Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ SCHAFHAUSER

Pastevec bejků a jeho žencká

Byl jednou jeden chudej lesní pastevec bejků a ten pás' nahoře na Ruckowitzer Schachten (v originále "in Ruckawitz" - pozn. překl.). Jednou jako by vodněkud slyšel: "Pomoc, pomoc!" a tu vidí na větvi nad sebou velikýho hada. Vzal svou hůl, zved' jí nahoru a povídá: "Vobtoč se přeci kolem!" (v originále ,Ringl deh umer!' - pozn. překl.) Tak se ten had dostal ze stromu dolů a pastevci povídá: "Za to, žes mi pomoh', můžeš si něco přát!"
No teda! Ten chvilku přemejšlí a potom vopáčí: "Chtěl bych rozumět, co si zvěř povídá, to by bylo mý přání. Jináč nic! (v originále ,Sist ninxe!' - pozn. překl.)" "Dobrá", nato had, "máš mět ten dar. Ale", dodal k tomu docela přísně, " esli se prořekneš, že rozumíš tý naší řeči, to ti povídám, schystej se na smrt!" Ten pastevec, že tedy dobře, a tý řeči se vyučil.
Jak jí nejčko uměl (v originále "iatz waar er de Sprach voostandn hot ghot" - pozn. překl.), samosebou moh' dělat s dobytkem dobrý vobchody, jak slyšel, co kterýmu schází a jak je na tom podle mlaskání (v originále "woos de Ouxn gschmaatzt hamand" - pozn. překl.) třeba kterej z volů. Brzy se z něj stal bohatej člověk, tak bohatej, že si moh' koupit pár koňů. A stal se sám sedlákem.
Zas jednou si teď vyjel se svou pani. Ta byla ale vopravdu při těle, ale vopravdu statná. A ten kůň, co jí nes', se vobrátil k tomu druhýmu a povídá: "Copak ty se máš! Ty mušíš nest toho vysušenýho mužíčka (v originále ,zaudürr Maandei' - pozn. překl.). Ale já mám na sobě tu tlustoprdku (v originále ,de Blunsn' - pozn. překl.) a už za chviličku nebudu moct dál! (v originále ,ih ka bojd nimmer!' - pozn. překl.)"
Jak tomu, co ty zvířata mluvily, ten pastevec, nejniliž pravda, rozuměl, začal se smát a nemoh' přestat, až mu z vočí voda vyhrkla. To ta jeho viděla a hned zvostra na něj, cože je tady k smíchu a že s pravdou ven! (v originále "Heraus mit der Sprach!" - pozn. překl.) Nojo!
A tak dlouho ho ta jeho zpracovávala (v originále "hot s'n soo lang deroarbat't" - pozn. překl.), až jí vypovědíl to svý tajemství vod hada s tim, že muší umřít, dyž nedržel hubu (v originále "waar er 's Mäu net ghojtn hot" - pozn. překl.).
Shledal pár prkýnek, stesal si truhlu a hned se do ní uložil. Sotva tam vlez', příde pes a dá se do vytí. Příde kohoutek a dá se do kokrhání. To psovi zrovna ňák nepasovalo a hned kokrháče vyhání. "Takle se křičí", von nato, "dyž je našemu Pánu na umření." A spustil zas. A dobytek přišel a rozestavil se kolem rakve a ten pes jim vyprávěl celou tu historii. Tak se usnesli, že je to řádnej člověk, takyže vobhajoba vyšla a von dostal milost, vona zato dostala za vyučenou, celou jí poškrabali a pokousali. Neměla bejt zvědavá. Co živa byla, už se nihdáž muže nevoptala, dyž poslouchal, co dobytek řiká!
A je po pohádce!

Věru sytě nářeční text, vyslovený osudného pro nás roku 1968, jsem se snažil z knihy Reinharda Hallera (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) nazvané "Baamlange Sogmandl", tj. "sáhodlouhá bájná povídačka", vyšlé s podtitulem "Volksmärchen aus dem Bayerischen Wald", tj. "lidové pohádky z Bavorského lesa", nákladem nezapomenutelné firmy Morsak Verlag v roce 1984. Ještě k tomu přívlastku "sáhodlouhá": takovou pohádkovou "báječku" dopovídal baječ, tedy vypravěč, teprve, když "sáhodlouhé" stromové poleno v kamnech dohořelo. Takovým vypravěčem (ilustrace Josefa Frutha /rovněž samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže/ právě k jeho povídačce "o pastejři bejků a jeho pani při těle", plná zvěře, co spasila mluvku, zdobí i obálku Hallerova souboru) byl sestavovateli antologie lidových baječů Franz Schafhauser, rodem ze zcela dnes zaniklé osady Formberg blízko Prášil (Stubenbach). Spatřil tam ve stavení čp. 117 (nebylo asi ještě úplně poslední v řadě!) světlo světa dne 21. března roku 1896 a den nato byl v rovněž dnes už neexistujícím prášilském kostele, zasvěceném českému zemskému patronovi sv. Prokopu, farním administrátorem Janem Voldřichem i pokřtěn. Jeho otec, podruh Engelbert Schafhauser (*7. ledna 1855 v Zadních Chalupách /Hinterhäuser/ - †28. dubna 1947 v hesenské obci Groß-Zimmern) byl synem hinterhäuserského podruha Andrease Schafhausera a Marie, roz. Penna ze zaniklého zcela Šerlova Dvora (Scherlhof) čp. 136. Franzova matka Theresia byla dcerou chalupníka v Platoři (v matrice Plattern) čp. 22 Alberta Wallische a Theres, roz. Prosserové rovněž z Platoře (dnes je ta osada částí obce Dlouhá Ves). Už jako dítě se Franz s rodiči přestěhoval do vsi Glasberg u bavorského města Zwiesel, kde se podle pozdějšího přípisu u křestního záznamu dne 22. listopadu roku 1920 oženil s Marií Bredlovou. Ve Zwieselu Franz Schafhauser i skonal 17. února 1976 a je tu také pochován. Víme o něm, že byl za svého života rolníkem, dřevorubcem, dohazovačem koní, volským handlířem, sběratelem kravských zvonců. Jimi přes hruď opásán býval předmětem obdivu při tak řečeném "vyhánění vlka", jakož i na příhraničních slavnostech ve Zwieselu a na proslulém mnichovském Oktoberfestu, kde byl rovnou poctěn titulem "Schöllenkönig", což by se podle notoricky známé karetní figury dalo přeložit i výrazem "kulový král". Samotná textová ukázka nám připomíná pohádkový typus s "řečí zvířat" (viz Erbenova pohádka Pták Ohnivák a liška Ryška), živý v různých variantách a zejména vyzněních v Evropě, Americe i Ásii. Nám by často stačilo rozumět obyčejné řeči lidí.
- - - - -
* Formberg / † † † Zwiesel (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko