nedávající přitom poznat jejich původce. Každý tu může skrýt svou pravou identitu za nějaký pseudonym a ten ještě po libosti měnit. Nenávistná poselství až k vyhrožování vraždou jsou čile vypouštěna do světa a vyměňována na veřejných fórech, kde nejblíže následný účastník usiluje právě o to, aby odvázanost předešlého dokázal pokud možno ještě přebít. Jen pro pořádek: Nechci tu nijak obhajovat určitou politiku - také Angela Merkelová musí kritiku zdolat a umět s ní žít, může se nakonec přece i bránit. Daleko víc mě zneklidňuje způsob, jakým se tu snadno šíří jed stále prudčeji, stále brutálněji. Ptám se, zda ti, kdo se tu tak odporně chovají, dokáží někdy zase ustoupit za útočnou linii, kterou sami vytyčili. A mám obavu, že verbální násilí posléze přivodí násilí reálné. Některé atentáty a zuřivé amoky z poslední doby se to zdají potvrzovat.
Válka a vyhnání leží mezitím 70 let za námi. Němečtí vyhnanci se ve své chartě (viz její text v obrazové příloze k textu Rudolfa Czernina na webových stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.) už roku 1950 zřekli pomsty a odplaty a tento mírotvorný akt, akt rozumu, měl zcela zásadní podíl na dalším dobrém vývoji Evropy v následujících desetiletích. Také toho je třeba vzpomenout, když posuzujeme aktuální politickou situaci a vidíme, jak se mnohé síly zaklínají nerozumem.


Hoam!, 2016, č. 6, s. 2

Dříve se mluvívalo o nebezpečném atomovém věku, ale on stačí ten digitální, aby i se šumavskými vyhnanci pěkně zatočil. Nejenže vymírají, ale nestačí předtím ani povědět, co mají na srdci, poněvadž nedorostli virtuální komunikaci. Hodlal a hodlá jim v tom pomoci člověk narozený už deset let po vyhnání v bádensko-württemberském městě Backnang. Armin Fechter, s nímž jsem se už nevyhnutelně ocitl i v písemném styku, spatřil tam světlo světa jako dítě manželského páru původem ze Šumavy. Vraťme se ostatně do roku 1986, kdy se po Erichu Hansovi (i ten je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) ujal tehdy třicetiletý mladý muž vedení už 39. ročníku krajanského měsíčníku a do funkce ho uvedl následující, v originále ovšem německý text.

Nový vedoucí redaktor

Erich Hans mladší

Jako nejstarší syn manželského páru Ruperta a Ottilie Fechterových se Armin Fechter narodil 11. dubna roku 1956 v Backnangu (Arminovi rodiče tam oslavili v roce 2014 svou diamantovou svatbu - pozn. překl.). Jeho otec pochází ze vsi Parkfried (od roku 1947 Bělá, dnes místní část obce Nová Pec - pozn. překl.) u Želnavy (Salnau), matka ze dnes zcela zaniklých Krásných Polí (v originále "aus Schönfelden", viz blíže webové stránky Zaniklé obce - pozn. překl.) na jižní Šumavě. Oba vyšli z mládežnického sdružení Böhmerwaldjugend (bylo založeno v roce 1950 na bavorském svahu hory Třístoličník, viz podrobněji text Böhmerwaldjugend - pozn. překl.) a jsou od počátku činní v aktivitách šumavských krajanů. Tak náleží Rupert Fechter k zakládajícím členům sdružení "Heimatverband der Böhmerwäldler, Deutscher Böhmerwaldbund (DBB), OG Backnang" - tehdy: "Verein der heimattreuen Böhmerwäldler für Backnang und Umgebung e.V.", jehož předsedou je nyní už více než 20 let. Stejně tak působí v odpovědné funkci místní a okresní skupiny Backnang/Waiblingen Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft /SdL/). Arminova matka byla po mnoho let aktivní členkou BWJ a je nyní ženskou referentkou místní skupiny DBB v Backnangu. Oba, stejně jako Armin, jeho žena a jeho sourozenci jsou mnoha krajanům známi přinejmenším ze zpráv na stránkách měsíčníku "Hoam!" a jeho přílohy pro mládež "Wanderstecken".
Armin Fechter ukončil své školní vzdělání maturitou v roce 1975 a studoval po vojenské služně historii a anglistiku na univerzitách ve Stuttgartu a v Londýně. Po skončení studií působil v letech 1983-1984 jako volontér při listě Backnanger Zeitung, v němž je od 1. ledna redaktorem pro komunální politiku, kulturu a justici. Dále je mu svěřena redakce domovského kalendáře pro údolí řeky Murr a Švábský les ("Heimatkalender für das Murrtal und den Schwäbischen Wald"), stejně jako redakce pravidelné novinové přílohy "Unsere Heimat".
Jeho žena Angelika, roz. Thielová z bádensko-württemberské obce Schwaikheim úspěšně zakončila učitelské studium a pracuje nyní po doplnění kvalifikace jako obchodní referentka (v originále "als Bürokauffrau" - pozn. překl.).
Oba se však angažovali nejen ve svých profesních kariérách, nýbrž i se značnou obětavostí pro naši Šumavu: Angelika je už 15 let činná v BWJ a v ochotnickém souboru Sing- und Spielschar der Böhmerwäldler Baden-Württemberg. Mnozí ji zažili mj. i jako moderátorku nezapomenutelných folklorních večerů.
Armina Fechtera si z BWJ a z práce pro naše krajanské společenství (v originále "aus unserer Volstumsarbeit" - pozn. překl.) vůbec nelze odmyslit: už od roku 1971 je předsedou (v originále "Jugendleiter" - pozn. překl.) organizace BWJ v Backnangu. Je členem předsednictva místní a zemské skupiny DBB, místní a okresní skupiny SdL a Sing- und Spielschar der Böhmerwäldler Baden-Württemberg; kromě toho přese své mládí i členem korporace "Alte Prager Akademische Landsmannschaft Böhmerwald".
Není tu dostatek místa na to, abychom vypočetli, čeho už Armin Fechter dosáhl. Připomeňme jen několik málo příběhů, za něž vděčíme jeho peru: "Vom Böhmerwald ins Schwabenland", "Wanderfahrt durchs Sudetenland" či "A lustige Stund". Často jsme ho mohli vidět a slyšet i jako moderátora folklorních večerů ve městech Backnang, Stuttgart, Esslingen, Mnichov, Pasov a na mnoha jiných místech.
V prosinci roku 1985 jsme ve sdružení "Verein der heimattreuen Böhmerwäldler Waldkirchen e.V." zvolili Armina Fechtera nástupcem vedoucího redaktora "Hoam!" profesora v.v. Ericha Hanse, poněvadž víme, že je u něho naše Šumava a tím i "Hoam!" v těch nejlepších rukou.
Příspěvky, které jste až dosud zasílali prof. v.v. Erichu Hansovi, adresujte od nynějška Arminu Fechterovi na jeho adresu do Backnangu.


Hoam!, 1986, č. 7, s.373

- - - - -
* Backnang (BW) / Bělá, Nová Pec / Krásná Pole, Kapličky

obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko