EMMERICH SMOLA
Pro někoho z Čech je hudba všude
"Für einen Böhmen ist alles Musik."
Byla to prý jeho oblíbená věta. Dostal se ale "z Čech" tak daleko, že v jednom textu o něm můžeme namísto "Böhmen", což je v tomto případě čtvrtý pád od slova "Böhme", čteme "für einen Böhmer", což je tvar, zachovaný právě jen ve výrazu "Böhmerwald" pro Šumavu, který byl v jisté době předmětem sporu, zda ho psát jedním či dvěma slovy, tj. "Böhmer Wald". Rudolf Kubitschek, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, tomu dokonce věnoval drobnou polemickou práci "Böhmerwald - nicht Böhmer Wald" (1940), v níž obhájil podobu jednoslovnou. Emmerich Smola pocházel odtud ze Šumavy. Narodil se dne 8. července roku 1922 na adrese Kašperské Hory čp. 132 v rodině svého otce a jmenovce Emmericha Smoly, který byl v Kašperských Horách (Bergreichenstein) regenschorim a učitelem hudby. Pocházel však z Hrabic (Rabitz) čp. 11 u Vimperka (Winterberg), kde hospodařili jeho rodiče Josef Smola a Maria. roz. Matheis, která se v čp. 11 (stavení s tím číslem v Hrabicích dosud stojí) i narodila. Matka Anna Wilhelmine, učitelka v Kašperských Horách, byla dcerou Johanna Alsche, zbrojmistra v Kašperských Horách čp. 187 (také dosud stojí na svém místě, u silnice na Tuškov tu stojí místní památka, kaplička sv. Šebestána, Víta a Anny), a jeho ženy Julie, roz. Weingartlerové, která se v domě čp. 187 narodila. Obecnou školu vychodil mladý Emmerich ve svém rodišti, kde na tamním vyšším reálném gymnáziu také maturoval. Počátky jeho hudebního vzdělání lze datovat už čtyřmi lety věku, kdy se začal věnovat hře na housle, rok nato i hře na klavír. V devíti letech usedl za hrací pult varhan, dvanáctiletý se zahloubal do studia harmonie, od 11 let ministroval. Jeho učitelem v oboru hudby byl ovšem zejména otec, ve vlastním samostudiu se pak Emmerich mladší zabýval už během svých studií na kašperskohorské reálce kontrapunktem a instrumentací. Po maturitě se dal zapsat na hudební akademii a hudebnovědní institut vídeňské univerzity. V roce 1941 byl však devatenáctiletý povolán k pracovní službě a v říjnu téhož roku narukoval k válečnému námořnictvu. I tam byl ovšem přidělen k hudbě a hrál v ní především na hoboj. Působil v Řezně (Regensburg) a v Bremershafen. Po propuštění z mariny přijal v srpnu roku 1945 místo sbormistra a varhaníka při kostele ve Wilhelmshafen, brzy se ale začal ucházet o pozici asistenta režie u rozhlasové stanice Südwestfunk. Působil tam pak jako zpracovatel a aranžér v orchestrální oblasti, v oddělení rozhlasových her a jako kontrabasista. V roce 1948 si ho orchestr zvolil za dirigenta. Když se pak spojily orchestry měst Koblenz a Kaiserslautern, dirigoval i tuto novou formaci. V letech 1951-1954 byl pověřen vedením hudebního oddělení studia v Mohuči (Mainz), v letech 1974-1978 byl vedoucím oddělení zábavné hudby v lázeňském městě Baden-Baden a od roku 1978 plně v Kaiserslautern. Dirigoval pro rozhlas 13 tisíc skladeb a vedl přes tisíc veřejných koncertů. Založil dvě hudební školy, působil v mnoha odborných komisích i jako poradce kulturních dozorčích orgánů jako autorita známá už po celé Spolkové republice. Hostoval ovšem jako dirigent i v zahraničí, ať už to byl Brusel, Londýn, Dublin, Stockholm, Paříž, Řím, Athény, Vídeň, Praha, Amsterdam či Basilej. "Doma" v Německu Berlín, Mnichov, Kolín nad Rýnem, Hannover. V Kaiserslautern přednášel na zdejší univerzitě. Mnohá ocenění svědčí o jeho kvalitách. Už v roce 1942 to byla hudební cena válečného námořnictva pro konisty a varhaníky; 1975 německá cena za gramofonovou desku; 1976 plaketa Petra Cornelia za hudební zásluhy v Porýní-Falci; 1971 Solkový záslužný kříž; 1982 porýnsko-falcký zemský řád; 1985 Kulturní cena města Pasova pro vyhnance ze Šumavy. Na rodnou Šumavu nikdy nezapomněl, ať už hudebními úpravami lidových a kostelních písní či záznamy domovských nářečí. Vzniklo o něm i televizní film pod názven "Smola - ein Mythos"(2005). Je po něm v Kaiserslautern pojmenována Emmerich-Smola-Musikschule, Emmerich-Smola-Musikhalle, náměstí Emmerich-Smola-Platz a cena Emmerich-Smola-Preis na podporu hudebního dorostu. V tom porýnsko-falckém městě (městská práva mu roku 1276 udělil Rudolf Habsburský), proslulém i jako největší mimoamerická základna US-Army, Emmerich Smola 16. srpna 2011 i skonal a je pochován. Na jeho parte čteme krásný citát z Cervantese:
"Smrt není žnec, jenž líně by ctil polední klid,
zná trávu suchou i mladou nastejno pokosit."
Slyšíte tu hudbu dějinné senoseče?
- - - - -
* Kašperské Hory / † † † Kaiserslautern (RP)
