Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

SEPP WUDY

Proroctví

Když musel Sepp narukovat, řekl, že se už nevrátí, poněvadž musí umřít ve sněhu a ledu. Padl za první světové války v Dolomitech.
Toto není poslední válka, řekl, poněvadž potom přijde brzy zase jedna, a teprve potom ta poslední. Jedna bude horší než druhá.
Když by ses toho dokázal dožít, můžeš vidět svého bratránka ve Vídni tady ze své světnice a když ho budeš rychle potřebovat, můžeš ho tu mít za hodinu.
Šumava bude jednou hořet jako slaměný vích (v originále "wird einmal versengt werden wie ein Strohschübel" - pozn. překl.).
Neutíkej odtud, až přiletí šediví ptáci. Jinde to bude ještě horší.
Jde to ke svému konci a ten už začal. Bude to zas jako sto let nazpátek. Lidi to hodí tam, kde už jednou byli, aby tak přišel trest za tu jejich bujnost.
Máš před sebou jídlo a nemůžeš ho jíst, protože by to byla tvoje smrt. Máš vodu v nádrži (v originále "im Grandl" - pozn. překl.), ale nemůžeš se napít, protože i to by tě zabilo. Jen na Ostrým je jeden pramínek a z toho se smí ještě člověk napít.
Vzduch se zakusuje do kůže jako jed. Navleč na sebe všecko, co máš šatstva, a nenech vykukovat ani špičičku nosu.
Sedni si do díry a čekej, až to všecko přejde, nebude to dlouho trvat, nebo si najdi jeskyni v hoře.
Až ti vypadají vlasy, dostihlo tě to.
Převaluj v hubě kuličky jalovce, to pomáhá, a po osum neděl nepij mlíko.
Bude zle a ti, co se narodí po nás, se budou muset znovu učit číst a psát.
Spuštění bude, že lidi nepoznají satanáše, poněvadž bude krásně oblečenej a všechno jim slíbí.
Až už ani vejr (v originále "kein Uhmanndl" - pozn. překl.) nezahouká a zajíci přijdou ke stavení a pojdou, pak se drž raděj od vody kus pryč a nesekej trávu.
Nebudou potom hraniční závory proti Bavorsku, ale kde ty budeš. nedokážu říct.
Co říkám, se tebe ještě netýká, řekni to ale svým dětem a vnukům, ti s tím budou mít co činit a mají zažít tu historii až do konce.
Nerozumím taky těm lidem, že nemají v sobě nijakou skromnost (v originále "dass sie kein Herein (Genügsamkeit) haben" - pozn. překl.) a stanou se víc a víc zkažení a bezbožní, takže to musí přijít, a bude to, jak řečeno, stejně jako sto let nazpátek.
Vidět bych to ještě dokázal (v originále "sehen tät ich noch mehr" - pozn. překl.), ale pochopit a vyslovit to vlastně neumím.
S vírou to jde s kopce a všecko se převrací. Nikdo už se v tom nevyzná. Vyšší vrstvy už nevěří vůbec a malí lidé jsou popleteni. V kostele se hraje taneční hudba a farář k ní zpívá. Pak se přitom i tančí, ale venku stojí znamení na nebi, která zvěstují velkou pohromu.
Na severu se objeví záře, jakou ještě nikdy nikdo neviděl, a potom kolem vzejde požár.
Jdi do Bavor, tam rozestře Matka Boží nad lidmi svůj plášť, ale i tam půjde páté přes deváté (v originále "aber auch dort wird alles drunter und drüber gehen" - pozn. překl.).
Ke všemu dojde tak, jak to Stormberger (tj. ",šumavský prorok' Mühlhiasl" - pozn. překl.) předpověděl, ale stejně neřekl všechno nebo mu nerozuměli. Bude to totiž mnohem horší.
Sedláku, řekni svým dětem, aby běželi na hory, až to krachne. Vidět bych to ještě dokázal, ale pochopit a vyslovit to vlastně neumím. Jsem jen čeledín a nevím, zda to byl dobrý nebo zlý duch, kdo mi ty věci vyjevil. Vím ale, že to jednou tak opravdu bude (v originále "dass es einmal wahr werden wird" - pozn. překl.).

Sepp Wudy -- Bibliothek der Weltenwende
P. Friedl, Prophezeiungen aus dem bayerisch-böhmischen Raum (1974), s. 77-83

Německy to zní asi přesvědčivěji, když to pověděl odvedenec do první z obou světových válek. V matrikách sice Joseph (Sepp) Wudy dohledán nebyl, ale přibližně u domu, kde prý žil, je v mapě z roku 1926 napsáno "Beim Wudi". Jde o dům čp. 34, kde za první Československé republiky hospodařil Karl Wudy a jeho žena Franziska (koupili ten majetek v roce 1911, měli v roce 1939 tři krávy, pět slepic a psa). "Svému" sedlákovi prý Sepp Wudy, narozený někdy kolem roku 1870 "mezi řečí", a to asi v letech 1910-1914, svá vidění, která prý si sedlák zaznamenával do prázdných stránek kalendáře, který se podle německých zdrojů sice nedochoval, ale proroctví (odtud?) opsal Hans Watzlik, který je v roce 1944 předal Paulu Friedlovi (Watzlik i Friedl mají na webových stranách Kohoutího kříže svá samostatná zastoupení a proroctví Seppa Wudyho komentuje ve svém textu, přeloženém do češtiny na stranách Kohoutího kříže, i Gerald Deistler).

O podivném Seppovi
Hans Watzlik

V Železné Rudě žil jeden osamělý muž (v originále "in Eisenstein lebte ein eischichtiger Mann" - pozn. překl.), který chodil na stravu dům od domu (v originále "von Hof zu Hof" - pozn. překl.) a vypomáhal přitom při různých pracích: kde neměli pacholka, dělal jako pacholek, když chyběl pasák, pásl dobytek (v originále "ging ein Ochsenbub ab, so machte er den Ochsenbuben", v češtině existuje i výraz "volák", což je ovšem "čeledín k volům", tedy spíše "Ochsenknecht" - pozn. překl.); kam ho postavili, tam uspěl. Měl v sobě něco podivného a smál se pokaždé, když se někomu něco ztratilo, a říkal: "Den Dieb kann man stellen, aber man muss das wissen, was ich weiß." (tj. "Zloděj se dá chytit, ale musí se umět to, co umím já." - pozn. překl.)
Jednou lidi sekli a Sepp, jak se nechal ten podivný brach psát (v originále "so ließ sich der Bruder Seltsam schreiben" - pozn. překl.), pilně vypomáhal. V poledne se šli najíst a Sepp zavěsil svůj opasek (v originále "Mähdergürtel", doslova "sekáčův řemen" v případě senoseče jako tady či "žnecův řemen" v případě žní - pozn. překl.) na jeden vůz. Když se na louku vrátili, byl opasek s růžkem i brouskem (v originále "der Gürtel samt dem Kumpf und dem Wetzstein" - pozn. překl.) pryč. Všichni se mu smáli: "He, Sepp, du kannst ja was! Jetzt schau dazu, dass du wieder den Gürtel kriegst!" (tj. "Hej, Seppe, ty se přece vyznáš! Tak nám teď ukaž, jak dostaneš ten svůj opasek nazpátek!" - pozn. překl.)
Sepp neříkal nic, sebral se hned a šel do vsi, kde poprosil o kus křídy, voskovou svíci a hrnec, ve kterém se ještě nevařilo. Pak udělal křídou kolem sebe kruh, zapálil svíci a hrnec, který na ni převrátil, měl mezi svýma nohama, když započal něco číst z černé knížky (v originále "aus einem schwarzen Büchel" - pozn. překl.) ve svých rukou.
Netrvalo dlouho a zloděj divem chycený, jakkoli daleko už byl, musil otočit a přihnal se celý uřícený i s ukradeným opaskem. Teď lidé viděli, že Sepp něco opravdu dokáže a provždycky je nad ním přešel smích.
Celý rok ale pak nesměl jít ke zpovědi a když byl v kostele, musil odejít, dřív než farář začal kropit svěcenou vodou. Taky tenkrát prosil: "Wenn ich heuer sterben sollt, dürft ihr mir keinen Geistlichen holen!" (tj. "Lidi, kdybych měl snad letos umřít, pamatujte, že ke mně nesmíte volat nijakýho kněze!" - pozn. překl.)

Sepp Wudy -- Bibliothek der Weltenwende

P.S. V knize Příběhy ze staré Šumavy, jejíž "autor" Antonín Rausch v ní bezectně mnoho překladů třeba z Hanse Watzlika vydával za plod svých vlastních hovorů "s lidmi, kteří dovedli, i když těžkopádně a stručně, ledacos povědět", je tento text z Watzlikovy sbírky "Böhmerwaldsagen", která vyšla roku 1921 v Českých Budějovicích, situován na s. 111 vydání v "normalizací" postiženém nakladatelství Růže z roku 1974 úvodní větou Rauschova nepřiznaného překladu, jehož české řečové formulace jinak zčásti přejímám, do Hojsovy Stráže (Eisenstrass), jakkoli je ovšem pravda, že tam Brčálník patřil farností. V originále textu je však nesporně psáno "Eisenstein". Rausch také příběh časově určuje "o žních", ačkoli podle louky ("die Wiese"), na níž se seklo, šlo u Watzlika o senoseč.
- - - - -
Brčálník
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko