Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

AGNES MARIE WOLDRICH-ONKKA

Šumavské setkání v americkém Oregonu

Moji milí!
Každé dva nebo tři roky koná se v oregonském městě Portland na západním pobřeží Spojených států (je obklopeno sněžným horstvem, hlubokými hvozdy a jezery a zváno také "City of Roses" - stát Oregon sám byl osídlen až po roce 1883, kdy na tzv. Tichomořský severozápad /Pacific Northwest/ dorazila poprvé Severní pacifická dráha /Northern Pacific Railway/ - pozn. překl.) rodinné setkání, na které jsou zváni zástupci rozvětvených šumavských přistěhovaleckých rodin v USA i na celém světě. Roku 1989 se tak sešlo na 150 účastníků, o tři roky později už to bylo na 250 Šumavanů ze všech koutů světa. Až z Rakouska sem tehdy přicestovali zástupci rodiny Bastaschovy a vzpomínky krajanů tak daleko od rodné země se mnohdy pod Kaskádovým pohořím (Cascade Range, zkráceně Cascades - pozn. překl.) nevyhnuly ani slzám dojetí.
Místem konání šumavského rodinného "sletu" (v originále "unser Treffen" - pozn. překl.) se stal v roce 1992 zábavní Oaks Park se svým obřím kolem (podobným tomu ve vídeňském Prátru - pozn. překl.) a se spoustou atrakcí pro děti od 9 do 99 let. Docela blízko teče řeka Willamette (právě u Portlandu se vlévá do mohutného toku řeky Columbie - pozn. překl.) a i počasí vrchovatě přálo krásnému prostředí krajanského setkání, které proběhlo v nezaměnitelně americkém stylu s více než stovkou pestrých balonů v barvách americké trikolory, se spoustou českých, německých a amerických vlaječek (v originále "kleine Fahnen von Böhmen, Deutschland und Amerika" - pozn. překl.) na každém z řady stolů, uprostřed nichž trůnila i velkolepá výstava čerstvého ovoce. Jako dárek všem zúčastněným se rozdělovaly svazky kuchařských receptů, jak se sešly ze vzájemné korespondence těch, kdo jimi byli nyní obdarováváni - pravými skvosty mezi zmíněnými recepty byly originální chlupaté bramborové knedlíky (v němčině obdařené ještě přívlastkem "grüne", tj. "zelené" - pozn. překl.) a tažený jablečný závin, onen nezapomenutelný rakouský a český štrůdl (v originále "Apfelstrudel" - pozn. překl.).
Cher Woldrichová, která z dopisů účastníků tuto dárkovou kuchařku sestavila, je manželkou mého bratra Josefa (v originále "Joseph", krátce se píše i "Joe" - pozn. překl.) Woldricha. Vypsána byla i cena za nejlepší jídlo ve zdejším pověstném restaurantu s porýnskou kuchyní a větší množství cen čekalo výherce dětské soutěže v podobě hraček z jednoho místního obchodního domu.
Nezbytný fotograf pilně dokumentoval setkání hromadnými snímky i záběry jednotlivých rodin. Z mé vlastní rozsáhlé sbírky starých rodinných fotografií jsem uspořádala výstavku: bylo to na sta obrázků i z mnoha šumavských končin, mimo jiné i památeční skupinový snímek někdejšího sboru dobrovolných hasičů z Červené (v originále "von der Rothsaifner Freiwilligen Feuerwehr" - pozn. překl.) se dvěma barevnými kopiemi diplomů, udělených sborem bratřím Johannu a Josephu Matschinerovým, kteří oba darovali peníze na hasičské uniformy a spolkový prapor.
Nějaký čas před naším setkáním přivezl můj příbuzný Franz Illk ze své cesty Šumavou spoustu snímků někdejších sídel našich rodin tam doma, pokud ještě stojí zachovány alespoň zbytky jejich zdí.
Přinesla jsem na setkání i velký malovaný rodokmen. S příbuznými jsme si tak mohli ověřit, jak všichni patříme nerozlučně k sobě. Vystavena byla i velká mapa někdejšího kašpersko-horského okresu (Kreis Bergreichenstein), odkud většinou pocházíme, aby si každý mohl najít přesně místo, z něhož sem kdysi přišli jeho předkové.
Za rodopisná zkoumání jsme zavázáni zvláště Joyce Bastaschové a Margaret Kehrliové - Joyce je dcerou Franze Bastasche, jehož rod pochází z Lidlových Dvorů (Liedlhöfen), a sestavila celý rodokmen Bastaschových, doplněný velkou sbírkou rodinných fotografií, které tu byly rovněž vystaveny. Margret Kehrliová je provdána za Franze Illka, jehož rod (i jeho rodokmen je hotov) pochází jako ten mého otce z Červené.
Zábava probíhala dlouho do noci. Už brzy po poledni vystoupily dvě taneční skupiny. Jedna z nich předváděla pravý bavorský folklor a její program na citeru doprovázel můj strýc Franz Weber, který pochází z chalupy čp. 8 v Nicově (Nitzau). Druhou skupinu tvořily děti z taneční školy, kterou navštěvuje i moje vlastní dcerka Rachel. Jejich učitelka přišla do Států z Anglie, původně však měla soukromou taneční školu v Německu. Děti předvedly i ruské a ukrajinské tance, ukázky klasického baletu a stepové a jazzové variace.
K jídlu jsme měli pečené vuřty se zelím a pivo. Lidé přinesli i různé domácí studené saláty a zákusky. Moje maminka Marie Woldrichová, rozená Weberová z Nicova čp. 8, napekla spolu s mou tetou Marií Weberovou, rozenou Woldrichovou z Červené čp. 4, domácí jablečný štrůdl. Robert Weber, který nedávno k zármutku nás všech nečekaně zemřel, mi ještě se svou ženou Joan stačili pomoci s přípravou hlavního jídla. Robert byl synem Conrada Webera z Nicova čp. 8 a Marie Weberové z Červené čp. 4. Velká rodina Franzových dopravila na setkání spoustu čerstvého pečiva a chleba ze své vlastní pekařské firmy. Už roku 1906 ji založil tady v Portlandu Engelbert Franz a jeho dva bratři Ignác a Josef z Červené čp. 14.
Ještě k historii mé vlastní rodiny: moje babička se jmenovala Albina Woldrichová. Žila v Červené čp. 4, rozená však byla Matschinerová z Lidlových Dvorů. Marie Matschinerová si vzala za muže Engelberta Franze: to jejich synové Engelbert mladší, Ignác a Josef založili kdysi pekárnu v oregonském Portlandu. Proč sem vůbec tenkrát přišlo tolik mladých Šumavanů? Mám na to odpověď zcela konkrétní. Myslím, že to všechno způsobila jediná žena jménem Karolina Franz-Fischerová, která sem přišla zřejmě také z Červené a narodila se někdy mezi lety 1847 a 1850. Ona a její muž Ferdinand Fischer měli také v Portlandu pekárnu. Když paní Fischerová navštívila z Ameriky rodnou Šumavu, vzala při zpáteční cestě s sebou nejprve Marii Illkovou z Červené a pomohla pak vystěhovat se do Spojených států mnoha mladým lidem "z rodných stran", aby jim navíc nabídla i práci u své pekařské firmy. Podle našich zkoumání pocházel Ferdinand Fischer nejspíš z Vídně, uvítáme však jakoukoli přesnější informaci - víme jen, že jeho matka byla rozená Anderlová.
K portlandskému setkání byly pozvány tyto šumavské rodiny:
1. Anderlovi z Lidlových Dvorů čp. 9
2. Bastaschovi z Lidlových Dvorů čp. 11 (stavení zvané Gumpeditzer Hof)
3. Matschinerovi z Lidlových Dvorů čp. 10
4. Woldrichovi z Červené čp. 4 (stavení zvané Fuchsen Haus)
5. Weberovi z Nicova čp. 8 (stavení zvané Veitzerl Haus)
6. Wendelbergerovi z Červené čp. 5 a 6 (tzv. Bummer Hof)
7. Wendelbergerovi z Červené (stavení zvané Baterlhaus)
8. Winterovi z Řetenic (Jettenitz) čp. 8 (říkalo se tam "U Pfeifera" /Beim Pfeifer/)
9. Bauerovi ze Svojše /Zwoischen/ čp. 3 (tzv. Uhlirsch Haus)
10. Rohrbacherovi ze Šumavy (příbuzní rodiny Franzovy)
11. Franzovi z Červené čp. 14 (tzv. Honisen Hof)
12. Illkovi z Červené čp. 9 (stavení zvané Schneiderheisl)
13. Hoffmannovi z Jelenova (Hirschenstein)
14. Zettlovi z Červené čp. 13
15. Weberovi z Nicova čp. 6 (říkalo se tam "U Kaiserwertla" /Beim Kaiserwertl/)
16. Gruberovi z Milova (Millau)
17. Matschinerovi z Řetenic čp. 1 (stavení Beim Ketzer /česky by se řeklo "U Kacířů"/)
Naše další setkání se bude konat v létě 1996. I Vy všichni jste srdečně zváni! Já, Agnes Woldrich Onkka, a moje maminka Marie (Maria) Woldrichová, roz. Weberová z Nicova čp. 8, byly jsme v květnu 1994 na návštěvě v Čechách i v Německu, mimo jiné i v bavorském Regenu. Byli tam s námi i Franz a Joyce Bastaschovi z Kalifornie. Má vlastní adresa zní:
Agnes Woldrich Onkka,
16970 S.W. Alvord Lane,
Beaverton, Oregon 97007, USA.
Jsem povoláním diplomovaná zdravotní sestra, jsem vdaná a mám tři děti: dceru Rachel (15 let) a syny Matthewa (11 let) a Johanna (3 roky). Mým koníčkem je šumavský rodopis. Moji rodiče přišli do Spojených států roku 1953 z Německa. Navštívila jsem Německo v roce 1969 a v 1etech 1973-1974, kdy jsem byla zaměstnána jako zdravotní sestra ve švýcarském městě Basileji v tamní kantonální nemocnici Bruderholz. Jinak pracuji už dvacet let v portlandské nemocnici Providence Medical Center.

Hoam!, 1994, s. 765-768

Český překlad německého originálu předchozího dopisu (místní jména jsou v něm samozřejmě v německé podobě, kterou já uvádím v závorce) vyšel už kdysi v Česko-bavorských Výhledech (v jejich čísle 24 roku 1994) vlastně jen krátce poté, co byl redakci krajanského měsíčníku "Hoam!" doručen poštou ze severozápadu USA. Jeho autorka o sobě prozradila poměrně dost, přesto je asi třeba dodat, že se narodila svým rodičům Albertu Woldrichovi (1914-1984) a Marii Woldrichové, roz. Weberové (1919-2015), už na území Německé spolkové republiky, a to 30. října roku 1951 v hornobavorském městě Pfaffenhofen an der Ilm. Dne 3. února 1979 se v Portlandu provdala za Alana Paula Onkku, jehož rodiče Emil Albinus Onkka a Helen Toini Onkka, roz. Pellervo měli finské předky. Dcera Rachel Marissa Onkka se Agnes a Alanovi Onkkaovým narodila 20. června 1979, starší syn Matthew Pellervo Onkka na Štědrý den roku 1982 a nejmladší z dětí, syn John Akerman Onkka 10. srpna 1990. Těch šumavských Voldřichů bylo vždycky tolik, že vstoupili zásluhou Karla Klostermanna, zastoupeného ovšem i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, i do české literatury povídkou Odysea soudního sluhy. To jen, že jim Šumava a okolí Kašperských Hor zdaleka nestačily a nestačí.
- - - - -
* Pfaffenhofen an der Ilm (BY) / Nicov / Červená / Lidlovy Dvory /Řetenice / Jelenov / Milov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko